Fórum RP/PvE/PvP serveru Legenda


    Slzy fénixe

    Share
    avatar
    Eynor Astrae

    Posts : 240
    Join date : 08. 11. 14
    Location : Elrendar Keep

    Slzy fénixe

    Příspěvek pro Eynor Astrae za Sun Jul 26, 2015 12:20 am




    Mé jméno je Eynor Sunhand-Astrae.
    Diktuji tyto zápisky, protože nemám ponětí, jak se vyvinou věci příští, jako již tolikrát... jenže nyní je situace zcela mimo mou kontrolu.

    Je to sotva pár dní, co se po téměř ročním spánku probudila v lazaretu Flairica Amberdusk, která mi svěřila, že důvodem jejího procitnutí byl předmět, který jsme marně hledali, a který jí měl vrátit alespoň částečně její zdraví a sílu.
    Naše oddíly ho nedokázaly najít, protože předmět získal někdo jiný, kdo se jím pokoušel manipulovat.
    Ohledně povahy a původu předmětu mi poskytla vysvětlení, o kterém jsem se zavázala navěky mlčet.
    Věc se ovšem má tak, že jí zbývají sotva dva měsíce času, než bude na jeho získání příliš pozdě. Umírá, protože byla oddělena od zdroje své magie, na který je naladěna stejně jako většina krvavých elfů na Sluneční Studnu.

    Kázala jsem vyslat několik nových oddílů, které měly předmět zajistit, s ohledem na směr a vzdálenost, kterou mi Flairica označila na mapě Východních Říší, ale hraničáři i mágové se vrátili s nepořízenou.


    Včerejšího dne do pevnosti prý zavítal elf dvorného vystupování a oslňujícího charisma, doprovázený skupinou poutníků. Představil se jako lord Icarion, následovník Fénixe a jedno z jeho dětí.
    Přišli pro Flairicu, jakožto proroky vyvolené vtělení fénixe, kterého uctívají. K překvapení posádky s nimi po krátkém rozhovoru Flairica dobrovolně odešla a nechala všechny své světské statky zde v pevnosti.
    V jejím deníku byla k nalezení jediná nezašifrovaná věta, naznačující, že tihle elfové z města mají předmět, který je pro ni životně důležitý.
    Zvědové, kteří za ní byli vysláni, hlásili, že se celá skupina k elfce chová jako k vyvolené světici, a že ji ubytovala v jednom z nejskvostnějších paláců ve městě, kde se jí chodí klanět zástupy.

    Nebyli jsme informováni o existenci takového kultu, ale snad nám odpoví spojenci v řadách Krvavých Rytířů či Relikviáře. V nejbližších dnech bude do města vyslána skupina zvědů a diplomatů, schopných jednat se zástupci autorit i v utajení.
    Další záznamy ponechám na zprávách zvědů, kteří byli na misi vysláni.

    Za dva týdny dosáhne můj syn svého prvního roku života... již tak dlouho jsem ho nemohla sevřít v náruči.
    Kéž Slunce září na Elrendar a vede bezpečně kroky mé lásky po spletitých stezkách osudu.

    Eynor Sunhand-Astrae, Lady Elrendar Keep




    Lord Icarion:


    Příběhová linie Slzy Fénixe začíná toto pondělí večer. (27. 7. 2015)


    Naposledy upravil Eynor dne Tue Oct 13, 2015 2:26 pm, celkově upraveno 1 krát
    avatar
    Eynor Astrae

    Posts : 240
    Join date : 08. 11. 14
    Location : Elrendar Keep

    Re: Slzy fénixe

    Příspěvek pro Eynor Astrae za Tue Jul 28, 2015 4:49 pm



    Jmenuji se Aerin Windsong a sepisuji toto hlášení z mise v Quel'Thalas, na kterou jsme byli vysláni z rozkazu lady Sunhand.

    Cílem mise bylo setkat se s Flairicou Amberdusk a zjistit, co se skrývá za tajemným kultem, kterému propadla řada obyvatel Silvermoon i Eversong. První úkol se nám nepodařilo splnit, druhý jen částečně, pátrání v Eversong bude dále pokračovat.

    Po příchodu do města jsme byli zaskočení změnami na některých místech a nárožích: praporce s fénixem nahrazující standarty města vlály i z oken soukromých rezidencí, planuly slavnostní hranice, byly vztyčeny sochy elfí kněžky obklopené plameny a ohnivými orby. Na několika místech se shromažďovali občané města a provolávali slávu Vyvolené, či se dožadovali, aby jim byla ukázána a požehnala jim.
    Dala jsem rozkaz nenápadně se vmísit do davu, zjistit co nejvíce a nevyvolat nepokoje. Bílý kapitánský plášť a elrendarský tabard není na tohle zrovna nejlepší, proto jsem se sama držela stranou a pozorovala jednání ostatních.

    Rytířka Sabra Firemane, která nedávno pomohla Elrendaru se získáním několika informací a kontaktů z Řádu, se na rohu ulice do krve hádala se svým pobočníkem Kianelem, který se podle všeho rozhodl opustit Řád a stát se členem Kultu. Po hádce rozhněvaně opustila nároží a bývalý rytíř se zapojil do davu, který se skandováním dožadoval ukázání Světice.
    Na terase nad námi se pak objevil ten, kterého Daelgar označil jako lorda Icariona, tedy toho, kdo odvedl Flairicu z Elrendar Keep. Vybral si ze shromáždění několik vyvolených, kteří měli povolení vstoupit nahoru k němu. Eliendir, Taharis, Daelgar a Avianna se chopili příležitosti s ním jednat a zkusit se dostat k Flairice. Ostatní se zatím pokoušeli dozvědět víc od civilistů shromážděných dole.
    Vyvolená inkarnace fénixe je prý držena v rodovém paláci rodu Sunrain, v komnatách samotného lorda Icariona, jehož je ctěným hostem. Lord pořádá schůzky s pohlaváry města a zasílá štědré dary na účty akademie, sirotčince, lazaretu i chudobince. Chová se příkladně a lid ho prostě miluje. Jediný, kdo má vůči němu a jeho kultu velice negativní postoj, jsou Krvaví Rytíři.
    Vyvolenou ukazuje zástupům za úsvitu a západu slunce a slibuje šťastné zítřky, ve kterých získá národ stejnou slávu, jakou měl před První válkou.

    Skupina, která hovořila s lordem Icarionem, se po čase vrátila s nepořízenou: nedovolil jim setkání s Flairicou, která prý spala, unavena po banketu s Grand Magistrem Rommathem. Dva z nich přijali jeho nabídku vstoupit do Kultu: Taharis a Eliendir. Rozhodnutí, zda jim pokus o inflitraci schválit, nechávám na lady Sunhand.





    Zástup zklamaný tím, že dnešního dne již Vyvolenou nezahlédne, se rozešel... teprve pak jsme si všimli elfa, kterého nám v Keep Hawke popsala jako spojku. Seděl na schodech stranou od davu a pokuřoval dýmku. Poskytl nám informace o minulosti lorda Icariona, který prý byl z vůle otce členem Řádu, dlouhodobě vyslaným na misi v Outlandu. Když měl být na vlastní žádost přeložen zpět do Silvermoon, byl viděn, jak se svou jednotkou odchází Temným Portálem zpět do Azerothu, ale pak jeho stopa zmizela. Po několika měsících marného pátrání byl prohlášen za mrtvého, i když se s tím jeho otec odmítal smířit. Pak náhle, týden poté, co jeho otec spáchal sebevraždu skokem z terasy rodového sídla, se mladý lord Icarion objevil zpět ve městě a hlásal svou cestu vroucí lásky a znovuzrození, cestu fénixova ohně, ve kterém jsou si všichni rovni.

    Po několika pošetilých dotazech od Daelgara a přihlížejícího trola se naše "spojka" zvedla s tím, že jeden z jeho "Bratří" zkusil kult inflitrovat a je připraven nám říci více, ale ne zde ve městě. Odešel a cestou se otřel o našeho zakukleného a potetovaného spojence, který se představuje jako Fel. Ten u sebe vzápětí našel zmačkaný vzkaz s místem v Eversong, na které nás slíbil dovést.
    Již před branou jsme na mostě do Eversong byli opět konfrontováni s rytířkou Firemane. Pokusila se zjistit, co víme o Kultu a Flairice, kterou označila za osobu pochybné minulosti a ne za světici. Pak naznačila, že Řád se snaží vlivu kultu ve městě zamezit svými vlastními způsoby. Také to, že nyní vyšetřuje sérii záhadných vražd ve městě a Eversong, kdy je místo oběti nalezena vždy jen hromádka popela. Jako příčina smrti je prý označeno samovznícení. Vyjádřila obavu, že její bývalý pobočník Kianel může záhy dopadnout stejně, pokud do něj nedokáže vtlouci trochu rozumu, a rozběhla se podat hlášení lordu Bloodvalorovi.
    Celý Kult náhle jako by dostal nový odstín červené. Samovznícení? (doplnit, co o tomto jevu ví mágové nebo léčitelé pevnosti)

    Následovali jsme Fela do budovy za Severním Sanktem, kde měl čekat falešný člen Kultu. Dvojice elfů před domem vypadala překvapeně, že nás jde na schůzku tolik, ale potvrdila, že je naše spojka v bezpečí uvnitř a odemkne jen na správné znamení.
    Tehdy jsem si všimla, že pode dveřmi se line kouř. Kování dveří bylo natolik rozžhavené, že jsme je museli vykopnout... místnost byla jedno ohnivé peklo, plná hustého dýmu a pachu páleného masa a látek.
    Za pomoci Eliendirovi magie a vody z nedaleké říčky jsme uhasili dost na to, aby Eli, obklopený ledovým štítem, a Ygraine, v promočené zbroji a kryjící se štítem, mohli proběhnout dovnitř.
    Vzápětí začal strop budovy, poškozený žárem, praskat.
    Ven se dostali na poslední chvíli, než se strop budovy zřítil, nesli v dlaních hrst žhnoucího popela, která prý ještě před pár okamžiky měla podobu hořícího elfa, jenž vyslovil pouze slovo "Icarion", než se rozpadl na hromadu prachu a kostí na své planoucí posteli. Podle jejich tvrzení to prý vypadalo, že elf sám byl zdrojem požáru, který zničil celý vnitřek domu. Vyděšená dvojice elfů venku, která nám předtím marně pomáhala s hašením, se zapřísahala, že neviděla k domu přijít nikoho jiného, než posla a nás.

    Nařídila jsem přeskupení, očistu a léčbu spálenin v pevnosti. Eliendir, který otevřel portál do Elrendar, byl rozrušen faktem, že nedokáže určit druh kouzla, které elfovu smrt způsobilo. Pro další postup žádám přímé rozkazy od lady Sunhand a konzultaci s mágy Arcana. Kéž Slunce chrání Elrendar i Quel'Thalas.


    Dne sedm a dvacátého, sedmého měsíce, rok po pádu Krále Lichů,
    kapitánka Elrendar Keep, Aerin Windsong.








    Galerie minulé části eventu:
















    Tímto svolávám hráče, kteří se v minulé části rozhodli inflitrovat kult, na středu, 29.7.2015 večer, a vřele zvu i další hráče k pátrání po Eversong na čtvrtek 30.7.2015 večer.




    "Vyvolenou" osobně můžete IC potkat od soboty dále (na sobotu plánujeme hostinu u lorda Icariona v Silvermoon), protože se Flairica OOC vrací domů teprve o víkendu.
    Meze pro RP týkající se kultu se nekladou, pro případné info se obraťte na mne, Feltalaha a později Flair. Autoři eventu jsou oni dva.

