Fórum RP/PvE/PvP serveru Legenda


    Zlodějka času

    Share
    avatar
    Eynor Astrae

    Posts : 239
    Join date : 08. 11. 14
    Location : Elrendar Keep

    Zlodějka času

    Příspěvek pro Eynor Astrae za Sun Sep 27, 2015 6:10 pm

    Zlodějka času


    Štíhlá paže zkušeným pohybem napla elfí luk, aniž by do tětivy byl založen šíp. Několik šeptaných slabik vyklouzlo z plných dívčích rtů.
    "Shanna melor'ne adala fal..."

    U prstů střelkyně se zhmotnil hrot šípu tvořený snad samotným světlem či magií.
    "Tor ilisar'thera'nal!"

    Se zadrnčením zlatavé tětivy šíp opustil luk a vzlétl mezi zakroucené stromy. Zpívající čepelka si neodvratně našla cíl, ukrývající se ve stínu mrtvé vegetace a temných kouzel. Démon zařval bolestí. Opletla jej síť světla, která se rozšířila z rány, v níž hluboko vězel kouzelný šíp.  Nemohl se pohnout, svíjel se v agónii, ale jen na okamžik, než vzduchem přisvištěla glaive o třech čepelích a oddělila jeho hlavu od těla. Rotující zbraň pokračovala ještě okamžik, než se zasekla do kmene mrtvého stromu.
    Elfka doběhla k cukajícímu se tělu s tichou ladností lovící šelmy, od opasku zvedla flakónek obsahující čirou vodu, kterou torzo démona polila. Mrtvolu vzápětí zahalily modré plameny.
    "Zin-Elune, anu'dorini Talah."

    Pak stiskla rty, pověsila luk křížem přes hruď, vytrhla ze dřeva glaive a zvedla odseknutou hlavu za rohy. Chvíli na ni opovržlivě hleděla a její oči zářily jako roztavené zlato. Zaslechla pohyb mezi stromy za svými zády, její dlouhá ouška se zachvěla, ale přes rty jí přešel slabý úsměv. Záře jejích očí pomalu pohasla ve vlídné světlo.
    "Shalla'tore," pronesla lákavě a obrovský panter s bílou srstí a dlouhými horními tesáky se vynořil ze stínu křovin a vysoké žluté trávy. Vydal hrdelní zvuk, protáhl se a došel se hlavou otřít o nohu své paní, která se proti němu zdála tak neskutečně drobná. Elfka se chytila rukou srsti na jeho hřbetě a vyskočila na něj. Bez dalšího pobídnutí vyrazili zpět na sever a jezero Mereldar nechali za sebou.

    Panterovy tlapy s cákáním dopadly do vod horské řeky pod vodopádem, další skok mohutného těla ho i s jezdkyní vynesl na cestu na druhé straně. Vinula se do výše podél skal a dopadaly na ni spršky vody, barvené zapadajícím sluncem do rudozlata. Čím výše byli, tím zdravější se zdál les i vzduch kolem. V průsmyku vanul křišťálově čistý a svěží vítr, kterého se s chutí nadechla. První hlídka ji pozdravila úklonou a zvednutím ruky, ale ona se nezastavila, pobízela zvíře dál k tepané bráně klenoucí se mezi dvěma vysokými věžemi z bílého mramoru.

    Další hlídka měla více štěstí... anebo nedostatek zdravého rozumu. Elf se obřímu panterovi postavil přímo do cesty. Shalla'tor zůstal stát téměř na místě a zacvakl tesáky jen vous od zvědovy tváře.
    "Lady Goldenleaf. Měla byste vědět, že Princ Sunstrider je hostem v pevnosti od včerejšího večera. Přijel v neodkladných záležitostech týkajících se-"
    "Politika je ztráta času. Od čeho mám v posádce velitele a mágy? Ať ho zabaví něčím, nač je zvyklý z pohodlí města. Jsem na stopě nathrezimovi, to má přednost přede vším ostatním."
    "Lady Eynor! Princ nás nepoctil návštěvou od dobytí Nového Svět-"
    "Chceš mi vyprávět, co mám dělat?" v krásné tváři se opět nebezpečně rozsvítily oči.
    Elf zmlknul a sklopil zrak. Odpoutala od sedla hlavu, ze které ještě stále kanula nazelenale zářící krev, vzala ji za roh a hodila elfovi k nohám.
    "Nabodnout na hradby. Vrátím se, až mne zde bude doopravdy třeba," řekla, otočila sněhobílou šelmu a vzápětí i s ní zmizela zpět v rokli vedoucí do Morových Zemí. Elf polkl a s nejvyšším odporem hlavu démona zvedl, pak se otočil a počkal, až se zvedne mříž vysoké brány, aby mohl projít na nádvoří.




    Třpyť se, třpyť se, hvězdičko,
    napověz mi maličko,
    kdo jsi ty a kdo jsem já,
    co budoucnost mi nachystá...

    ...až přepluji moře,
    až přetrpím hoře,
    slunce za mraky zajde,
    má hvězda si mne najde.

    Cestičkou z kamení,
    kde řeka pramení,
    laskavých rukou pár
    čeká mne v Elrendar...?





    Události opřádající prokletý šperk, který od zimních měsíců nemohla sejmout lady Eynor, nabraly rychlejší spád po příchodu její sestry do Elrendar Keep. Stříbrovlasá Alexiel Coldheart objasnila některé potíže, které zaznamenali členové posádky v poslední době od útoku nathrezima.
    Lady Eynor dávno před svým prokletím propojila obrany pevnosti se zdrojem vlastní magické moci, proto tak dříve bývala i na dálku informována ve chvíli, kdy byly bariéry narušeny. Vzhledem k tomu, že její existence se od počátku kletby omezovala na čistě arkánní podobu, nathrezimův útok a temná magie spojená se Scarovou infiltrací ji tak samozřejmě ovlivnily také.
    Stručněji řečeno: když byli oba kapitáni postaveni před fakt, že lady Sunhand umírá, začali každý po svém (a někdy zbrklém) způsobu jednat.
    Zatímco se Aerin Windsong vydala hledat pomoc u spojenců a mocných přátel z Kalimdoru, Thanalos Dawnspear vedl výpravu na daleký sever, do místa, odkud podle slov Alexiel Coldheart pocházel onen prokletý klenot, modrý kámen zvaný Oko Elune.
    Shandaral.

    Co cestou našli a rozhodli se vzít s sebou do pevnosti nakonec ovlivnilo osud mnoha osob i jich samotných více, než si tehdy dokázali představit v nejdivočejších snech...





    Prvních dvou večerů eventu se účastnili: Thanalos Dawnspear, Alexiel Coldheart, Ygraine Sunbreeze, Lithiana, Kechi, Ogatix, Surmallien, i obchodník Tas'adar Del Rey, Shalasyr Wintermoon

    Koho by zajímal překlad z Darnassian, najde jej třeba na naší úžasné a stále nedokončené WIKI zde (stačí rozkliknout tabulku)

    Kousek galerie 1.části eventu:
























    Naposledy upravil Eynor dne Mon Nov 09, 2015 8:16 pm, celkově upraveno 2 krát
    avatar
    Eynor Astrae

    Posts : 239
    Join date : 08. 11. 14
    Location : Elrendar Keep

    Zlodějka času, druhé dějství

    Příspěvek pro Eynor Astrae za Sun Oct 04, 2015 7:23 pm



    Tas'adar se zastavil a opřel rukama o zídku fontány na hlavním nádvoří, zatímco za ním hovořil párek rusovlasých elfů. V předstíraném nezájmu o jejich rozhovor se soustředil na proud vody a pokusil se jej obrátit, se střídavým úspěchem.
    Kdo by se také dokázal soustředit na hru bystřící mysl, když byl na spadnutí průšvih jako...
    Elfčin hlas ho vytrhl z myšlenek.

    "Podařilo se vám na výpravě něco úžasného? Lady Alexiel se tvářila, jako byste přinejmenším znovu dobyli Ledovou Korunu," elfka se nakonec vzdala zlatovlasého dítěte, po kterém se elf natahoval, pohladila prcka po hlavičce a zahákla prsty za opasek s dýkami.
    "Narazili jsme na nějaký artefakt rozbitý na dva kusy a uložený ve dvou jezerech. Bojovali jsme proti drakům a chapadlům. Povídali si s duchy a ledovými obry. A použili Ogatixův portál. Nic neobvyklého," elf se začal mazlit s děckem. které ho tahalo za copánek a elfka nakrčila čelo.
    "Ah jistě. Typický den v práci. Chapadla? Takže jste nakonec našli i Eloyn?"
    "...Slunci žel, nebo spíš Slunci dík, ne," elf nevypadal, že by s ním ještě měla být rozumná řeč, plně se věnoval škádlení prcka. Rusovláska s povzdechem pokrčila rameny a otočíla se na Tas'adara, který je již chvilku zamyšleně pozoroval.

    "Asi nechápete, s čím si zahráváte, že?" ozval se mág nervózně a voda za ním ve fontáně opět začala padat dolů.
    "Nějakou představu mám," odvětil zrzavý elf neochotně a mág si založil ruce na prsou.
    "Překvapte mne."

    "Zničení světa jako vždy? Nemějte obavy, oba předměty byly uloženy na to nejbezpečnější místo Azerothu a jsou pečlivě stráženy," odbyl ho rusovlasý a zamračil se.
    "Dobře, řeknu to takhle, viděl jste ty Strážce starých bohů u Zrcadla Úsvitu?" Tas'adar mu oplatil přísný pohled.
    "Myslíte ty velké bytosti s chobotnicemi místo hlavy?"
    "Ano, přesně ty. Jak jste si vysvětlil jejich objevení se na tom místě? Nebo ten barevný oblak, do kterého jsme vstoupili? Zamyslete se nad tím. Ty artefakty vytvářely časový neprostor. My... nebo ty dvě věci... nějak jsme narušili tok času, když jsme je vzali, proto se tam objevila nekonečná letka s varováním. Kapitáne, apeluji na váš zdravý rozum!"
    "Fajn, zase přednáška o tom, že musíme jet za bronzovou letkou? Pokud chcete na šílený výlet za draky, tak vám to nezakážu, ale určitě za nimi nepůjdu s vámi," elf k sobě víc přitiskl dítě, zatímco elfka je oba zaujatě poslouchala a dívala se z jednoho na druhého.

