Historie národa Draenei

Exarch Othenari Na'ras jedenáctého dne sedmého měsíce pojal za manželku Exarchu Erae, která nadále bude nosit jméno svého manžela, tedy Erae Na'ras. Naaru žehnej oběma novomanželům.


Podorbnosti diplomatického jednání s válečným regentem Khaz Modan byly dojednány. V dohledné době se uskuteční setkání Lidu Světla s trpaslíky.

Všichni ti, kdož kdysi byli jedni z hrdého národa Draenei a nyní hlásí se k Alterackému království,či s ním sympatizují, budou zatraceni v očích Naaru a budou označeni za Ma'nari Draenei. Taková je vůle Sha'taru. Taková je vůle Světla.

Proslýchá se, že Exarcha Erae Na'ras, jedna z radních a vůdkyně Exodarského Kruhu Šamanů byla požehnána Světlem a dostala příležitost přivést na svět nový život! To je velmi vzácná událost, zvláště, když byla s Exarchou Othenarim Na'ras spojena sotva před měsícem.
Radujme se tedy a děkujme Naaru za nový život, neboť taková je vůle Sha'taru a taková je vůle Světla!

Královna Anaara V'ane přijala před zraky Naaru zpověď a pokání zbloudilé duše. Jedna z Ma'nari byla obrácena nazpět k cestě Světla.

Ve městě se na zdech objevily pergameny s nápisem:
Na vědomost se dává, že dnešním dnem já, Sha'ri Anaara V'ane, vaše dosavadní královna, opouštím navždy Exodar a na přání Sha'taru se vydávám na důležitou misi na Draenor. Tímto se zříkám veškerých práv na Exodarské žezlo a předávám jej zpět Proroku Velenovi, dokud Naaru nezvolí mého nástupce.

Jednadvacátého dne devátého měsíce naplnily zvuky veselí Exodar, neboť radostná událost odehrála se před zraky Naaru. Neomyste Zapetta E'ret vykonala pouť a dostalo sejí požehnání Světla. Z vůle Naaru byla rukou velekněze vysvěcena na akolytku a připojuje se tak jako kněžka k exodarskému řádu Aldor. Ceremonie se zúčastnila královna Sha'ri Anaara V'ane, jakož i exarchové Othenari a Erae Na'ras. 
Nechť modlitba Zapetty E'ret stoupá ke Světlu v těchto temných dobách, nechť služba lidu Draenei naplní její srdce radostí.

Oznámení informující o novém správci Exodaru. Exarch Othenari Na´Ras byl vybrán Sha´tarem aby odlehčil od starostí prorokovi Velenovi. Zarověn je stále Exarchem ochránců cti a velitelem Exodarské armády

Poslední neděli měsíce ledna se sešla Rada Exodaru
Othenari Na'ras informoval zbylé exarchy o událostech, které se přihodily od jeho zvolení zástupcem Proroka Velena.

Exarch Othenari Na'ras se zúčastnil několika jednání se správkyní Stormwindu a se zástupci Alterackého království, byl navštíven novou královnou Alteracku, Konstancií a diplomatkou Kineiou Enterou Karrmek. Dohodli se na možné spolupráci Exodaru a Alteraku.

Radě bylo oznámeno, že Othenari Na'ras a Jeho Svatost Mokkun V'ane byli přítomni na jednání se správkyní Stormwindu a regentem Khaz Modanu, kde se usnesli na zrušení Ultimáta vůči Alterackému království.

Mokkun V'ane a Othenari Na'ras se rozhodli v dohledné době navštívit Alterak se záměrem zorientovat se v současné situaci v království. Rada se usnesla, že budou z řad dobrovolníků zvoleni dva emisaři, kteří budou vysláni do Alteraku na dlouhodobý pobyt. Tato mise by měla přinést poznatky o podmínkách v království, což je důležité pro možnost pozdější spolupráce.
Jeho Svatost navrhla, že uspořádá společnou modlitbu za Draenei žijící v Alteraku, aby nalezli cestu zpět ke Světlu.

Místo exarchy mágů v Radě zůstává neobsazeno. Rada rozhodla, že na tuto pozici vypíše výběrové řízení.

Povídá se, že do města přijela Ashrathi, slavná obchodnice s luxusním zbožím! Prý se usídlila ve čtvrti obchodníků, hned vedle sídla krejčířů. Neváhejte a běžte se podívat, co nabízí!

Je to konečně tady. Rada Exodaru vyždímala Draeneiskou pokladnu a vybavila místní hostinec novým nábytkem! Konečně si tam je kde sednout.

