Fórum RP/PvE/PvP serveru Legenda


    Kletba rodu Silversun

    Share
    avatar
    Eynor Astrae

    Posts : 237
    Join date : 08. 11. 14
    Location : Elrendar Keep

    Kletba rodu Silversun

    Příspěvek pro Eynor Astrae za Sun Jan 03, 2016 2:47 pm



    Oheň, co pálí, kouře však nemívá,
    kov, který září, však jeho svit ubývá,
    dokud, cos vzal, nevrátíš mi,
    zmizíš mezi mrtvé stíny,
    prokleto buď tvoje sémě,
    tvá krev i tvá rodná země.

    Kde má být jeden, budou dva,
    had, co sám sebe polyká.
    Kde jsou dva, jeden vládnout má,
    tak bude amanská krev pomstěna.
    Oheň mne očistí, tvá krev mne omývá,
    koloběh končí a jiný začíná.



    Noc Zimního Slunovratu:




    Přistoupila k oltáři ověnčenému zelenými větvemi cesmíny a jehličnanů ze Zemí Duchů, aby na něj obřadně položila i větvičku jmelí zdobenou stuhou v barvě krve.
    Na krajinu se dávno snesl soumrak nejdelší noci v roce a z oblohy pomalu padal sníh.
    Otočila se k jedné z dívek, které ji provázely se zapálenými pochodněmi v jedné ruce a košíky plnými ovoce či miskami se spoustou medových koláčků v ruce druhé. Elfka jí s hlubokou úklonou předala svůj košík a ustoupila.

    Postupně položila obětiny na oltář. Nakonec se obrátila k malé dívence, která jí podala dvě svíce - jednu zlatou jako samo slunce a druhou černou jako tma. Děvčátko s paličatým a nesouhlasným výrazem sledovalo počínání černovlasé elfky v bílé róbě.
    A i když chtělo předstírat nezájem, nakonec otáčelo tvář tam, kam všichni ostatní. K oltáři, kolem kterého stály elfky v dokonalém kruhu.
    Kněžka umístila svíce na střed oltáře a zapálila je drobným magickým gestem, zatímco se dívky chopily pochodní a poslední z nich přistoupila se zlatým kalichem po okraj plným svařeného jablečného vína, ze kterého se ještě stále kouřilo.
    Úplněk stál vysoko na obloze... blížila se půlnoc té nejmagičtější noci v roce.
    Kněžka přijala z elfčiných rukou pohár a poklonila se do čtyř světových stran, než se opět obrátila k oltáři a promluvila.




    "Paní dnešní půlnoci, Bohyně zimního slunovratu, Zimní královno, pozvedáme k tobě hlasy a vzýváme tvou sílu. V nejtemnější noci a v mrazivém čase přijímáme tvé tajemství.
    Slunce dnes ztratilo svou sílu a ty jej ukrýváš hluboko v podzemí. Zítra se však znovu narodí a přinese nový život. Kolo roku a koloběh života se zastavit nedá. Chceme oslavit tvou moudrost a přivítat tvé nové Slunce.
    Síla lásky je nepřemožitelná a dává vzniknout novému životu. Bez Slunce však žádného života není a v mrazu a tmě zahyne vše, i láska.
    V tento den ti posíláme svou vlastní sílu a naději, prosycenou city k Slunci, aby našlo znovu svou vlastní moc zářit pro nás dál.
    Máme naději v další život. Přijmi naše dary."

    Odlila několik krůpějí horkého vína do nového sněhu, než se z poháru napila a přijala své místo v kruhu, aby poslala pohár dívce po své pravici.
    Malé děvčátko nalevo od ní je stále nesouhlasně sledovalo, i když dívky začaly zpívat starou elfí píseň, i když se daly do tance a okusily ovoce i medové koláčky. Z jejich rituálu čišela radost z toho, že jsou spolu, jen děvčátko se dál mračilo.
    Když pohár došel podél kola až k ní, sevřela jej oběma rukama. Hřál a voněl po skořici, hřebíčku a vzácném koření.
    Drobná černovlasá elfka vedle ní přestala tančit a sklonila k ní zrak.
    "Jen jeden doušek, Theri."