    "Artefakty? Proč se o tom nepovídalo nic na večerním nástupu a ani mezi posádkou? Jaké artefakty?" optala se zvědavě a rusovlasý se na ni trochu zamračil, zatímco mág udeřil pěstí do otevřené dlaně své druhé ruky.
    "Ty artefakty nejsou NIKDE v bezpečí. Tedy... respektive... mám pocit, že MY nejsme v bezpečí, dokud tu ty věci jsou. Měli bychom je okamžitě odevzdat..."
    "Drakům, jasně. Kdybychom je nevzali, měla by je nekonečná letka. Nebo ty chobotnice. A věřte mi, že v bezpečí zde jsme. Tedy minimálně ty artefakty jsou v bezpečí. Myslím. Doufám."
    "Jak dobře je chráněná pevnost proti změně času?" zasyčel mág frustrovaně. "Sám jste tu výpravu zahájil kvůli špatnému stavu jejích magických obran! Opakuji, že ty artefakty kolem sebe vytváří jistou auru, kterou mohou prostoupit věci z minulosti... a nebo z budoucnosti. Takže ano, pevnost je možná chráněná, ale jak moc si přejete, aby se tu vyrojila Pohroma nebo trollové z minulosti? Opakuji-,"
    "Odkud tohle vše vlastně víte, Tas'adare?" podivila se elfka a mág se zarazil.
    Na okamžik marně hledal odpověď. Pravda. Odkud to ví? Odkud pramení ten pocit ostří kývajícího se mu níž a níž nad hlavou?

    "Prostě... to vím. Četl jsem auru těch artefaktů. Jestli mi nevěříte, optejte se vašich mágů!"
    "Ah, dobrá. Chtěl jsem ze sebe jít opláchnout sliz z boje s těmi chapadly. Zirael, zavolej mi Eliendira nebo dalšího z mágů.
    A vy, Tas'adare, jestli pořád chcete jednat s bronzovou letkou, dostanete s sebou i naše mágy. Já se ale k drakům dobrovolně nepřiblížím.
    Tohle je zbytečné divadlo - pevnost je chráněna magicky i silami posádky. Tajemná komnata je nepřístupná komukoli vyjma Mistrů, Lorda a Lady... není důvod k panice.
    Vyřiďte s mágy poselství pro bronzovou letku a já zatím vyřídím cestu pro Daelgarovy kosti. Ale teď jdu uložit syna a podívat se do archívu... Zirael? Mám to říci jako rozkaz, aby ses pohnula?" Thanalos se zadíval na elfku, která stále ještě stála na místě a poslouchala je.
    Hlavu nakláněla střídavě k jednomu ramenu a k druhému.
    "Při vší úctě, není třeba, pane, ale kdo je Eliendir?" optala se nechápavě.
    "Eliendir Dawnsong! Eli! Modré vlasy. Chráněnec kapitánky Windsong a manžel Engiee Dawnsong, pamatuješ? Asi takhle vysoký, užvaněný, bez disciplíny. Občas chodí nahý na veřejnosti a myslí, že je neviditelný."
    "Kapitánka Windsong je kdo?" Ziraelin údiv jen vzrostl.

    Mág i voják se na sebe zadívali a elfka nad nimi nakonec mávla rukou a otočila se na patě.
    "Fajn, dovedu Flairicu Amberdusk!"
    Cestou k věži mágů si klepala na čelo, jako by oba zešíleli.
    Tas'adar jen zvedl obočí. Nemusel nic říkat.
    "...Fetha," Thanalos se otočil na patě také a i s dítětem na rukou se rozběhl do pevnostního archívu.




    Na mou duši, trolí uši
    a na dračí svědomí,
    Ani slovo, moudrá sovo,
    tohle víme jenom my.
    Co slunce vrací, noc sama ztrácí,
    ten prsten je mé znamení.
    To slyší jenom ouška myší...
    ...a kdo to poví, zkamení.




    Přítomnost kalimdorského zeppelinu u jedné ze strážních věží a dvou trpaslíků v jídelně byl jen počátek divných věcí, které se v pevnosti začaly odehrávat krátce poté, co byly v Tajemné Komnatě umístěny obě zlomené části záhadného magického zařízení, které našla výprava na dalekém Severu.

    Následně výprava ze Scarlet Monastery vyprávěla s očima na vrch hlavy o tom, kterak přímo v síních kláštera nalezla kouzelné přesýpací hodinky z bronzového kovu... a potom, co se jich jeden z nich dotkl, byla svědky scény, která se na místě musela odehrát v minulosti, nikdo netušil, jak vzdálené. Nenapadlo je nic lepšího, než malý artefakt vzít s sebou.
    Již druhého dne ráno, kdy si hodinky chtěli prohlédnout mágové i Tas'adar Del Rey, všechny ochromilo zjištění, že artefakt se rozpadl na písek bronzové barvy.
    Podle hlášení mistrů Arcana byl ovšem zbytek předmětů v Tajemné Komnatě nedotčen. Včetně oné záhady přinesené ze Severu. Mistři Arcana... ano, i oni pořádně vyděsili posádku, zvláště jedna z nich.
    Isiel Snowdawn, pohybující se po nádvoří, jako by před pár měsíci nezemřela v Northrendu, vyděsila i některé otrlejší válečníky téměř k smrti. Leasethův chvilkový kolaps pak řešil kapitán Dawnspear nedobrovolnou návštěvou lázní. To vše měl ale být jen začátek, jak se ukázalo.

    Zcela se ztratili někteří členové posádky... a na jejich místě byli noví, neznámí elfové.
    Tedy... tak se to zdálo skupině ze Severu, která jako by si jediná pamatovala správný stav věcí před všemi těmi změnami. Skupiny, která postupně začala být posádkou označována za spolek bláznů, či za duševně choré.


    Tas'adarovo naléhání nakonec vyústilo v cestu vybrané skupiny mágů a vojáků do Dalaranu a do Jeskyní Času, zatímco jiní se pokoušeli zkoumat změny reality přímo v Elrendar a další stále ještě pásli po stopách uprchlého nathrezima Mor'ganise. Podezření, že se dotyčný ukrývá buď v kapitánovi Thanalovi, či v obchodníku Tas'adarovi, bylo nakonec vyvráceno za použití poněkud drastičtějších metod i prostého zdravého rozumu. Tedy, jediný nepřesvědčený se zdál pan Kechi.

    Bronzová letka ovšem výpravu z Elrendaru neuvítala nadšeně.
    Elfové byli nařčeni z napomáhání "zloději času", a když se bránili, byl za spolupachatele časové deviace označen právě sám Tas'adar.
    Slovy samotné Soridormi: existuje člen jejich vlastní letky, který porušil jejich kodex a uniká trestu. Cestoval v čase, aby změnil minulost, nehledě na jeho motivy či snahu pomoci, je nyní pronásledován bronzovou i nekonečnou letkou. Jeho stopa prý ale zcela zmizela v následcích jeho činu.
    Ujištěni, že všichni tohoto Zloděje osobně potkali, a někteří od něj i hloupě přijali dary, bylo jako ledová sprcha.
    Tajuplná Věštkyně, která jim četla budoucnost při básnických slavnostech v Elrendar, vůbec nebyla tím, zač ji měli, ale Zlodějem času. Rázem dávalo smysl i to, že se její předpovědi do písmene splnily.
    A dar, který nechala Tas'adarovi... se náhle více než darem zdál být prokletím.


    Z pozorování reality kolem sebe usoudili, že změny reality přicházejí ve vlnách... jako když hozený kámen rozčeří hladinu nejdříve v malých kruzích a vlnách... a pak se kruhy zvětšují, až zasáhnou břeh.
    Budou dost rychlí, aby zastavili, co započalo možná i jejich přičiněním, ač si své viny nejsou vědomi?





    Event probíhá každou neděli ve večerních hodinách, RP kolem něj i během týdne, po domluvě. Dnešní část děje je omezena množstvím postav, které umožňuje dungeon.
    Omlouvám se za zpoždění se záznamy, ale RL si žádá své a prozatím děkuji všem, kteří se do změn času a detektivky kolem nich zapojili  - jmenovitě Altash, Ygraine, Tasadar, Flairica, Orkelt/Ogatix, Surmallien, Thanalos/Vael, Kechi, Aerana, Leaseth, Aladar, Engiee... a další.
    Event rozhodně nemění platné lore, je jen hříčkou na téma, co by bylo, kdyby... a umožňuje tak zahrát si vlastní postavu v roli a podobě, kterou by měla v alternativní realitě.


    Galerie týkající se eventu:






    avatar
    Eynor Astrae

    Posts : 239
    Join date : 08. 11. 14
    Location : Elrendar Keep

    Zlodějka času, třetí dějství - Felwood v plamenech

    Příspěvek pro Eynor Astrae za Wed Oct 07, 2015 5:35 pm


    "Ale jistěže chápu, co zde navrhuji! On... on byl má dětská modla a vzor!
    A pak se to celé zvrhlo a stal se z něj šílenec, co chtěl Studnou přivést Kil'jaedena a všechny nás předělat na démony! Má být mrtvý! Psal jsem slova žalozpěvu pro jeho tryznu!" Surmallien kolem sebe šermoval rukama, div neshodil svíce a věnce z nejbližší sochy.
    "Nechápu, jak by jeho smrt napravila poničené vlákno času," stříbrovlasá Alexiel se pomalu otočila od výhledu na pevnost Elrendar tam dole u jejich nohou, pobaveně se zadívala na mladého elfa, zatímco si Tas'adar mnul špičatou bradu.
    "Nehledě na to, že se s ním nemůžeme měřit. Jeho moc je nezměrná. Můj pyroblast by měl asi stejný účinek, jako bych vzal vejce a mrštil je támhle Ygraine na hlavu. Vejce by se rozbilo a jen by ji to rozčílilo," řekl obchodník po chvilce a Ygraine si pod svou kápí patrně opět myslela své, neslyšeně pohybovala rty.

    "Je to čím dál horší. Od včerejška nejen zmizeli další z posádky, ale i kapitánovo dítě. Po nádvoří pochoduje jeho dávno mrtvá snoubenka Elerien, v princově doprovodu dorazil živý Vael'thas Snowdawn a střízlivý Kieran Moonwolf. Ten slepý elf z kláštera je Altash Blooddragon a nepamatuje si, že by kdy byl ženatý s nemrtvou Engiee, která je zde... jak jinak?... také naživu.
    Z řečí Princovy družiny jsem pochopila, že elfové ovládají Black Temple a zdroj arkány v jeho hlubinách.
    Liadrin a její rytíři docela vysáli M'uru a vydali se do Outlandu na lov dalších naaru... Sluneční Studna nebyla nikdy obnovena, hroty hradeb Elrendar zdobí usekané hlavy démonů a Arthas stále vládne z Ledového Trůnu," Alexiel vůbec nezněla zdrceně, když to celé říkala. Spíš... zaujatě.
    Flairica se přestala věnovat hrátkám s plamínkem jedné ze svic a zadívala se na Tas'adara.
    "Musím říci, že mi tahle časová linie vyhovuje. Dokonce mé zdejší já mají ve městě za hrdinku, ne za nebezpečného pyromaniaka. A je příjemné mít zpět Prince jako spasitele národa, jak ho pamatujeme z lepších časů."
    "Ano, spousta změn je pozitivních, že? Je lákavé to tak nechat. Ale doopravdy chcete svět, který je takhle? Pohroma může kdykoli znovu udeřit a tažení na Severu teprve začalo. Nikdo netuší, kam zmizel Illidan. A vedení pevnosti-," Tas'adar se znovu ostře nadechl a zadíval dolů na nádvoří.