Exarchou mágů byla zvolena Salmo, nechť je její práce pro Exodar přínosem.

Exarchové se sešli ve složení:Exarcha Ochránců cti Othenari Na'ras, Exarcha kněží Aldor Mokkun V'ane, Exarcha Mírotvůrců Gotaan Ca'ree, Exarcha mágů Salmo. Exarcha naslouchačů Erae Na'ras se omluvila ze zdravotních důvodů.

Na dřívějším tajném a mimořádném zasedání Rady se projednávala otázka Rytířů Smrti. Z vůle Naaru, jíž Rada exarchů nemůže odporovat, bylo rozhodnuto, že Rytíři Smrti mohou nalézt cestu zpět do Exodaru, pokud učiní pokání, budou vyslechnuti Naaru a předvoláni před Radu Exodaru,která má ve věci konečné slovo. Rytíři Smrti, kteří touží po návratu mezi Lid Světla, nechť kontaktují Exarchu Salmo, která byla vybrána, aby vyslechla potenciální zájemce.

Před Radu byl dnes předvolán Rytíř Smrti Oriathes, byl vyslechnut a poté, co Rada zvážila jeho slova,byl přijat zpět mezi svůj lid. Nechť je touha tohoto rytíře po Světle příkladem ostatním, které stihl podobný osud. Neboť Světlo může opustit naše těla, ale nikdy nesmí opustit naše duše. Naaru jsou milosrdenství i odpuštění, Naaru jsou náručí Světla.

Byla vyčleněna skupina Draenei, kteříbudou pátrat po osudu Anaary V'ane. Většinou se k této akci nabídli sami členové rady: Othenari Na'ras, Salmo, Gotaan Ca'ree a rytíř světla Edyen Nu´phar, který se nedávno vrátil z Morových zemí. S pátráním bylo započato v Shattrathu, odkud Anaara V'ane údajně pokračovala směrem přes Terrokarský les a pevnost klanu Wildhammer až na zamořené pláně kolem zničeného Karaborského chrámu. V pevnosti se ke skupině s nabídkou pomoci přidal drakobijec Reag. Odtud už se muselo pátrat na vlastní riziko a s největším rozmyslem. Každá chyba mohla znamenat katastrofu.Začalo se na místě nejpravděpodobnějším – na nástavbách chrámu hemžících se elfy.
Za pomoci Světla byla rozprášena posádka pravé věže chrámu a jeden z elfů byl vyslýchán členy rady. Vzhledem k tomu že pohrůžky zbraní nebyly moc platné,výslech vzala do svých rukou exarcha Salmo. Zajatec posléze přiznal, že byl před několika měsíci svědkem transportu jakési vznešené draeneiky na sever starého kontinentu. Skutečnost, že byla zřejmě převezena v kleci a nebylo s ní zacházeno nejlépe, vyvolala nemalé rozhořčení. Poznámka o krutém zbičování vězenkyně již byla příliš a napolo spálenému elfovi zajistila rychlou smrt mečem z rukou exarchy Gotaana. Po získání informací se skupina rychle stáhla zpět do Shattrathu a dále do Exodaru, kde se rozhodovalo o pokračování akce. Z výpovědi elfa bylo možné usuzovat, že se Anaara nachází v Silvermoonu nebo na ostrově Quel'Danas. Následně bylo rozhodnuto o průzkumu ostrovní rezidence, ke kterému mělo dojít následujícího dne v nočních hodinách.
Dalšího dne se pětičlenná skupina ve složení : Gotaan, Othenari, Salmo, Edyen, Reag, vydala na průzkum rezidence samotného Kael´thase na ostrově Quel'Danas. Po rychlém přemožení stráží u vchodu se skupina rychle a bez zbytečných průtahů probila až do soukromých Kael´thasových komnat. Zde byla vybojována krátká šarvátka a bylo zjištěno a nalezeno něco, co otřáslo celým průzkumným týmem a později i všemi obyvateli Exodaru. Zachmuření členové rady se z akce navrátili se zkrvaveným královským šatem, mnoha šrámy a bezvládnou exarchou Salmo. Odznaky královské moci byly svěřeny do rukou exarchy Gotaana k prozkoumání.

Po důkladném průzkumu královského roucha se rada shodla, že královna Exodaru Anaara V´ane, je s velkou pravděpodobností po smrti následkem dlouhodobého věznění a mučení zlotřilými belfy. Nechť je Světlo milostivo k její duši.

