pro Orkelt Wed Jun 29, 2016 9:45 pmAn’yatokya. Letní Slunovrat. Den, kdy je slunce přímo nad hlavou. A také velká slavnost Lidu. Po tři dny probíhaly v Thunder Bluffu ohromné oslavy, při nichž se pilo, jedlo, bubnovalo a tančilo.
Ale po třech dnech veselí leckterá duše zatouží po klidu. Tak se ve vsi Bloodhoof setkalo několik taurů, starších i mladších. Němý druid, členka hrdinné výpravy, stydlivé děvče, které ještě neskládalo zkoušky Pramatky Země, tvrdý zastánce tradic a…Hlas Velenáčelníka. Veliké bylo Orkeltovo překvapení, když uviděl, kolik z jeho rodu unavily oslavy a proto přicestovali sem na jih za trochou klidu. Posadili se okolo Zalramanova ohně a trávili večer rozhovory o An’she, o svých příbězích i o Pramatce Zemi. A také o dešti, který se spustil uprostřed večera. Déšť sílil, ale přesto se nikdo nešel schovat, s výjimkou starého Malara, který si došel pro kožešinu na přikrytí.
Když se však déšť trochu umírnil, vstal Malar ze svého místa celý rozhořčený nad tím, že An’shemu nebyla přenechána řádná oběť. Nenechal se uklidnit ani tvrzením, že už je třetí den oslav a ve Městě na oblacích už mu bylo obětováno víc než dost. Požadoval více a proto všichni vyrazili na společný lov do noční prérie, na kterou dopadal silný déšť.
Podle Malara bylo třeba donést alespoň tři velké ptáky – běžce. Nedlouho po odchodu z vesnice narazili na stopu, která je zavedla k prvnímu. Velký šedý pták si čechral peří a nevšímal si lovců přitisklých na stromy opodál. Orkelt sevřel Chay’ton, zamířil na cíl a mrštil kopím po běžci. Pták padl s probodnutým krkem na zem. Tauři poděkovali běžci za jeho oběť, Orkelt si hodil bezvládné tělo na záda a pokračovali v lovu.
Za pahorkem spatřili dalšího běžce, ale ne jen tak ledajakého. Byl mnohem větší a peří měl červeně zbarvené. Byl to Mazzaranche, Hrozný zobák. Legendární běžec, jehož bojovnost byla známa a respektována i mezi těmi nejlepšími lovci. Na Mazzaranche si nikdo rozumný netroufal. Pták si lovců nevšímal a hrabal si něco v hlíně. Lovci se okamžitě vrhli k zemi a pozorovali rudého běžce. A tu Malar přišel s návrhem: Quehneah by ho měla skolit jako Zkoušku síly. Ostatní lovci se na něj poděšeně podívali. Jak by mohla mladičká Quehneah sama ulovit Hrozný zobák? Quehneah ale odmítla. Zabít Mazzaranche jí nepřišlo správné, ale proč tomu tak bylo, to si nechala pro sebe. Lovci se tedy rozhodli nechat legendárního běžce na pokoji a odplížili se najít jinou kořist.
Druhého běžce už složil Malar osobně svým lukem. Za tu dobu se ale dost setmělo a tak tauři usoudili, že dva běžci postačí, pokud se dostanou zpět do vsi včas. Mu’sha jim svítila na cestu domů a zanedlouho už spatřili táborové plameny vesnice Bloodhoof. Před Zalramanovým ohněm složili dva ulovené běžce a Orkelt odříkal modlitbu v jazyce taurahe. An’yatokya byl u konce.
Děkuju všem zúčastněným za jedinečnou možnost vyzkoušet si, jak vypadá server plný taurenů a těším se na další taurenování.
Hráli: Malar, Kamura, Quehneah, Wakarn a Orkelt
Fotodokumentace: Kamura
Scénář: Více méně improvizace, ale nápad si pyšně přivlastňuji
Ishne-aloh porah! Wasthe An'yatokya!
Ale po třech dnech veselí leckterá duše zatouží po klidu. Tak se ve vsi Bloodhoof setkalo několik taurů, starších i mladších. Němý druid, členka hrdinné výpravy, stydlivé děvče, které ještě neskládalo zkoušky Pramatky Země, tvrdý zastánce tradic a…Hlas Velenáčelníka. Veliké bylo Orkeltovo překvapení, když uviděl, kolik z jeho rodu unavily oslavy a proto přicestovali sem na jih za trochou klidu. Posadili se okolo Zalramanova ohně a trávili večer rozhovory o An’she, o svých příbězích i o Pramatce Zemi. A také o dešti, který se spustil uprostřed večera. Déšť sílil, ale přesto se nikdo nešel schovat, s výjimkou starého Malara, který si došel pro kožešinu na přikrytí.
Když se však déšť trochu umírnil, vstal Malar ze svého místa celý rozhořčený nad tím, že An’shemu nebyla přenechána řádná oběť. Nenechal se uklidnit ani tvrzením, že už je třetí den oslav a ve Městě na oblacích už mu bylo obětováno víc než dost. Požadoval více a proto všichni vyrazili na společný lov do noční prérie, na kterou dopadal silný déšť.
Podle Malara bylo třeba donést alespoň tři velké ptáky – běžce. Nedlouho po odchodu z vesnice narazili na stopu, která je zavedla k prvnímu. Velký šedý pták si čechral peří a nevšímal si lovců přitisklých na stromy opodál. Orkelt sevřel Chay’ton, zamířil na cíl a mrštil kopím po běžci. Pták padl s probodnutým krkem na zem. Tauři poděkovali běžci za jeho oběť, Orkelt si hodil bezvládné tělo na záda a pokračovali v lovu.
Za pahorkem spatřili dalšího běžce, ale ne jen tak ledajakého. Byl mnohem větší a peří měl červeně zbarvené. Byl to Mazzaranche, Hrozný zobák. Legendární běžec, jehož bojovnost byla známa a respektována i mezi těmi nejlepšími lovci. Na Mazzaranche si nikdo rozumný netroufal. Pták si lovců nevšímal a hrabal si něco v hlíně. Lovci se okamžitě vrhli k zemi a pozorovali rudého běžce. A tu Malar přišel s návrhem: Quehneah by ho měla skolit jako Zkoušku síly. Ostatní lovci se na něj poděšeně podívali. Jak by mohla mladičká Quehneah sama ulovit Hrozný zobák? Quehneah ale odmítla. Zabít Mazzaranche jí nepřišlo správné, ale proč tomu tak bylo, to si nechala pro sebe. Lovci se tedy rozhodli nechat legendárního běžce na pokoji a odplížili se najít jinou kořist.
Druhého běžce už složil Malar osobně svým lukem. Za tu dobu se ale dost setmělo a tak tauři usoudili, že dva běžci postačí, pokud se dostanou zpět do vsi včas. Mu’sha jim svítila na cestu domů a zanedlouho už spatřili táborové plameny vesnice Bloodhoof. Před Zalramanovým ohněm složili dva ulovené běžce a Orkelt odříkal modlitbu v jazyce taurahe. An’yatokya byl u konce.
Děkuju všem zúčastněným za jedinečnou možnost vyzkoušet si, jak vypadá server plný taurenů a těším se na další taurenování.
Hráli: Malar, Kamura, Quehneah, Wakarn a Orkelt
Fotodokumentace: Kamura
Scénář: Více méně improvizace, ale nápad si pyšně přivlastňuji
Ishne-aloh porah! Wasthe An'yatokya!