    Děkuji za účast všem (Taharis, Feltalah, Avianna, Ygraine, Lykourgos, Rokentrol, Greshi, Daelgar, Lith..něco, asi Tarv), včetně náhodných kolemjdoucích, netušila jsem, že se tam objeví hned 12 osob najednou. Díky Avelion za super screeny. Díky za trpělivost s čekáním na to, než nacvakám příkazy. Zároveň se tímto omlouvám všem, které jsem zapomněla v závěru portnout do Elrendar, protože neměli partu s Elim, došlo mi to až po odlognutí. Těším se na další RP Smile

    thanalos

    Posts : 6
    Join date : 14. 11. 14

    Re: Slzy fénixe

    Příspěvek pro thanalos za Sun Aug 02, 2015 4:58 pm


    Hlášení z infiltrace kultu Dětí Fénixe

    *Trochu pomačkaný narychlo psaný dopis*

    Zpráva o průběhu mise s cílem infiltrovat kult Dětí Fénixe:

    Já a Eliendir Dawnsong jsme se dostali dopis, který nám řekl kdy a kam máme dorazit, pokud chceme vstoupit k Dětem Fénixe (přihlášku jsme podali při předchozí misi do města). Po příchodu jsme dostali róby a první úkol. Naším úkolem bylo zařídit, aby se tanečnice v oblíbeném městském podniku neoblékaly tak odvážně. K naší skupině se připojili Kianel Lianari (bývalý člen řádu Krvavých Rytířů) a neznámá elfka, chtěli se také přidat ke Kultu.. Po neúspěšném vyjednávání v klubu se dříve zmíněná elfa rozhodla klub zapálit, aby vyhnala tanečnice ven, kde se budou muset obléknout.
    Tento čin potvrdil, že členové řádu jsou naprosto zfanatizovaní.



    Po návratu jsme dostali za úkol chodit po městě, pomáhat lidem a obracet je na víru ve fénixe.
    Mezi tím provedla krvavá rytířka Sabra Firemane razii v sídle Kultu a zabavila jim veškeré finanční dokumenty. Sabra znala Kianela, několikrát se ho pokusila přesvědčit, aby odešel a vrátil se zpět k rytířům.
    Poté přišel náš poslední úkol, který měl prokázat naší věrnost řádu. Byla to vražda Sabry Firemane, krvavé rytířky která dělala Kultu dusno.



    Eli nás však předběhl, a rytířku upálil kouzlem.
    Mám podezření (doufám) že to bylo předem domluvené a že šlo pouze o iluzi, ale nemám pro to žádný důkaz. Po tomto kousku Eli skončil zatčen městskou sráží, ale umožnil mi tím přesvědčit Kult, že jsem na jejich straně. Jako odměna nám bylo přislíbeno setkání s Flaricií a byl jsem přijat do Kultu. Infiltrace tedy byla úspěšná.

    P.S. Rád bych podal stížnost na chování Eliendira Dawnsonga na misi. Je nezodpovědný a naprosto nehledí na následky svých činů. Není to poprvé co se u něj s tímto chováním setkávám.

    Rekrut Taharis Victus



    Galerie minulé části eventu:



















    Autoři screenů: Avelion, Thanalos



    thanalos

    Posts : 6
    Join date : 14. 11. 14

    Re: Slzy fénixe

    Příspěvek pro thanalos za Sun Aug 02, 2015 5:00 pm


    Správa pre Ranger Generala Brightwing
    30. dňa 7 mesiaca, rok po páde LK

    V posledných týždňoch sa potykáme zo zvýšeným počtom menších požiarov na celom území Eversong, no hlavný dôvod, prečo vám píšem, pane, je hraničiar, ktorého sme vyslali ako špeha do Kultu a ktorého na poslednú chvíľu zachránili Krvaví Rytieri potom, čo ho tí kultisti odhalili.

    Včera som dostal správu od posla, že sa niečo deje vo Fairbreeze, potom sme mali nečakanú návštevu z Elrendar. Vyzerá to, že aj oni pátrajú po informáciách. Po krátkom rozhovore z ich veliteľkou som ich zaviedol k už vtedy nebohému hraničiarovi, kde sme po príchode videli len dozrievajúci popol.
    Útočník sa buď prešmykol cez všetky stráže alebo vedel lietať.

    Neskôr som ešte dostal správu od ich kapitánky, že ten kult bol verbovať aj vo Fairbreeze a v Scorched Grove potom narazili na ohnivé psy a priechod do pláne ohňa, ktorý naštastie uzavreli.



    Iralius Sunleaf, dočasný kapitán






    Galerie minulé části eventu:



















    Za screeny díky Avelion, jsou super.
    Za účast díky všem: Daelgar, Avianna, Feltalah, Lykourgos, Taharis, Lith(něco!... už si to musím napsat) + scénářovky Iralius, Aerin

    Nezapomeňte, dnes, tj. neděle večer po 20h, hostina u lorda Icariona, na které bude i Flairica.

    thanalos

    Posts : 6
    Join date : 14. 11. 14

    Re: Slzy fénixe

    Příspěvek pro thanalos za Mon Aug 03, 2015 10:25 pm


    Sprava pre kapitánku Windsong

    Dnes som sa spolu s ďalšími členmi kultu zúčastnil slávnostnej hostiny poriadenej lordom Icarionom. Na stole bola taká kopa jedla, že chudým by stačila aj na mesiac. Mäso, ryby a iné pochúťky, aké si viete predstaviť, sladké či slané. V miestnosti sa tiež nachádzali aj niektoré významné osoby z mesta.
    Ja osobne som mal to šťastie obsluhovať Lorda Icariona a takzvanú Vyvolenú. Všetko prebiehalo celkom kľudne, aj keď sa reč stočila na nedávnu vraždu Sabry Firemane a samovznietenia v Eversong, no lord Icarion na to bol pripravený a ladne sa zo všetkého vyhovoril.
    Tiež spomenul hnev fénixa, ktorý vraj zasiahne každého zradcu kultu.

    Lord iIcarion tiež vyhlásil, že sa všetky deti fenixa čoskoro vydaju na svatu cestu, ktora im na konci prinesie spasenie a bude znamenat prichod fenixa na tento svet.
    Moje obavy o vlastný život rastú každou ďalšou minutou, ktorú tu musím stráviť.

    Chcel by som dalej oznámiť, že sa mi podarilo nadviazať kontakt s Flairicou Amberdusk, keď sa lord Icarion neplánovane vzdialil s lady Greywind.
    Flairica mi za tú chvíľu predala informácie o tajomnej zahalenej žene, ktorá vraj pravidelne navštevuje komnaty lorda Icariona, hlavne v nočných hodinách, a tiež lokalitu, kde by sa malo skrývať jej ohnivé zlato: Sunsail Anchorage.
    Ak by to bolo možné chcel by som sa tej mise zúčastniť.
    Budem čakať na tom najbezpečnejšom mieste v meste.


    Taharis Victus


    PS. Pre pobavenie prikladám ešte zopár drbov, čo som počul ráno v meste
    drby:
    Hovorí sa, že slušní vrahovia chodia dverami a vždy zaklopú predtým, než vstúpia.
    Tiež sa hovorí, že bohužiaľ už vymreli.

    Hovorí sa, že ak chcete mat modernú slávnosť či hostinu musíte mat na balkóne zvracajúceho goblina.

    Hovorí sa, že krvaví rytieri nevedia stolovať a etiketa im nič nehovorí.

    Hovorí sa, že krvaví rytieri majú vo väzení jednu celú plnú nahých elfov.

    Hovorí sa, že v meste vyhorel obľúbený nočný klub pre pánov a jeho tanečnice sa teraz musia živiť na ulici.

    Hovorí sa, že majiteľka klubu zmizla v Ghostlands s neznámym nemŕtvym.



    Spoiler:
    V Taharisovej neprítomosti napísal Thanalos  



    Galerie minulé části eventu:









    Za screeny díky Avelion.
    Za účast Engiee, Elimu, Flairice, Taharisovi, Daelgarovi, Kianelovi, Aeraně, Ogatixovi, Eloyn, etc.
    A za scénářovky se předvedli: Icarion, Maladath, Khiara

    Záhad kolem Vyvolené přibývá. A co je tajemným Hněvem Fénixe? Snad se dozvíme více toto úterý (4. 8. 2015) večer. Jste zváni do Eversong, ať jako členové výpravy, či náhodní kolemjdoucí.

    avatar
    Eynor Astrae

    Posts : 240
    Join date : 08. 11. 14
    Location : Elrendar Keep

    Honba za ohnivým zlatem

    Příspěvek pro Eynor Astrae za Wed Aug 05, 2015 6:06 pm


    Spojka, tedy rekrut Taharis Victus, nejen nenechala vzkaz, ale nebyla k nalezení na žádném z míst, které Taharis prozradil spojencům.  
    Podle tvrzení servírky i podivné obsluhy z městských lázní, se má takový fešák určitě dobře.
    Jel na výlet a je v dobrých rukou Kultu...
    Ale i další osoby z města se začaly ztrácet... kněžka Fyalenn skončila v lazaretu prohlášena za šílence a její místo převzal kněz Tyrael. Mnoho elfů opustilo Silvermoon portálem vedoucím do Tirisfal, aby se vydali na posvátnou pouť, kterou mají dokončit jen ti skutečně silní a hodní požehnání Fénixe.

    Po té, co kapitánka Windsong zjistila možný Taharisův osud, nevěstící nic dobrého, odpojila se od oddílu, aby si vyžádala pomoc u vojenských složek města.

    Velení mise od té doby převzal seržant ThanalosDawnspear, cíl se zdál snadný:
    Dojet do Sunsail Anchorage a vyzvednout tam Flairičino ohnivé zlato, kterým ji vůdce kultu vydíral. Jenže věci se zřídka stanou tak, jak plánujeme...


    Hlásenie pre kapitánku Windsong:

    Po vašom odchode sme  sa urýchlene premiestnili pred mestskú bránu, nasadli na zvieratá a vyrazili k prístavu Sunsail.
    Zosadli sme dosť ďaleko aby nás nepriateľ nespozoroval a priblížili sme sa bližšie.
    Medzi časom sme si všimli horiacich lodí v prístave.
    Pred vchodom sme narazili na  popáleného dragonhawka z Elrendaru, čo mi prišlo celkom čudné.

    Vnútri boli útočne naladení kultisti, ktorých sme zneškodnili, a ohnivý elementál, ktorý bol zneškodnený v rieke za pomoci cestovateľa Kechiho.





    Na ceste na vrchol sme narazili okrem ďalších kultistov aj na ohnivých golemov. Litheliin bratranec sa celkom osvedčil, keď nás ochránil pred žiarom.

    Na vrchu veže sme sa stretli zo zahalenou kultistkou, ktorej oheň vôbec nevadil. Počas boja sa nakoniec zmenila na fénixa.  
    Myslím, že ona bude za tými vraždami v meste a Eversong.




    Po jej smrti sme na mieste našli truhlicu a Sabru Firemane, ktorá podľa vlastných slov sama pátrala po kulte.

    Čo sa týka truhlice, tá bola opatrená ohnivým kúzlom, tak som ju nechal previezť do pevnosti mágom. Nakoniec vysvitlo, že v truhlici nič nebolo a celé to bola jedna veľká pasca.

    Osobne by som chcel ešte vyzdvihnúť prácu tímu: Veline, Ygraine, Eloyn, externisti Kechi a Alathaes


    Seržant Thanalos Dawnspear


    Zpráva pro seržanta Dawnspear, t.č. Silvermoon a okolí:

    Kopii předat velení pevnosti.
    4. dne 8. měsíce rok po pádu LK, Sepulcher v jižním Silverpine

    Pohybuji se s oddílem farstriderů vedených kapitánem Iraliem Sunleaf souběžně s procesím elfů sloužících kultu Dětí Fénixe.

