Fórum RP/PvE/PvP serveru Legenda


    Město vlků

    Share
    avatar
    Orkelt

    Posts : 169
    Join date : 14. 11. 14
    Age : 20

    Město vlků

    Příspěvek pro Orkelt za Mon Oct 12, 2015 5:56 pm

    Město vlků je první delší série, kterou jsem začal psát. Už je trochu starší a je na mě vidět, že jsem se od té doby zlepšil. Very Happy Vypráví o tom, jak Gilneas zasáhla worgení kletba.

    avatar
    Orkelt

    Posts : 169
    Join date : 14. 11. 14
    Age : 20

    Re: Město vlků

    Příspěvek pro Orkelt za Mon Oct 12, 2015 6:03 pm

    Město vlků

    Prolog:
    Velký Gilneas. Mocné severní království lidí. Jeho obyvatelé pod vedením rodu Greymanů prosperovali a město kvetlo. Jejich vlajka byla známá na celém Východě a mnohá města netrpělivě očekávala příjezd Gilneaské obchodní flotily. Katedrála úsvitu, kolem které bylo město postaveno, byla největší široko daleko.

    Jenže žádný strom neroste do nebe. Z Lordaeronské říše přicházely zlé zprávy. Orkové se pod vedením Groma Hellscreama a nějakého Thralla osvobozují ze svých internačních táborů. Na východním pobřeží propukl podivný mor, jehož oběti nezůstávají mrtvé. A Arugal, pán ze Shadowfangu, praktikuje temnou magii, přivolává odporné zrůdy z jiného světa. Králi Greymanovi došlo, k čemu se schyluje, že je to příliš mnoho nepřátel, než kolik lidé dokážou udržet. Nechal proto postavit mocnou zeď, která odstřihla město od zbytku světa. Izolované město tak přežilo potyčky s orky, příchod Pohromy a ani Arugal už je neohrožoval. Když Lordaeron padl, několik uprchlíků se pokusilo najít azyl v Gilnaesu, ale král rozhodl jinak. Nebude riskovat životy tisíců kvůli desítkám. Brána zůstala zavřená. Gilneas se definitivně odloučil od ostatních lidí. Obchodní flotila už prakticky neexistovala a do Keelského přístavu jen čas od času přijeli elfové.

    Léta minula a jiná hrozba se začala rýsovat na obzoru. Po občanské válce mezi králem a lordem Dariem Crowleym, kdy byl Gilneas skoro roztrhán na kusy, to sice vypadalo na relativní mír, ale to by nesměl existovat Arugal. Jeho domácí mazlíčkové, worgeni, začali přelézat nezdolatelnou zeď a útočit na bezbranné sedláky. Přes všechnu snahu královské armády přicházeli worgeni pořád blíž a blíž. Nakonec už bylo jasné, že vtrhnou do Gilneasu. Byla to jen otázka času...

    část první: Hlídač Gilneaský:
    "Hlídač? V Gilneasu nikdo nespatřil Hlídače od Crowleyho rebelie," divil se princ Liam Greymane, když uviděl dobrovolníka v dlouhém hnědém kabátě s emblémem Královské hlídky a s mečem onoho tajného řádu.
    "Dobrá, ať už jsi Hlídač nebo ne, pomoc tu potřebujeme. A hodně! Já se svými strážemi budu držet worgeny, jak jen to půjde. Ty oběhneš domy, vyvedeš ven civilisty a dostaneš je odsud. Můj otec má přijet s posilami na Vojenské náměstí. Tam s nimi půjdeš. A čím víc zabiješ těch stvůr cestou, tím víc nám pomůžeš. A běž už!"