    Ten hlas v ní, který slýchala od návratu z Feralas, jí našeptával, ať hodí pohár i s vínem na zem, nebo ho chrstne po černovlasé elfce. Při jejím upřeném pohledu však nedokázala ani jedno. Poprvé od toho, co se tehdy stalo, se zastyděla.
    Zvedla pohár a napila se, jen jediný doušek, jak jí bylo povoleno.
    Elfka se zářícím srpkem měsíce na čele a bílým věneškem zimních květů ve vlasech se na ni pomalu usmála.
    "Tajemstvím zimního Slunovratu, Theri, je, že nikdo jej nepřežije sám bez ostatních. Nenarodili jsme se pro samotu a hněv," vzala děvče za ruku a do druhé od ní přijala pohár. Pak ji s sebou vtáhla do víru půlnočního tance.
    Theri ji jen velmi neochotně následovala.





    Svítalo a všichni již opustili posvátné místo. Černá svíce byla dávno zhašena a zlatá dál hořela a barvila se do krvava paprsky vycházejícího nového slunce.
    "Proč jsem tu měla být?" optala se Theri unaveně a stále ještě s tónem vzdoru. Byly na pahorku nedaleko hřbitova, kam nyní černovlasá obrátila své tmavomodré oči.
    "Co jsi zkusila učinit Aranionovi, Theri, málem stálo duši vás obou."
    "Ale on je dovedl do domu ve stromě! On zavinil strýčkovu smrt!"
    "Strýček zemřel již dávno, Theri. Vím, budeš se o tom dále hádat. Tam... nedaleko hrobu mé lásky, je hrob tvé matky. Jak si ji pamatuji, nemyslím, že by ji potěšilo, cos Aranionovi chtěla udělat."
    Theri se zadívala k hřbitovu také a nakrčila čelo. Do očí se jí draly slzy.
    "Přeješ si ji se mnou navštívit? Dokážeš přijít k hrobu Isiel Silversun a povědět jí, žes téměř zabila své dvojče?" černovlasá elfka k ní natáhla jednu ruku a přidržela si druhou bělostnou sukni, aby vykročila směrem k hřbitovu.
    Theri stála na místě, tváře od slz, obě ruce skryla za zády. Zadívala se jí do očí, pak zpět na hřbitov, zakroutila hlavou a rozeběhla se po zasněžené cestě ze svahu dolů zpět k nádvoří pevnosti.
    Černovlasá elfka za ní zavolala, ale děvčátko se nezastavilo.
    Jen tedy kývla na stráže, aby dítě následovaly, zvedla od oltáře svou lucernu a sfoukla v ní plamínek, pak vykročila hlubokým sněhem a prvními paprsky slunce na hřbitov.




    Nedostala ani pár chvil samoty.
    Sotva přistoupila k zářícímu meči na jeho hrobě, zaslechla za sebou těžké kroky jednoho ze štítonošů, bořícího se hluboko do sněhu.
    "Lady Sunhand," elf se jí poklonil, když se otočila, "u brány je Vael'thas Snowdawn, rytíř smrti, a žádá jménem svého práva vydání chlapce Araniona Silversun."
    "Neoznámili mi náhodou před pár dny, že je ten rytíř smrti nadobro mrtev?" podivila se.
    "Tak jest, lady. Tvrdil to Eliendir Dawnsong."
    Zachmuřila čelo, pak kývla.
    "Přijmu ho v Síni Slunce. Beze zbraní a bez doprovodu. Po napadení členů posádky zde není vítán. A ani slovo o tom, co se stalo chlapci."
    Voják v bílém tabardu zasalutoval, otočil se na patě a odešel. Chvíli se dívala do hlubokých stop, které za sebou ve sněhu nechal.
    Otočila se, aby na hrob položila věneček sněhobílých květů ze své hlavy, pak vykročila také směrem k pevnosti.