    "Proč se vlastně scházíme na hřbitově?" podivil se Surmallien.
    Odpověděl mu Leaseth opírající se o kmen stromu, pod kterým seděl kapitán Dawnspear s hlavou v dlaních.
    "Protože nás už tak mají ostatní za šílence? Mluvíme o věcech, které se pro ně nikdy nestaly."
    "Patrně si neuvědomujete potenciál katastrofy, která hrozí, že?" Alexiel si založila ruce na prsou a ustoupila od kraje vyhlídky víc do středu paloučku, kde se jejich kroužek spiklenců sešel.
    "Při snaze odhadnout, proč jsme byli z toku času vyjmuti a alternativní linie nás nechala téměř nedotčené, jsem marně hledala cokoli, co nás spojuje. Většina byla na misi v Crystalsong a Dragonblight. Ale ne všichni.
    Většina byla hovořit s draky a Orkeltem. Ale ne všichni.
    Všichni z nás se ovšem motali kolem stanu Věštkyně během slavností, někteří si dokonce nechali věštit budoucnost."
    "Já ne!" bránila se Flairica.
    "Ani já," pousmála se vznešená elfka a pak zakroutila hlavou, "ale byli jsme dost blízko jejího stanu všichni najednou. Blízko na to, aby na nás seslala nějaký druh kletby nebo požehnání. Pak jsme tedy spjati s její verzí času... a ani o té nevíme, jestli je to ta správná, ze které původně jsme."
    "Zešílím z toho," zaštkal Surmallien a vjel si rukama do zlatých vlasů.

    "No, to už se patrně děje s Ogatixem," poznamenal Leaseth suše, "rozhodně ho nedoporučuji pouštět z pokoje, ve kterém jsem ho zamkl."
    Flairice pobaveně zacukaly oba koutky rtů.
    "Musíme něco udělat. Nenecháme to tak. Říkali jste, že to celé začlo kletbou na šperku zvaném Oko Elune... a při snaze vystopovat jeho původ. Lady má historii spojenou s Elune... možná bych věděl o místě, kde žije osoba, která pamatuje mnoho. A dokonce je tam jezero, které nese jméno její bohyně, Elune Ara," Tas'adar opět přerušil nepříjemné ticho, které se rozhostilo kolem, jakmile si začali představovat, co vše se ještě může...
    "Moonglade?" Alexiel se ostře nadechla a přimhouřila oči. "To místo patří druidům, nedostanete se tam jen tak, pokud nejste jeden z nich. Na teleportační magii rovnou zapomeňte. A srstnatci tunelem nepustí každého. Rozhodně ne... elfa páchnoucího po felu," trochu ohrnula horní ret, když si mága prohlédla od hlavy k patě.

    "Měli bychom najít Orkelta. Proč tu vlastně není on?" poprvé se ozval Thanalos, sedící u stromu. Stáhl ruce z tváře a byl bledý jako stěna.
    "Řekl, že si musí ověřit něco velice vážného a odpojil se od nás v Dalaranu," Flairica se trochu zamračila na Tas'adara, "vážně nemůžeme z téhle reality nechat alespoň něco málo přejít do té naší?"
    "A jak to asi chcete zařídit? Zatím ani nevíme, jak to, co se stalo, vzít zpět nebo napravit! Je to vše nebo nic! Berte, nebo nechte jít," vlídný obchodní tón byl pryč, Tas'adar zněl nekompromisně, na okamžik vytáhl z rukávu kapesní hodinky, dar-nedar od Věštkyně, a začal je studovat.
    "Dobře, jdu s vámi. Cesta do Moonglade mi přijde jako nápad o trochu lepší, než se pokusit spáchat atentát na Prince, když je hostem Elrendaru," řekla Flairica nakonec.
    "A ostatní?" rozhlédl se Tas'adar, zatímco se shlukli kolem.
    Nakonec všichni pomalu kývli.
    "Můj život je naruby, nebudu váhat ani vteřinu," zavrčel Thanalos a zvedl se také.

    "Jenže jak chcete ty věci napravovat? Cožpak jste neslyšeli draky? Někdo uloupil čas! Čas ale nejde ukrást!" rozčiloval se stále mladý elf.
    "Čas lze přetvářet a manipulovat stejně jako prostor a hmotu, Surmalliene," Alexiel se pousmála, "a prostředek již máme, jen zatím nemáme znalosti k jeho ovládnutí a použití.
    Soudím, že ta věc je i zdrojem všech anomálií v čase, které obklopují pevnost. Čím dříve ji odstraníme z místa, kde na ni může padnout oko Kael'thase Sunstridera... tím lépe."
    "Myslíte, že by ji snad Princ vzal a vrátil se v čase zachránit Studnu nebo zabít Arthase, dokud byl dítě?" optal se Surmallien skoro zbytečně.
    S významnými pohledy k němu obrátili tváře.
    "Opravdu to chceme zjistit?" optala se Alexiel šeptem.

    Bylo načase vyrazit na cestu.







    První v boji, první ve smrti,
    sama nepřítele rozdrtí,
    první v rodu, první v moci,
    první a sama, bez pomoci,
    první padne, první vstane
    co nejvíc chce, to nedostane.




    Výprava do Kalimdoru byla nakonec doprovázena i ne-zcela-vítanou společností - Princ Sunstrider s Elrendarskými poslal jednoho ze svých mágů, aby jej informoval o práci posádky a stavu věcí v Kalimdoru: Vael'thase Skywrath. Po několika neúspěšných pokusech jej "ztratit" se s jeho přítomností smířili - stejně tak se stopařem, kterého vzal Tas'adar s sebou, kapitánem Balahenem.

    Průjezd Ashenvale se obešel bez větší pozornosti nočních elfů, až z toho byli překvapeni, přestože tušili, že jsou sledováni. Pochopili záhy - Strážkyně kaldorei měly co činit s invazí démonů ve Felwoodu, které čelily ony i Cenariův kruh.

    Neváhali a dali se do boje, aby se k nim vzápětí připojil nečekaný spojenec: Orkelt Thunderhorn s lehce ohořelou hřívou. Prý zjistil cosi o anomálii v Moonglade a chtěl se přesvědčit na vlastní oči.

    Čím severněji se družina probojovala, tím byla situace horší... začínalo být jasné, že možná již neexistuje žádné Moonglade a ani jeho vody, které měly obnovit kořeny zraněného Nordrassilu. Paličatě si odmítli připustit tuto možnost a postupovali dále, až je zastavily plameny tak bolestivé, že si s nimi neporadila ani kombinace sil všech pyromágů v jejich výpravě. Také mezi démony zaslechli, že vzývají novou paní, která jim otevřela dveře do Azerothu: Liadrin.

    Zahnáni do slepé uličky v plamenném pekle, které dříve bývalo pevností Timbermaw, a s dalšími démony hrnoucími se ze všech stran, nakonec zvolili portál do bezpečí. Vysílení mágové se zmohli na ten nejbližší bezpečný, o který prosil i Hlas náčelníka shu'halo: Thunderbluff.

    Byl čas odpočinku, hojení ran a příprav na další cestu... i když ne každému z nich vyhovovalo ubytování v samotném srdci taurení civilizace. Ti méně vděční se vzdálili mimo stany a chýše. Ti statečnější se rozhodli zkusit zdejší dýmkové koření a pálenku.
    Orkelt je ovšem na noc opět opustil, aby si "cosi ještě vyzvedl".

    Kam tedy jejich cesta povede dál? A mají vůbec šanci něco změnit?






    Výpravy do Felwoodu se delší či kratší dobu účastnili: Surmallien, Engiee, Altash, Thanalos, Balahen, Taharis, Flairica, Ygraine, Alexiel, Vael, Tasadar, Orkelt
    Zlouni a spawny: GM Astrae
    Změna lore je dočasná a není závazná pro nikoho, kdo se nechce do eventu zapojit, jak již bylo řečeno.
    Event "postupuje" každou neděli, ostatní RP k němu se odehrává po večerech v pevnosti Elrendar.

    Galerie týkající se 3.dějství příběhové linie:








































    avatar
    Eynor Astrae

    Posts : 239
    Join date : 08. 11. 14
    Location : Elrendar Keep

    Zlodějka času, čtvrté dějství - Jeskyně času

    Příspěvek pro Eynor Astrae za Wed Oct 14, 2015 6:07 pm


    Vystoupila ze stínů křišťálového hvozdu mezi polozborcené vznešené sloupy, které ze všeho nejvíc připomínaly zlámané kosti dávno mrtvých obrovských zvířat. V levé ruce nesla zářící krystal, jehož světlo sloupořadí kolem ní roztančilo do groteskního reje stínů.
    "Každý z nás má své démony," řekla, jako by vedle ní kráčel kdosi, kdo nebyl vidět, "otázkou je, jak se sami postavíme své vlastní temné stránce?"
    Zastavila se a rozhlédla, světlo krystalu ozářilo ruiny prastarého chrámu kolem ní.
    Byla sama.

    Stíny se přikrčily za sloupy, pak se hladově natáhly jeden po druhém a propletly, když se znovu otočila kolem dokola.
    "Odřízneš svého vnitřního démona i stín a pohřbíš je hluboko pod zem za sedmero pečetí? Budeš předstírat, že nikdy neexistovali? Postavíš nad jejich hrobem skvostný hrad či chrám, aby nikdy nikdo nenašel vchod? Navěky pak budeš Světlonošem, který nemá temnou stránku?"

    Jeden ze stínů za jejími zády nabral podoby shrbeného humanoida a pomalu se zvětšoval. Dál hovořila do prázdna a její rty se stále chladně usmívaly.
    "A nebo utečeš před svým démonem, schováš se před svým stínem? Zkusíš zapomenout, že existují? Pohřbíš raději sebe sama ze strachu, že číhají za každým rohem a vyhráli by? Navěky budeš kajícným hříšníkem, který potřebuje ochranu druhých sám před sebou?"

    Prudce se otočila, až se její stříbrné dlouhé vlasy rozlétly, ale Stín byl pryč, jako by jej zaplašilo světlo krystalu. Sklopila zrak a pohlédla na zlověstnou runu nakreslenou zaschlou krví na bílém mramoru pod jejíma nohama.
    Stíny kolem jako by začaly šeptat... a přesto se váhaly připojit k její hře.
    "Nebo svou temnou stránku vyzveš jako rivala a partnera k Tanci a dovolíš jí stát se svou součástí? Při Tanci smí ovšem vést jen jeden. Otázkou tedy je: budeš to ještě ty, nebo už tvé zlé já, kdo Tanec vyhraje?"

    Stíny jako by šeptaly. Slova o zradě, strachu a lži. Slova, kterým rozuměla, a přesto se dál studeně usmívala, jako by se jí nemohla dotknout.
    "Dala bych cokoli za to, abych viděla svou sestru i jejího syna znovu s tím, kterého tolik milují. Ale ta budoucnost i minulost... je tvou vinou téměř pryč.
    Možná se cítíš jako vítěz?"

