Kletba rodu Silversun

Přistoupila k oltáři ověnčenému zelenými větvemi cesmíny a jehličnanů ze Zemí Duchů, aby na něj obřadně položila i větvičku jmelí zdobenou stuhou v barvě krve.
Na krajinu se dávno snesl soumrak nejdelší noci v roce a z oblohy pomalu padal sníh.
Otočila se k jedné z dívek, které ji provázely se zapálenými pochodněmi v jedné ruce a košíky plnými ovoce či miskami se spoustou medových koláčků v ruce druhé. Elfka jí s hlubokou úklonou předala svůj košík a ustoupila.

Postupně položila obětiny na oltář. Nakonec se obrátila k malé dívence, která jí podala dvě svíce - jednu zlatou jako samo slunce a druhou černou jako tma. Děvčátko s paličatým a nesouhlasným výrazem sledovalo počínání černovlasé elfky v bílé róbě.
A i když chtělo předstírat nezájem, nakonec otáčelo tvář tam, kam všichni ostatní. K oltáři, kolem kterého stály elfky v dokonalém kruhu.
Kněžka umístila svíce na střed oltáře a zapálila je drobným magickým gestem, zatímco se dívky chopily pochodní a poslední z nich přistoupila se zlatým kalichem po okraj plným svařeného jablečného vína, ze kterého se ještě stále kouřilo.
Úplněk stál vysoko na obloze... blížila se půlnoc té nejmagičtější noci v roce.
Kněžka přijala z elfčiných rukou pohár a poklonila se do čtyř světových stran, než se opět obrátila k oltáři a promluvila.




"Paní dnešní půlnoci, Bohyně zimního slunovratu, Zimní královno, pozvedáme k tobě hlasy a vzýváme tvou sílu. V nejtemnější noci a v mrazivém čase přijímáme tvé tajemství.
Slunce dnes ztratilo svou sílu a ty jej ukrýváš hluboko v podzemí. Zítra se však znovu narodí a přinese nový život. Kolo roku a koloběh života se zastavit nedá. Chceme oslavit tvou moudrost a přivítat tvé nové Slunce.
Síla lásky je nepřemožitelná a dává vzniknout novému životu. Bez Slunce však žádného života není a v mrazu a tmě zahyne vše, i láska.
V tento den ti posíláme svou vlastní sílu a naději, prosycenou city k Slunci, aby našlo znovu svou vlastní moc zářit pro nás dál.
Máme naději v další život. Přijmi naše dary."

Odlila několik krůpějí horkého vína do nového sněhu, než se z poháru napila a přijala své místo v kruhu, aby poslala pohár dívce po své pravici.
Malé děvčátko nalevo od ní je stále nesouhlasně sledovalo, i když dívky začaly zpívat starou elfí píseň, i když se daly do tance a okusily ovoce i medové koláčky. Z jejich rituálu čišela radost z toho, že jsou spolu, jen děvčátko se dál mračilo.
Když pohár došel podél kola až k ní, sevřela jej oběma rukama. Hřál a voněl po skořici, hřebíčku a vzácném koření.
Drobná černovlasá elfka vedle ní přestala tančit a sklonila k ní zrak.
"Jen jeden doušek, Theri."

Ten hlas v ní, který slýchala od návratu z Feralas, jí našeptával, ať hodí pohár i s vínem na zem, nebo ho chrstne po černovlasé elfce. Při jejím upřeném pohledu však nedokázala ani jedno. Poprvé od toho, co se tehdy stalo, se zastyděla.
Zvedla pohár a napila se, jen jediný doušek, jak jí bylo povoleno.
Elfka se zářícím srpkem měsíce na čele a bílým věneškem zimních květů ve vlasech se na ni pomalu usmála.
"Tajemstvím zimního Slunovratu, Theri, je, že nikdo jej nepřežije sám bez ostatních. Nenarodili jsme se pro samotu a hněv," vzala děvče za ruku a do druhé od ní přijala pohár. Pak ji s sebou vtáhla do víru půlnočního tance.
Theri ji jen velmi neochotně následovala.