Na zasedání rady Draenei bylo rozhodnuto, že na místo královny Anaary nenastoupí žádný z exarchů. Rozhodovat bude rada hlasy jednotlivých Exarchů s tím,že případné právo veta náleží Othenarimu, jakožto správci Exodaru.

Začalo to překvapivě u lesního ovoce a vězte, že od jahod k orkům není daleká cesta, pokud se sejde několik špatných okolností naráz.
Erae - exarcha na dovolené - se rozhodla vzít dcerku Aleth na vzduch. Drahá "polovice" Othenari se k tomu už dávno neměl - ostatně, Erae už si ani nepamatovala kdy byl naposledy doma. Nu což - poradí si i bez něj. Aleth potřebuje vzduch a pohyb. Nemůže ji přece držet jen v Exodaru. Erae vzala jen několik nejnutnějších drobností, košík, Aleth do náruče a mohla s klidem vyrazit. 
Horko venku bylo až překvapující pro někoho, kdo byl zvyklý na klimatizované síně Exodaru. Prostě klasické líné letní odpoledne, kdy se nehne ani lístek a všechno zalezlo před sluncem na zastíněná místa. K nim to táhlo i Erae. Mířila pod hustý příkrov stromů, kde očekávala příjemný chládek a pro její batolící se ratolest tisíc plus jednu možnost jak se umazat.


Polostín uklidňoval a slunce procházející skrze listí nahánělo po kmenech i trávě blýskavá "prasátka". Aleth po nich natahovala ruce a dožadovala se volnosti, kterou jí Erae mile ráda poskytla. Rozhlédla se, zda je kolem bezpečno a položila děvčátko do trávy. Sama se pustila do sbírání jahod. Večer i zítra přijdou malé k chuti. Hlavou jí táhly ne příliš veselé myšlenky. Aleth bude brzy sama běhat. Uvidí její první kroky i Othenari, nebo bude zase někde pryč? Erae se obávala, že nastane druhá možnost - a ta je jen kousek od toho aby dcerka zapomněla, jak vůbec Othenari vypadá. 
Košík se utěšeně plnil jahodami a chybělo jen málo, aby byl vrchovatý. Erae se ohlédla po dítěti, které více připomínalo miniaturního trolla před bitvou. Tráva, listí a fleky od jahod vytvořily velice zajímavou kompozici, jejíž odstranění bude vyžadovat nejedno vědro teplé vody. "Aleth, co jsi to zase vyvedla?" zavrtěla hlavou Erae a znovu prohlížela dceru. Červené skvrny až za ušima, v šatečkách skoba, že by je příště mohla oblékat nadvakrát, ale na tváři úsměv. "No - hlavně že jsi spokojená," konstatovala už o něco méně roztrpčeně Erae. "Maminka si odskočí a už půjdeme domů, ano?" S těmi slovy se odebrala směrem ke spleti křovin vzdálené jen několik desítek metrů. 


Přesně v ten okamžik začal i sběh událostí, kterým se v různých kruzích říká katastrofa. Z druhé strany lesa totiž opatrně našlapoval někdo jiný. Někdo, kdo se na toto místo a vlastně i na ostrovy dostal náhodou, nevěděl , kde je a už vůbec neznal národ Draenei...vlastně neznala. 
Z poza stromu vykoukla osoba s olivově zelenou pletí, následována velkým černým vlkem, který byl opatřen jezdeckou výstrojí. "Šš - stůj, Chlupáči, něco tu je," sykl tento ženský kolos perfektní orčtinou. "Kouknu na to, ty čekej." Orčice potichu tasila sekeru a opatrným krokem zamířila na prostranství, kde zaslechla podezřelé zvuky. Vracela se během chvilky s velmi podezřelým vrnícím uzlíkem v ruce. Ihned jej dala očichat jízdnímu zvířeti. "Hledej, Chlupáči. Elfové vzali děcko a začarovali. Vidíš? Modré, ale šamani si poradí." Vlk začal místo očichávání větřit a vrčet. "Elfové blízko?" zbystřila zelená bojovnice. Chvatně zašila nečekaný přírůstek do sedlového vaku a vyskočila na vlka. "Chlupáči, upaluj pryč!" Vlkovi nemusela říkat dvakrát - mazal jako by mu za packami hořelo a odnášel orčici i Aleth k pobřeží a dál do srdce Kalimdoru. Těžko vypovědět zděšení Erae, když jí došlo, že Aleth zmizela - tím hůře, když nalezla vlčí stopy. Nechala košík košíkem a běžela zburcovat stráže.

