Stále vzrůstající bilance počtu padlých po bitvě nikomu na náladě nepřidávala. Někteří ovšem odmítali přijmout, že by všichni pohřešování byli již mrtví. Jinak tomu nebylo ani u zmizelého Ogatixe, po němž nebylo nalezeno více, než pár bot, původně podle pachu považovaných za zbraň hromadného ničení.
Očarovaný pár bot přetvořený do detekčního zařízení byl svěřen do opatrování jednomu již méně čarovnému páru. Boty byly rozděleny a kouzlem uzamčeny v dřevěných truhličkách, kde vydávaly dusot tím hlasitější, čím více se pátrači blížili směrem, kde boty tušily svého gobliního pána.
Surmallien se svého úkolu zhostil s chrabrostí sobě vlastní a nesl krabici celou cestu jako poklad neuvěřitelné hodnoty. Jen po pár minutách cesty morovými pláněmi se před skupinkou objevila hromada čerstvého, zakrváceného masa. Na Ogatixe to bylo příliš velké, podle hlavy až příliš koňské a co bylo hlavní, jezdec nebyl nikde k nalezení. Po prohledání okolí se podařilo najít krvavou stopu vedoucí na východ. Vedeni krví na zemi a kapitánčiným čichem se
Elrendarští brzy dostali na dohled vesnice Northdale… nebo toho, co z ní zbylo.
Daeren se Surmalienem se vrhli na nemotorné nemrtvé, zatím co Avianna byla vyslána opatrně prozkoumat okolní polorozpadlé budovy. Že si měla dávat větší pozor, hraničářce došlo až poté, co za ní zaklapla těžká mříž v jednom z domů a ze stínů u skříně se vynořila nemrtvá elfka. Krátký souboj skončil ve chvíli, kdy se meč nemrtvé zasekl hraničářce hluboko do tváře.
Skupina venku zatím sváděla boj s kostlivými rytíři, kteří dostali nečekanou podporu ve formě hned několika vln ghoulů a smrtonošek. Boj ustal, když se k nim přiblížila nemrtvá, vedoucí svázanou hraničářku Aviannu s mečem pod krkem. V tu chvíli z druhého domku vyšli dva další nemrtví, kteří začali sesílat teleportační kouzlo. Přes jejich magii a další nápor Pohromy nebylo možné se k zajaté hraničářce dostat, ať se snažila osvobodit jakkoliv. Ve chvíli, kdy se konečně počty ghoulů začaly snižovat a svitla naděje na to, že se do pevnosti vrátí přece jen všichni, nemrtví dokončili portál a během chvíle zanechali skupinku Elrendarských o samotě s Pohromou. Ze slov, která jejich černokněžník pronesl před vstupem do portálu, pochopili, že jednají na zakázku rytíře Belkarena.
Vzhledem k tomu, že s sebou neměli mágy, kteří by byli schopni aktivovat runu zbylou po teleportaci únosců, ani určit směr, kterým se nemrtví s Aviannou přenesli, vrátili se hraničáři okamžitě do pevnosti s hlášením. Vzhledem k nedávné objednávce nemrtvé Lithiany, týkající se právě těla či hlavy Avianny, byl okamžitě vyslán posel do Acheru a složen pátrací tým, čítající i tři mágy.
Pátrací oddíl ve složení Daeren, Balahen, Flairica, Aerana, Eliendir, Rick a Aerin se po vysvětlení situace a násilném navlečení Eliendira do tabardu vydal prohledat Northdale.
Zbytková magie po portálu byla na místě ještě stále zřetelná. Co ovšem všechny zaujalo mnohem více, byla past, kterou tehdy Avianna spustila… mechanická past, která byla nachystaná na dalšího hlupáka, který by se pokusil vejít dovnitř, a stále byla aktivní. Mříž na dveřích zapadla ve chvíli, kdy Balahen s Daerenem došlápli na práh. Hraničáři se tedy dali do hledání otevíracího mechanismu mříže, mágové se teleportovali do místnosti a kapitánka s Balahenem zvolili bezpečnější cestu oknem. Krev nalezená uvnitř skříně v místnosti toho moc nenapověděla. Trochu lépe na tom byli mágové, kterým se podařilo určit alespoň směr, kterým měl portál vést. Jihozápad.