    (Příběhová linie probíhá po domluvě v Elrendar Keep a okolí, střípky informací jsou ale rozházené po celém Azerothu. Určeno převážně pro členy posádky či přátele dvojčat Silversun. Očekávejte i dávku bolestivého pve, jak jinak.)
    avatar
    Eynor Astrae

    Posts : 237
    Join date : 08. 11. 14
    Location : Elrendar Keep

    Kletba rodu Silversun - Sníh ve Feralas

    Příspěvek pro Eynor Astrae za Wed Jan 06, 2016 12:52 pm



    "Sejmi helmu," přikázala chladně nemrtvému a šlo vidět, že jen stěží ovládá odpor, který k němu cítí.
    "Tedy, pokud nemáš strach," blýskla očima, když váhal. Věděla moc dobře, jak ho co nejrychleji vyprovokovat.
    "Nebojím se ničeho," zavrčel rytíř smrti, strhl přílbu z hlavy, odhalil tak děsivou tvář a sněhobílé vlasy. Drsně přílbu vrazil do rukou Avianně, stojící po jeho boku.
    Hraničářka se ušklíbla a odložila ji na zábradlí, div ji nenápadně neshodila dolů. Patrně jí ale bylo líto znečistit pramen v přízemí pod nimi.
    "Už jsem vám říkal, že se občas v boji neovládnu?" varoval ji a jeho výraz trochu ztuhl, jak se čarodějčina natažená ruka blížila k jeho čelu a od prstů jí začaly problikávat namodralé jiskry.
    Dotkla se jeho mrtvolně zelené pokožky s trochu sadistickým úsměvem, zatímco Surmallien si v pozadí něco zuřivě zapisoval do poznámek a Corin bez váhání ochutnal z jídla na stole. Rytíř smrti na okamžik provrátil oči v sloup, jak jím projela prudká bolest, která se nedala srovnat s ničím od chvíle, co procitl do ne-smrti.
    "Ne, že mu do toho čela vyrýpneš důlek, Alexiel, pršelo by mu do hlavy," poznamenal Corin s plnými ústy.
    Flairica, již se zastřiženými vlasy, které jí ohořely nedávno v Dire Maul, vše sledovala s poklidným soustředěným výrazem.
    Nemrtvý a Alexiel mlčeli, oči jednoho se vpíjely do pohledu druhého.
    Vael'thasova pravice se samovolně sevřela v pěst a nepatrně se začala třást... kdyby se mohl potit, právě by to dělal. Oči mu lehce vystoupily z důlků.
    "Jestli si oba navzájem usmaží mozky, tak... co vlastně uděláme pak?!" optal se Surmallien nervózně a vzhlédl od svých zápisků.

    Stříbrovlasá ale náhle stáhla ruku a ustoupila, zatímco nemrtvý okamžitě sáhl po topůrku své obouruční sekery s pohledem upřeným na ni. Jako by ji ale neviděl.
    "Je jen ztracen ve vzpomínkách, na které už zapomněl. Prožívá je znovu," ujistila je Alexiel tiše.
    Vael'thas učinil krok, dva dozadu a prudce vrazil do Daraena, který se nedaleko opíral o zábradlí a celou dobu mlčky hleděl dolů do měsíčního pramene. Daraen i Flairica zpozorněli naráz, když se nemrtvý své sekery chopil oběma rukama.
    "Zkus mne zabít a se zlou se potážeš, nemrtvý," usmála se Alexiel.
    "Tady nikdo dnes neumře," rozčílila se Flairica a elf za zády nemrtvého se významně zadíval na svou zbraň, pak na Vael'thase a nakonec na ni. Nepatrně zakroutila hlavou.
    "Quel'Danas. Při útoku Pohromy tam bylo ztraceno cosi, co vám může dát pár odpovědí," Alexiel dál hovořila téměř úsměvně, "rytíř smrti dobře ví, co to bylo."
    "Jednou tě možná zabiji, ale teď mám důležitější věci na práci," zavrčel nemrtvý, pověsil si sekeru na záda a narazil si zpět helmu.
    Avianna si viditelně oddechla, když se dál nemusela dívat na jeho tvář.
    "Vím, oč jde, ale potřebujeme získat přístup na Quel'Danas k nerušenému pátrání. Víc vám povím až tam," dodal rytíř smrti a Alexiel jen pokrčila rameny.
    Samozřejmě jim nemohl vše říci hned, proč by ho pak brali s sebou?
    Byl jako koule na řetězu, co s sebou museli táhnout.
    "Projdu záznamy, které zde zůstaly po živém Vaelovi. Za dva úsvity si můžete přijít pro informace z nich, pokud je ještě stále budete potřebovat," pomalu se otočila stranou, "do té doby vám přeji bezpečné cesty a hodně štěstí. Ande'thoras-ethil."
    Pokývla jim, jako by naznačovala, že jejich čas v jejím domě vypršel, pak se otočila a nechala je o samotě v místnosti.