    Hlídač přikývl a o pár minut později skutečně tloukl na dveře domů, budil obyvatele a vysvětloval jim situaci. Někteří šli dobrovolně, další se nechtěli vzdát majetku, ale nakonec své domy opustil každý, když uviděl kabát Hlídky. Jedny dveře se ale neotevřely. Hlídač je bez sebemenších výčitek vyrazil a vstoupil dovnitř, kde byla tma jako v pytli. Rozsvítil lucernu, tasil meč a šel hledat obyvatele. Když nikoho nenašel v přízemí, rozhodl se prozkoumat patro. Našlapoval potichu po schodech, zvlášť když se odtamtud začaly ozývat podivné zvuky. Jak vstoupil na poslední schod, uviděl zdroj těch zvuků. Dům byl obydlený, ale worgenem. Hlídač si vzpomněl na princova slova o zabíjení těch stvůr a tak se k němu začal plížit. Worgeni ale mají dobrý sluch. Příšera se otočila a skočila po nezvaném hostu. Hlídač jen taktak uhnul worgenovi a přetáhl ho lucernou. Světlo zhaslo a worgen zakňučel. Hlídač bodl mečem do tmy, odkud vyšlo kňučení. Ozvalo se bolestivé zavytí, žuchnutí a pak ticho. Hlídač zasunul meč a vyrazil ven.

    "Je pozdě," řekl měšťanům, kteří čekali venku. "Musíme přidat, ostatní si pomůžou sami." Měšťané se na sebe vyděšeně podívali, ale neprotestovali. Následovali ho klikatými uličkami Obchodnické čtvrti. Měsíc zašel za mrak a nad městem se rozhostila ještě větší tma. Uprchlíci cítili oči worgenů ve svých zádech, ale z nějakého důvodu je Arugalovi mazlíčci nechávali na pokoji. Nejspíš i ve své zvířeckosti poznali, jaké nebezpečí jim hrozí v podobě Hlídače. Výprava se plížila tmou a poslouchala, zdali neuslyší vodu v kanálu. To by znamenalo, že se blíží k Vojenskému náměstí a jdou do bezpečí. Ale krom zvuků noci, vzdáleného vytí a nářku těch méně šťastných neslyšeli nic. A zatímco nářek utichal, vytí sílilo.

    Pak se to ale ozvalo, spásný zvuk kanálu. Rozběhli se za ním a skutečně, byli u něj. Na mostě stála barikáda, za kterou se schovávali další uprchlíci a několik strážných. S pocitem úlevy se vydali k barikádě. Jenže když vstoupili na most, vyšplhal na barikád voják a namířil na ně pušku.
    "Ani hnout!" zařval mocně.
    "Nestřílej! Nejsme worgeni, jen prcháme odsud!" zavolal na ně Hlídač. Voják zklamaně pohlédl na uprchlíky, spustil pušku a zašklebil se.
    "Náh, stejně už nemáme žádné střelivo. Pojďte dál." Uprchlíci si oddechli a začali se škrábat na provizorní hradbu.
    "Seržant Cleese," představil se voják a natáhl k Hlídači ruku. Ten ji stiskl a zeptal se, jak to vypadá s worgeny.
    "Je to zlé. Hodně zlé. Barikáda je sice udrží a král už dorazil, ale máme děsně málo zbraní a střeliva. Mimoto se worgeni pohybují hlavně po střechách a ty nemáme jak zajistit."
    "Král je tady?" Seržant jen ukázal palcem za sebe do ulice, která vedla přímo na Vojenské náměstí.
    "Běž se přesvědčit sám. My se tu už postaráme o ty, cos přivedl a králi se bude Hlídač náramně hodit, to mi věř."

    část druhá: Nepřítel mého nepřítele:
    Na Vojenském náměstí bylo rušno. Armáda se starala o uprchlíky a král Genn Greymane se velmi ostře hádal s lordem Godfreyem, městským správcem.
    "A dost!" řekl prudce král. "Darius nás sice zradil a rozpoutal rebelii, ale musíte uznat, že bez jeho pomoci se neobejdeme! Tohle nebyla žádost, Vincente! To byl rozkaz! Ihned vyšlete jedno..." zarazil se, když uviděl muže v kabátu. Seskočil z koně a vyšel směrem k němu.

    "Znám tvůj kabát, Hlídači, ale tebe ne. Ale řekl bych, že by tví předkové nedovolili, aby ses hlásil k Hlídce bez pořádného důvodu. Teď máš možnost to dokázat. Tamten tvrdohlavý kozel mi s tímhle nepomůže, takže to bude na tobě. Půjdeš do Stonewardského vězení a najdeš Daria Crowleyho. I když to lord Godfrey nechce uznat, potřebujeme ho. Světlo tě provázej, Hlídači." Král mu pokynul a vrátil se k Godfreyovi. Hlídač tasil meč a vyrazil ke Stonewardu, nechávajíce krále, lorda, uprchlíky i armádu za sebou na náměstí.