Svítalo a všichni již opustili posvátné místo. Černá svíce byla dávno zhašena a zlatá dál hořela a barvila se do krvava paprsky vycházejícího nového slunce.
"Proč jsem tu měla být?" optala se Theri unaveně a stále ještě s tónem vzdoru. Byly na pahorku nedaleko hřbitova, kam nyní černovlasá obrátila své tmavomodré oči.
"Co jsi zkusila učinit Aranionovi, Theri, málem stálo duši vás obou."
"Ale on je dovedl do domu ve stromě! On zavinil strýčkovu smrt!"
"Strýček zemřel již dávno, Theri. Vím, budeš se o tom dále hádat. Tam... nedaleko hrobu mé lásky, je hrob tvé matky. Jak si ji pamatuji, nemyslím, že by ji potěšilo, cos Aranionovi chtěla udělat."
Theri se zadívala k hřbitovu také a nakrčila čelo. Do očí se jí draly slzy.
"Přeješ si ji se mnou navštívit? Dokážeš přijít k hrobu Isiel Silversun a povědět jí, žes téměř zabila své dvojče?" černovlasá elfka k ní natáhla jednu ruku a přidržela si druhou bělostnou sukni, aby vykročila směrem k hřbitovu.
Theri stála na místě, tváře od slz, obě ruce skryla za zády. Zadívala se jí do očí, pak zpět na hřbitov, zakroutila hlavou a rozeběhla se po zasněžené cestě ze svahu dolů zpět k nádvoří pevnosti.
Černovlasá elfka za ní zavolala, ale děvčátko se nezastavilo.
Jen tedy kývla na stráže, aby dítě následovaly, zvedla od oltáře svou lucernu a sfoukla v ní plamínek, pak vykročila hlubokým sněhem a prvními paprsky slunce na hřbitov.




Nedostala ani pár chvil samoty.
Sotva přistoupila k zářícímu meči na jeho hrobě, zaslechla za sebou těžké kroky jednoho ze štítonošů, bořícího se hluboko do sněhu.
"Lady Sunhand," elf se jí poklonil, když se otočila, "u brány je Vael'thas Snowdawn, rytíř smrti, a žádá jménem svého práva vydání chlapce Araniona Silversun."
"Neoznámili mi náhodou před pár dny, že je ten rytíř smrti nadobro mrtev?" podivila se.
"Tak jest, lady. Tvrdil to Eliendir Dawnsong."
Zachmuřila čelo, pak kývla.
"Přijmu ho v Síni Slunce. Beze zbraní a bez doprovodu. Po napadení členů posádky zde není vítán. A ani slovo o tom, co se stalo chlapci."
Voják v bílém tabardu zasalutoval, otočil se na patě a odešel. Chvíli se dívala do hlubokých stop, které za sebou ve sněhu nechal.
Otočila se, aby na hrob položila věneček sněhobílých květů ze své hlavy, pak vykročila také směrem k pevnosti.

Po tom, co se rytíř smrti Vael'thas objevil v pevnosti - nejdříve s požadavky, posléze s výhrůžkami a nakonec s nabídkou spojenectví proti nepříteli, chystajícímu se k úderu na Elrendar Keep, povolila lady Eynor výpravu za svou sestrou, která měla mágům pevnosti pomoci odhalit tajemství kletby poutající dvojčata Therisiel a Araniona Silversun.

S vidinou návštěvy prostořeké čarodějky se k Flairičině družině, čítající ještě Aviannu, Daraena a Surmalliena, připojil i krvavý rytíř Corin Nighstrider. Jako nutné zlo byl k výpravě přibrán nemrtvý strýček dvojčat, Vael'thas Snowdawn.