    Nebyl problém dostihnout jejich zadní řady - mají s sebou i slabší jedince, kteří je zpomalují a patrně budou časem ponecháni vzadu. Důrazně žádám o vyslání léčitelů a mágů na pomoc těmto elfům!

    Jejich zástup čítá celé stovky zfanatizovaných ve věku od dětí po starce, doufajících v nový ráj a vykoupení, ale dosud jsem v něm nespatřila Taharise, ani nezjistila jejich cíl, pokračuji proto dále na jih ve snaze zastihnout čelo celého procesí.
    Snad na něm bude lord Icarion osobně.

    Opuštění se na jejich přítomnost netváří nijak chápavě a mám obavy, k čemu ještě dojde, až budou elfové míjet Southshore a Hillsbrad. Už jednou zde národ narazil na rasismus a pokus o vyhlazení.

    Další hlášení podám z Tarren Mill. Anu belore dela'na!

    Poznámka na okraj:
    Seržante, proveďte před další akcí inspekci, revizi a zařiďte si u rekrutů disciplínu!
    Jestli ještě někoho z nich uvidím na akci nevybaveného a bez tabardu, půl roku se nevyspí na zádech!


    Kapitánka Aerin Windsong




    Dopis s pečetí Řádu:



    K rukám Lorda-Rytíře Bloodvalor a Lorda-Regenta Therona
    Dne 4. měsíce 8. rok po pádu LK, Silvermoon

    Lorde, Výsosti,
    předně mi dovolte žádat milost a ospravedlnění pro elfa, který byl zatčen za mou údajnou vraždu na Farstrider Square.
    Když mne tento Eliendir Dawnsong varoval, že jsem byla označena za cíl Kultu Dětí Fénixe, určený k odstranění, přistoupila jsem na jeho plán, nechala ho seslat iluzi ohnivého kouzla, rozsypat popel a použít teleport, který mne přenesl před brány Elrendar Keep. Jsem naživu a není vinen ničím, než snahou zmást Kult.

    V pevnosti jsem si půjčila dragonhawka a vracela se zpět do Eversong, abych využila své údajné smrti a pokračovala nerušeně v pátrání po praktikách Kultu a původci série vražd dosud označovaných jako "samovznícení".




    Nedaleko Spáleného lesa jsem narazila na ohněm zničenou krajinu, sledovala jsem stopy požáru až k Sunsail Anchorage, které bylo proměněno k nepoznání: budova byla v plamenech a horní patro připomínalo výheň kovárny, byl zázrak, že se nezřítila klenba.  Jako by na místě existovala průrva do Plání Ohně.

    Že v tak horkém prostředí jsou živé bytosti a nejen ohniví ementálové, jsem zjistila ve chvíli, kdy jsem se přiblížila na dosah jejich kouzel - srazili mne ze sedla dragonhawka a vzápětí jsem se ocitla v moci zahalené osoby, které vedla několik pološílených elfů chráněných štíty z živoucího plamene, jimž podobné jsem naposledy viděla používat krále Anasteriana, buď mu Slunce milostivo.



    Osoba ukrývající se pod kápí byla patrně tou samou, o které měl Řád zprávy z města - bytost pravidelně v nočních hodinách navštěvující terasu sídla lorda Icariona, vůdce Dětí Fénixe.

    Okamžitě mne identifikovala a vyjádřila nespokojenost s tím, že jsem stále naživu, uvěznila mne jedním ze svých kouzel a chtěla zjistit, co vše vím o Kultu. Nedostala se daleko, protože dolní patro budovy napadla jednotka Elrendarských hraničářů, kterým vděčím za život... i za to, že má mysl zůstala v celku.

    Porazili kultisty a vyvolané elementální bytosti, zahalená pak ovšem povolala na svou stranu několik fénixů a vršek budovy se otřásl explozí. Když se rozptýlil dým a oni se zranění posbírali o poschodí níž, zjistili, že její ohořelá kápě patrně celou dobu neskrývala skutečné elfí tělo - namísto ní byl fénix velikostí srovnatelný s Princovým Al'arem. Za kombinace chytrosti, ohnivé, ledové magie a abjurace jejich léčitele pak porazili i tuto její podobu a její popel rozmetali do vod zátoky Slunečních plachet, aby se nemohla po způsobu fénixů vrátit.




    Vzali truhlu, kterou na místě žena-fénix strážila, dostali mne z moci poutacího kouzla a opustili jsme urychleně nestabilní budovu.

    "Elfka" či "fénix" se mi za krátkou dobu mého zajetí pokusila dostat do mysli a ukázala mi tak i část té svojí.
    Lorde i Výsosti, jsem si jista, že pachatelem záhadných vražd byla rozhodně ona, stejně tak původcem tajemného "Hněvu fénixe", který měl postihnout každého, kdo se rozhodl Kult opustit.

    Se zadržením věcí a těl kultistů ze Sunsail anchorage máme nyní dost důkazů k tomu, abychom konečně udeřili na Kult Dětí Fénixe ve městě přímo, proto žádám povolení k domovní prohlídce rezidence Lorda Icariona a razii všech center Kultu v Silvermoon a Eversong.
    Stejně tak žádám o oficiální výnos vlády, který označí Kult za nelegální a zároveň vysvětlí civilistům jeho pravou tvář.

    Při záři Slunce, co jsem viděla v myšlenkách té bytosti, bylo strašlivé.
    Vzpomínky na cestu z Outlandu po boku jejího milého Icariona, která skončila mučením v hlubinách pod Černou Horou a její smrtí.
    Teprve po ní přišlo znovuzrození, jak své bytí ve stavu neustálých muk a touhy po pomstě nazývala.

    Mám důvody k nejhorším obavám: lord Icarion chce stejné znovuzrození dopřát všem, kteří s ním vyšli na svatou pouť z města. Důrazně žádám o vyslání jednotek, které jeho úmysly překazí. Je zde ale riziko, že ho pomatení věřící budou bránit, a jsou jich celé stovky.


    Podepsána Rytířka Sabra Firemane

    Kopii zaslat k rukám seržanta Dawnspear, Elrendar Keep.

    Přikládám kopii listu, který jsem nalezla v pozůstalosti lorda Sunraina, otce Icariona, předtím, než se mne Kult pokusil odstranit.


    Zabavený dopis adresovaný lordu Sunrain:
    Nie otče, ako som ti písal už v minulom liste a v liste predtým, nezaujíma ma akú významnú či bohatú elfku si pre mňa našiel, aj tak si ju nezoberiem.

    Kopa vecí sa zmenila, odkedy som odišiel z mesta do Outlandu.

    Stretol som tu jednu elfku, ktorú ti predstavím keď sa stretneme. Volá sa Andrasté a ja si zoberiem jedine ju.
    Už som  ju stihol požiadal o ruku a ona súhlasia.  

    Keď sa vrátime do mesta budeme mať svadbu s tvojím požehnaním - alebo bez neho.


    Tvoj syn, Icarion Sunrain


    Eventu se (byť chvilkově) zúčastnili: Corin, Lithelia, Aerin, Sabra, Thanalos, Ygraine, Alathaes, Eloyn, Kechi, Veline, Andraste, díky za RP Smile

    Zvu vás na pokračování: čtvrtek 6. 8. 2015 večer, Elrendar Keep -> Tirisfal -> Hillsbrad.
    Tentokrát vhodné i pro menší levely.

    Pokud máte zájem zahrát si scénářovku Opuštěného či člověka z Hillsbrad nebo kultisty, obraťte se na Thanala.

    Galerie poslední části eventu:






















    Screeny: Eloyn, Eynor/Andraste

    avatar
    Orkelt

    Posts : 172
    Join date : 14. 11. 14
    Age : 20

    Slzy fénixe - Ogatixův POV

    Příspěvek pro Orkelt za Fri Aug 07, 2015 8:12 pm


    Ogatixovy zápisky, Azerothské datum šestej den vosmýho měsíce, rok po pádu nějakého LK. (Vážně, kdo tenhle stupidní kalendář používá? Měli byste přejít na goblinský kalendář. Má dvacet měsíců a z každýho měsíce na vás pózuje kozatá goblinka.)

    Šli jsme hledat všechny ty pošahance z toho ohnivýho kultu. Nemuseli jsme daleko, přes celý Silverpine šlapaly roztáhlé skupiny poutníků, všichni úplně mimo, špinaví a vyhladovělí. Fakt jsem jim nezáviděl. Jeden ale byl o něco chytřejší, protože ten se nějak vzpamatoval a přešel k nám, aspoň na chvíli.



    Někde v části lesa (nejsem mapofil, neměl jsem vůbec páru, kde to jsme, když se tam nedá nic střelit) stála stará polorozpadlá farma plná worgenů. Víte, co jsou worgeni? Takoví psi, co jen smrdí, štěkají a serža Thanalos to není. No a před tou farmou bylo spousta krve. Spousta. Celý kaluže, no nedělám si srandu. Ve stodole tý farmy se cpal worgen bandou elfů, co byli dost blbí na to, aby tam vlezli. Nebo je tam možná zatáhli, co já vím. Někdo sestřelil worgena a šlo se zachraňovat zbytky. Jen jsem to viděl, musel jsem ven, páč elfové zevnitř vypadají vážně hnusně, fujtajksl. Eloyn se ale očividně v hrabání v těch zbytcích vyžívala. Já věděl, že je trochu trhlá, ale toto. Mimochodem, nejsem si tím jistej, ale Daelgar tam možná nabral nějaký náhradní díly. Já se o ty roztrhané nestaral, měl jsem moc práce s tím, nabírat krev z kaluží do sáčků, ať je co transplantovat.



    Když už toho měli všichni dost, mohli jsme jet dál. Já se vecpal k Hawke na motorku. (sorry, Daele, že jsem ti zabral flek) Jeli jsme a jeli a najednou začalo cosi mrňavého na obloze hejkat, vzduch se naplnil nějakým hnusem práškovatým a…chrrrr.

    Pardon, usnul jsem. Vzbudila mě až facka. Všichni okolo nás chrápali, krom pár chytráků, co se toho plynu, či co to bylo, nenadejchali. Hawke usnula taky a její čuprčopr skončil metr ve vzduchu, tedy ve stromu. Jen jsem si protřel očka, začala na nás hejkat nějaká černá polonahá elfka s kápí, červenejma očima a zombíkama za zády. Tady očividně někdo moc hulil. Ostatní se s ní začali diplomaticky bavit, zatímco já, Hawke a Thanal jsme tahali čuprčopra ze stromu. Měl několik promáčklých plechů, ale nic, co by nespravilo pár ran medvědí kostí. (Poznámka: motorka po zbytek cesty divně rachtala, pak se na to budu muset kouknout. Absenci brzdové kapaliny vem čert, ale z toho rachotu mě bolela hlava.) S tou křiklounkou se nakonec někdo dohodl, takže se jelo. Na cestě leželo víc maniaků, víc fanatiků, všichni chrápali, všude ten prach, nuda… z toho by jeden usnul…zase.



    V Hillsbradu (řeknu vám, Huilžbret by znělo mnohem líp) už taky pár těch zmagořenejch následovníků ohnivé slípky bylo. Pamatujete si na toho elfa, co se přidal k nám hned na začátku? Tak na něj začalo volat nějaké škvrně: „Tátí, tátí!“ Šok! Bylo to jeho dítě! To ste nečekali, co? Vy šmíráci, co mi čumíte do zápisků! To děcko povídalo, že mu unesli maminku (ano, to byla manželka toho našeho elfa, jak von se jen jmenoval? Něco od M nebo tak ňák. Všechny elfský jména zněj stejně.) Čili fajn, změna plánu, jelo se na farmu, kam měla ta jeho žena jít s pár dalšími pro jídlo. Stopro kradli a stopro je chytili, blbce.