    "Takže jsme se sem plahočili jen proto, aby se nemrtvýmu šáhlo na palici, abysme věděli, co dál? Jak to mám sakra sepsat, aby se to dalo dobře zahrát?!" vybuchl náhle Surmallien nad svými zápisky. "Chce to přidat něco dramatického!"
    Daraen ho jen soucitně poplácal po rameni, když jej spolu s ostatními míjel cestou ven.




    Shrnutí RP:

    Po tom, co se rytíř smrti Vael'thas objevil v pevnosti - nejdříve s požadavky, posléze s výhrůžkami a nakonec s nabídkou spojenectví proti nepříteli, chystajícímu se k úderu na Elrendar Keep, povolila lady Eynor výpravu za svou sestrou, která měla mágům pevnosti pomoci odhalit tajemství kletby poutající dvojčata Therisiel a Araniona Silversun.

    S vidinou návštěvy prostořeké čarodějky se k Flairičině družině, čítající ještě Aviannu, Daraena a Surmalliena, připojil i krvavý rytíř Corin Nighstrider. Jako nutné zlo byl k výpravě přibrán nemrtvý strýček dvojčat, Vael'thas Snowdawn.

    Po otevření portálu do Feralas je trochu zaskočil fakt, že možná podcenili nutnou výbavu a místní počasí... čím blíže byli k místu, které Alexiel Coldheart obývala, tím chladněji a temněji bylo kolem, až se nakonec z oblohy začal sypat sníh.
    Možná šlo o škodolibost té, kterou hledali, nebo se prostě počasí zbláznilo, ale Surmallienovi rozhodně navlhly pergameny, z čehož velkou radost neměl.

    Jednání s Alexiel bylo krátké patrně kvůli přítomnosti nemrtvého, kterého prohlásila za nezvaného hosta zasluhujícího smrt.
    Nakonec se uvolila pomoci jim radou - a malým kouzlem, které mělo Vael'thasovi přiblížit vzpomínky z dob, kdy ještě žil a jeho švagr a otec dvojčat se kletbu pokoušel zlomit.
    Zdálo se, že připomenutí zapomenutých událostí rytíře smrti dost rozzuřilo, jakkoli se ve společnosti přesily živých ovládl.

    Jejich dalším cílem se tedy měla stát dosud neopravená část Terasy Magistrů, kde kdysi sídlil sedmičlenný Synod Stříbrného Kruhu, a která po Pohromě již nebyla nikdy obnovena.
    Kdo ví, co vše se v troskách komnat magistra Silversun může skrývat?



    Účastnili se: Eynor, Surmallien, Daraen, Flairica, Avianna, Vaelthas, Alexiel, Corin
    Scénář: Eynor Astrae

    Galerie:

