Po otevření portálu do Feralas je trochu zaskočil fakt, že možná podcenili nutnou výbavu a místní počasí... čím blíže byli k místu, které Alexiel Coldheart obývala, tím chladněji a temněji bylo kolem, až se nakonec z oblohy začal sypat sníh.
Možná šlo o škodolibost té, kterou hledali, nebo se prostě počasí zbláznilo, ale Surmallienovi rozhodně navlhly pergameny, z čehož velkou radost neměl.

Jednání s Alexiel bylo krátké patrně kvůli přítomnosti nemrtvého, kterého prohlásila za nezvaného hosta zasluhujícího smrt.
Nakonec se uvolila pomoci jim radou - a malým kouzlem, které mělo Vael'thasovi přiblížit vzpomínky z dob, kdy ještě žil a jeho švagr a otec dvojčat se kletbu pokoušel zlomit.
Zdálo se, že připomenutí zapomenutých událostí rytíře smrti dost rozzuřilo, jakkoli se ve společnosti přesily živých ovládl.

Jejich dalším cílem se tedy měla stát dosud neopravená část Terasy Magistrů, kde kdysi sídlil sedmičlenný Synod Stříbrného Kruhu, a která po Pohromě již nebyla nikdy obnovena.
Kdo ví, co vše se v troskách komnat magistra Silversun může skrývat?

---

Účastnili se: Eynor, Surmallien, Daraen, Flairica, Avianna, Vaelthas, Alexiel, Corin
Scénář: Eynor Astrae

Družina složená z Flairicy, Daraena, Avianny a jejich ne zcela vítaného doprovodu, rytíře smrti Vael'thase Snowdawn, prošla od dveří Alexielina domu Flairičiným portálem přímo do Shattrath.
Rytíř smrti se trochu zdržel marnou snahou pochopit, co je tou velkou zářící "věcí" uprostřed Terasy Světla, ale když zjistil, že na něj ostatní nebudou čekat, dohnal je právě při průchodu na Quel'Danas.

Flairica a Daraen na místě vyjednali povolení pro cestu do dosud neobnovených částí ruin. Jejich dávní spolubojovníci z řad Scryers je však varovali před wretchedy, trollími přízraky a nemrtvými, kteří se v těch končinách ostrova ještě mohli vyskytovat.
Varování nebyla udělena nadarmo - sotva pošli do bývalých komnat magistra Silversun, narazili na wretchedy a strhl se krutý boj.
Nečekanou posilou se jim stala Engiee, kterou po nich vyslala pátrat lady Sunhand s informací, že se mají urychleně vrátit do pevnosti vzhledem k blízkosti nemrtvé armády a faktu, že se zanedlouho spustí štíty proti teleportaci.

Vael'thas je ruinami celkem najisto vedl do komnat svého zesnulého švagra - podle něj stačilo najít jeho pracovnu, kde by se jistě mohly najít zbytky jeho záznamů a výzkumů, protože tehdy při Pohromě si z celého svého domova nestačil odnést jedinou věc.
V Theraldisově soukromém salónu, či v tom, co z něj zbylo, nalezli ve zdi skrytý tajný trezor, jehož dveře Vael'thas i přes domlouvání ostatních rozmlátil svou obouruční sekerou poté, co jej nedokázal otevřít pro neznalost hesla.
Samozřejmě tak zničil i jeho obsah a spustil magickou past, jejíž výboj jej jen dohnal k další zuřivosti.

Při studování střepů manových krystalů a kamenů Flairica odhalila fakt, že zadní stěna trezoru je falešná a tedy celá přední část byla takzvanou "vějičkou na idioty".
Rytíř smrti se chystal opět dát do destrukce, ale tentokrát byl zadržen a prostor před trezorem vyklizen - na místě byla další magická past, a to o dost silnější. Vzhledem k silné auře krvavé magie, divinace a evokace se Flairica po pár marných pokusech past deaktivovat rozhodla, že ji prostě zkusí spustit, nehledě na neustále se dopředu deroucího rytíře smrti.
Kuželovitý zášleh plamenů směřující do prostoru tak ožehl jen několik koberců a deček, Flairičin ohnivý štít většinu dokázal pohltit.