    No a ne? Dojeli jsme na tu farmu a já musel hned blejt, protože ta motorka děsně rachotila a Hawke terénem vážně nejezdí nějak šetrně. Ale bingo! Z toho, co sem mezi dávením zaslech, ten farmář je chytil a držel je ve svým domě, dokud nevymyslí, jak je popravit. (Určitě si chtěl vymyslet nějakou lahůdku, třeba vhození do žumpy.) Nevím teda, co na něj zkoušeli, ale hned, jak se žaludek uklidnil, (nebo už taky nebylo co zvracet, to je taky možnost) tak se ten trotl Eli rozjel přímo na cosi velkého jak Gallywixovo ego, asi yetti to byl. Věděli jsme, že je tu průšvih jako vrata, tak jsme mu šli pomoct. Kdyby k němu aspoň jel sám, ale on do toho musel zatáhnout i Engiee. (mimochodem všechno nejlepší k zasnoubení) Nějak se mu povedlo vylákat toho yettiho na útes a pak už jen stačilo ho shodit. (Shodil jsem ho já kouzlem, jasné? Kdo říká něco jiného, je nepřítel státu Zippyland!) Ten pád samozřejmě yetti nedal a pošel na syndrom pádu z velký vejšky. Farmář měl radost, tak pustil elfy. Elfové měli radost, protože mohli jít. A Daelgar měl radost, protože si během boje nerušeně nadojil plný klobouk mlíka, které recyklovaně pil. (Myslete zeleně! Kecám.)



    Od osvobozených elfů jsme se dozvěděli ještě jeden špek. Taharisovi se v kultu očividně přestalo líbit, tak ho uctívači ohnivé slípky poklidně propustili. (To byl sarkasmus, jestli ho nepoznáte.) Odvlekli ho k Veledíře (Smiřte se s tím, zní to mnohem líp, než Dalaranský kráter a rozhodně to je trefnější.) kde mu postavili takovou malou roztomilou hraničku, na které ho chtěli rituálně upálit. Přišli jsme tak, jak je naším zvykem, pozdě, ale ne zas tak moc. Vypadalo to nějak takhle: Banda povraždila fanatiky, já hasil hranici, Engiee skočila rozverně do ohně pro Taharise, (tomu říkám vzít přísloví „Dát za někoho ruku do ohně“ na další levl) a Eloyn ho pak tak nějak ošetřila. Ale na to, že měl popáleniny prvního a druhého stupně byl celkem v pohodě, jen nadával jako špaček a sháněl svoje věci. Z nějakého důvodu je ti kultisté táhli s sebou, asi aby bylo do čeho nasypat popel.



    Tak za půl hodiny jsme dojeli do Tarren Millu, kde teď chrápeme. Brounoc, budoucí Ogatixi nebo šmíráku, který tohle čte.





    Za účast poděkujme: Thanalosovi, Hawke, Eloyn, Engiee, Lykourgosovi, Taharisovi, Althaelasovi (jestli jsem se spletl ve jménu, promiň, máš ho složitý), Daelgarovi a Ogatixovi (To su já)
    Za scénářovky poděkujme: Taharisovi, Astrae a Girkonovi (To su taky já)
    Za screeny poděkujme: Ave a Eyny
    GM podpořilo: Ano, podpořilo…díky Eyny 
    Také vás tímto zveme na pokračování v neděli večer, začíná se v Tarren Millu, Hillsbrad Foothills

    Jak sedět v dopravním prostředku jako profík:



    avatar
    Eynor Astrae

    Posts : 240
    Join date : 08. 11. 14
    Location : Elrendar Keep

    Re: Slzy fénixe

    Příspěvek pro Eynor Astrae za Thu Aug 13, 2015 8:29 pm


    Zpráva pro seržanta Dawnspear - Hillsbrad:
    Tarren Mill, den 6. osmého měsíce rok po pádu LK
    (kopii předat velení Elrendar Keep a ranger-generálovi Brightwing)

    Zdržela jsem se v Sepulcher pomocí farstriderům z města při osvobození elfů, které věznil psychopatický Opuštěný jako materiál na laboratorní pokusy.

    Během akce se vyskytla úžasná možnost pozvat na střeleckou soutěž do pevnosti hraničáře z Eversong a jednou provždy tak rozhodnout starý spor, kdo je mezi střelci lepší, zda bílé tabardy, nebo zelenáči z města. Takže na to pomalu připravujte posádku, běda, jak mne zklamou!

    Po Taharisovi dosud ani stopa.

    Dnešního rána jsem dorazila do Tarren Mill, které je plné elfích poutníků. Místní ochrana i infrastruktura selhávají a v krčmě došly zásoby - hraničáři z města si převzali dohled nad osudem poutníků a já pokračuji dál.
    Od ranger kapitánky Areiel jsem zaslechla, že se zde stavila družina Elrendarských.
    Nikdo ale neměl zdání, jestli s ní byl i pohřešovaný rekrut Taharis, nebo ne. Následně prý odcestovala na sever do Alterac.
    Žádám vysvětlení a vaše hlášení, seržante!

    Další zprávu odešlu z Arathi.
    Pokoušet mou trpělivost je jako dráždit hada bosou nohou, Zlomený meči!


    Kapitánka Aerin Windsong

    Na jih od Thandol Span...

    Zhluboka se nadechla, postavila se ve třmenech a křikla svým nejsilnějším hlasem, který byla zvyklá používat jen na pevnostním cvičáku.
    "Myslíte si ještě pořád, že vás tahle cesta stála málo?! Nedivíte se, kam se ztratili sousedé a členové vaší rodiny, co s vámi ještě včera tábořili? A proč s vámi Lord Icarion a Vyvolená nejdou pěšky také?!"

    Dav, který za pomoci hraničářů a loveckých zvířat dokázali zastavit v panickém úprku do močálů Wetlands, zaváhal a zamručel. Za zády jim i přes houstnoucí déšť stále jasným plamenem hořel most přes Thandol Span, ke kterému teď ukázala.
    Velitel farstriderů po jejím boku ji sledoval se směsicí hrůzy a obdivu. Tak proto mu řekla, aby byl připravený na útěk, kdyby selhala.
    Většina elfů měla ještě stále v očích hrůzu z toho, co se stalo na mostě. V panické snaze uniknout žáru jich bylo mnoho ušlapáno a někteří volili smrt skokem dolů do hlubin průlivu. Vystrašeně ji pozorovali, jako by ji nechápali... někteří ale hltali její slova.

    "Lhářko! Poznáš hněv fénixe! My obstojíme!"
    "Fénix nás zkouší! Zkoušky nás nezlomí, ženská!"
    Pohlédla stranou na elfa v kápi, který stiskl rty.
    "Říkala jsem, že nemám mluvit s davy. Nejsem v tom dobrá," zamumlala a z davu náhle vyletěl kus bahna, minul ji a zasáhl jejího společníka, velitele farstriderů. Ani nehnul brvou, otřel si bahno z tváře.

    "Doopravdy cestujete na jih jen proto, abyste se podívali, jak vaše děti a ženy hoří? Nedivíte se, proč s vámi Lord Icarion není? Povím vám proč!" zvedla ruku a pokračovala.
    Dav zahučel a jako by se z něj vydělila menší skupina.
    "Podvrh! Lže!"
    "Lord Icarion sedí v Silvermoon a cpe si břicho za všechny peníze a majetek, co jste nechali doma, než jste se vydali na pouť!" dobře, to byl bluff. Ale byl povedený. Povedenější než věci, co říkala předtím.
    "Má pravdu, vykašlal se na nás!"
    "Nevěřte nehodné, následujte mne!" zakřičel jeden z elfů v rudé róbě a učinil směrem k ní sprosté gesto. Pak se otočil směrem k močálu plnému krokodýlů, raptorů a gnollů.
    Většina očazených a promáčených elfů však dál stála na místě a bezradně se dívala na ni. Sem tam bylo slyšet pláč dítěte.

    "Poslouchejte, vy všichni. Ten most byl... je chloubou trpaslíků. Až se dozví, co se stalo, budou žádat satisfakci po každém, koho najdou poblíž. Nemáte zbraně. Máte s sebou děti. Doopravdy chcete čelit trpasličí kavalerii?" její hlas zněl umírněně. "Krokodýlové jsou to nejmenší zlo, které tu číhá. Doopravdy tu nechcete trčet ani o hodinu déle, než je nutné. Jsou mezi vámi nějací mágové?!"
    Z davu se zvedly dvě ruce.
    "Jsme vyčerpaní z marného hašení mostu, madam. Musíme si na chvilku-"
    "Máte hodinu, dvě, než začne jít do tuhého. Netuším, kolik poslů se zprávou o požáru se dostalo na jih. Potřebuji, abyste tyhle všechny dostali domů... a předali vzkaz lordu regentovi. Utáboříme se tamhle u skal a využijte všechen čas, abyste nabrali co nejvíce sil," přísně se na ně zadívala, pak pobídla talbuka směrem, kterým označila tábořiště. Dav i hraničáři ji v sílícím dešti mlčky následovali.

    Strašně moc potřebovala svěsit ramena a vydechnout, celá tahle cesta nebyla nic, než smršť katastrof jedna po druhé. Ale konečně nemusela mluvit, stačilo dělat věci, na které byla zvyklá z výcviku rekrutů. Obešla tábořiště a dohlédla na to, jak se elfové uchýlili pod skalní převis a do provizorních stanů, teprve pak z celty a ohnutých větví mladého stromku postavila ten svůj, který téměř okamžitě zabrala její promáčená tygřice.
    Iralius ji sledoval a souhlasně kývl, aby tak vyjádřil uznání nad vším, co ji dnes viděl dělat. Zatímco si stavěl přístřeší poblíž, odešla nařezat větvičky na nové šípy do zásoby, pak se posadila u malého světla pod celtou, na kterou bubnovaly kapky deště, a začala je vyrábět.
    "Vedla jste si skvěle," ujistil ji, ale ona si o tom patrně myslela svoje. Ani na něj nepohlédla a opět měla tu nezlomnou masku velitele a lovce. Dívala se kamsi na jih k močálům.
    "Tohle zdaleka není u konce, abychom používali minulý čas," řekla, "odpočiňte si, za chvíli půjdu vzbudit mágy.
    Cesta na jih se uzavřela."

    Zpráva pro seržanta Dawnspear - Arathi:
    Provizorní tábor nedaleko Thandol Span, Wetlands, den 9. osmého měsíce rok po pádu LK

    Seržante! Dosud postrádám vaše hlášení o osudu Taharise!

    Doufám, že jste s oddílem naživu a ta historka o bláznivých elfech, co se ztratili v lavině v horách, se netýkala vás.

    Uplynulé dva dny jsem strávila pátráním po Taharisovi v zástupech elfů směřujících za Thoradinův val a k Thandol Span, pak pomocí hraničářům se záchranou jednoho z jejich jednotky, který padl do spárů militantní skupiny poutníků.

    Ukázalo se, že kult sice uctívá oheň fénixe, ale začali se zajímat o ostatní živly a o to, jak je zneužít ve svůj prospěch - popřípadě odstranit jako hrozbu jejich cílům.

    Přerušili jsme krvavý rituál, jehož cílem mělo být povolat Myzrael a jiné avatary země a zotročit je.
    Předpokládám tedy, že se dříve či později pokusí o něco podobného s elementem vody a chladu, přinejmenším proto, aby zdrželi své pronásledovatele.

    Uvnitř zástupu dochází k rozkolu: někteří již pochopili, že se k věřícím přistupuje různě a valná většina je pokládána za cosi jako postradatelný dobytek na porážku...