    Nad sloupoví se s vřískotem, ze kterého jí zalehly uši, vznesla skupina stínů, připomínající netopýry. Zaklonila na okamžik hlavu, jak sledovala jejich let, který křížil světlo obou měsíců na obloze. Kolem nastalo ticho, i šepot ustal.
    Slyšela svůj vlastní dech a každé došlápnutí svých nohou na mramoru.
    "Ukaž svou tvář!" vykřikla a větší z obou měsíců zašel za černý mrak. Veškeré světlo kromě záře krystalu pohltila noc.

    Vtom se ze stínů po její levé ruce vynořila postava se zlým úsměvem, tvořená snad samotnou svíjející se temnotou. Naklonila hlavu a líbezným gestem jí poslala vzdušný polibek v předstíraném přátelském gestu.
    "Jak ráda tě vidím, Alexiel..."
    "Lež. Nemáš tak krátké nohy, jak říkali. Vlastně nevidím žádné... nohy," poznamenala stříbrovlasá elfka suše a sklouzla pohledem na místo, kde by běžný smrtelník nohy měl mít. Nebo alespoň spodek těla, ne svíjející se hady.
    "Jsme samy, proč ty urážky?" odpověděla bytost zrozená ze stínu.
    "Jsi Lež, proto čekám společnost," její modré oči právě včas zaregistrovaly stínovou čepel, letící směrem k jejímu hrdlu z druhé strany.
    Zaklonila se a zbraň ji těsně minula, odsekla ale čistě jeden pramenů jejích vlasů.
    Ucítila, jak jí chladne krev v žilách a vlasy vzadu na šíji se ježí. Každý krok byl rázem neuvěřitelně těžký.
    "Strach," přivítala osobu v kápi slabým uznalým kývnutím, "takže jste dva."
    "Jsme přesně dva," ujistil ji první Stín.
    "Ostatní právě ničí vše, co ještě zbylo... a co ti bylo drahé," sykl druhý Stín.

    Provrátila oči a rozhlédla se, protože cítila poblíž něco dalšího. Něco víc.
    Svíralo jí to srdce temným pařátem tak, že začalo být těžké i hovořit, jak se jí pláč tlačil do hrdla.
    Ze rtů se jí vydral hořký smích, když sáhla na rameno pro dlouhý meč a zakroutila hlavou.
    "Zoufalství. Takže jste tři. To už je vás skoro polovina."

    "Jsi sama. Nemůžeš vyhrát. Vše je ztraceno."
    "Nejsem sama," odvětila hrdě, "ale to sotva pochopíte. A doopravdy mne mrzí ironie faktu, že tohle musím říkat právě já ze všech bláznů, co tomu věří...
    ...ale naděje je vždy.
    Takže si zatančíme?"





    Třikrát duši zaprodáš,
    tři mužská srdce osedláš,
    tři prsteny pak nosit máš.
    Dlouhá cesta skončí se,
    chraň to, co ti přinese.
    Pán hvězd tvou zradu nesnese.
    Voda zření ukáže ti,
    kam stín temných křídel letí.
    Matky Země oko... třetí?




    Ticho přerušilo šustění suchého zkrouceného listu, který závan větru poslal po mramoru směrem k jejím nohám. Vzduch byl ledový a čistý. Usmála se a tentokrát se usmály i její oči, když je upřela do krystalu, jako by mu cosi vysvětlovala.
    "Odpusť mi to divadelní představení, Belete. Ale Stín se dlouží a je všude. A kdybychom zabloudili v iluzi, zemřeme stejně, jako ve skutečném boji. Pohleď."
    Zvedla krystal nad hlavu a otočila se kolem dokola.

    Tentokrát byla vidět celá hvězdná obloha bez jediného mraku a chladný svit obou měsíců prozařoval nádheru krystalových stromů i bělostných sloupů ruin.
    "Kdysi dávno bylo toto město sídlem Urozených. Před Rozdělením světa. Daleko od královnina zraku a blízko k těm, kteří stvořili Studnu Věčnosti. Zde jsme se kromě Elune klaněli Matce Života.
    Jedno její oko bylo jako den a druhé jako noc. Byli jsme blízko její Vyvolené a byli jsme chráněni tou nejsilnější letkou draků. Tou, které se Urození klaněli nejvíce a které se nejvíce obávali. Modří...
    V té době vznikaly artefakty, do kterých draci ukrývaly svou moc. Některé z nich byly darovány vyvoleným elfům. Sesterské čepele... řada chromatických čepelí a kopí, než vznikly dvě dokonalé. Quel'Delar. Quel'Serrar.
    V těch požehnaných časech byl Shandaral sídlem ducha, tvoření, života a magie. Intriky se splétaly docela jinde, daleko na jihu v Zin'Azshari... ah, ale to tě jistě nezajímá, můj drahý magistře."
    Vystoupila po schodech k oltáři a položila krystal přeopatrně na něj.
    Jeho záře osvítila podstavec a paty sochy tyčící se výše, než všechny sloupy kolem. Sochy ženy se zdviženými pažemi a prázdnýma očima.
    "Eonar, Matka všeho živého, jejíž levé oko patří Elune a pravé Slunci," vysvětlila znovu krystalu a zamumlala mantru pro ochrannou auru. Měla pocit, jako by jí socha odpovídala... tak jako kdysi, dokud byl svět celý a zdravý.

    Zalil ji pocit tichého souhlasu a správnosti, když se u oltáře objevila průzračná podoba kaldoreiské kněžky. Jedna z mnoha, kteří neměli být mrtví, a přesto již dávno byli.
    "Shalasyr," poklonila se lehce hlavou a duch jí mlčky odpověděl stejnou poklonou.

    "Jsme u cíle cesty, Belete," naposledy se dotkla krystalu, vědoma si pohledů, které se na ni již pár chvil upíraly ze všech stran. Dračích pohledů.
    Přišli bez jediného zvuku a pásli se na tom, jak jsou smrtelníci bezradní v jejich vlastní hře.
    Nekoneční.







    Shrnutí 4.dějství:
    Po odpočinku v Thunder Bluff vzal Orkelt s trochou neochoty družinu elfů na místo, které podle vlastních slov již roky strážil a zval kronikou času.
    Užaslí se dostali do prastaré jeskyně zdobené taureními značkami snad staršími, než historie Quel'Thalas, ze kterých nerozuměli ničemu.
    Nesměli zde kouzlit, a proto postupovali do hlubin minulých věků jen za svitu pochodní.

    Dorazili příliš pozdě. Na chladném kameni našli tělo, které mohlo být Věštkyní, ale nestačili ji rozpoznat, jen u ní našli několik upomínek z Tanaris a Jeskyní Času. V tu chvíli opět zaútočili nekoneční.
    Po drsném boji nakonec Orkelt, Tas'adar, Flairica i Alexiel spojili své vědomosti, aby nad mapou Azerothu vystopovali dvě vlny anomálií, které šly jedna ve stopě druhé.
    Obě se naposledy projevily kdesi v Hillsbrad, u lidské osady zvané Southshore.

    Tas'adarovi začal být jasný princip jeho hodinek - byly tím, co mělo aktivovat rozbitý stroj času, který našli v Northrendu a posléze schovali v Elrendar. Ostatní přesýpací hodiny, které našli na různých místech, sloužily k označení pozměněného toku času, který se někdo pokoušel napravit po tom, co jej kdosi jiný poškodil. Takže Zloději času byli minimálně dva.

    Zatímco se Orkelt, Surmallien, Thanalos, Tas'adar, Aladar a Ygraine vydali prověřit stopu v Hillsbradu, Alexiel se od nich oddělila se slovy, že bude dál pátrat po vlastní ose... a Flairica ji následovala.

    V Southshore již většina slušných lidí spala, na cestě potkali jen výrobce plášťů Bartola Ginsetti, který doprovázel skupinku opožděných ovcí, co našel na pastvě u Hillsbradu. O kousek dál Tas'adara napadlo podívat se na Southshorský hřbitov a porovnat jej s tím, který měli možná někteří v paměti. U jednoho ze zarostlých náhrobků pak Orkelt doopravdy zpozorněl.
    Nataša Morrisová, utonula ve věku sedmi let.

    Něco bylo hodně špatně, moc špatně, protože tohle děvče ještě nedávno střílelo z luku na šišky v Hillsbradu a blížilo se prahu dospělosti.
    Navíc jim Orkelt svěřil i fakt, že děvčátko mělo u sebe strážit cosi, co je moc důležité pro zrušení kletby nad Eynor. To, že se nikdy nedožilo dospělosti, situaci dost komplikovalo.

    Smutní a naštvaní se rozhodli vrátit do pevnosti pro stroj času a zkusit ho použít, aby zjistili, co se tehdy s malou Natašou skutečně stalo.
    V pevnosti byli postaveni před fakt, že lidé prince Sunstridera pátrají po Alexiel Coldheart, která je podezřelá z únosu magistra Beleta. Toho samého magistra, který nedávno podlehl kletbě, tolik připomínající osud, který potkal v zimních měsících lady Eynor.
    Flairica je pak varovala o nestabilitě reality, ve které se ocitli - oni sami byli z jiné, ale kdykoli udělali chybu, více se přizpůsobili tomu, jak by čas běžel, kdyby šel právě tak jako ten, ve kterém se nacházeli. Poukázala dokonce na zdvojení některých předmětů, jako deníku, který si donesla ze svého času... a přeci po svém zdejším já nalezla ten místní. Byly totožné.

    Než se Princ stačil začít ptát na aparát, se kterým manipulovali, urychleně opustili pevnost a vydali se do Hillsbradu, ve snaze dostat se o nějakých devět let do minulosti, do doby vzpoury orků v internačních táborech... tak, aby se neprozradili a nic v minulosti nezměnili. Kalibrace záhadného stroje je stála dost drahocenného času.

    Když získali důvěru obsluhy taverny ve starém Southshore, dozvěděli se, že malá Nataša si přeci hraje u vody, jako obvykle - vydali se urychleně a pokud možno nenápadně děvčátko hledat.
    Pod přístavním molem nalezli mrtvého goblina a stopy obřích plazů v písku... stačilo je sledovat a zaslechli dětský křik. Malou Natašu vlekly pryč nágy.
    Jenže ne do vody, odváděly ji portálem... nestačili se k ní probojovat včas, ale po zkoumání residua portálu pochopili, že se jedná o chronomancii, tedy o transmutaci času a ne prostoru.
    V tu chvíli se Thanalos vzpomněl, že před téměř rokem viděl podobné ztracené děvčátko v Outlandu na nějaké druidské základně, kde skoro nebyli lidé. Divil se tehdy tomu, co tam dělá, a tamější Strážce Lesa mu prostě řekl, že "spadla z oblohy".

    Vrátili se tedy zpět do současnosti a rozhodli se zkusit ztracené dítě najít. Pokud byto byla ztracená Nataša, možná ještě nebyl všemu konec.
    Orkelt se opět odpojil se slovy, že se s nimi sejde v pravý čas.