Tou dobou se na scéně objevil i zvěd Argent Dawn, kterým neunikl pohyb oddílu z Elrendaru skrze morové země. Podle všeho dokázali dobýt zpět jednu ze starých Lordaeronských strážních věží a nalezli v ní stopy po nekromancii a obývání černokněžníkem. Nabídli elrendarským možnost věci prozkoumat v domnění, že se na místě mohl ukrývat právě rytíř Belkaren, který nedávno zkusil pevnost ovládnout a uprchl těsně před svou smrtí. Cokoli, co by je přivedlo na jeho stopu, bylo vítáno.
Cestou směrem k možným lokacím, kde by unesená Avianna mohla být držena, se skupina zastavila u zmíněné strážní věže Argent Dawn, ve které bylo podle všeho nedávno otevřeno muzeum Nemrtvých a nekromancie.
To, že se na vystavené exponáty nesahá, pochopili všichni, když se Flairica s Aeranou daly do zkoumání jednoho ze zařízení se stínovou a divinační aurou, zatímco Rickier a Balahen prohledávali klece na druhé straně místnosti. Rána, následující po pokusu magické interakce s objektem, odhodila některé členy výpravy i pár metrů. Nejhůře dopadla Flairica. Mágyně ležela se zraněnou hlavou a silnou stínovou aurou bez hnutí na zemi. Obvázání hlavy kapitánkou a očištění magií světla od vojáků Argent Dawnu dostalo mágyni přinejmenším do životaschopného stavu. Všem bylo ale jasné, že pro dnešek pátrání skončilo.
O pár dnů a několik ošetřených zranění později se skupina čítající Aerin, Flairicu, Aeranu a Surmalliena na základě anonymního dopisu vydala prověřit oblast hřbitova u jezera Darrowmere.
Několik potulujících se nemrtvých je překvapilo rozhodně méně, než neozbrojená malá gnomka na „vysokém“ pařezu. Po přesvědčení, že pařez uprostřed hrobů opravdu není to nejlepší místo na ukrývání se před nemrtvými, gnómka rychlostí blesku zmizela po vyčištěné cestě pryč ze hřbitova směrem k aliančnímu táboru.
Stopy páru těžkých bot nevedly k Utherově hrobce označené v dopise, ale k mnohem menší a zašlé hrobce zapečetěné hustou sítí pavučin. Jejich spálením se uvolnila cesta ke dvěma místnostem. Jedné s roztomilou dekorací hromady lebek a zářících rudých krystalů… a druhé vyzdobené pouze náhrobkem peona, který se podle všeho uprděl k smrti.
Někdy během hledání jakékoliv logiky ve slovech na náhrobku se za zády tří elfek ozvala rána a zvuk tříštění keramiky, když se Surmallien poučil o tom, že oslizlá zeď pokrytá mechem rozhodně není to nejstabilnější místo na opření se a v těžké zbroji se sesypal přímo na urny plné ostatků. Aby toho nebylo málo, vyvolal u něj pohled na zbytky kostí i pocit silné nevolnosti, při kterém pozvracel nejbližší okolí, zbytky urny i podivnou páku na stěně, které se od té chvíle nikdo nechtěl ani dotknout.
Dokonce ani Eliendir, který se rekrutovi teleportoval z pevnosti přímo za záda a způsobil mu tak menší infarkt.
Surmallien se tedy odhodlal k hrdinství, prokličkoval mezi zvratky a za páku zatáhl… svým vlastním osobitým způsobem… hlavou dolů. O pár vteřin později se jim už za zády začal otevírat tajný vchod, vedoucí do místnosti plné nevábných výparů.