    Worgeni se úplně vymkli kontrole, procházeli se volně po ulicích a skákali na všechno, co jen trochu smrdělo masem nebo krví, ať už se to hýbalo nebo ne. Hlídač přidal do kroku a brzy stanul před Stonewardem. Brána do majestátní věznice byla dokořán, takže kdo mohl, nejspíš už utekl. Několik stráží leželo pobitých na zemi, ze dveří do jedné z věží se ale ozývaly zvuky boje. Hlídač vtrhl dovnitř a uviděl velitele věznice, kapitána Brodericka, jak z posledních sil bojuje s worgenem. Na nic nečekal a rychlým pohybem ukončil worgenův život. Broderick se vyčerpaně opřel o stěnu, aby si odpočinul a usmál se na Hlídače.
    "Kde je Darius Crowley? Král ho omilostnil a povolává do služby proti worgenům," vychrlil ze sebe Hlídač. Kapitán se jen udiveně podíval.
    "Crowley? Proč by ho chtěl zachraňovat? Ale když to rozkázal... Crowley je nahoře spolu s Mistmantelm a pár dalšími, i když je dost dobře možné, že už tam budou jen jejich kosti. Viděl jsem tam dost worgenů," ušklíbl se ještě.
    Hlídač nechal Brodericka za sebou a vyběhl nahoru. Na střeše zuřil boj. Crowley tam opravdu byl a spolu se třemi kumpány se holýma rukama pokoušeli probojovat ven. Hlídač jim vyběhl na pomoc. Jeden z nich ležel na zemi a krvácel z pokousaného břicha. S Hlídačovou pomocí ale worgeny nakonec odrazili.

    "Takže," dostal ze sebe Crowley po boji. "Genn se mě očividně rozhodl zbavit. Na to ale nemusel posílat Hlídače, tyhle bestie by nás časem vyřídily samy." Hlídač vyvedl Daria z omylu a vysvětlil mu skutečný důvod, proč tu je. Darius nepřemýšlel ani vteřinu.
    "Genn má pravdu. I když jsem nesouhlasil se zdí, v tomhle má pravdu. Sami worgeny nezvládneme ani jeden z nás. Řekni králi, že moje zbraně jsou mu k dispozici. Jsou ve sklepě mého starého domu. Lorna vás k nim zavede. Je tam i pár děl, ty ať převeze před katedrálu." Darius zvedl pokousaného muže. Rána vypadala zle, ale nic co by nešlo sešít.
    "Dempseyho dostali vážně zle. Odnesu ho k doktorovi a pak se k vám přidám. Hodně štěstí."

    Hlídač je tedy nechal za sebou a rychle se vrátil na Vojenské náměstí
    . Král tam už nebyl, zato Lord Godfrey se činil. Organizoval evakuaci města, posiloval obranu tam, kde to bylo třeba a vydával rozkazy jeden za druhým.
    "No to mě podrž, ty seš naživu!" zvolal, když uviděl Hlídače. "A Crowley?"
    "Lord Crowley je naživu a pomůže nám. Všechny zbraně jsou v jeho sklepě, jeho dcera Lorna nám je ukáže. Má ale podmínku: všechna děla odtamtud přepravíme ke katedrále." Godfrey si povzdechl, protože věděl, že přepravit děla nebude hračka. Zavolal seržanta Cleese, aby dělal Hlídači eskortu. Cleese poslušně zasalutoval a spolu s Hlídačem brzo stanul před Crowleyho domem. Zabouchali na dveře. Zevnitř zašramotil klíč a dveře se otevřely. Stála v nich černovlasá dívka s velkou puško namířenou na hosty a se dvěma mastify u nohou. Oba vypadali dost vztekle.
    "Co chcete?!" vybafla na ně s proslulým Crowleyovským šarmem, zatímco mastifové netrpělivě vrčeli. Hlídač chtěl něco říct, ale Cleese ho přerušil.
    "Jsme tu z rozkazu krále Greymanea a lorda Crowleyho. Město je zamořené worgeny a při evakuaci se nám bude hodit každá zbraň. Tvůj otec nám dal k dispozici svůj arzenál a chce, abys nás k němu zavedla." Lorna se nejprve zatvářila nedůvěřivě, pak ale trochu zklamaně složila pušku a uklidnila psy.
    "Josiahu!" zavolala na sluhu. "Odvedeš tady pány do sklepa a ukážeš jim zbraně." Josiah poslušně přikývl a odvedl Hlídače s Cleesem na dvorek, kde jim odemkl dveře do sklepení. Rozžhnul lampu a osvětlil sklep.
    "Do hajzlu," vydechl seržant, když uviděl jeho obsah. A měl k tomu pádný důvod.