    Jenže při návratu do pevnosti pochopili, že odchod tentokrát nebude tak snadný. Thanalova panovačná snoubenka se totiž rozhodla, že otálení a vytáček se svatbou již bylo dost. A dokud nebude po ní, kapitán se z Azerothu nehne.

    Do RP čítajícího 3 večery se zapojili: Surmallien, Ygraine, Tasadar, Thanalos, Ogatix, Orkelt, Flairica, Alexiel, Aladar, Vael, Altash, Belet, Elerien


    Galerie týkající se této části příběhové linie::












































    avatar
    Eynor Astrae

    Posts : 239
    Join date : 08. 11. 14
    Location : Elrendar Keep

    Zlodějka času, interludum - Ženich na útěku

    Příspěvek pro Eynor Astrae za Tue Oct 20, 2015 7:38 pm



    Stál vo svojej izbe.
    Nie, stál v izbe kapitána Elrendaru.
    Bola síce podobná izbe, ktorú si pamätal, ale patrila inému Thanalovi, ako bol on. Na posteli pred ním ležal pirátsky oblek, ktorý si mal obliecť na svadbu s Elerien. Thanalos sa zamračil. Nikdy si nemyslel, že princ vôbec povolí svadbu na Quel'Danas, ale Elerien vie byt dosť presvedčivá, ak chce.
    Cely deň ho však znervózňovala iná vec. Vec, na ktorú si spomenul až teraz. Rozmýšľal a úprimne dúfal, že schopnosť narušovať jeho plány tak dobre, ako to vedela originálna Elerien, táto alternatívna nemala.






    Ten večer sa na palube jednej pirátskej lodi na dohlaď od Quel'Danas mal konať jeden významný obrad. Medzi pozvanými ste mohli okrem elrendarských stretnúť aj samotného Princa Sunstridera a jeho magistrov, ako aj dvojicu trpaslíkov a jedného orka, s čoho mala "radosť" hlavne nevesta.

    Hostia sa už dobre bavili, zatiaľ čo nemenovaná trojica degustovala rozmanitú škálu destilatov z celého sveta, dovezených len pre túto výnimočnú udalosť.
    Práve vtedy si Elerien všimla, že jej snúbencovi niečo podstatne chýba na prste, a tak sa s krikom pobrala do svojej kajuty a odmietala z nej výsť.

    Potom stačilo len málo, Thanalos vystúpil na drevený trám lode aby hosťom oznámil nemilú novinu a pritom - možno až príliš okato - prepadol cez palubu.
    Hostia ostali prekvapení hlavne potom, čo sa kapitán nevynoril z vody ani po pár minutách.

    Na Princov povel vyrazil za utečencom magister Vael'thas Skywrath, zatiaľ čo zvyšok jeho rodiny sprevádzal mladší ratolesti z nepodarené svadby radšej domov a jeho sestra prisľúbila rozhnevané neveste pomoc so stopovaním utečeného ženícha.
    Lenže vo chvíľke, keď sa z čiastočne podnapitých svadobčanov utvorilo trestné komando, rozhodnuté Thanala polapiť a vrátiť neveste, a keď si otvorili portál z paluby lode na breh, na pravoboku sa objavil obrovský kraken, ktorý loď naklonil a začal konzumovať jej obsah, hnuteľný, nehnuteľný, živý aj neživý.
    Na brehu sa ich tak zišlo len pár a osud Prince Sunstridera nebol od tej chvíle nikomu jasný.






    Krátko po vstupe do Sunwell Plateau veci nabrali šialene tempo.
    Cestu k súkromnému portálu princa Sunstridera skupine postupne zatarasil vrátnik v podobe obrovského arkánního golema a strážne psy v podobe mana wyrmov.
    Krátko nato už však počuli krik Elerien, ktorá na lodi neostala a zachránila sa tým, že sa rozhodla Thanala priviesť k oltáru sama, aj keby nasilu. Ďalší problém nastal, keď im odrezala ich jedinú cestu ohňom. Jedinú preto, že v celom komplexe sa nedalo teleportovať preč okrem Princova portálu.
    Len jeden z nich bol dosť odvážny (alebo to druhé), aby skúsil Elerien presvedčiť a priviesť ju k rozumu.
    Len jeden.
    Bol to sám Ranger lord Sunwolf a naša skupina o nom, odkedy sa odpojil, viac nepočula.

    Postupne si presekávali cestu vpred až na jednej plošine konečne našli niekoho, kto im mohol povedať, čo sa tu stalo.
    Zranená mágyna im hovorila o tom, ako sa im práve v ten deň vymkol s pod kontroly pokus s voidom, a ten ničí a zabíja všetko, čo príde do cesty.
    Museli si vybrať medzi netvorom z temnôt a pološialenej snúbenicí kapitána.

    Skupina elrendarských sa Voidovi hrdinne postavia a bojovala s ním, zatiaľ čo plamene za nimi sa k nim nebezpečne blížili. Nakoniec ho porazili, no ako sa ukázalo, čakala ich ešte jedna skúška.

    Na poslednej plošine pred zničenou častou a na dohlaď od samotného portálu, ktorým chceli utiecť, sa im do cesty postavil niekto, koho už nečakali.
    Magister Vael'thas Skywrath, brat isiel Snowdawn, len natiahol ruku a zašepkal slová moci.
    Predtým než Thanalos vôbec niečo mohol urobiť skončil uväznený v ľadovej kocke.

    Jediná, koho nechal po hádke prejsť, bola jeho sestra. Ostatných zadržal.
    Neveril im, že je jeho milovaný princ mŕtvy, vôbec im neveril.
    Jedine, čo vedel, je to, že podla ich slov chceli zničiť tento svet a čas, aby sa mohli vrátiť do toho vlastného.
    V následnom boji mal Vael nečakaného spojenca v podobe Avianny, ktorá o ničom nevedela a od začiatku jej správanie väčšiny skupiny prišlo divne.
    Došlo na boj, ktorého výsledkom bola zranená Ygraina a smrť Avianny.
    Niekedy uprostred boja sa tam priplietla aj Elerien, no Thanalos vďaka veľkému sebaobetovaniu ušiel tým, že si odrezal cop, za ktorý ho chytila.

    V Shattrathe ich už čakalo dalšie prekvapenie, tak obrovské, že zakrylo svit slnka a polovicu oblohy... ale to až nabudúce.





    Počkal, kým liečiteľ odišiel, a potom sa opatrne prešmykol do vnútra. Mal šťastie, pretože na kúzlo neviditeľnosti nemal po tom boji v Sunwell plateau manu. Našťastie tam nikto nebol, a tak sa ľahko dostal až tam, kam potreboval. Zastavil sa až u postele a z úst mu vyšlo jedine slovo:
    "Prečo?"
    Ygraine nespala.
    Dostala síce lieky utlmujúce bolesť, ale čakala kým ju prídu konečne ostatní zobrať, aby mohli vypadnúť zo Shatrath. Teraz však sebou na posteli trhla. Počula hlas, ktorý sa jej musel snívať. Pomaly sa zo zaúpením otočila. Na sebe mala okrem obväzov len jednoduché šaty.
    Vyzerala že vníma len na pol, a tak Vael zopakoval otázku.
    "Prečo si to urobila? Prečo si ma zachránila?“  
    Ygraine sa pred odpoveďou zopárkrát nadýchla, ale nespúšťala ho z oči. Vedela, že na jej odpovedi záleží, aké budú Vaelove nasledujúce kroky.
    "Pretože sme si blízky tam, odkiaľ som prišla.“
    "Počkaj, ja som stebou spal?“ opýtal sa bez obalu, ako keby to mala byt tá najlogickejšia možnosť.
    "Niee!“ vytreštila oči, akoby si to nevedela ani predstaviť.
    Vael sa začudoval, ale potom si sadol na posteľ oproti tej jej a nespúšťal z nej oči.
    "A ako si môžeme byt blízky, keď som tam vlastne mŕtvy?“
    "Videl si Lithianu? Tú, čo za mnou chodí ako môj tieň?“  
    Vael sa jemne zamračil a pomaly prikývol, zatiaľ čo Ygraine si povzdychla: "Potom už vieš.“  
    "A čo Isiel?“ opýtal sa chladne a na tvári mal kamenný výraz.  
    Ygraina chvíľu počkala a vyzeralo to, že hľadá tie správne slová. Nakoniec mu pozrela do oči.
    "Je na severe.“
    "Na severe? Kirin Tor? Sunreaveri?“  
    "Nie," zakrútila hlavou. „Stratili sa na západe Icecrown spolu s Theraldisom, nikto nevie, kde.“ "Stratili sa... a zostalo po nich len toto,“ natiahla sa na stolík vedľa postele pre malú knižočku a vybrala z nej usušený kvet potom natiahla ruku aby si ju vzal.
    Pamätal si ten kvet. Isiel ho kedysi dostala darom od Theraldisa, ten večer, kedy zhorelo Stratholme. Vídal ho rovnako založený v jej denníku.
    "Dievča vychováva Elrendar, zatiaľ čo chlapec," začala, no potom zmĺkla.
    "Čo chlapec?“  
    "No, chlapca máš ty.“  
    Vael aspoň podla výrazu tváre si to v hlave snažil predstavit, potom si však tvár schoval do dlaní.
    "Chceš mi povedať že ho vychovávam?“  
    "Áno a podľa mňa ti to ide dobre, teda jemu,“ usmiala sa Ygraina.
    Vael zostal bez slova, a ked konečne zložil ruky z tváre, mal na nej kamenný výraz. Nakoniec vstal a chcel jej vrátiť kvet, no Ygraina len zakrútila hlavou.
    "Nechaj si ho.“  
    A tak ho schoval do zbroje.
    „Mali by ste sa vzdať, za chvíľu tu budú jednotky zo Silvermoonu," oznámil po chvíľke ticha a zdvihol sa na odchod.  
    „Vaeli, počúvaj ma. My musíme ďalej, musíme to dokončiť. Svet sa rúti do temnoty a iba my to môžeme zmeniť. Prosím, keď ho už nezachránil Princ, zachráň ho aspoň ty.“
    Zostal vo vchode, no neotočil sa, ani nič nehovoril. Ygraina  mohla vidieť len to, ako si natiahol kúpucu a odišiel do chladnej outlandskej noci.








    Event byl jednorázovou oddechovou kapitolou a zpestřením jinak vážné příběhové linie, autorem scéháře je Thanalos, GM podpora Carpio, oběma moc děkujeme za zábavu.