Exarcha Othenari obdržel několik svitků se znepokojivými informacemi o stavu cizích jednotek na území Draenei. Triumvirát z Bloodmystu upozorňuje na rostoucí aktivity elfů a nestabilitu celé oblasti. Byla uskutečněna výprava za objasněním otázek, týkajících se přítomnosti nadměrného počtu elfů na ostrovech. Započalo se s pátráním po vhodném objektu k výslechu. Společným úsilím Erae, Edyena, Gotaana a Salmo pod vedením správce Othenariho byl bez větších obtíží předveden jeden ze členů průzkumných elfských komand z tábora na severovýchod od draeneiského osídlení ostrova Rudé mlhy. Výslech nepřinesl jiných informací než následující: průzkumná komanda měla za úkol pozorovat Draenei a zaznamenávat jejich činnost, potažmo chránit mágy kolem trosek pohonu Exodaru. Po zapáchající tečce výslechu bylo rozhodnuto prozkoumat trosky na severu, blízko brodu k Dračímu ostrůvku.Tento průzkum se setkal s úspěchem. Na místě byla lapena elfka , zkoumající prozatím neznámé síly. Tato byla neprodleně zneškodněna a transportována exarchou Gotaanem přímo do izolace,kde bude v nejbližších dnech vyslechnuta. Následně bylo okolí očištěno od nečistých tvorů proniknuvších z vnější nicoty. Exarcha Salmo označila celé okolí za energeticky značně nestabilní a na její popud se celá skupina navrátila do výchozí pozice. Akce přinesla mnoho nových nebezpečných otázek. Naaru nechť nám pomáhají při hledání odpovědí.


Nové a hrozivé zprávy pronárod Draenei vyšly na denní světlo po výslechu nedávno polapené elfky. Na komplexu ostrovů Rudé mlhy jsou údajně prováděny experimenty, jejichž vedlejší účinky zapříčinily porušení přirozeného toku magie a umožnily tak průchod malformací z vnější nicoty do tohoto světa. Zplozenci nicoty měli být ovládnuti a použiti k ohrožování draeneiského lidu,proto je nezbytné jejich odstranění a včasné napravení toku magie do původní podoby. 

O řešení situace rokovali exarchové, avšak jejich názory se různily a jednotné rozhodnutí padne až po tom, co budou rukou správce Othenariho vyhotoveny předběžné plány k eliminaci všech typů nebezpečí, která mohou na naše jednotky číhat v elfských táborech. 

Draeneiský lid vznáší modlitbu k Naaru, aby si dodal odvahy, která bude pro tento podnik více než potřebná.

Někdy netřeba svalnatých paží,
někdy netřeba ostrého meče,
Mi'xiho samotná odvaha nepřátele sráží,
a hle, ani kapka krve nevyteče.

Odvaha totiž není nemít strach,
ale postavit se strachu čelem,
a říci strachu: jsi můj brach,
pojďme bojovat s nepřítelem.

Mi'xi, patrone Ochránců cti,
náš vysvoboditeli,
prosíme tě,dál nad námi bdi,
a ochraňuj nás přede všemi nepřáteli.

Do kroniky byla založena mapka s předběžným odhadem rozmístění elfských sil na ostrovech.Vyvstávají dvě otázky: bude lépe vše řešit silou, nebo diplomacií? Rada byla v rozhodování nejednotná. Poslední slovo v této věci bude mít - po zvážení všech možností vývoje - dozajista exarcha Othenari.

Vážení rytíři světla hovoří o malém místním exodarském skandálu. Učedník samotného Exarchy Othenariho dostal velice peprnou lekci o chování, zdrženlivosti a pravdomluvnosti, navíc od osoby připomínající vzhledem rytíře smrti. Údajně šlo o několikero chyb. Přistoupil na sázku o likvidaci určitého počtu živých - byť okolí nebezpečných - bytostí, likvidace se účastnil a navíc po druhé sázející se osobě požadoval naprosto nevhodnou odměnu za výhru. Druhá sázející se osoba vyrovnala pomyslný účet sázky přímo před očima konsternovaných mistrů i Exarchy Othenariho, odešla středem a na hlavu nehodného učně se snesl těžký trest, neboť se pokoušel zastřít pravdu o provinění a mimo sebe zostudil i svého učitele.