    Naposledy upravil Orkelt dne Mon Oct 12, 2015 6:09 pm, celkově upraveno 2 krát
    avatar
    Orkelt

    Posts : 169
    Join date : 14. 11. 14
    Age : 20

    Re: Město vlků

    Příspěvek pro Orkelt za Mon Oct 12, 2015 6:07 pm

    Město vlků


    část třetí: Nikdy se nevzdáváme, občas ustupujeme:
    Sklep byl nabitý k prasknutí meči, sekerami, puškami, střelivem i střelným prachem a u jedné stěny se černalo šest děl.
    "Tohle by mohlo odpálit půl města," pokýval Hlídač uznale hlavou.
    "Jdu informovat lorda Godfreye," řekl Cleese a opustil sklep. Hlídač si prohlížel vybavení, které na něj udělalo opravdu dojem. Jedna krátká pistole se mu zalíbila, a jelikož Josiah nedával pozor, tak si ji nenápadně vzal. Spolu s ní odebral ze zásob i několik kulí a zásobu střelného prachu.
    Najednou ze sebe Josiah vyrazil příšerné zavytí a padl na zem. Celý začal mohutnět a chlupatět, jeho šaty pod náporem nové hmoty praskaly. Před Hlídačovýma očima se Josiah proměnil na worgena. Než mohl nějak zakročit, worgen po něm skočil a prokousl mu rukáv. Ozval se výstřel a monstrum, které ještě před chvílí bylo Josiahem, padlo mrtvé k zemi.

    Na schodech stála osoba, kterou Hlídač znal. Lorna. Držela pušku, ze které se kouřilo, a celá se třásla.
    "On...stal se...proměnil se v...," dostala ze sebe zdrceně. "Ubohý Josiah..." Hlídač se postavil na nohy a zkontroloval ránu. Nestačil ho kousnout hluboko, takže ani nebolela a už vůbec nevypadala ošklivě, jen trochu svědila.
    "Jste tam dole v pořádku?!" ozvalo se zvenčí. Byl to Godfrey. Hlídač vzal Lornu a vyvedl ji ven. Kromě Godfreye tam stál ještě Cleese a asi dvacet vojáků.
    "Doufám, že Cleese nepřeháněl," začal Godfrey. Hlídač rozhodně zavrtěl hlavou.
    "U Světla, s takovou hromadou zbraní možná ještě všechno zvrátíme." Pokynul vojákům, ať si vezmou pušky a střelivo, děla ale ať odnesou ke kanálu, po kterém je dopraví před katedrálu. "No, zdá se, že díky vašemu otci možná bude žít o něco víc Gilneanů. Jaká ironie, když si vzpomeneme na..." chtěl dokončit myšlenku, ale už se k tomu nedostal, protože všichni uslyšeli volání o pomoc. Na stromě za velkou masou worgenů visel starý šedivý muž v pyžamu a jen z posledních sil se držel větve, zatímco worgeni se houfovali dole v předtuše snadné kořisti.
    "To je Krennan Aranas," zbledl Godfrey. "Královský lékař, jednou zachránil princeznu Tess. Nemůžem ho tam nechat."