    Přes překážky se nakonec dostalo i na RP boje uvnitř vlastní skupiny a ukázku síly charakteru i morálních zásad, ve které možná někteří neobstáli tak, jak by sami od sebe čekali - díky za emočně dost náročné RP, které všichni zvládli výborně, jmenovitě zúčastněným postavám: Thanalos/Vael, Ygraine, Lithiana, Tasadar, Lykourgos, Avianna, Ogatix, Isiel/Elerien, Moonwolf, Flairica




    Galerie I:











    Galerie II:











    Galerie III:











    Galerie IV:














    Galerie V:













    Galerie VI:













    avatar
    Eynor Astrae

    Posts : 239
    Join date : 08. 11. 14
    Location : Elrendar Keep

    Zlodějka času,páté dějství - Poslední polibek oblohy

    Příspěvek pro Eynor Astrae za Fri Oct 23, 2015 1:27 am



    "Říkal jsem vám, že má posádka volno, snažíte se marně. Jsem tu dnes poslední střízlivý, a to jen proto, že musím hlídat náklad," zrzavý elf se je marně pokoušel odradit od cesty na palubu.
    "Fajn, promluvíme si s kapitánem, máme pro něj nabídku," Thanalos se nechtěl nechat jen tak odbýt.
    "Je to moudré? Můžeme si pronajmout wyverny a dohnat Orkelta na nich," odporoval Tas'adar a Lithiana kývla:
    "Na té vzducholodi budeme jako v pasti."
    "Ygraine je zraněná, dost debat, zkusíme ten zeppelin pronajmout," Thanalos se chytil provazového žebříku a začal šplhat nahoru.

    "Mohu Yg vzít na wyvernu s sebou," opět namítla Lithiana zpod své helmy.
    "No, nejste zrovna drobek ani pírko, natož váha plechu. A ta wyverna by pak táhla další elfku v plechu. Gobliní statistika předpovídá, že wyverna si moc nezalítá," zakřenil se Ogatix.
    Z paluby se spustila plošina na provazech, patrně určená pro Ygraine, vzápětí se nahoře objevila silueta Thanala, kývající na ně, aby se vydali za ním.

    Posádka zeppelinu popíjející burbon zde dole, u nákladu, je varovala, že jejich kapitán nemá dobrou náladu a bere na palubu ve volnu jen doopravdy vážené hosty, ale nepokusila se je ani zastavit.
    Proč taky, měli volno.
    Jen ten mladý hlídač, který nesměl pít, se sakrováním a nadáváním na hromy-blesky šplhal za nimi.
    Do cesty k velitelské kajutě na zádi se jim postavil další velký zrzavý elf, ovšem tenhle v nákladné zbroji, s obouručním mečem na zádech a rudým lukem přes rameno. Přísně si je prohlédl a rozkročil se, jako by neměli projít kolem něj. Zůstali tedy stát.
    Thanalos se proti němu narovnal a bez meškání ze sebe vysypal:
    "Bal'a dash, kapitáne. Máme pro vás obchod a je to urgentní. Platíme hotově a zlatem."
    Elf si ho chvíli přeměřoval od hlavy k patě, pak pronesl: "Kapitán sice jsem, ale má loď kotví jinde. Aerthas Firehawk, ve službách Sunreaverské expedice do Northrendu. A vy budete?"
    "Kapitán Elrendaru, Thanalos Dawnspear. Tamto jsou mí lidé. Máme zraněné a potřebujeme do Evergrove. A to co nejdřív... a co nejrychleji."

    "Pusť ho dál, Aerthasi," zazněl z velitelské kajuty chladný ženský hlas. Kapitán Firehawk kývl a pobaveně jim ustoupil z cesty.
    Thanalos vešel dovnitř, následován Ogatixem a Flairicou, které se marně snažil zadržet onen mladší člen posádky zeppelinu.
    Jejich oči si chvilku přivykaly na pološero, které ve velké místnosti zdobené znaky hordy a kožešinami ulovených zvířat panovalo. Byl tu cítit pach silného alkoholu... v jednom z rohů jej zahlédli pěknou zásobu soudků a lahví.
    Na křesle dimenzovaném spíš pro velký orkský zadek seděla štíhlá rusovlasá elfka, kotník jedné nohy opřený nenuceně o koleno druhé, podepřenou bradu a u rtů sklenku čehosi tmavě zeleného. V opěradle křesla byla zabodnuta jedna z jejích  dýk.
    Pozorovala je přimhouřenýma očima, zatímco Aerthas Firehawk za jejich zády rozhodil rukama. Speciálně pohled na jejich velitele ji přiměl se v křesle narovnat.
    "Lišák. Jak daleko musí jeden odletět, aby se tě zbavil?" řekla a dopila sklenku jedním lokem, pak ji mrštila kamsi za sebe.
    "Taková dálka neexistuje v Azerothu ani tady," zkusil vtipem přes zvuk tříštěného skla zamaskovat své překvapení, když ji poznal.
    Hawke. Zatrac...
    "Nechala jsi Bratry v Elrendar ve štychu! Odlétla jsi beze slova!"
    "Řekla jsem, že se pro ně vrátím, až budeš mít po svatbě."
    "Svatbu jsem zrušil."
    Prudce vstala, vytrhla dýku z opěradla a protočila ji v prstech, než ji nechala zmizet ve vysoké botě, pak na něj upřela pohled chladný jako kámen.
    "Upřímně mne to už ani nezajímá. Tvé porušené sliby jsou dost legendární. Co chcete na Líbajícím Oblaku? A položte tu vaši zraněnou tamhle na kožešiny."
    "Musíme rychle do Evergrove. Jsou nám v patách stráže z Quel'Danas i Elrendar. Musíme najít Orkel-"
    "Takže ses pro změnu dostal do potíží se zákony i u elfů a já ti mám zachránit zadek?" Hawke ho minula a vyšla ze stínu kajuty na prosluněnou palubu vzducholodi k tomu cizímu elfovi, který se sklonil, aby jí políbil ruku. Mrknul na ni s výrazem, jako by se ptal, zda má ty narušitele vylifrovat přes palubu.

    "Zaplatíme ti cestu. Běžnou taxu."
    Ohlédla se rozmarně od kapitána Firehawka a upřela pohled na skupinu stále postávající ve velitelské kajutě jako tlupa bezdomovců.
    "Jenže já nemám posádku. Vyložili jsme zde náklad z Orgrimmaru, zítra naložíme výbušniny z mé staré skrýše, dozbrojíme a vracíme se k Temnému Portálu. Naše mise je Northrend. Zúčastníme se útoku na Ledovou Korunu po boku dalších hrdinů Hordy, jako je zde Aerthas Firehawk," vrátila se očima k elfovi s obouručákem a usmála se, "dohody již byly podepsány. Posádka má volno a bude v nepoužitelném stavu minimálně do zítřka. Já sama se necítím na to, abych dnes manévrovala vzducholodí, navíc jsem pozvaná na večeři. Takže vás asi zklamu."

    "Umím řídit zeppelin," ozval se v tu chvíli goblin rozhodným hlasem. Hawke se na něj trochu podezřívavě zadívala.
    "Kupodivu o tomto nepochybuji. Otázkou je, na jakou techniku jste zvyklý, Líbající Oblak měl donedávna jen jeden vyztužený balón a dva balonety. Neměl čtyři motory, boční kanóny a příďové dělo... k jeho obsluze už nestačí jen dvě osoby, je zapotřebí minimálně pět členů posádky: kormidelník, hlídač vztlaku modrého plynu, muži do strojovny, navigátor."
    "A když to vše doplníme? Je nás dost na každou pozici," goblin se široce zazubil.
    Hawke si povzdechla a zadívala se na kapitána Firehawka, který jen zasalutoval a pustil její ruku.
    "Pak si na tu slíbenou večeři počkám do Northrendu, kapitánko. Šťastný let," řekl a otočil se na patě, načež odešel k provazovému žebříku na levoboku.

    "Fajn. Podepsala jsem kdysi vlastní krví úmluvu, že nenechám Bratra ve štychu. Platbu a náhradu jakýchkoli škod si po vás ale budu žádat. A jestli nás dohoní Sunfury nebo Elrendar, řeknu, že jste můj zeppelin unesli," přešla zpět do kajuty a vzala z jednoho ze stolků mapu, pak se zadívala na goblina a kývla na něj, aby ji následoval.
    "Rozkaz, kapitánko," zaskřípal Thanalos zuby a následoval ty dva.

    "Smím mít na starosti obsluhu toho děla?" zadoufala Lithiana a Ygraine na ni s povzdechem upřela unavený pohled.
    "Obávám se, že na to velké jsou zapotřebí minimálně dvě osoby."
    Nemrtvá přepočítala sebe a Ygrainu, a pak zamířila k dělu.





    Sotva se umístili na své pozice na palubě zeppelinu a určili přesně cíl cesty, vzducholoď se dala vpřed k jihu na plný chod - a následně učinila prudký obrat o 180'. Ogatix ji, jak se říká, "musel dostat do ruky".

    Poplach vyhlášený v Shattrath kvůli uprchlíkům z Quel'Danas, slyšeli již jen zdálky a přes vysoké koruny stromů Terokkarského hvozdu. Cesta na sever ubíhala hladce až do Zangarmarsh, kde zkřížili cestu skupině elfů pašujících zajaté naaru.

    Elfové, z nichž někteří měli ještě stále hrdě tabardy řádu Krvavých rytířů, a jiní doslova zářili felem a z čela jim rostly rohy, se rozhodli zeppelin zabrat. Strhl se boj, ve kterém byla paluba bombardována ohnivými kouzly jezdců na dragonhawcích. Následně se  na vzducholoď přenesly kouzlem tři silnější válečnice.

    K hrůze elrendarských byla jednou z elfek ta, kterou ve své realitě znali jako pánbíčkářku Eloyn Brightshore. Poznali ji, ale ne ten pološílený zavilý úsměv. Nejdříve za pomoci mentálního magie téměř donutila Tas'adara a Thanala opustit palubu, pak na ně vyvolala felhounda a svými otrávenými šipkami dočasně paralyzovala polovinu posádky.

    Druhá, patrně ze školy spellbreakerů, zkřížila zbraně v titánské bitvě s Lithianou. O dost větší nemrtvá a mágové, kteří jí asistovali, poprvé okusili, co je to narazit na odevzdaného elfího obránce, který dokáže vracet zpět jejich vlastní kouzla. Odzbrojil ji až úder, kterým nemrtvé vrazila zbraň do škvíry v helmě a tak ji zaklínila, ale se svým štítem ještě chvíli dělala paseku, než nakonec padla i ona.

    Další síly fel elfů pak útočily na samotnou loď. Zeppelin začínal hořet blízko balonetů obsahující jeho "modrý plyn" a poblíž kanystrů s gobliním olejem. Útočníkům se také podařilo zničit spuštěnou kotvu. Sama velitelka fel elfů nakonec po svém zranění a smrti dvou elitních válečnic opustila scénu... možná i proto, že hořící zeppelin se začínal neovladatelně řítit proti špičatým bodlinám hor Blade's Edge.
    Naaru zbavené stínových a ledových kouzel v díku za svou záchranu uzdravilo většinu Tas'a darových a Ygraininých zranění a přeneslo je zpět na palubu.