K údivu všech Draenei byla v největší tichosti sjednána dohoda o výpomoci pro alteracké království a zrušení veškerých sankcí. Za Alterak jednal jakýsi elf a dobrá vůle ze strany Exodaru byla potvrzena exarchy Othenarim a Salmo. V nejbližší době mají být vysláni jeden či dva kněží, kteří napomohou duchovní čistotě i zdravotní stránce obyvatel Alteraku.

Na Telredoru nabraly události nečekané obrátky ve formě horečné aktivity třech "černých ovcí". Až podezřele se motali kolem alchymistického stolu, kam donesli ingredience přinejmenším neobvyklé. Zaručené zdroje hovoří například o hromádkách povalujících se jedových žláz bahenních tvorů, chapadlech a vodních bylinách. Neméně znepokojivý je fakt, že dva z "mrtvých" až příliš pečlivě prozkoumávali místní hřbitov a zlé jazyky dodávají, že snad nahlíželi i do rakví s těly zemřelých. Co z toho všeho bude? Chystá se snad nějaký masakr? Nebo je vše jen paranoia obyvatel kosených neznámou chorobou?

Telredor se zdá být přímo rejdištěm nečistých sil! Dva týdny nazpět bylo skryté město v močálech navštíveno exarchou Othenarim, který veřejně prohlásil, že nemoc, která kosila vše živé, byla zavlečena zcela jistě úmyslně a to skrytým záškodníkem. Trio tmavě oblečných postav pobývajících na místě na dané prohlášení reagovalo zvýšenou aktivitou jak kolem alchymistického stolu, tak co se týče podezřelých návštěv.


Poměrně nedávno na Telredor docestovala jistá příslušnice draeneiského národa hledající svého dlouho ztraceného manžela a velice dlouho hovořila právě s velitelkou nemrtvých rytířů. Tichá šeptanda roznáší klepy o tom, že ti tři snad i křísí dávno mrtvé a hovoří s nimi! Otázkou je, zda není takový klep až příliš přitažený za vlasy, ale u nemrtvých jeden nikdy neví.


Město bylo znovu navětíveno exarchou Othenarim. Zdá se, že na dění raději dohlíží osobně, než aby mu později na hlavu spadlo obvinění, že nechal po Telredoru rozlézt temné síly. Ač by měla být situace spíše dusná, tak za doprovodu dvou temnoslavů ochotně odlétl kamsi do bažin. Za čím a nač? Místní říkají cosi o vlezlém a ožralém trpasličím prospektorovi a výhrůžkách exarchy trpaslíkovi za účelem získání informací o jakémsi rudém světle močálu. Co má být ono rudé světlo a proč ho tak usilovně hledají ti tři i exarcha? Má něco společného se smrtící nemocí? Ukáže čas - zatím je jisté jedno: uplynuly dva dny a ani jeden ze tří draenei, co vyrazili pátrat po neznámém světle, se z bažin nevrátil.

Exarcha Othenari odjížděl z kontroly Telredoru s těžkou hlavou. Jeho dotazy ohledně nakažených byly zodpovězeny, ovšem vyvstalo mnoho dalších a snad i závažnějších. Po osadě se pomalu roznáší zvěsti, že při posledním pátrání po poslední cestě prvního z nakažených,byl kdesi v západní části močálů nalezen tříčlennou skupinou odvážlivců pravděpodobný zdroj nákazy. Nejednalo se o žádnou z dosud známých chorob a její zavlečení na Telredor bylo patrně více než náhodně způsobeno jedním lovcem. Zdrojem nebylo nic jiného, než to, co je v Zangarských bažinách vidět na každém kroku - nebo spíše to, díky čemu není vidět kolem. Houby, přesněji řečeno jejich výtrusy. Otevřena zůstává otázka, jaké druhy hub jsou schopny působit takto zhoubně - a jak vlastně celá choroba působí na organismus, když se nejedná o bahenní horečku? Mají se jakékoliv bytosti bát byť jen pobytu v močálech? A jak je možné to, že se ona choroba neobjevila již dříve?

Tajemná "houbová" choroba se opět rozšířila. Nyní na místo, které se tak nějak nepředpokládalo. Jak se na to přišlo? Snadno.

