Vzhled a závislost

Studna

Krvaví elfové, nebo také Sin'dorei, jsou potomky Vysokých/Vznešených elfů (Quel'dorei), kteří kdysi obývali Quel'Thalas. Během Třetí války se ale jejich život změnil od základů. Arthasova Pohroma zničila Quel’Thalas a roztříštila elfí rasu. Povražděno bylo více jak 90% populace. Královská linie přetrvala díky princi Kael’thasu Sunstriderovi, který tou dobou studoval magii v Dalaranu. Když se dozvěděl co se stalo, urychleně se vrátil domů a ujal se vedení. Tehdy také elfové přijali své nové jméno - Sin'dorei - jako památku svých padlých a prolité krve.

Před zničením Sluneční studny, byli všichni Vysocí elfové trvale vystaveni jejím magickým schopnostem. Nyní bez magie trpěli. Kael’thas prohlásil, že bez magie brzy zemřou a začal studovat jiný způsob jak ji získat.
Brzy poté se Krvaví elfové střetli s Pohromou a trolly kmene Amani, kteří si našli cestu do bývalé elfí říše. Když se jim podařili částečně stanovit hranice a úspěšně je bránit, rozhodl se Kael’thas za doprovodu nejsilnějších elfích bojovníků a mágů odejít, aby se připojil k Alianci a pomohl jim v boji s Pohromou. Avšak fanatizmus a deziluze zastřeli úsudek lidí. Neviděli pomoc, kterou jim Sin'dorei nabízeli a považovali je za slabé a nedůvěryhodné spojence. Když byli nakonec ještě označeni za zrádce, uvězněni a odsouzeni k smrti, prchli Kael’thas a jeho elfové do Outlandu, kde spojili své síli s Illidanem Stormrage. Tato skupina pomohla porazit démona Magtheriona a zabrala si pro sebe Black Citadel.

Výměnou za oddanou službu jim Illidan poskytl místo k životu a také schopnost vysát manu ze všeho, co je schopno nakládat s magickou silou. Což vyústilo v lovení a "krmení" se na démonech žijících v zemích Outlandu. Důležitý je fakt, že elfové nikdy nenahlíželi na démony jako na spojence, ale jako na užitečné nástroje k opětovnému získání síly. Ti žijící v Outlandu se příliš nestarají o Alianci ani Hordu - jsou plně zaneprázdnění zlepšování svých schopností.

Většina elfů však zůstala na Azerothu, nenásledovali prince do zemí Outlandu. Zdržují se převážně v Quel’Thalassu a snaží získat ztracenou domovinu.
Jen jediný posel byl poslán z Outlandu zpět, aby doručl poselství - Rommath. Jeho slova zněla jasně: "Jednoho dne se Kael’thas vrátí a přivede svůj lid do ráje." Rommath poté zůstal ve měste a učil Krvavé elfy jak vysávat a zacházet se získanou magickou energii. S nově nabytou mocí elfové obnovili Silvermoon (Stříbrolunní). Posíleni příslibem Kael’thasova návratu se vyčerpaní občané Quel’Thalassu soustředili na znovuzískání sil. Ačkoli pohrdají většinou ostatních ras, pochopili, že Opuštění jsou jiní a alespoň mají stejné cíle jako oni - vybudovali tedy přímé magické spojení mezi Silvermoonem a Undercity, které jim pod vedení Sylvannas pomohlo v časech nejtěžších.

Vzhled

Elfové bývají o něco vyšší než lidé, jsou spíše štíhlejších a atletičtějších postav. Rysy tváře bývají ostré, ale symetrické. Mají dlouhé, špičaté uši, ostré smysly a dobře vidí ve tmě. Jejich sluch je také dobře vyvinut. Podle lidských měřítek jsou elfové velmi pohlední, nicméně jaksi zženštilí - přiliš dbají o svůj dokonalý zevnějšek.

Krvavý elf se od Vznešeného liší především barvou očí - vznešení mívali oči jasně modré, zatímco oči krvavých elfů září zeleným plamenem magické posedlosti...

Přestože je původ Krvavých a Vysokých elfů stejný, a kdysi je oddělovaly především jen kulturní rozdíly, dnes jsou si již oba národy natolik vzdálené, že se o Sin'dorei hovoří jako o zcela nově se vyvíjející rase. Zapříčinilo to především velké přijímaní many z různých zdrojů. Závislost na "špatné" magii způsobila, že oči Krvavých elfů září zeleně jako oheň démonů. Tento zdroj magie také mění barvu jejich kůže z tmavší na velice bledou. Vlasy jsou buď světlejší nebo sytě rudé narozdíl od Quel’dorei. Vousy jim rostou jen málo, většinou vůbec ne.

Elfové obvykle plně dospívají někdy kolem šedesátého roku života, stárnou jen velmi pomalu - pak zničehonic během jediného roku zestárnou a jejich krása uvadne. Umírali obvykle ve věku +/- 350-800 let, jelikož se bez Sluneční studny nedožívali tak vysokého věku jako dříve. (V tuto chvíli je Sluneční studna opět obnovena a jejich věk se tak logicky opět prodlouží, pravděpodobně jako dříve a mohou být opět téměř "nesmrtelní", ne-li přímo nesmrtelní. Pro příklad, král Anasterian Sunstrider měl při boji s Arthasem Menethilem - při němž umřel - přes tři tisíce let.)

Závislost na magii

Během Třetí války přišli elfové i o Sluneční Studnu - zdroj magické síly pro všechny elfy. Odříznuti od životodárné energie chřadli, slábli a velmi slabí jedinci umírali v agónii. Zoufalství a závislost na magii přiměla prince Kael`Thase, aby pro elfy našel nový zdroj síly - tím se nakonec ukázaly černokněžnické praktiky vysávání magie.

Téměř každý elf se tím stal závislý na magii, byla to věčná žízeň, která šla zahnat jen na chvíli. Trávili své dny bojem se svou slabostí a snažili se ji utišit sáním many z dostupných zdrojů nebo snahou odolat touze se „krmit“. Jsou magickou rasou se vším všudy - magie je přítomná i v jejich těle, změnila je. Elfové potřebují k životu magii stejně jako jídlo a pití. Její nedostatek vede k oslabení organismu, křečím, bolestem a někdy i smrti. Čím silnější magií elf vládne, tím je těžší uspokojit závislost.

V nynější době obnovené studny se jim sice vrátil jejich zdroj magie, přesto následky po démonické magii jsou silné a zřejmě bude trvat dlouhé generace, než se z krve elfů vytratí. I přestože nyní nemusí užívat fel a vysávat manu, někteří jedinci se stali na těchto metodách závislí trvale(samotný fel je látka, která závislost rozhodně způsobí dlouhodbě přes veškeré možnosti zvrácení oné žízně po magii a moci) a jejich závislost stejně jako v minulosti může směle pokračovat tak jako doposud bez jakýchkoliv změn.

Většina elfů se stane velmi bezohlednými ke svému okolí a magii si z něj bez ostychu, surově berou. Používání těchto schopností má za následek onu nazelenalou záři v elfích očích. Čím více má elf magické síly, tím je záře silnější.