    Manévrování v horách spojené s hašením vzducholodi bylo obtížné. Několik nárazů a jeden výbuch pak způsobily, že se zeppelin naklonil a stočil tak nešťastně, že se jeden ze dvou kormidelníků neudržel na palubě.
    Zatímco Hawke dál udržovala jakýs-takýs kurz... ostatní marně pátrali v hlubinách a hrotech skal pod sebou po Ogatixovi... nebo po jeho tělu.

    Přistání nad Evergrove proběhlo mlčky a rozloučení krátce.
    Hawke učinila jen nutné opravy, vzala na palubu dočasnou posádku z řad orků a rekrutů Hordy v Thunderlord... a Líbající Oblak byl opět pryč.

    Byli znovu sami, uprostřed Outlandu, a bylo jich zase o jednoho méně.

    U měsíčního pramene v Evergrove je ale čekala známá silueta: tauren ve zbroji bronzové barvy, který seděl na jednom z kamenů a zamyšleně pokuřoval dýmku. Očima sledoval malou lidskou holčičku, která si o kousek dál hrála s dryádami a Strážcem lesa.

    Když je uviděl, vyklepal dýmku o kámen a pomalu se zvedl.






    "Ogatix je mág. Není důvod věřit, že to nezvládl, umí zpomalit pád, teleport, že jo?" Ygraine se nevzdávala naděje, zatímco Tas'adar zamyšleně hleděl za odlétajícím zeppelinem nad vrcholky obřích pinií a prohlížel si své ruce.
    "To sice ano, ale po tom boji a hašení jsme byli vyčerpaní všichni. Kdo ví, jestli na to kouzlo stačil vůbec pomyslet," pronesla Flairica zachmuřeně a zadívala se tam, kam druhý mág.
    "Hawke mi slíbila, že ho zkusí najít... nebo alespoň jeho tělo, cestou zpět," Thanalos se narovnal a stiskl pěsti. "Je čas promluvit s Orkeltem a nabrat trochu sil. Netušíme, kolik boje nás ještě čeká," kývl k základně Evergrove, ve které druidé ještě stále debatovali o stopě kouře, která zůstala za odlétajícím zeppelinem.

    Lithiana se pokoušela prsty spravit paseku, kterou na její čelisti napáchal meč té felové elfky, raději nic moc neříkala.
    Odebrali se tedy do tábora.
    O pár hodin později, když nabrali trochu sil, zakroužil nad nimi bouřný jestřáb. Po chvilce se snesl Thanalovi na rameno, na pařátu přivázaný kousek pergamenu.

    S tázavými pohledy svého velitele pozorovali, když vzkaz rozvinul a přelétl očima. Zachmuřil se, pak dravce poslal zpět do vzduchu bez odpovědi a proužek pergamenu skryl za pancířem na hrudi.
    Uvědomil si jejich tázavé pohledy a jen zakroutil hlavou.
    Nemělo smysl dál čekat. Ogatix byl pryč.






    Třpyť se, třpyť se hvězdičko,
    splň mi moje přáníčko,
    sviť vysoko nad oblaky,
    kde jsi ty, tam půjdu taky,
    ať se vrátí mezi nás,
    co odnesl krutý čas.
    Sviť na mou cestu, hvězdičko,
    ať vyplní se přáníčko.







    Divoké jízdy zeppelinem po Outlandu se účastnili: Lithiana, Ygraine, Thanalos, Tasadar, Ogatix, Flairica, Hawke; jako npc pak Elidei, Sabra, Eloyn, Liadrin/Kianel
    Díky za napínavý RP boj o palubu i dramatický pokus o záchranu zeppelinu v horách!
    Stejně tak díky Avelion za screeny.
    Scénář a spawny: Astrae



    Galerie I:














    Galerie II:














    Galerie III:














    Galerie IV:













    Galerie V:














    Galerie VI:



















    avatar
    Eynor Astrae

    Posts : 239
    Join date : 08. 11. 14
    Location : Elrendar Keep

    Zlodějka času, šesté dějství - Návraty domů

    Příspěvek pro Eynor Astrae za Wed Oct 28, 2015 6:40 pm



    "To bylo poprvé, co jsem runu pro portál kreslil ve tvaru skákacího panáka," zamumlal Tas'adar, když se rozhlédl po tom, co se svět kolem zaostřil. Podobu piniového lesa a ostrých bodlin hor v Blade's Edge nahradila známá krajina s úrodnými poli, přívětivě zaoblenými vrchy a smíšenými lesy.
    Hillsbrad je vítal po svém: lilo jako z konve.
    Otřásl se a natáhl si kápi, zatímco kapky deště cinkaly o helmu a zbroj nemrtvé. Thanalos mlčky přes malou přehodil svůj plášť a vykročil na cestu. Ygraine nakonec neochotně pustila ruku děvčátka, se kterým cestovali ten kousek cesty k jeskyni, u které nechali stroj času, a přerušila zpěv sprostonárodní písničky, která jí asi přišla legrační, ale prckovi z poloviny unikala.
    Ona a Orkelt si s holčičkou povídali o možném i nemožném - zdálo se, že má malá pomotané i to, jak daleko od Southshore se dostala. Prostě byla v lese s pánem, co byl napůl jelen, dvounohými krávami a nějakými elfy.  
    No a teď ji ti elfové a jedna z mluvících krav vedli zpátky domů. Uvidí zase Bartola a Morrise, hodí bahno po Sally Whitemane a nastaví Hectorovi nohu. Nemohla se dočkat, neviděla je skoro...
    Počítala to znovu na prstech, ale nestačily jí obě ruce, když je prošla potřetí, zamotala se v tom.
    A přesně v tu chvíli jí na rameno dopadla velká ruka toho kraváka, co měl zbroj jako medaili za třetí místo. Jenže najednou vypadal jako člověk ze sousední vesnice, možná jen trochu víc plešatý. Jen ta zbroj se pořád leskla jako bronz.

    "Je načase se vrátit domů, Natasho. Rozluč se," řekl jí a teprve teď si všimla věci připomínající kouzelné elfí krystaly a nějaké svítící koule na stojánku. Očarovaně na to koukala, ale Taelan jí tuhle povídal, že na takové věci se nesahá, tak si tedy nesáhla.
    Vzpomněla si na své dobré vychování a otočila se ke skupince elfů, která byla, kdo ví proč, zamlklá a smutná. Ptali se jí na něco, co schovala předtím, než se ztratila v lese, ale dala slib, že to něco vrátí jen těm správným, tak zkřížila prsty za zády a trochu lhala.
    Za tohle by se určitě Morris ani Bartolo nezlobili, nemohla přeci porušit slib!
    "Světlo vás provázej," řekla všem vážně a poklonila se. Netušila, jestli se hodí takhle loučit s elfy, ale Světlo nikdy nic nepokazilo.
    "I tebe, prcku," řekla ta v kápi a ta velká plechová vedle ní se trochu otřepala.
    "Myslím, že se ještě uvidíme," dodal mág v modré kapuci a ten velký zrzavý dodal:
    "Doufám, že se uvidíme," jako by ho opravoval.

    Rytíř v bronzové zbroji jim kývl na pozdrav a položil ruku na ten krystal, na který se určitě nesmělo sahat.  
    Mág v modré kápi vytáhl z kapsy nóblhhóch bronzové cibule a něco s rytířem tiše domlouval tak, že jim nerozuměla.
    Najednou přestalo pršet a krajina kolem se rozmazala, jako když se malířce Renfray vylila na obrázek voda tehdy v taverně...


    Orkelt byl téměř v okamžiku zpět, Tas'adar zrušil iluzi člověka, kterou na něj seslal, a několik z nich si všimlo, že se v taurenově srsti u oka cosi třpytilo. Ale možná to byl ten zatracený déšť.
    "Malá Natasha by měla být doma. A pokud šlo vše tak, jak mělo, tentokrát místo jejího hrobu potkáme ji, dospělou," Orkelt ukázal na střechy Southshore.
    Z komínů stoupal dým a déšť pomalu ustával.
    "Otázkou je, jestli nám uvěří. Ale máme ty hodinky od Věštkyně. A kdo ví, jestli si nás bude pamatovat, pro ni uběhlo deset let a pro nás pár vteřin," povzdechl si Tas'adar.
    Ygraine zabručela cosi se svým obvyklým optimismem a Thanalos kývl ke vsi.
    "Zkusíme najít buď ji, nebo tu její skrýš. Moc jiných možností nemáme. Slíbil jsem, že to celé dáme do pořádku... a do té doby se nemůžeme vrátit domů."
    Odevzdaně tedy vykročili směrem k přístavu.





    I když obyvatelé Evergrove hovořili o tom, že jim malá Natasha zhruba před rokem "prostě spadla z oblohy", nechtěli ji skupině elfů a taurena jen tak vydat. Doufali, že se jen dítě ztratilo někomu z aliančních jednotek, a časem si ji vyzvedne, protože o ní poslali lidem vzkaz s popisem.
    Za celé měsíce ale nikdo takové děvče prý nepostrádal.

    Trochou iluze a manipulace nakonec dokázali děvče přesvědčit ke hře - skákací panák (pro některé výzva srovnatelná s bojem s draky) začínal v Evergrove a končil nedaleko Southshore, kde použili stroj času, aby děcko vrátili tam, odkud jej kdysi kdosi vyrval a zabránil mu prožít čas tak, jak mělo původně a správně.

    Dospělá Natasha si rozpomněla na dobu, kdy se jako malé děvčátko ztratila v lese, až po dlouhém přesvědčování a po tom, co se Tas'adar prokázal hodinkami od Věštkyně. Prozradila jim, kde ukryla, co jí kdysi bylo svěřeno.

    Na ostrově, nyní až příliš strašidelném i pro dospělého, nejen pro malé dítě, pak nalezli krom pohřbených rozbitých hraček a pokladů i zlatě zářící krystal podobný prokletému šperku, který stál za kletbou nad lady Sunhand.
    Oko Slunce.

    Kapitán ho prozaicky schoval v kapse a nařídil návrat do Elrendaru. Zdalo se to riskantní, protože pokud to, čeho zatím dosáhli, neovlivnilo časová vlákna, byli by v Elrendar stále hledáni pro napadení Vaela Skywrath a smrt Avianny. Moc dalších voleb již ale neměli, zkusili se tedy vrátit na sever přes Morové země.

    Jak zjistili, čas byl milosrdný a vrátil se do toku, který si pamatovali. S několika menšími odchylkami, jejichž význam ukáže teprve budoucnost.



    Vydechla a bolestivě se narovnala, pak kouzlem rozbila magický krystal. Éterická forma krvavého elfa se objevila vedle ní, dobře o dvě hlavy větší. Kaldoreiská kněžka natáhla ruku po průsvitném modrém drahokamu, který elf stále ještě držel v ruce, tak jako ve chvíli, kdy jej dostihla kletba Oka Elune.
    Elf se nebránil, přenechal jí klenot a s údivem se rozhlédl kolem po Křišťálovém hvozdu.
    Jakmile se od něj klenot vzdálil, jeho fyzická podoba nabyla pevnějšího obrysu i tvaru, vrátila se mu barva. Nakonec naboural do samotného oltáře u sochy Matky.
    Alexiel natáhla ruku, aby jej zadržela.