Začalo to tím, že se jistý Tarvius nudil ve městě Stormwindu a nudu chtěl zahnat průzkumem jednoho místa na Outlandu. Tedy dal dohromady , co bylo zrovna po ruce. Draeneiskou kouzelnici Salaar, co znal už z dřívějška - a lidského paladina jménem Trey. Cesta portály probíhala i přes brblání paladina docela hladce, stejně tak jako let na Telredor. Odtud se všichni vydali pěšky k největšímu jezeru v bažinách. Po otázce, kdo umí plavat, se přihlásila pouze draeneika. Paladin Trey prohlásil, že jeho těžká zbroj rozhodně plavat neumí. Na to vytáhl Tarvius tři lahvičky a prý že s lektvarem na dýchání pod vodou. Rozdal je a všichni tři je důvěřivě vypili. Nato se začaly dít věci. Šaty kouzelnice v oblasti hrudníku povážlivě zapraskaly, ale vydržely - což se nedalo říci o korzetu pod nimi, ale to naštěstí nebylo vidět. Zbroje obou mužů se taktéž naduly (tam ne), ale vydržely. Po poznámce, že člověk může i začít létat jako balónek, všichni tři skočili pod vodu a namířili k podvodnímu vchodu do stanoviště nag.


Po sérii šarvátek s přerostlými humry, pijavicemi a všudypřítomnými nagami, se ukázalo, že v jinak ne příliš významné odnoži tunelů, je přítomen i někdo z nagského velení, což bylo velice neobvyklé. A ještě neobvyklejší to, že Nagy i otroci se pokoušeli celou skupinu vyhodit s tím, že je tam nechtějí kvůli tomu, že nesou cosi zlého a ne proto, že by šlo o nepřátelství ohledně zabíjení konvenčními zbraněmi a historie samotné. Přijít na kloub věci pomohla jedna z nag, na kterou naši vyplesknutí hrdinové narazili. Naga se potácela na místě jako přiopilá. Vysílená, polo bdící, polo spící. Stačilo jen šťouchnutí na to, aby se naga sesypala na podlahu a už se nezvedla. Po zevrubném ohledání bylo jasné, že se zadusila. Ale proč a čím? Neblahé tušení se proměnilo v jistotu, když se ukázalo, že dýchací soustava nagy je zasažena právě tím typem hub, jako způsobil potíže na Telredoru. Bylo rozhodnuto o tom, že se zbytek průzkumu vezme hopem, pobere se co půjde a všichni rychle vypadnou. Mimo střetu s jedním hodně přerostlým humrem a chodící muchomůrkou to šlo hladce a pomačkaní a z pola utopení hrdinové pobrali těch pár věcí, co ukořistili, prolezli nazpět portálem a složili kosti v hospodě U prasete s píšťalou na Starém městě. Utahaní a mokří seznali, že tato výprava nebyla výpravou poslední.


(ooc: i dung jen tak pro eq a z nudy se dá zajít zajímavou formou)

Choroba působená výtrusy hub zasáhla znovu a zákeřně. Bylo zjištěno, že vyvíjený lék funguje pouze na nakažené, ale nezabírá coby prevence. Preventivní dávkou oslabená nemoc se následně projeví až po mnohem delší době, než bylo obvyklé. V takové formě tedy nemoc funguje jako časovaná nálož. Co s tím vším dělá osazenstvo Telredoru? Co na to říká exarcha Othenari? Po třech podezřelých postavách na Telredoru se totiž snad slehla zem. Minimálně jejich velitelku nebylo dlouho vidět. Poslední, co ji zahlédli, říkali, že trpěla dlouhodobými dýchacími obtížemi. Prý lidská chřipka, ale kdo ví... v některých městech se zas potlouká jeden z rytířů smrti a až podezřele často se motá kolem místních zdrojů vody, druhý byl čas od času zahlédnut hluboko v zangarském močálu.

Různé expedice a výpravy na bývalý Draenor jsou stále častější. Poslední výzkumná akce směřovala do jednoho z oddílů nekropole Auchindonu a po předchozích zkušenostech bylo jasné, že se neobejde bez místního průvodce. Ukázali se rovnou dva a v kombinaci s dalšími přítomnými vytvořili skupinu, která měla obstát v boji proti nečistým silám uvnitř labyrintu chodeb. Už cesta na místo nebyla příliš příjemná, protože cítit pod nohama výhradně chroupání kostí zemřelých a vidět kolem sebe i nehmotné odrazy jejich duší je všechno, jen ne zábavné.


Těsně před vchodem do labyrintu byla skupina pozastavena jedním z Ethereálů a zda by bylo možné uvnitř něco vyřídit. Či spíše někoho. V ruinách se údajně usídlila skupina Ethereálů shromážděných kolem prince Shaffara, který se měl snad zbláznit kvůli něčemu, po čem pátral a nemohl to nalézt. Jisté zdroje říkaly cosi o obchodní konkurenci, ale věř kdo chceš. Po průchodu do hloubi labyrintu se na příchozí začaly sypat útoky příznivců prince Shaffara a různých zplozenců arkánové magie.