    avatar
    Eynor Astrae

    Posts : 237
    Join date : 08. 11. 14
    Location : Elrendar Keep

    Kletba rodu Silversun - Pátrání v troskách

    Příspěvek pro Eynor Astrae za Mon Jan 11, 2016 12:51 pm



    "Proč mám stále pocit, že za tím je víc, než mi dovolíš vidět?" povzdechla si nad knihou vázanou v rudé kůži, pak ji opatrně zavřela a odložila na mramorový stolek.
    Deník sladkého blázna jménem Vael'thas Skywrath.
    "Rozmrzelá?"
    Zakroutila hlavou, vzhlédla a očima sledovala prchavý stín v odlesku zrcadel kolem. Pousmála se.
    "Vím tedy, že ve tvé časové ose byla kletba nakonec zlomena otcem dvojčat. Takže je tak možné učinit i zde... Vím, že se týká Zul'Amanu, ale Theraldis podle tvých poznámek cestoval na několik míst posvátných pro trolly. Do jejich chrámů. Jistě to nebyly bezpečné cesty.
    Zul'Gurub. Zul'Farrak. Zul'Drak. Zul'Aman. Proč ne Jintha'Alor? I tam je Zulův oltář," přešla si dlouhým nehtem po rtech a zamyšleně se procházela zrcadlovou síní.
    Její kroky se zdály téměř neslyšné. Každý její pohyb sledoval odraz v zrcadlech...
    Odraz, který nebyl její vlastní.
    "Samotná slova kletby jsou hádankou, kterou jsem pro tebe luštila. Slunce je ohněm, který nemá dým. Stříbro kovem, který nejrychleji ztratí svou záři."
    Zastavila se opět u stolku a dotkla se rudých desek zápisníku se znakem dragonhawka v letu.
    "První část znamená označení rodu Silversun. Následuje popis účinků kletby... mít více informací o tom bláznovi, který ji tehdy před tisíci let uvrhl na sebe i své potomky, byla bych moudřejší... znát alespoň celé jeho jméno, nebo mít cokoli, co mu patřilo..."
    S rozhodnutým výrazem se narovnala.
    "Zbytek bude, hádám, v jejich rukou, ne v mých. Ale pokud se ptáš mne, každý mág touží po větší moci. A ten motiv cítím i zde. Je načase navštívit Elrendar, pokud zapomněli, že se mají pro cosi vrátit."
    "Odcházíš tak brzy?" ozvalo se zklamaně.
    Rozhlédla se po zrcadlech a rty jí zkrášlil ten typický pobavený úsměv s trochou škodolibosti v očích.
    "Nemohu je přeci nechat přijít a chytit mne, jak si povídám se zrcadly. Nálepku narcis a blázen nosí Tas'adar del Rey, ne já. Ale vrátím se s malou Theri, to ti téměř mohu zaručit."
    Pak se otočila a rozplynula v magickém teleportu.
    Zrcadlovou síní zazněl další zklamaný povzdech.






    Průběh eventu:





    Družina složená z Flairicy, Daraena, Avianny a jejich ne zcela vítaného doprovodu, rytíře smrti Vael'thase Snowdawn, prošla od dveří Alexielina domu Flairičiným portálem přímo do Shattrath.
    Rytíř smrti se trochu zdržel marnou snahou pochopit, co je tou velkou zářící "věcí" uprostřed Terasy Světla, ale když zjistil, že na něj ostatní nebudou čekat, dohnal je právě při průchodu na Quel'Danas.

    Flairica a Daraen na místě vyjednali povolení pro cestu do dosud neobnovených částí ruin. Jejich dávní spolubojovníci z řad Scryers je však varovali před wretchedy, trollími přízraky a nemrtvými, kteří se v těch končinách ostrova ještě mohli vyskytovat.
    Varování nebyla udělena nadarmo - sotva pošli do bývalých komnat magistra Silversun, narazili na wretchedy a strhl se krutý boj.
    Nečekanou posilou se jim stala Engiee, kterou po nich vyslala pátrat lady Sunhand s informací, že se mají urychleně vrátit do pevnosti vzhledem k blízkosti nemrtvé armády a faktu, že se zanedlouho spustí štíty proti teleportaci.

    Vael'thas je ruinami celkem najisto vedl do komnat svého zesnulého švagra - podle něj stačilo najít jeho pracovnu, kde by se jistě mohly najít zbytky jeho záznamů a výzkumů, protože tehdy při Pohromě si z celého svého domova nestačil odnést jedinou věc.
    V Theraldisově soukromém salónu, či v tom, co z něj zbylo, nalezli ve zdi skrytý tajný trezor, jehož dveře Vael'thas i přes domlouvání ostatních rozmlátil svou obouruční sekerou poté, co jej nedokázal otevřít pro neznalost hesla.
    Samozřejmě tak zničil i jeho obsah a spustil magickou past, jejíž výboj jej jen dohnal k další zuřivosti.