Uvnitř trezoru byla nalezena sbírka trollích sošek, neuvěřitelně realistických oproti běžnému trollímu umění. Poslední tři v řadě pak znázorňovaly místo trollů elfy či elfí děti... a ta úplně nejmenší byla nedokončena a zářila na ni trollí runa odpovídající elfímu písmenu A.

Sotva se sošek dotkli, objevil se před nimi přízrak trolla v masce ryse, který je varoval před dalším postupem a před tím, aby sahali na to, co je prokleté, že se tak hněv loa obrátí proti zloději.
Než se nadáli, z prachu a trosek na ně útočily další trollí přízraky a ten s rysí maskou jim slíbil, že budou jejich duše jeho pánovi chutnat.

Starší elfy přítomnost trollích duchů moc nepřekvapila - pamatovali legendu hovořící o tom, že Quel'Danas byl vybudován na místě pohřebiště Amanského kmene.
Duchové byli za pomoci kouzel a světla dočasně zneškodněni a družina se vydala hledat Theraldisovu pracovnu, o které Vael'thas hovořil jako o druhém cíli.



Cestou se museli vyrovnat ještě s manovou anomálií, množstvím zdivočelých manawyrmů a jedním porouchaným arkánním strážcem, kterého aktivovala jejich přítomnost.
Laboratoř byla za ty roky zasypána prachem a listím ze zlatých elfích stromů. Pod propadlým stropem ale nalezli jako zázrakem jeden z netknutých alchymistických stolů a pod ním několik knih, které ještě nezničilo počasí a čas.
Jedna vypadala jako zašifrovaný deník magistra Theraldise Silversun.
Další byla psaná na doopravdy jemném pergamenu, který Daraen posléze stoicky identifikoval jako vysušenou elfí kůži. Znaky v této knize byly rozhodně psané zandalarštinou, kterou nikdo z nich neovládal.

V okamžiku, kdy knihu zvedli, objevil se další stín... možná duch. To setkání je obohatilo o poznatek, že trollí duchové jsou možná ještě nebezpečnější než živí trollové. Trollí čaroděj se jim vysmál a dva nejbližší prostě proměnil v drobnou faunu: žábu (Vael'thase) a netopýra (Aviannu).
Flairice, kterou okamžitě identifikoval jako nositele prokletých sošek, popřál hodně zdaru s umíráním a kletbou, která nyní ovlivňuje i ji... a ujistil ji, že pokud nepohltí to, co má nejraději, prostě a jednoduše zemře. Pak zmizel.

Návrhy Engiee na to, že by se Vael'thasovi mohlo pomoci z jeho podoby polibkem ztroskotaly hlavně na faktu, že nemrtvého nikdo nechtěl líbat ani v ropuší podobě.

Obě zvířátka tak byla odlovena a urychleně přenesena do pevnosti, kde krátká magická expertíza naznačila, že kouzlo je dočasné a není tedy zapotřebí se nikterak nervovat.
Stačí pouze hlodavce a obojživelníka odstranit z cesty zvířatům ze stájí a zvěřince, která by na ně mohla dostat chuť.




Moudřejší byli jen o něco - navíc Vael'thas se po zotavení z trollího kouzla vydal urychleně do Undercity připravit jednotky, které slíbil jako podporu Elrendaru a za sebe dále nechal jednat nemrtvou Ashaaraath, která se ukázala pro posádku mnohem přijatelnějším společníkem.

Informace, které jim přinesla Alexiel Coldheart, pak vedly k jasnému dalšímu rozhodnutí - krátké misi, která se měla stihnout odehrát, než se octne pevnost pod útokem.
Ale to je příběh, který prozradíme příště.