Průzkumníci nehodlali dát své kůže lacino a bojovalo se na každém rohu. Obtížným soupeřem se stal krystalový obr přičemž nikdo nevěděl, jak a komu se jej podařilo do spleti chodeb narvat bez nutnosti rozsekání na kusy. Tento bojoval poměrně zákeřně, dupal po všem, co se hnulo a na Tarviuse se mu podařilo částečně i sednout (na zbroji měl obtisknutou půlku obrova zadku, ale o tom se v kronice nepíše). Při napravování paseky na Tarviově zbroji i zdraví přišel s poměrně neobvyklým nápadem Maronaar. Rytíř smrti prohlásil, že vytáhne cosi, co neměl po dobu svého "neživota" možnost použít. Přítomné dámy s pochichtáváním modraly, neb u elfky a draeneiky to ani jinak nešlo, a Tarvius s vykulenýma očima koktal, že to snad ani nebude nutné. Ďas ví, nač mysleli ti tři, ale neživý draenei měl v úmyslu pokusit se požádat o pomoc Naaru.


Nakonec nebylo přehnané léčení nutné. Tarvius se za pomoci okolí posbíral z podlahy a kromě rozšrotované zbroje a podlitin, které beztak začaly pořádně bolet až další den, mu skoro nic nebylo. Obrana houstla, což naznačovalo, že se skupina blíží k místu, kde sídlí princ Shaffar. Po bitce s jednou zvlášť velkou a odolnou skupinou Ethereálů zůstal na zemi bez hnutí - ale i bez viditelných ran - ležet Maronaar. Nereagoval na slova Trywy a Tarviuse, ani na svérázné oživovací pokusy Salaar. "Vypadá, jako by byl mrtvý," konstatovala draeneika neklidně. "To už byl předtím," hodnotil situaci Tarvius a díval se, co by se dalo dělat. "Nemůžeš být mrtvý! To bys mne strašně namíchl!" Salaar zatřásla s Maronaarem a lehce ho propleskla. "Tady si jeden ani nemůže schrupnout," ozvalo se jí z pod rukou a nemrtvý se vyhrabal na nohy. Draeneika mu napůl konsternovaným pohledem propíchla záda. "Raději jdeme dál."


Nadělat z prince Shaffara prvočinitele a rozložit jej na hromadu fáčů nebylo nijak problémové. Po prohledání toho, co z něj zbylo, byla nalezena prazvláštní popsaná kovová krabička. Jak se později ukázalo, nedala se za boha otevřít. O tom, že se znaky nedaly přečíst, škoda mluvit. Nápravu nabídl až Ethereál před vchodem, který krabičku popsanou urážkami označil za jakýsi projektor a položil ji do prazvláštního zařízení opatřeného hladkou projekční plochou. Po tom, co se na ploše zjevila velice plastická tančící Ethereálka, která ze sebe začala v rytmu hudby sundavat fáče, bylo jasno. Krabička sloužila čistě pro potěchu duše. O zkušenosti bohatší výzkumníci vyšli z tmavého Auchindounu a rozešli se do noci. Snad je osud svede dohromady i při další cestě.

Zní to jako začátek klasického ogřího vtipu, ale není tomu tak. Přesně těmito slovy by se dalo přetlumočit konstatování Maronaara ve chvíli, když spatřil výpěstky v jedné z menších lodí kolem Tempest Keep. Návštěva lodi se mu zdála jako dobrý nápad. Společnost byla vskutku vybraná: on, pak jakýsi lidský bojovník, rytíř Světla a černokněžnice. Jen co vlezli dovnitř, byli pokládáni za vadný pokusný materiál a podle toho s nimi chtěli belfové i nakládat. Ani jeden ze skupiny si to nenechal líbit a rozpoutala se lítá holomajzna, při které vzduchem svištěly meče, části těl, hlávky salátu (nebo co všechno za zeleň se tam pěstovalo) a kouzla, která rozhodně nebyla košer, halal, ani vegetariánská. Z počátku byla bitka poměrně vyrovnaná, ale s rostoucími hromadami jemně krouhané zeleniny začala armáda složená ze zahradníků ochabovat. Oblast kolem vchodu byla tedy čistá. Čtyři zvědavci postupovali do nitra lodi a setkali se i s mnohem zajímavějšími věcmi. Tou první byla jakási chovatelka dragonhawků, která proti skupině poštvala své okřídlené miláčky. Vzhledem k tomu, že ji Tarvius označil za "pěknou kůstku", bylo rozhodnuto, že se s ní zkusí vypořádat sám, případně by si zrovna tenhle výpěstek plastické chirurgie odtáhl domů coby suvenýr.