    Při studování střepů manových krystalů a kamenů Flairica odhalila fakt, že zadní stěna trezoru je falešná a tedy celá přední část byla takzvanou "vějičkou na idioty".
    Rytíř smrti se chystal opět dát do destrukce, ale tentokrát byl zadržen a prostor před trezorem vyklizen - na místě byla další magická past, a to o dost silnější. Vzhledem k silné auře krvavé magie, divinace a evokace se Flairica po pár marných pokusech past deaktivovat rozhodla, že ji prostě zkusí spustit, nehledě na neustále se dopředu deroucího rytíře smrti.
    Kuželovitý zášleh plamenů směřující do prostoru tak ožehl jen několik koberců a deček, Flairičin ohnivý štít většinu dokázal pohltit.

    Uvnitř trezoru byla nalezena sbírka trollích sošek, neuvěřitelně realistických oproti běžnému trollímu umění. Poslední tři v řadě pak znázorňovaly místo trollů elfy či elfí děti... a ta úplně nejmenší byla nedokončena a zářila na ni trollí runa odpovídající elfímu písmenu A.

    Sotva se sošek dotkli, objevil se před nimi přízrak trolla v masce ryse, který je varoval před dalším postupem a před tím, aby sahali na to, co je prokleté, že se tak hněv loa obrátí proti zloději.
    Než se nadáli, z prachu a trosek na ně útočily další trollí přízraky a ten s rysí maskou jim slíbil, že budou jejich duše jeho pánovi chutnat.

    Starší elfy přítomnost trollích duchů moc nepřekvapila - pamatovali legendu hovořící o tom, že Quel'Danas byl vybudován na místě pohřebiště Amanského kmene.
    Duchové byli za pomoci kouzel a světla dočasně zneškodněni a družina se vydala hledat Theraldisovu pracovnu, o které Vael'thas hovořil jako o druhém cíli.



    Cestou se museli vyrovnat ještě s manovou anomálií, množstvím zdivočelých manawyrmů a jedním porouchaným arkánním strážcem, kterého aktivovala jejich přítomnost.
    Laboratoř byla za ty roky zasypána prachem a listím ze zlatých elfích stromů. Pod propadlým stropem ale nalezli jako zázrakem jeden z netknutých alchymistických stolů a pod ním několik knih, které ještě nezničilo počasí a čas.
    Jedna vypadala jako zašifrovaný deník magistra Theraldise Silversun.
    Další byla psaná na doopravdy jemném pergamenu, který Daraen posléze stoicky identifikoval jako vysušenou elfí kůži. Znaky v této knize byly rozhodně psané zandalarštinou, kterou nikdo z nich neovládal.

    V okamžiku, kdy knihu zvedli, objevil se další stín... možná duch. To setkání je obohatilo o poznatek, že trollí duchové jsou možná ještě nebezpečnější než živí trollové. Trollí čaroděj se jim vysmál a dva nejbližší prostě proměnil v drobnou faunu: žábu (Vael'thase) a netopýra (Aviannu).
    Flairice, kterou okamžitě identifikoval jako nositele prokletých sošek, popřál hodně zdaru s umíráním a kletbou, která nyní ovlivňuje i ji... a ujistil ji, že pokud nepohltí to, co má nejraději, prostě a jednoduše zemře. Pak zmizel.

    Návrhy Engiee na to, že by se Vael'thasovi mohlo pomoci z jeho podoby polibkem ztroskotaly hlavně na faktu, že nemrtvého nikdo nechtěl líbat ani v ropuší podobě.

    Obě zvířátka tak byla odlovena a urychleně přenesena do pevnosti, kde krátká magická expertíza naznačila, že kouzlo je dočasné a není tedy zapotřebí se nikterak nervovat.
    Stačí pouze hlodavce a obojživelníka odstranit z cesty zvířatům ze stájí a zvěřince, která by na ně mohla dostat chuť.




    Moudřejší byli jen o něco - navíc Vael'thas se po zotavení z trollího kouzla vydal urychleně do Undercity připravit jednotky, které slíbil jako podporu Elrendaru a za sebe dále nechal jednat nemrtvou Ashaaraath, která se ukázala pro posádku mnohem přijatelnějším společníkem.

    Informace, které jim přinesla Alexiel Coldheart, pak vedly k jasnému dalšímu rozhodnutí - krátké misi, která se měla stihnout odehrát, než se octne pevnost pod útokem.
    Ale to je příběh, který prozradíme příště.