    "Už nejsem duch!" vykřikl magistr Belet nadšeně a začal si osahávat tvář i róbu.
    Stříbrovlasá na něj kývla, pak se pohledem ujistila, že duch Shalasyr vrací proklatý kámen na místo, kde měl od pradávna být.
    "Ale vy musíte být zraněná, ten boj..."
    "Byl to jen boj s vlastními démony a strachy. Odehrával se jen v našich představách a myslích - a jakákoli zranění si nesu, nejsou na těle," ujistila ho klidným hlasem.
    "A co bude teď? Princ mne jistě nechal hledat..."
    "To ano. Měl byste se vrátit tam, kam patříte. Vše se vrátí tak, jak to patří, ve správný čas a na správné místo."
    "A vy? Netuším ani, jak daleko jsem od Quel'Thalas. Toto je Outland?" rozhlížel se kolem.
    "Já budu čekat, jestli ostatní uspěli v nápravě toho nejnápadnějšího z omylů. Al diel shala, magistře Belete," odvrátila se od něj a zadívala se k soše, která stále pulsovala jemným stříbrným světlem.

    Nechtěla to poplést, až nastane ten správný okamžik. Jedna věc přeci nemohla existovat na dvou místech zároveň.
    Krvavý elf na ni ještě chvilku mluvil, ale když ho ignorovala, rozloučil se, strávil chvilku meditací a nabíráním many, a pak si začal kreslit runu pro teleport do Silvermoon.
    Tehdy je opět ucítila.
    Nekonečné draky, kteří se již několikrát pokusili sochu zničit v tomto i jiných časech.
    Svět kolem se rozmazal a utopil v temném oblaku, jako by vstupovala do sféry, která patří jen jim. Přitom se stále jen soustředila na ochranné pole kolem sochy. Nekoneční na ni seslali svá kouzla, aby ji vyrušili ze soustředění, ale cosi na ně zaútočilo a některé to spálilo na popel. Neměla čas ani možnost se rozhlédnout po zdroji nečekané pomoci.
    Časové linie se rovnaly a pokud by udělala chybu, ona pokažená realita ji hrozila pohltit, tak jako vše ostatní.

    Takže to dokázali.
    Našli to, co spustilo celý motýlí efekt... zabránili pádu kamínku, který posléze spustí lavinu.

    Usmála se spokojeně sama pro sebe, když se les kolem zase rozzářil a nabyl známých barev... duch kaldoreiské kněžky i nekoneční byli pryč, stejně tak stopy po Beletovi.
    Zadívala se nahoru k soše. Její levé oko ze safíru zářilo modrým svitem tak, jak to mělo být od věků.

    Když sklonila pohled opět dolů a vykročila zpět na cestu k Dalaranu, málem vrazila do vysokého elfa v kápi. Do někoho, kdo tu zatraceně neměl co dělat... ne ve chvíli, kdy kvůli rituálu přišla o zbytek many. Okamžitě zbytkem svých sil zkusila vyvolat ledovou střelu, ale nebyla dost rychlá.
    "Je mi to moc líto," zamumlal a zvedl ruku k jejímu spánku, než se stačila rozčílit, že využil jejího kouzla ke svému vlastnímu posílení a přestupku proti zákonům přírody, prostoru i času.
    Pak už byla jen tma.








    Když odvaha v prachu roztříštěná leží
    a mír ztracený je,
    nalézt spravedlnost jde jen štěží
    a pravda se klamem kryje.

    Sedmero korun pro vládu nad duší
    sedmero mečů zlomených,
    jak stín porazit nikdo netuší.
    Ne pod hvězdnou oblohou, ne v síních kamenných.

    A krvavé slzy Slunce ronit bude,
    naděje zhyne, Měsíční dcera na světě sama zbude.
    Však tajemství skrývá píseň
    kdo ovládne ji, zvrátí žal i trýzeň.




    Probrala se s bolestí hlavy tak silnou, že si sáhla na čelo a zaúpěla. Elune... bolí ji hlava, tak, že netuší, kde je, a kdo je. Jako by to už jednou...
    Pak jí došlo, že se pohybuje.

    Visela na straně u sedla zvířete, pohybujícího se šílenou rychlostí skrze suché křoviny, které ji šlehaly do tváře a trhaly jí vlasy i šaty, nohami zatrhávala o kořeny a kamení.
    Pokusila se přitáhnout, ale překážel jí v tom luk, který měla přes rameno. Bez delšího uvažování jej strhnula a odhodila. Luk jí přeci vždy býval k ničemu...
    Konečně se dokázala vytáhnout na hřbet zvířete, které ji neslo dál... a zjistila, že k jeho sedlu má připoutanou levou ruku. Byl to bílý panter, nebo jiná kočkovitá šelma, který nereagoval na její pokusy ho zastavit. Se zasyknutím vykroutila levé zápěstí z kožených řemínků, bylo rozedřené do krve.
    Do čeho se to zase dostala?

    Jak se jí postupně obnovovaly smysly, pocítila pronikavou bolest v zádech a levém rameni. Zatímco se levou rukou držela sedla té splašené šelmy a rozhlížela se po místě, kde by nejlépe seskočila tak, aby se rovnou nezabila, sáhla si pravicí na rameno... trochu zaraženě zaregistrovala kožený ramenní chránič nepodobný ničemu, co by na sebe kdy dobrovolně oblékla.
    Vklouzla pod něj štíhlými prsty, nahmatala horké vlhko... a když ruku vytáhla, byla samozřejmě od krve. Všimla si, že i sedlo a srst šelmy jsou zakryté krví... patrně její vlastní. Stejně tak její... zbroj. Dobrotivé hvězdy, proč má na sobě něčí zbroj?
    Už nikdy se nenechá od Orkelta přemluvit na taurení čaj, jistě to muselo být ono. Jak jinak tohle vysvětlit?

    Dotkla se svého hrdla, ale nenašla ten prokletý šperk. Nebo byla odpověď tady?
    Sáhla po srsti zvířete, aby jej přiměla zastavit, ale právě v tu chvíli se vynořili z mrtvého lesa a bělostný panter si ze své vlastní vůle vybral cestu do hor.
    Rozhlédla se, aby se pokusila zorientovat... Morové Země? Co u svítu měsíce i hvězd dělá uprostřed Morových Zemí s cizím panterem a lukem?
    Udržet se v sedle šelmy ve chvíli, kdy ještě zrychlila, ji stálo víc sil, než kolik zrovna měla.
    Když panter přeskočil jeden z menších horských potoků, prostě spadla.

    S heknutím se vzepřela na rukou, které teď kromě krve byly špinavé i od bláta ze břehu. Přestože se jí točila hlava, uvědomila si, že se zvíře po pár skocích zastavilo a obrátilo, a teď se pomalu vrací k ní.
    Zvedla pravici v gestu abjuračního kouzla, ale šelma s obrovskými horními špičáky její ruku jen ustaraně očichala a olízla.

    "Neznám tě," dostala ze sebe, "netuším, kde to jsem, ale vím, že musím do Elrendar. Jen ne tak šíleným tempem."
    Šavlozubý panter jako by to pochopil, pomalu se položil vedle ní a ona se mu dokázala vydrápat zpět do sedla. Opatrně se zvedl a dal zase do pohybu.

    Když průsmyky hor začaly vypadat povědomé, svět se jí opět zatemnil.
    Pevně se chytla oběma rukama zvířecí srsti, i přesto ale věděla, že nezadržitelně klouže stranou.
    Náraz na zem už ale necítila.





    Galerie I:













    Galerie II:














    Díky za RP všem, kteří dotáhli tuto část až do konce, jmenovitě nejvíce Orkeltovi za Natashu a její RP. (účastnili se, krátce či déle: Flairica, Tasadar, Thanalos, Ygraine, Lithiana, Orkelt, Natasha, nevinný strážný u brány Elrendar a Ogatix s Hawke)
    Scénář, spawny, support: Eynor Astrae
    Autor této části veršů Proroctví: Ceroth

    Jak jste jistě pochopili, hádanka nebyla rozluštěna a ne všechny chyby se podařilo napravit. Stejně tak nebyl ani jeden ze dvou "zlodějů času" dosud dopaden.
    Pokračování příště...
    avatar
    Eynor Astrae

    Posts : 239
    Join date : 08. 11. 14
    Location : Elrendar Keep

    Namarië

    Příspěvek pro Eynor Astrae za Mon Nov 09, 2015 8:15 pm



    "Řekli mi, že každá hvězda jednou zhasne.
    Řekli mi, že jsi pryč dlouhé měsíce, zatímco pro mne je to, jako bych tě viděla naposledy ještě včera.
    Že neexistuje realita, ve které by bylo možné to změnit.
    Také mi řekli, žes možná jen odešel tak, aby tě již nikdy nikdo nenašel."

    Unaveně se posadila na kořen stromu nedaleko čerstvého rovu, jehož původ jí nikdo nedokázal vysvětlit. Zářící čepel v hlíně ale jako by mluvila za vše.
    Dívala se na kameny v jílci a záštitě a před očima jí běžela doba, kdy riskovala život sebe i ostatních, aby je získala spolu s úlomkem titánské oceli.
    Nebyl zlomený. A přeci, bez meče není...

    "Pamatuji si slib, který jsem dostala, o době, kdy přijde můj čas a odvedeš mne s sebou. Nemohu ale odejít, dokud mne potřebuje náš syn. A dokud mne váže slib Strážce Jihu. Ale možná jsi zapomněl i na ten."

    Sáhla do tmavé hlíny pro bělostné pírko, které na ni jistě musel přinést vítr. Chvíli jej držela v prstech a dívala se na něj, pak sklonila oči k flétně ve svém klíně.
    "Vždy jsi věděl, že mým nástrojem byla loutna, ne flétna. Zkusím zahrát na ten tvůj, a pak ti jej zde nechám navždy... mohl by ti na té dlouhé cestě scházet."
    Zvedla ji ke rtům a tmavou noc bez měsíce na okamžik prohřály chvějivé tóny staré ukolébavky dětí hvězd.
    Když dohrála, opřela se zády o kmen stromu a čekala na místě na první paprsky slunce.
    Když pohladily její uplakanou tvář, byly krvavě rudé.

    Nechala flétnu ležet na hrobě a s tichým:
    "Díky za vše, lásko," se otočila, aby se jen neochotně vrátila zpět, mezi živé.






    Spoiler:
    A jedna vzpomínka na staré dobré RP, cestování s toulavým elfem Kalimdorem a historky nespojené s politikou a mocí v žádné její podobě, reálné ani virtuální... tak ať se mu na jeho cestách daří vše, nač pomyslí.


    Zlodějka Času se mezitím propojila s dalším eventem, proto její rozuzlení najdete tam.

    Sponsored content

    Re: Zlodějka času

    Příspěvek pro Sponsored content


      Právě je Sun Aug 19, 2018 5:55 am