    (další část vzkazu je promáčená vodou, umazaná od krve a popela a psaná něčím, co připomíná ohořelé dřívko)
    Při Sluneční studni, vyhněte se Thandol Span a mokřadům Wetlands, to je rozkaz!

    Dnešního večera jsme v obrovském zástupu překračovali most, když se jeden z "vyvolených" rozhodl v jeho středu začít vyvolávat ohnivou magii k ohromení zástupu.
    Povolaný elementál se mu vymkl z ruky a většina osob, která se z mostu nedokázala dostat včas, ukončila život skokem dolů do hlubin.
    Veškerá snaha uhasit most byla marná, nepomohl ani vytrvalý déšť, proto si musíte najít alternativní cestu, jestliže dále pokračujete na jih!

    Po rozhovoru s jednou z rozvášněných trpaslic, kterou jsme viděli řídit berana do zpanikařeného zástupu a jejíž osud nám zůstává neznámý, jsme zkusili zabránit elfům, aby se dál hnali do močálů Wetlands, a shromáždili je na relativně bezpečném tábořišti u skal.

    Je jen otázkou času, než sem dorazí trpasličí vojsko, a než se o požáru dozví i daleko na jihu, kde patrně nyní je čelo celého procesí.

    Většina elfů v zástupu poslechla mou argumentaci, čekáme, až si jejich vyčerpaní mágové pár hodin odpočinou, aby jim otevřeli portál zpět do Silvermoon. Většinou se jedná o rodiny s dětmi a neozbrojené civilisty, kteří se lekli možného střetu s trpaslíky.

    Malá skupina více či méně ozbrojených fanatiků ovšem dále pokračuje na jih k tunelům do Khaz Modan.
    Nikdo nám nedokázal říci, jak daleko se již dostalo čelo zástupu, vědí jen to, že na něm není lord Icarion, ani Flairica.

    Soustředím se prozatím na záchranu těch, kteří jsou ochotni poslouchat.
    Prší již čtvrtou hodinu a požár na mostě nikterak neslábne.


    Slunce chraň nás všechny,

    kapitánka Aerin Windsong


    PS. Zvláštní zpráva pro Grand Magistra Rommatha: Prosím akademii o urychlenou výrobu a zaslání krystalů s návratovým kouzlem, či svitků s teleportem do Silvermoon pro civilisty, kteří si cestu rozmysleli až na momentálně nepřátelském území. Kontaktní osobou je kapitán Iralius Sunleaf.



    Zápisky - Taharis Victus

    Přenocovali jsme v Tarren Mill, ráno nás ale vzbudil povyk. Vesnice byla plná elfů. Členové kultu na pouti, kteří se oddělili od hlavní skupiny, zoufalý žebrali o jídlo. Jak moc musí být někdo zoufalý, aby žebral jídlo u nemrtvých?



    My však měli jiný program. Seržant nám řekl o artefaktu, o ledovém srdci. Tento artefakt by mohl být zásadní v boji proti fénixově ohni.

    Vydali jsme se tedy na sever, směrem k alterackým horám, kde se měl ten tento artefakt nacházet. Čím víc na sever jsme byli,  tím horší bylo počasí. Nakonec jsme skončili ve sněhové bouři.



    Na hranicích Alteraku jsme narazili na ducha. Ani nevěděla že je duch, přivítala nás v Alteraku, a po krátkém rozhovoru nás navedla k místu, kde by měla být královna hory, která by měla střežit ledové srdce. Také nám poradila že si královnu udobříme oříšky s medem, a že potom sněhová bouře zmizí. Bohužel jsme neměli med, tak jsme tento plán zamítli.



    Vyškrábat se na nejvyšší horu Alteraku nebylo vůbec jednoduché, ale nakonec jsme horu zdolali. Nahoře jsme našli několik ohořelých těl, a dost naštvaného ducha. Kultisti duchovi hory ukradli jeho ledové srdce.
    Duch vzal pyromága Alathease za rukojmí, zmrazil ho, a za jeho svobodu požadoval své srdce zpět. Ukázal nám směr, kterým kultisti odešli, a tak jsme vyrazili východ.



    Po chvíli chůze jsme došli k místu kde žili místní lapkové, po porážce lapků jsme zjistili že drží v zajetí jednu členku kultu, kterou zde kult zanechal. Byla vďečná za záchranu a ukázala nám kudy se vydal zbytek kultu. Vypadala že z víry ve fénixe je už vyléčená.

    Sledovali jsme stopu, i když nás zasáhla další sněhová bouře, pokračovali jsme a nakonec jsme došli k jezeru, kde byli kultisté i ledové srdce, naložené na člunu. Boj byl tvrdý, ale kult jsme porazili.



    Pak ovšem přišlo dilema, co udělat se srdcem. Srdce vrátit, a přijít tak o zbraň proti kultu, a nebo zkusit duchovi vrátit padělek a riskovat jeho hněv.

    Možnost odejít se srdcem vůbec nepřipadala v úvahu, protože duch měl rukojmí. Hlasování bylo těsné, ale čest zvítězila. Rozhodli jsme se srdce vrátit.




    Po vrácení srdce nám duch vrátil rukojmí, a taky nám dal část svojí ruky, která ho prý dokáže přivolat. Slíbil nám, že nám na pomoc příjde třikrát, po čtvrté už nepříde.

    Museli jsme spěchat, protože kult už před námi měl pořádný náskok. Cesta probíhala hladce a bez problémů, až jsme došli ke velkému kamennému mostu spojující Wetlands a Arathi Highlands. Most byl v plamenech. Byl kamený, takže nehrozilo zřícení, ale plameny se nedalo projít.

    Hledali jsme cestu okolo, ale žádná se nenašla. Uvažovali jsme o možnosti použít pomoc ducha z hory. Eli nás pomocí magie přenesl, ale musel použít fel aby nás všechny dokázal přenést. Most jsme tedy zdolali, a nemuseli jsme použít pomoc od ducha zimy, a tak můžeme pokračovat v pronásledování kultu.

    Rekrut Taharis Victus




    Účastnili se Taharis, Eloyn, Engiee, Lykourgos, Abraxas, Greshi, Ogatix, Thanalos, Alatheas, Veline, Hawke, Daelgar
    GM podpora a hra za NPC: Carpio
    Spawny: Eynor
    Scénář: Thana/Eynor

    Všem díky za RP, Taharisovi moc díky za záznam!
    Screeny: Avelion

    Galerie poslední části eventu:











































    Pokračování dnes večer od 21h, jste zváni.
    avatar
    Orkelt

    Posts : 172
    Join date : 14. 11. 14
    Age : 20

    Slzy fénixe - Ogatixův POV

    Příspěvek pro Orkelt za Sat Aug 15, 2015 11:47 am

    Ogatixovy zápisky, 13.den, 8. měsíc, rok po pádu LK…nebo jestli jste už byli chytřejší: pátého ropodoje, rok 0 od poslední nehody (já vím, letopočet je oproti počítání od zombie apokalypsy trochu pošahaný, protože poslední čtyři roky od svého zavedení jsme pořád na roku nula, ale ukažte trochu důvěry, ne?)



    Byli jste někdy v bažině? Nemáte důvod tam chodit. Je to blbé místo. Komáři, bláto a věčný smrad, co se z bažin pořád táhnul. A navíc jsme vším tím hnusem museli prolejzat pěšky, páč náš drahý seržant dostal geniální nápad, že ten hořící most zmrazí tou věcí od ledovýho obra, aby po něm mohli dále chodit cestující. Šlechetné, že? A taky zatraceně blbé, protože ten most uhasil až POTOM, co jsme se přes něj nějak pracně dostali a jezdecké slípky nechali na druhé straně. (Doufám zlobři, že jste si pošmákli, vy jedna tlustá a tupá nemehla)



    Táhli jsme se bažinou jak sliz a nevypadalo to, že bude kdy konec. A nikdo se mi ani nenamáhal říct, jak je to ještě daleko, i když jsem se uctivě a civilizovaně ptal. Ale najednou, co nevidíme? No, popravdě jsme neviděli skoro nic, protože na cestě ležel krokolišek, který blokoval výhled. Vyflusnul pár rozežraných hadrů z elfů a zase se vrátil do vody. Díky tomu hladina v celých bažinách zase stoupla od dva centimetry, jak byl velký a tlustý. (Poznámka pod parou: Zjistit, čím se krměj krokoliškové z bažin a yettiové z hor a pokusit se to využít ve svůj prospěch. Na čtyřmetrovýho Ogatixe si nikdo dovolovat nebude, muhahaha) Taky jsme potkali pavouka, taky přerostlýho a navíc říkal „money, money.“ Ten taktéž vyflusnul, ale ne hadry, nýbrž balík nějaké své pavučiny a zmizel zpátky v bažinách. (Tak mě napadalo, nejsou tak velcí jen proto, že žerou elfy? Protože to se na to fakt radši vykváknu. Elfové jsou hnusní už jen na pohled a na rozhovor, představa, jak chutnají…buhuléé) Jak už jsem psal posledně, Eloyn je očividně víc než jen trochu šáhlá, takže musela samozřejmě ten balík rozbalit a našla v něm hlavu samomluvící panenky. Tvrdila, že říká „mami“ ale já vím, že to stopro bylo „money.“ Kdo by podporoval v dětech mateřské city, že jo?

    Pořádný průser nastal, až když jsme došli k takovému tomu tunelu, co vede nahoru k jezeru Modan. Von ten tunel tak trošku lehce nenápadně hořel. A já to nebyl! V tom tunelu už číhaly dvě trpajzlice a vztekaly se kvůli těm elfům (samozřejmě že elfům, goblin vážně není tak pitomý, aby zapálil tunel, když u něj může vybírat mýto). Hořielfové ten oheň nějak vyfikundovali, aby se nedal pořádně uhasit. Nebo aspoň od nás ne. Kdo k tomu přišel, nemohl pořádně kouzlit. Až na Kešáka, ten nad oheň pověsil dešťový mrak a za pár minut bylo po ohni. Místo toho stálo na místě hořeniště dračácké vejce. Samozřejmě Thanalos to vejce chtěl okamžitě zničit, maniak jeden. No, poklepal jsem na něj holí a vejce se začalo klubat. Vyletěl z něj malej červenej dráček, který měl očividně potíže s chrlením ohně, páč místo něj jen smrkal vodu. Ale víte, co mě zajímá? Když jsou ty dračí vejce tak velký, proč jsou dráčata sotva poloviční? No nic, to nechám na jindy, stejně jako to dráče, které jsme tam nechali. Možná ho snědly trpajzlice, to mi je fuk.



    V tunelu byla ještě jedna parta hořielfů, kterou jsme vyřídili nastejno s tím rozdílem, že tam už vejce nebylo. Mezitím už začal náš supermág Eli flirtovat s jednou z těch pajzlic, jako by žádnou snoubenku nebo manželku nebo co já vím neměl. Když jsem mu to jemně a taktně připomenul, prohlásil, že mi odloží mistrovské zkoušky, dokud se nenaučím respektu ke svému mistrovi. To tak! Pitomce jako on respektovat nebudu. Já bych mu řekl něco tak hnusného, ale to bych skončil úplně. A my jako výprava jsme ostatně málem taky skončili, páč jsme dorazili k východu z tunelu, kde na nás zamířila hromada trpajzlích pušek. Jejich velitel se mračil a mračil se i potom, co mu jedna z našich pajzlic vysvětlila, že nejsme hořielfové. Pak nějak vyjednával s Thanalem, ale to jsem pořádně neposlouchal, páč jsem se bavil s Kešákem o možnostech koupení tunelu a zřízení na něm mýtné budky, čímž z něj udělat stejně výnosný kšeft, jako ten zlatej důl Blanka. Nějakou náhodou se Thanalovi povedlo vyjednat mír (ano, přesně tak, chápu vaše překvapení, taky jsem čekal, že nás roztřílí dělem z jednoho metru) a nejen že jsme mohli do Loch Modanu, dokonce nám dělal jejich velitel (Rognor nebo tak nějak se menoval) doprovod.