    Eventu a RP se účastnili: Flairica, Daraen, Avianna, Engiee, Vaelthas, Alexiel, Thanalos, Eynor, Ashaaraath (pardon za spelling)
    Scénář, spawny, provedení: Eynor Astrae
    Screeny: Avelion

    Galerie:
































    avatar
    Eynor Astrae

    Posts : 237
    Join date : 08. 11. 14
    Location : Elrendar Keep

    Kletba rodu Silversun - Lov na trolla

    Příspěvek pro Eynor Astrae za Mon Jan 18, 2016 12:33 pm



    Lov na trolla


    "Rozhodně si budu stěžovat, že na mne zase zbyl ženský kostým!" rozčílil se Surmallien, když si pozorněji prohlédl, co mu to kapitán Dawnspear podal z vaku. Flairica se mezitím beze slova převlékla do trollích hadrů, stejně tak jako zbytek oddílu vyjma lidského paladina.
    "Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí," odvětil na to Thanalos Dawnspear lakonicky a poupravil si falešné kly a rezavé číro. Pak se obrátil k ostatním.
    "Všichni ví, co dělat? Nesmíme upoutat příliš pozornosti. Potřebujeme zjistit, kdo je jejich nový warlord, co mají za lubem... a jestli netuší něco o kletbě dvojčat Silversun. Nejdřív po dobrém. Když to nepůjde, zkusíme jednoho dostat živého a přesvědčit ho po zlém."
    "Taky mám ženský kostým," poznamenala Flairica směrem k rozdurděnému rekrutovi a Surmallien v trollí sukni rozhodil rukama.
    "Jenže ty máš masku! Mohl bych taky dostat masku?!"
    "Protože je moc hezká, než aby  to šlo zakrýt barvou, jako u tebe," prohlásil troll Daraen Sunstriker objektivním tónem.
    Surmallien uraženě zafuněl a začal si česat vlasy po trollím způsobu.
    "Podívat, mon, to člověk, dobroučký, křupavoučký člověk," troll Taharis si zkoušel roli tak přesvědčivě, že dobrovolná oběť poněkud znejistěla.
    "Začínám z vás být nervózní... dobré znamení, že jste k nerozeznání od skutečných trollů," poznamenal Mallen, který měl v jejich šarádě hrát zajatou oběť připravenou k obětování loa.
    Jako by ho v jeho roli chtěli utvrdit, Daraen a Taharis do něj při "svazování" několikrát nešetrně strčili a on jim svými oplátovanými lokty rány milerád oplatil.
    "Jdeme," zavrčel troll kapitán a skupinka se pomalu vydala směrem k trollím vsím pod hradbami Zul'Aman.
    Jako poslední cupital a škobrtal Surmallien, který právě získával další lekci svého mladého života: jak se naučit chodit v sukni a nezabít se.






    Díky za RP skupince, která se nakonec do Thalassijských hor vrátila se zajatým trollím hexxerem a několika otrávenými šípy v zadni... zadních částech těl a jízdních zvířat. Léčitelé na marodce měli o zábavu postaráno.
    Povídá se, že dunění trollích bubnů toho večera způsobilo vrásky farstriderům z enklávy na břehu jezera Elrendar, které musela u jejich velitele osobně žehlit kapitánka Aerin Windsong.

    Galerie:












    Účastnili se: Thanalos, Daraen, Taharis, Surmallien, Mallen, Flairica
    Scénář a podpora: Astrae
    Screeny: Thanalos
    avatar
    Flairica

    Posts : 31
    Join date : 24. 07. 15

    Re: Kletba rodu Silversun

    Příspěvek pro Flairica za Wed Mar 09, 2016 5:46 pm


    Na nástěnce vedle kasáren se objevila nová listina:


    EDIT: Po několika dnech přibyl k úhlednému písmu nedbalý rukopis.

    EDIT2: Po dalších dnech přibyly škrtance.

    Spoiler:


    Sponsored content

    Re: Kletba rodu Silversun

    Příspěvek pro Sponsored content


      Právě je Sat Jun 23, 2018 2:29 am