    Hlídač ale nečekal, až Aranase worgeni sežerou, vyskočil na Godfreyova koně a než tomu mohl lord zabránit, už se prodíral vlnou worgenů ke stromu, na kterém byl lékárník uvězněn. Worgeni se po koni sápali, ale zvíře bylo rychlejší, takže ho nestihli stáhnout k zemi. Jezdec koně pod stromem na okamžik zabrzdil, stáhl Krennana, otočil se a vyrazil stejným tempem zpět ke Crowleyho domu. Lorna i Godfrey na ten šílený čin zírali s otevřenými pusami, ale seržant se nezapomněl a popoháněl vojáky s puškami, aby se připravili k palbě. Hlídač i Krennan se vrátili k ostatním a Godfrey, který se zatím vzpamatoval, vydal rozkaz.
    "Máme Aranase! Palte jak chcete!" Vojáci rozkaz s radostí splnili a vzduch se naplnil výstřely, zápachem střelného prachu a nářkem postřelených worgenů.
    "Dobrá práce, ale tohle už nikdy nedělej," řekl Godfrey Hlídači, zatímco Aranas mu vděčně děkoval a Cleese ho povzbudivě poplácal po zádech.
    "A teď bude nejlepší, když Aranase a Lornu odvedeš na Greymaneův dvůr. Král i Crowley budou rádi, až je uvidí naživu. Chystají tam evakuaci města a odchod do Duskhavenu." Lorna si ale postavila hlavu.
    "Zůstanu tu s vámi. Střílet umím dobře a vám se každá ruka bude hodit," dupla si rozhodně. Godfrey jen mávl rukou, takže na dvůr odešel jen Hlídač a Aranas.
    Evakuační postupy na Greymaneově dvoře jely na plné otáčky. Král, princ Liam a lord Crowley živě diskutovali o tom, kdo zůstane ve městě a zdrží worgeny, takže ostatní budou mít čas na únik.

    "Král by neměl opouštět své město," poznamenal zachmuřeně Genn.
    "Král by především neměl opouštět svůj lid, Genne," oponoval Darius. "Neboj se, já a mí rebelové pro vás vykoupíme dost času, aby jste utekli všichni do bezpečí. Děla jsou už u katedrály, bude to řež hodná vyprávění."
    "Otče, nech mě tu s Dariem. Chci pomoct a je to i má povinnost vůči Gilneasu," přemlouval otce Liam.
    "Ani náhodou, chlapče," rázně ho odmítl Darius. "Král bude mít i tak dost starostí a já nechci, aby se mučil tím, zda je jeho syn naživu nebo ne."
    "Darius má pravdu, Liame. Náš lid nás potřebuje jinde. A tobě, Darie, přeju hodně štěstí. Byli jsme blázni, že jsme proti sobě bojovali. Zůstat jednotní, worgeni by neměli sebemenší šanci."

    Darius se vyhoupl na koně a chystal se k odjezdu. Pak si ale všiml Hlídače.
    "Ty! Měl bych na tebe žádost. Pojedeš se mnou ke katedrále a pomůžeš nám. Vezmi si pochodeň, budeš s ní po cestě tam mávat, aby šli všichni worgeni za námi." Hlídač poslušně přikývl a vyskočil na koně za Daria. Koni se sice moc nelíbilo, že má nést dva místo jednoho, ale přece jen barikádu přeskočil. A zatímco Darius ho hnal, aby dorazili ke katedrále co nejrychleji, Hlídač mával pochodní na všechny strany. Lord měl pravdu, worgeni si ohně nejen všimli, ale hned se za ním pustili. Kůň přeskočil zídku katedrální zahrady a prohnal se rozbitým dvorem. Katedrála úsvitu byla ohromující i teď, když se okolo ní rojili worgeni. Na schodech před ní stálo šest děl a za nimi rebelové, připraveni spustit kanonádu. Crowley přijel před dveře, seskočil z koně, předal velení Tobiasi Mistmantlovi a zmizel v obří katedrále. Tobias poslal Hlídače k volnému kanónu a zahájil palbu. Už tak rozbitý dvůr byl brzy napadrť, když na něj začaly dopadat dělové koule. Spousta worgenů byla na maděru, ale to ty přeživší očividně netrápilo. Rebelové měli dost zásob na to, aby vedli otevřenou válku další měsíc, ale teď byla zásoba koulí i prachu vyčerpána za dvě hodiny.