    Loch Modan je strašnej kus země. Všude zeleň a zvířátka a nikde ani trochu bordelu. (Na druhou stranu musím uznat, že ta přehrada se fousáčům povedla.) Naštěstí jsme nic z té hnusné krajiny neviděli, protože tam byla mlha jak od Rákosníčka. Velitel Rognor se tam ale nějak vyznal, protože nás i přes hustou mlhu a hrozné řvaní od jezera dovedl k jezeru. (Že je to nelogické, lízt někam, kde něco strašně řve?) No když se ukázalo, že to něco řve hlouběji v jezeře, samozřejmě jsme museli nasednout na loďku a jet tomu naproti. Genitální!



    Nakonec to ale nebylo tak zlé. Ten řev bylo děcko (nebo gnóm? Těžko říct, stejně pitomé výtvory mají děti i gnómové) stojící u gigantického rohu. Prý volalo o pomoc, tomu ale nikdo nevěří. Ale co jsme nenašli dalšího! Hořielfové právě konali na jezeře nějaký svůj rituál, kterým vypařovali vodu z jezera. Kreténi! Ničeho by tím nedosáhli, stojí je to čas a prostředky a jen si zbytečně naštvou trpaslíky. A to nikdy není dobrý nápad, brácha Durex může potvrdit. Víte, co se mi líbí? Jak se několik elfů od nás hořielfů pořád zastává, že jsou jen vymytý, ale jak přijde na věc, vraždí je stejně brutálně jako třeba nemrtvé. Tomu se říká pokrytectví. Ale co, hořielfy jsme zmákli, aspoň tam, a protože není romantičtějšího místa než spáleniště plné mrtvých špičáků, přespáváme tady na ostrůvku uprostřed jezera. Brou noc, šmíráci.




    Za účast poděkujme: Thanalovi, Greshimu, Althaesovi, Lykourgosovi, Daegarovi/Rognorovi, Eloyn, Veline, pajzlicím Leontyne a Gobio a nakonec Ogatixovi (to su já)
    Za screeny poděkujme: Ave a Eyny
    Za GM podporu: Eyny a pravděpodobně i Salmo (Smile), stejně tak děkujeme za tu hezkou trpasličí základnu na půl cesty tunelem, doufám, že tam zůstala. Oproti tomu doufám, že giga krokodýl je fuč Smile
    Také vás mám pozvat na další část, která se bude odehrávat v neděli 16.8.

    Anybody wanna buy a goat?:
    avatar
    Eynor Astrae

    Posts : 240
    Join date : 08. 11. 14
    Location : Elrendar Keep

    Společenstvo Prstenu?

    Příspěvek pro Eynor Astrae za Tue Aug 18, 2015 11:01 am


    Svět se ještě stále chvílemi utápěl v zelených a fialových mlhách, jako by napůl spala. Hlasy kolem zněly z dálky, i když ti, co na ni mluvili, stáli krok od ní. Trpaslice se dožadovala táboření a piva, Eli ji podpíral, goblini se zajímali o nějaký prsten, který jim nemrtvý nechtěl ukázat a Eloyn štěbetala páté přes deváté. Tedy, snad to byla Eloyn.
    Ten ohnivý mág z města stál stranou a vše kritizoval, hlavně ztrátu času, kterou dopustili.
    Umlčela dohadování zvednutím ruky a mátožně ukázala k nejbližší skále.

    "Nebudeme tábořit uprostřed otevřeného terénu," dostala ze sebe, "ale tamhle u skály. A chci zvěda, který prozkoumá ten zával a řekne mi, jak dopadli Seržant a Kechi," s Eliho pomocí po jedné noze doskákala na místo, které označila, alespoň z jedné strany kryté proti rudému prachu, který byl ve vzduchu všude kolem.

    Seděla a mlčela, dívala se do plamenů malého ohniště, zatímco trpaslice v jeho světle psala nějaké záznamy a většina družiny včetně vyčerpaného Eliho už meditovala, spala, nebo spánek předstírala.
    Její tygr byl pryč, na noze měla nový čistý obvaz a na hrdle nějaký cizí náhrdelník ze zvířecích drápů a kostí.
    Iralius a farstrideři z města na ni nepočkali a pokračovali ve stopách kultu. Poslední kultisté měli stále den a půl náskok. Místo pronásledování Kultu strávila družina den v písečné bouři hledáním léku, který jí zachránil život. A podle všeho zůstal Zlomený Meč vzadu, aby jim svou sebevraždou dal šanci utéci z bezvýchodné situace... a Kechi se ho rozhodl doprovodit.
    Znala mnoho definic slova blbost a tahle by se k nim hodila dokonale hned na první řádek.

    Zaslechla tiché kroky vlka a zpozorovala krátkovlasou hraničářku, která z něj seskočila a zakroutila hlavou po jejím tázavém pohledu.
    "Celá soutěska je zavalena kameny a hoří magickým ohněm. Nikdo tam nemohl přežít. Cesta zpět není, kapitánko," řekla mladá elfka vyrovnaně a šla uvázat vlka k ostatním.
    Aerin opřela hlavu o kolena a stiskla rty, aby nikdo ze spáčů neslyšel, jak se rozplakala.



    Deníček trpaslice Gobie Goldhammer

    Himlhergot, když todlecto píšu, ještě porád mi vysychá v krku. Taková dlouhá štreka jenom o vodě a bez píva, to se bude zapomínat sakra těžko. Ale vod začátku. Před tejdnem, jak byla ta potíž s mostem a tunelama, jsem se přidala k bandě ušatejch, co chtěli vyprášit kanduš  právě jejich přihřátejm známejm, co nám podpálili most a zabordelili tunel z bažin k jezeru. Nejdřív jsem myslela, že se na celou tu výpravy vykašlu už po hlášení kapitánovi, sakra, ale zvědavost mně čapla a hodila přímo rovnejma nohama do týhle skupiny, kde bylo plno ušatejch, dva zelený a jeden zasmrádlej mrtvej. Ále holt jsem chtěla taky kopnout do řiti ty červenokabátníky, takže šly nějaký politický spory stranou. Koneckonců nám to ti ušáci pomáhali hasit, no né? Drobet jsme si zapádlovali přes jezero a trapem na jih, do tý podělaný zrzavý pouště, kde je než mraky prachu, samej písek a na pivo tam jeden nenarazí i kdyby si nos rozškubal. Z těch řečí kolem vyznělo, že se prej někde zastavíme. Mohlo by tam bejt něco k napití!



    O nějakou hodinu pozdějc už mi ani tak nešlo vo pívo, jako vo kůži. Kurde, když celá naše banda nakráčela do orčího tábora, přeštípla bych řití drát do betonu. Ta zelená smradlavá pakáž si toho byla sakra dobře vědomá, a ještě se pošklebovala, esli prej mně ušáci někde vyhráli v tombole, nebo koupili. Kruciprdel, zapeklitá situace, ále nakonec se orkové spokojili s tim, že viděli, že z nich nemam zrovna nejlepší pocit. Kdo by sakra taky měl?! Ti ušatí nahoře v hospodě zjistili, že tám leží jiná ušatá. Prej že jí kousnul Pivosaurus z jezera a doplacatila se až sem. Asi holt smrděla pivem, jináč by ten jezerní přízrak nekousal. Chuděra vypadala docela mizerně, i na ušatou. A prej že jí pomůže, když se smíchá voda, dračí krkanec a nějaký podělaný houby od taurenů, co zrovna jako na sviňu vyčoroval ogří král, co bydlí za třema kopcema nalevo. Nevim teda, esli se mají nejdřív najít ty houby, namočit a pak do toho drak krkne, nebo se mají namíchat houby s vodou, dát vypít drakovi a počkat až ze sebe něco vydá. Holt se budu koukat, co dělaji vostatní a něják to vypozoruju.


    Takže se ušatá nechala ležet pod dohledem statný éé...krávy, a my šli pro to, co jí mělo pomoct. Tej ušatej! Krávě už by nepomohlo lautr nic. Teda šli…jeli jsme! Vyfasovala jsem zablešenýho, smradlavýho a hrozně vyžranýho vlka. Kurde, snad nemysleli, že na todle polezu? Stačí, že si čas vod času uženu vlka vod sedla, ále jináč to nešlo. Kočírovat tu potvoru se dalo přes buřty. Řeklo se „Buřt vlevo“ a odbočil doleva. „Dva buřty před náma“ a zrychlil. Sám byl od orků vyuzenej jak klobás, jenom ho vrazit mezi chleby a polejt omáčkou. No, časem jsem si zvykla. Smrděli tak všici.


    Draky jsme i přes sakra mizernou písečnou metelici našli docela brzo. Na muj vkus by stačil ten malej a použít ho jako škrtátko, ále ušáci že né, že chtějí velkýho. Taky teda preferuju větší, ale sakra né draky! Jeden z bandy ho nalákal, pomoh mu na zem a my vostatní jsme se na tu zubatou potvoru sesypali. Akorát si to teda nevyměřili, takže na draka skočil jeden a my jsme se váleli na jedný hromadě vedle. Teďkonc jak dostat z draka krkanec? Jeden ušák mu vrazil do mordy klacek…teda, dřevěnej. Jinej (mam takovej dojem, že zrovna ten s modrym hárem, co se minule vyptával mně a mý kolegyně na vdavky) zkoušel draka namíchat, ále nic. Tak jsem se sakra naštvala a kopla tu šupinatou volezlou černotu do zádele, až mi tam zůstala bota. Voheň teda byl, ale tu botu už jsem nenašla.


    Hypersuperčistou vodu zajistil jeden z těch mrňavejch zelenáčů. Prej že umí volat bouřku. Podle toho hára tak vypadal, jo. To byly dvě potřebný věci, zbejval jen ten houbovej prášek. Na ten ale došlo až pozdějc, začalo se totiž kazit už tak dost všivý počasí. Přes písek nebylo vidět pomalu na krok a bejt ho vo trochu víc, musel by si každej prohazovat cestu lopatou. A ušáci neuměji držet lopatu. Schovali jsme se i s vlkama do první ďoury po cestě. Až vevnitř mi bylo jasný, že jsme vlezli do oblasti s vykopávkama. No co, na schování dobrý.


    Vostatní nechali vlky u vchodu, já si ho vzala s sebou, jenom pro sichr. A tumáš kozle krumpáč, hodilo se to.
    Ty štoly se hemžily Dark Ironama. Bylo jich tam jak much. Popadali sice, ále vo nějaký extra bezpečnosti by se mluvit nedalo. Tim spíš, když jsme našli ušáka v červených hadrech spolu s nějakym lupenem. Asi dopis na rozloučenou, ti ušatí mají děsnej kamenopis, nepřečetla jsem to. Vyposlechla jsem, že tendle nebožák ukrad nějakou zlatou cetku a naštval tim toho vrchního červenýho ušáka. A měl to spočtený.
    Vosobně si myslim, že tu drobnost ten mrtvej dlouhouch vytrousil, no a našel ji a schoval si ji ten smrdutej kostěj, co šel s náma, do hodně omolousanýho plyšovýho medvěda, nebo co to bylo, ale těžko říct. Nedostala jsem se k tomu zlatýmu kroužku dost blízko.