Eliendir a Aerana se dali do chlazení a kondenzace par pro bezpečný průchod, zatímco kapitánka si vyslechla Eliendirovu zprávu z pevnosti, předala suše velení Flairice (stále ještě zahalené stínovou aurou) a okamžitě vyrazila zpět do
Elrendar.
Z místnosti vedla ven jen jediná další „chodba“- prudký tunel směrem dolů s přistáním na hromadě kostí. To, že na jejich návštěvu se někdo skutečně připravoval, naznačil i fakt, že vedlejší místnost byla doslova vydlážděná ohnivými pastmi. Eliendir se při pohledu na ně potichu vytratil za kapitánkou a podsunul místo sebe náhradu v podobě Daerena a Profi.
Kličkování mezi pastmi se ukázalo jako účinná cesta, dokud pasti nebyly až příliš blízko u sebe. Aeranin pokus zvednout levitací pasti ke stropu a nechat je po jedné explodovat tam ve výšce… odhalil, že štěstí jen málokdy sedne na někoho dvakrát (ale blbost je neumírající) a zbytky levitující pasti spustily řetězovou reakci všech pastí v místnosti. Jen díky štítu od Profi a ohnivé bariéře od Flair neskončila celá skupinka roztrhaná na cucky a na talířcích nedalekého trollího rychlého občerstvení jako „křupavé ňamky“.
Výbuch svou silou vyrazil dveře od menšího vězení, které obývala elfí dvojčata, jejichž existence měla patrně navěky zůstat světu utajena. Jeden z nich se rozhovorem ve třetí osobě označil za Sušenku a začal zuřivě hledat své želatinové knoflíčky. Trochu to připomínalo šíleného kultistického léčitele z Blackrock… který se navíc začínal chovat pasivně agresivně. To už bylo na přítomné příliš a zvolili ústup skokem do neprozkoumaného nižšího podlaží plného… milých a přátelských slizek.
Průchod pod vodou se nezdál zrovna bezpečný, ale ve chvíli, kdy kolem nich opět s křikem proběhnul Sušenka a vrhl se do vody, nikdo nečekal ani minutu. Kdyby tam žilo cokoliv nebezpečného, zrovna teď… to mělo co žrát.
Pod vodou minuli několik utonulých přišpendlených háky k řetězům… a na břehu pak opět narazili na Sušenku, okusující nohu jednoho z utopenců. To místo se jim začínalo dostávat pod kůži.
Další postup přes vodu zavedl všechny do velké místnosti s obřím nemrtvým psem. Zatímco
Elrendarší zvolili další postup obalením se v blátě a plížením se ke dveřím za zády obřího psa, pan Sušenka se rozhodl psa si ochočit nabízenou humanoidní nohou. Od té doby ho nikdo neviděl.
Za dveřmi a mříží se skupině naskytl pohled na kvalitně vybavenou mučírnu s menší alchymistickou laboratoří a soukromým vězením, ve kterém na zemi ležela zubožená hraničářka. Z Aviannina silně zmateného mluvení to vypadalo, že krom tělesných ran musela i její mysl dostat pěkně zabrat. Jak jinak si vysvětlit, že po únosu a mučení v cele hovořila o pelikánovi žeroucím amoletu?
Ve chvíli, kdy místní krysy převrhly lahvičky v alchymistické aparatuře a místnost se začala plnit podivným dýmem se všichni (včetně oněch krys)raději teleportovali zpátky do pevnosti očividně šťastní, že jsou konečně doma. Tedy až na ty, kteří nechali zbroje na kraji zaplavených chodeb.
Jen zachráněná hraničářka se k Surmallienovi proklínajícímu její zohavení i jejich vztah náhle chovala nadmíru chladně a beze slova se vytratila na marodku.
pro 
Have fun.