"Odhoď zbraň!" vyzval Tarvius elfku a postoupil kupředu, rovnou za rytíře Světla. Vyzvaná se zasmála a odhodila dvojbřitou loveckou sekerku tak šikovně, že vepředu stojícího Berthalla připravila o důkaz jeho mužnosti. Jednoduše řečeno - rudý chochol na jeho helmě byl nenávratně pryč. Tarvius se namíchl a vyrazil s tasenou zbraní proti domněle bezbranné belfce. Posléze zjistil, že myslet znamená houby vědět - a platí to i o bezbrannosti... elfka uhnula, ještě mu podsekla nohy a Tarvius předvedl luxusní dvoumetrový let vzduchem, nadto jel další metr po nose. Zbytek skupiny se dobromyslně chechtal a Tarvius, chtěje si napravit reputaci, se ohnal mečem. Plochá strana zasáhla belfku do pozadí, což mu vyneslo řadu nepěkných pojmenování, převážně se týkajících skotu. Situaci zachránil Maronaar, který elfku přimrazil k podlaze a ponechal její duši v plen šklebící se černokněžnici. Postupem času všem docházelo, že elfům jde hlavně o to, aby se kdokoliv nepovolaný nedostal k výsledkům jejich výzkumu. Zda to bylo kvůli jejich nebezpečnosti, či proto, že by se odhalením vědecké práce mohlo přijít na něco nekalého, si nikdo netroufl odhadnout.


"Raději se k těm rostlinám moc nepřibližujte", varoval všechny spolubojovníky Maronaar když dorazili do místnosti s ukázkovými exponáty výpěstků. "A už vůbec se v jejich blízkosti nenadechujte." S těmi slovy vylovil několik zkumavek a odebral do nich vzorek poměrně přátelsky vypadajících hub. Po zalití jakýmsi roztokem směs ve zkumavce zezelenala jak brčál. "To jsem si mohl myslet...", zavrčel a bez vysvětlení zaklidil testovací soupravu nazpět do batohu. "Všechen ten neřád je odtud." Nato vyzval skupinu k rychlejšímu přesunu z důvodu možné nákazy. Jak řekl, tak se i stalo. Meče jen hvízdaly a skupina se probíjela lodí, pozdržena snad jen pomateným útočníkem, který s hysterickým smíchem otevřel jednu z vitrín a vrhl směrem k protivníkům houbu. Ano. Napohled obyčejnou houbu. Jenže tahle "obyčejná" houba začala kynout...bobtnat, a rázem stál na jejím místě houbový gigant, všem tak dobře známý ze Zangarských bažin. Než se stačil rozkoukat, už do něj rubalo trojí ostří. Netrvalo dlouho a jeho osud byl zpečetěn.


Co na tom, že jeho tělní tekutina rozežrala Berthallovi část rukavice a téměř se propálila podlahou. Hlavně že bylo po něm. Nejzajímavější částí lodi byla dozajista sekce, kde (k velkému údivu všech) suverénně pochodovali satyrové. Tato nečistá a prolhaná stvoření aplikovala do již známých hub fel, aby tak došlo k zamoření co největší okolní plochy. "Pakáž mizerná," ucedil Maronaar. Ostatní se jen podivovali, jak může někdo dobrovolně šířit takové svinstvo. Co nadělat... satyr byl naplátkován a všechny výpěstky spáleny. Zbývala jen vnitřní chráněná zahrada, kde se bojovníci v nedlouhém zápase utkali s hordou přerostlých orchidejí a pochodujícím pařezem. Botanica byla zpleněna, elfi rozehnáni a jejich nekalé výpěstky eliminovány. Jen Tarvius přes rameno nesl omráčenou štíhlou zrzku, prý na převýchovu - a Maronaar si pohazoval s pěkným mečem, který někdo z jeho méně šťastných předchůdců nechal zaseknutý v oživlém pařezu. Berthall táhl bez chocholu domů jako z funusu a černokněžnice spokojeně chrastila sáčkem s několika desítkami nových dušiček. Dalo by se říci: konec dobrý, všechno dobré... jen na houby a květiny se naši hrdinové budou ještě dlouho dívat podezřívavě.