    Jak jsme tam očumovali, z tunelů se něco ozvalo. Takovej hodně nepříjemnej hlas, jako když drápe vidličkou o talíř. Pakovali jsme se jako by nám hořelo za zadkama. Teda né že jako né, vono reálně!
    Ten nemrtvej smraďoch s plyšákem v hrudníku mektal něco o jezdcích se zadkama v ohni. A že jdou po nás. Přidala jsem do kroku. Když někdo chytne vlka ze sedla, tak jezdí obvykle sakra rychle, aby byl na místě dřív, to dá rozum. Bouřka nebouřka, vypadli jsme z těch děr ven. Hledat ogry.



    Ušáci i orkové to měli spočtený na čmrdlik. Přesně za tři kopce a jednu votočku doleva jsme narazili na nějaký ogří shromáždění, kterýmu předsedala taková vohava vobludná křivohubá, až by se z toho slabší nátuře udělalo mdlo. Smradu jako když si koboldi udělají mejdan v žumpě a vůbec, nic moc příjemný místo k pobytu. No ja, jenže jak se ukázalo, tahle pakáž skutečně měla ten houbovej prášek, a teďko ho vod nich získat. Útok nepřipadal v úvahu.


    Né že bych teda ušákom nevěřila, ale ogrů bylo moc jak hmotou, tak počtem.
    Zkusili to ti zelenáči i ušáci, ale ty mrchy ogří byly tak nahňahňaný na sebe, že by neprošla ani myš.
    Přišla na řadu trpasličí diplomacie. Vožrat šéfa a ten mi pak dá, co budu chtít. U trpaslíka by to tak nezabíralo, protože my jsme na chlast zvyklí, ále tendlencten křivohub vypadal, že už má docela nakoupíno – jako z toho houbovýho prášku. Co do toho ty potvory taureni asi sypou? Řekla jsem si, že v kombinaci s lomcovákem, co mi zbyl v placatce za podvazkem, by to mohl bejt docela vodvaz, a nabídla jsem placatici ogrovi. Prezentovaný účinky ho docela zaujaly a že to teda zkusí. Nasypal mi do sukně hrst tý jeho meducíny a vzal si chlast. Taky ho do sebe vokamžitě nalil a vážně někecám, změnil se na růžovýho elekka. Už by ty houby neměl žrát.



    Měli jsme teda všechno a mazali zpátky. S náloží toho růžovýho svinstva jsem byla nějáko lákavější. Dokonce i ty zelený mrchy se chovaly uctivějc a ten troll, co spolu s můůůů hlídal nemocnou ušatou mi chtěl hrabat pod sukni, kanec! A to se deníčku nechlubim. Stěžuju si!
    Nakonec se nechal odradit hrstí toho prášku, vostatní si nabrali, co bylo třeba a mně taky zbylo. Pochodující vysoká roštěná naplcala ty suroviny dohromady a napasírovala je do elfky. Himl, tohle já sežrat, tak mi v noci zhoří peřina a po ránu se s budkou octnu na Kalimdoru místo v Ironforge. Ále to nic. Prášek se ještě hodil. Celou tu ušatou zabalili a poslali pod dohledem statnýho ošetřovatele - teda statnej byl asi jako nudle v bandasce, průměrně rostlej trpaslík by ho vodfoukl levou nosní dírkou - v předstihu pryč a prej že bude v pohodě.



    A my měli mazat taky dál, protože nám ta banda červenokabátnická bordelářská zase zdrhla! No co, dřepli jsme zase na vlky. Už jsem si na toho mýho zvykla, řikam mu "Buřte". Vedli nás skrze hory hnedka vedle, do země ve stínu Černý hory. Chybělo kruci pár skoků, když tu se za náma v průsmyku vozval řehot a byli jsme v loji. Banda jezdců s řitěma v ohni nás dostihla a začal rachot. Měli nás, hajzlíci, dobře prokouknutý a shora začalo padat kamení a kusy skály. Ten, jak mu ta rozchcípaná ušatá porád řikala "zlomený vídle" nebo tak nějak, nás vodtaď vyhazoval. Některý zdrhli, jiný couvli, ále trpaslíci kurdě nezdrhají.

    Už jsem si na ně brousila zuby, když shora padnul pořádnej flákanec skály.
    Rána až se všecko kolem votřáslo, zvedlo to prach - no a už se nedalo dělat nic. Vodřízlo nás to vod tý Zlámaný vidle a vod jednoho dalšího ušatýho.
    Krumpáč jsem u sebe neměla, tak je hernajs nešlo ani vykopat. Holt jsme jeli dál, ale jsme sakra zvědavá, kdo bude tomu blázinci velet. Ta ušatá, nadopovaná houbama, se nám probrala a div nevobrečela ty ztracený polámaný vídle. Vostatní se pomalu sháněli po fleku, kde přenocovat. Mně to bylo docela jasný, slezla jsem ze sedla, pleskla sebou k nějakýmu šutru a zatimco se ušatí handrkovali, najisto o nějakých kravinách, jsem si dala dvacet. Měli by herdek řešit něco normálního. Třeba pivo. Docela bych na příští štaci nějaký uvítala!



    Galerie minulé části eventu:













    Mezitím kdesi v Blackrock...:


    ...jak padlá hvězda tiše září do tmy...
    to tady nad ohnivou plání...
    fénix skonal a popel z něj již matní...
    kruh nemá začátku ani konce...
    vítr hlásá tyto verše dál...
    stejně tak fénix, ohnivých nebes vládce...
    nezemře, dokud cyklus trvá...
    neb oheň, fénix, týž.


    Elfka v róbě zdobené plameny se znechuceně zadívala nahoru do patra, odkud se linul dívčí zpěv. Její píseň se sem do hlubin Černé Hory nehodila, i když ji zpívala v jazyce, jakým hovořili elementální pánové. Ona sama chápala sotva polovinu slov "Vyvolené". Přešlápla na místě a posbírala odvahu.
    Někdo to lordu Icarionovi bude muset říci.
    S tím, jak jim ubývalo zásob, množily se špatné zprávy, ale Vůdci jako by to bylo jedno. Byl na dosah svého rituálu a jak všem řekl: žádné zásoby na cestu zpět již nebudou třeba.
    Jenže posel špatných zpráv nikdy nedopadl dobře.

    Chodbou z patra se blížil jeden z bývalých Krvavých rytířů, na kterého byly také opakované stížnosti. Nesl tác nedotčeného jídla. Zlomyslně mu nastavila nohu. Zakopl, ale pád vybalancoval i s tácem, a omluvně se jí poklonil. Couval pozadu pryč a narazil tak do lorda Icariona, který ho popadl za ucho a vyměnil si s ním pár tichých hněvivých vět, než vykročil k ní a elfa propustil. Elf posbíral rozsypané jídlo a pospíšil pryč.
    Teď nadešel její čas hrbit páteř.

    Poklekla a sklonila hlavu, zatímco lord Icarion došel blíž a podal jí ruku k políbení.
    "Sepetheo," oslovil ji a snad úmyslně již po sté zkomolil její jméno, jako by nebyla jedna z nejvýše postavených v Kultu a nestálo za to si ho pamatovat.
    "Můj lorde, nesu špatné zprávy. Poutníci se bouří a Jezdci vyslaní najít uloupený Prsten se nevrátili," raději promluvila jen k jeho botám.
    "To mne velmi mrzí, ale tebe to bude mrzet víc," řekl mile a vyrovnaně, až jí přešel mráz po zádech. Zvedla tvář.
    "Prý v té soutěsce jejich magie vyvolala zemětřesení a vzali s sebou vůdce skupiny Elrendarských, co se nás snažila stopovat. A pár dalších. Cesta na sever neexistuje."
    "Alespoň něco. Nikdo nám nebude stát v cestě a nic nás nezastaví. Nikdo, v koho doufá Vyvolená," pronesl to oslovení s hlubokým cynismem v hlase a pohlédl za  zvukem zpěvu, "nedorazí včas. A kdyby cestou nedělala potíže, mohly být její komnaty a pobyt zde mnohem příjemnější."
    "Smím se pro ten Prsten vydat sama, Lorde?"
    "Ano, to bude nejlepší. Vezmi si oddíl nejsilnějších mágů a cestou rovnou vysvětlete trpaslíkům, kde je jejich nové místo, už je nepotřebujeme. Také se nám množí dezertéři, jak dochází jídlo. Víš, jak naložit s každým z nich, nebo to mám připomínat? Stejně nemají kam utéci, jestli je průsmyk zasypán."

    Z popela oheň, z ohně popel...
    jak tomu bylo navěky...

    Zamračil se nahoru, odkud se nesl Flairičin zpěv.
    "Ještě něco, Vyvolená se prý ptala, zda v zástupu není starý elf s bílými vlasy, který je jí drahý. Najdi mezi ovečkami všechny bělovlasé starce a hoď je do lávy. Pak můžeš jet a najít Prsten."
    Zvedla se a v ponížené pokloně vycouvala ze dveří, zatímco on zamířil za zvukem zpěvu do horního patra.
    Ze stínů v rohu místnosti vystoupil elf, který se chvilku předtím srazil s lordem. Tiše opřel tác o zeď a s úsměvem se zahleděl do své dlaně na malý klíč z rudého zlata. Pak se také rozběhl pryč.









    Eventu se zúčastnili: Eloyn, Veline, Thanalos, Ygraine/Gobio, Ogatix, Greshi, Alathaes, Lykourgos, Daelgar, Kechi, Aerin, souběžného rp Iralius, Icarion, Flairica, Kianel, všem díky za RP!
    scénář: Thana/Eynor
    screeny: Avelion
    záznam eventu: Gobio/Carpio, moc děkujeme!

    Všechny srdečně zveme na finále eventu k Blackrock, ve čtvrtek 20.8.2015 od 20:30.

    Pravděpodobně to rozdělíme do dvou večerů.
    Kdo se na místo neprobojoval jako člen družiny, může si říci o scénářovku kultisty (ať už pravého či dezertéra) nebo trpaslíka.
    Pro členy družiny ještě prosím o vyjádření (nejlépe přes skype), zda si v MC přejete nechat v cestě bosse a jít přes ně (a dáte to), nebo je chcete mít "uklizené" a pouhý custom spawn (tedy bez dropů z MC bossů, ale ušetříme čas).

    PS. Poprosím low lvly, aby se oklikou vyhýbaly do čtvrtečního večera severnímu vchodu do BlackRock. Kult to tam obsadil a za vaši smrt neneseme zodpovědnost. Fakt malým lvlům nepomůže od rychlé smrti v plamenech ani mount. Děkuji za pochopení.
    avatar
    Eynor Astrae

    Posts : 240
    Join date : 08. 11. 14
    Location : Elrendar Keep

    Slzy Fénixe - Mnohá setkání, několik loučení

    Příspěvek pro Eynor Astrae za Sun Aug 23, 2015 12:32 am


    Hlášení kapitánky Windsong, den 20. osmého měsíce, rok po pádu LK

    Lorde, Lady,

    v rychlosti hlásím současný stav operace, na kterou jste vyslali své jednotky: Elrendarští, farstrideři a mágové ze Silvermoon i trpaslíci z Loch Modan jsou připraveni k poslednímu úderu. Pokročili jsme k samotnému portálu do srdce Černé Hory, který nám byl uzavřen, ale za pomoci Flair Amberdusk se jej podařilo reaktivovat a prošli jsme s dalšími jednotkami dovnitř.

    Ano, Flairica je naživu, navíc získala svou moc zpět. Stejně tak mohu s potěšením oznámit, že živ a zdráv je i Taharis Victus, který dokázal vyjednat vojenskou podporu trpaslíků a jejich tanků, a rytíř Kianel Lianari, který pomohl Flairice utéci z područí lorda Icariona.

    Slunci žel, nemohu to samé prohlásit o seržantu Thanalovi Dawnspear, panu Kechimu a hostu Daelgarovi. První dva se hrdinně obětovali, když se snažili zastavit ohnivé jezdce pronásledující družinu v nestabilní soutěsce. Poslední z nich pak padl do hlubin lávy v Černé Hoře, aby se Icarionův prsten, který nesl, nedostal do nepravých rukou. Vzkažte mou upřímnou soustrast pozůstalým.

    Co se týče lorda Icariona, jeho plán je šílený - chce za pomoci mnohonásobné oběti elfích životů opět povolat do naší sféry pána ohně, Ragnarose. Díky seržantovi a jeho skupině máme z jejich předchozích cest ledový artefakt, který by toto celé ještě mohl změnit v náš prospěch. Stejně tak se modlíme ke Slunci i Světlu za síly našich spojenců a odvahu vytrvat až do konce.

    Poslední bitva nastane nedělního večera, kdy dosáhneme samotného jádra Hory.

    Selama ashal'anore!

    kapitánka Aerin Windsong

    Kopii doručit Lordu Regentovi a Ranger-generálovi do Silvermoon.




    Poznámka pro lady Sunhand
    Obávám se, že se během cesty (patrně v Silverpine) někteří z družiny nakazili worgení kletbou, minimálně u Eloyn Brightshore jsem si tím jista. Z jejích uší a krku roste srst a jízdní zvířata se v její blízkosti plaší. Žádám o radu, jaká opatření je možno učinit během, popřípadě ihned po konci mise.

    Spolu s dopisem zasílám do pevnosti Daelgarovu loutku s podobou seržanta Thanalose, to jediné, co po obou zbylo. Vzhledem k Daelgarově statečnosti navrhuji pohřbít loutku na hřbitov posádky, i když nebyl jejím členem.

    A.W.



    Účastníci minulé části eventu: Lykourgos, Engiee, Taharis, Aerin, Eloyn, Alathaes, Daelgar, Greshi, Falkral, Kuchař Darkironský, Gobio, Kianel, Pan Koláček/Kechi Flairica, Lithiana... všem díky za RP
    Scénář: Thanalos
    Gm podpora, spawny a kecy: Kapr, Eynor
    Screeny: Avelion



    Pokračování/finále eventu proběhne v Molten Core tuto neděli po 20h.
    S PVE budeme muset trochu kmitat, ale přáli jste si ho, takže bude.
    Thanal vám ještě napíše článek s radami k hromadnému eventu - pro nás bylo poučení v tom, že když v jednu chvíli hovoří 13 osob, budeme je raději dělit na skupinky, jinak se v tom spamu sami nevyznáme.


    Galerie minulé části eventu:



























    avatar
    Eynor Astrae

    Posts : 240
    Join date : 08. 11. 14
    Location : Elrendar Keep

    Slzy Fénixe - Fénixův pád a Fénixův nářek

    Příspěvek pro Eynor Astrae za Tue Sep 01, 2015 12:15 am


    Fénixův pád
    Spoiler:
    Zatímco trpaslíci a elfové porazili osobní stráž Rytířů ohně, a nyní se bili se samotným Icarionem, kterého Greshi dokázal zbavit ohnivého štítu, ona nemohla myslet na nic, než na ten křik a pláč, který jí zaplňoval mysl.
    Krvavý planoucí krystal, do kterého Icarion za pomoci mnoha obětních ohňů kradl životní sílu všech těch elfů, na které narazili při sestupu do samotného srdce hory... viděla v něm tápat ruce... naříkat zmučené tváře... celou cestu jeskyněmi od chvíle, co se dotkla Icarionova ohně, nemohla vnímat a cítit nic jiného.
    Ztratila dva muže, než boj vůbec začal.
    Dovolila Daelgarovi se obětovat.
    Ponechala Kianela vzadu, i když tušila, že mu s jeho zraněním "chvilka odpočinku" nebude stačit.
    Nechala družinu jejich boji, jejich pomstě na elfovi, který došel takhle daleko jen proto, že kdysi kdosi neodsouhlasil volbu jeho srdce.
    Dopustil vraždění rodné krve již tak zkoušeného národa... elfové pro něj byli jen postradatelným pohonem monstrózního kouzla, kterým chtěl povolat svého ohnivého pána na svět... a proto tu byl tu ten krystal, který vysával jejich životy i duše.

    Založila šíp a vystřelila proti krvavě rudé lesklé mase.
    I přes hučení lávy a praskot země zaslechla, jak se její střela s cinknutním neškodně odrazila. Klesla na jedno koleno a opřela se rukou o zem.
    Jeden pohled k družině ji stál zbytek odhodlání i sil... Icarion byl obklopen štítem jaký znala u Krvavých rytířů. Eloyn, Engiee, Lithiana a trpaslíci se jej snažili prorazit zbraněmi, Flairica, Greshi, Alathaes a pomatený elfí léčitel zase magií, ale nezdálo se, že by měli navrch.
    Vyhrkly jí slzy. Zklamala je všechny... nedovede je zpět.
    V tu chvíli jí na rameno ztěžka dopadla něčí ruka. Vzhlédla a spatřila Eliendira, jak jí podává manový krystal vytvarovaný do podoby hrotu šípu. Sotva jej založila do tětivy, kouzelný šíp se rozzářil a byl úplný.
    Zamířila na krystal, když vtom v něm spatřila svou vlastní křičící tvář. Raději pevně zavřela oči a vystřelila s prosbou Slunci, aby vedlo její ruku a její střelu.
    Křik mnoha elfů se ozval hlasitěji... doprovázený řevem Icariona, kterého spojenci právě srazili k zemi, načež vzplál oslepujícím plamenem. Elfové i trpaslíci od něj rychle couvali pryč, zatímco volal:
    "Andraste, už jdu za tebou!"


    Po chvíli se s ostatními vydala na místo, kde dohoříval Icarionův popel, poklekla a řekla:
    "Pochopila jsem ze zpráv ve městě, že jeho i jeho milou unesli v době, kdy se vraceli domů, aby se vzali proti vůli rodiny. Nikdo nemá ani zdání, co se s nimi stalo tady dole," nabrala hrst horkého popela, která se vzápětí prosypala její kovovou rukavicí, "ji jste porazili v Sunsail. Nakonec spolu ti dva zničili stovky životů a i když umíral... stále volal jen ji. Láska je strašlivé sobecké monstrum. Má na svědomí-"
    "Přesně tak," kývla Flairica Amberdusk po jejím boku a Eli mávl rukou, zatímco se Aerin zvedla a otočila k němu.
    "Náh, není," prohlásil modrovlasý a přešlápl z nohy na nohu. Usmál se na ni, ale pokračovala nesmiřitelně dál.
    "Láska je slabost a chyba."
    Dal se trochu do smíchu a poplácal ji po hlavě jako nějaké zlobivé štěně.
    "Není," poklekl a sebral ostatky do koženého váčku, zatímco i poslední zrnko popela z její rukavice odvál horký dech srdce hory.
    "Vracíme se domů," řekla přísně.


    Fénixův nářek (by Thanalos)

    Spoiler:


    Andraste z úžasom sledovala padajúcu lávu vo veľkej vyhni hory Blackrock. Bola rada za tento výlet a to, že Icarion nakoniec súhlasil. Aspoň si mohla uctit rodinu, ktorá padla v druhej vojne. Z úsmevom sa otočila na Icariona a všimla si, že ma na tvári zase ten výraz, ako keď ho niečo trápilo.
    "Icarione, si v poriadku? "
    "Áno, samozrejme, pôjdeme už?"
    "No tak, Icarione, poznám ta ako svoje topánky, viem, že odkedy si prvý krát uvidel tú horu a vždy, keď si na ňu pozrel, tak sa zatváriš takto. Uvoľni sa trošku. Tvojmu otcovi sa budem určite páčiť, takže sa nemusíš ničoho báť. A pod, čaká nás ešte úžasná cesta."
    Icarion sa len usmial a prikývol. Nemohol jej predsa povedať, že vždy, keď pozrie na tu prekliatu horu, má čudný pocit a v noci nevie spávať. Ešte raz sa zamračil na tú ohnivu vyheň a pobral sa za ňou.

    Konečne už videli východ pred sebou, keď sa z priľahlej chodby vyrútili orkovia. Icarion tasil svoj meč a postavil sa pred Andraste, aby ju chránil vlastným telom. Dokonca ich aj dvoch zabil, ale bolo ich príliš veľa. Posledné, čo počul, bol jej výkrik, keď ju stiahli z koňa a on ucítil ranu na hlave. Potom sa všetko stratilo v tme.

    Počul jej výkriky, ako ju tie odporne zelene beštie mučili. Ruky a nohy mal odrené s toho, ako sa pokúšal dostáť z okov. Už ani nekričal, len chripel, ako nemal hlas. Ležal tvárou na chladnom mramore a začal sa modliť. Prvé dni sa modlil ku Slnku a Svetlu tak, ako ho to učili, no teraz sa v duchu modlil k hocikomu, kto počúva, nech zachráni jeho lásku a zabije tých orkov.

    Prebudil ho krik. Pomaly otvoril opuchnuté viečka a započúval sa do zvuku. Začul nezameniteľné rinčanie kovu o kov, ako keď sa dva meče stretnú v súboji. Bojovalo sa tam, niekto tam bojoval!
    Zavolal o pomoc.  
    Znova sa neúspešne pokúsil dostať z pút, ked sa otvorili dvere miestnosti v ktorej bol uväznený. Keď si jeho oči privykli na svetlo lúču, uvidel v dverách trpaslíka čierneho ako obsidián a oči mal červené ako oheň. Odpútal ho a pustil na zem. Icarion sa pomaly zdvihol a vyšiel na chodbu. To, čo uvidel, ho zrazilo na kolena.

    Medzi mŕtvolami orkov ležala aj jeho Andraste. Zrazu sa v jeho hlave ozval hlas, ktorý ako keby ho spaľoval. Trpaslici okolo neho pokľakli.
    "Môžem ju vrátiť, môžem jej vrátiť život, smrteľníku, no na oplátku ale niečo žiadam."
    "Čokoľvek," dostal zo seba a začal sa naťahovať za svojou láskou.
    "Budeš mi slúžiť!"
    Jej ostatky ako aj tela orkov začali horieť.
    Icarion sa pokúsil načiahnuť do ohňa pre jej telo, ale dvaja trpaslíci ho chytili, tak len zanadával a preklial svoj osud, potom povedal len jedno slovo:
    "Budem."

    Vtedy sa oheň rozhorel v plnej sile a pohltil všetky tela. To už však Icarion vnímal len ten hlas.
    "Pozdvihni svoj zrak."
    "Áno, lorde Ragnarosi," Icarion poslúchol a zo slzami v očiach pozrel do ohňa. Mal pocit, ako keby sa v nom niečo hýbalo.
    Pocit sa zmenil na presvedčenie, keď z neho vyšla jediná bytosť, podobajúca sa na elfku.
    V hlave počul jeho smiech.


    Credits:
    (Povídka byla odměněna RP markami a ještě jednou díky za epickou sérii autorovi jménem většiny zúčastněných)

    Poslední části se na mainech či scénářovkách účastnili Kechi/kolaborant Sušenka/Cookie, Flairica, Lithiana/Alathaes, Engiee, Lykourgos, Brightshore, Gobio/Carpio, Trey(otrp), Aerin/Ragnarova sebranka/spawny and co., Greshi, Kianel/Icarion, všem díky za RP!

    Sponsored content

    Re: Slzy fénixe

    Příspěvek pro Sponsored content

      Similar topics

      -

      Právě je Sun Oct 21, 2018 10:07 am