    "Ústup!" zavelel Mistmantle svým mohutným basem. "Do katedrály!" Hlídač a rebelové neochotně opustili děla a zabarikádovali se uvnitř. Přehradili dveře dvěma masivními svícny, to ale v žádném případě nemohlo vydržet navždy. Obránci se shromáždili před oltářem, na kterém stál Darius s taseným mečem v jedné a pistolí v druhé ruce.
    "Nebojte se těch zvířat! Ještě jich zabijeme hodně, než slunce vyjde! Doufám, že na každého z nás padne těch bestií deset!" volal povzbudivě. Dveře povolily a worgeni se nahrnuli dovnitř. Nádherné vitráže katedrály se rozsypaly a skrz okna vpadly dovnitř další bestie. Rebelové zařvali a ve svém posledním vzepření bojovali nebývale statečně, jako divočák zahnaný do kouta. Rychle se ale unavovali. Bylo jasné, že worgeni nakonec vyhrají, ale rozhodně to nemělo být levně. Hlídač vystřelil z bambitky a v tu ránu pocítil velice ostrou bolest v ráně, kterou mu způsobil Josiah. Do té doby ho jen svědila, ale teď se rozbolela do obludných rozměrů. Hlídač upadl na zem a držel se za ruku. Svět se mu začal rozplývat před očima. Poslední, co si pamatoval, bylo vycházející slunce, řev bojujících a nakonec pocit zuřivého hladu. A pak už jen jedno jediné. Tma.

    část čtvrtá: Beránek v rouše vlčím:
    Hlídač se pomalu probral, oči ale nechal zavřené. Bolel ho krk, záda i obě zápěstí. Chtěl si je promnout, ale něco mu v tom bránilo. Otevřel oči a s hrůzou zjistil příčinu té strnulosti. Byl zavřený v ohradě s vysokým plotem a pro jistotu ještě do klády. To jeho malou radost z toho, že je naživu, rychle zahnalo. Nemohl přijít na to, proč je zavřený nejen v té velké ohradě, ale navíc ještě v kládě. Nemohl dokonce ani otočit hlavou, tak byla kláda těsná. Brzy se však měl důvod svého věznění dozvědět.

    K jeho kládě přišli tři muži: král Genn, lord Godfrey a třetí muž v dlouhém šedém hábitu s kápí, kterého neznal.
    "Podívej se na sebe," řekl mu s opovržením Godfrey. "Co se z tebe stalo. Kdysi člověk, dnes zvíře."
    "Dej mu pokoj, Vincente. Ten, koho vidíš před sebou v kládě, nám dost možná kryl záda, zatímco jsme prchali sem," zpražil lorda král a obrátil se na kapucína. "Myslíte, že se dá ještě vyléčit?"
    Hlídač nechápal. Proč by ho měli léčit? Zraněný nebyl, to by ho nedrželi v kládě, a duševně se cítil naprosto v pořádku.
    "Nevím. Šance tu ještě je, ale moc znalostí o té nemoci nemám. Myslím ale, že kdybychom mu dali ještě trochu času, tak to půjde," odpověděl neznámý.
    "Ale času nemáme dost ani pro sebe, natož pro něj. A podle protokolu..." pokusil se oponovat Godfrey, ale král ho přerušil.
    "Myslíš si, že Darius se řídil nějakým protokolem, když padl v katedrále při obraně našich zad, zatímco jsme utíkali?!"
    Takže Crowley byl mrtvý. Všichni rebelové byli mrtví a on jediný přežil katedrálu. To bylo strašné zjištění.
    "Lord...Crowley...mrtvý?" dostal ze sebe s obtížemi a zalekl se, když uslyšel svůj hluboký a nepřirozený hlas.
    "Slyšeli jste?" zeptal se udiveně neznámý muž. "Promluvil! To je velice dobré znamení. Mluví, rozumí nám a záchvaty vzteku už taky pominuly. Myslím, že našeho přítele můžeme bezpečně vypustit." Král přikývl a zavolal seržanta Cleese, který kládu i přes protesty lorda Godfreye otevřel. Hlídač se s námahou zvedl a chtěl si promnout krk. Pak ale uviděl své ruce a zděšením zařval. Místo páru lidských rukou se díval na dvě hubené a chlupaté worgení pracky. Tak to byla ta nemoc, ze které měl být léčen.
    "Á ano, asi jsem tě na to měl připravit," řekl lítostivě cizinec. "Je to tak, jsi teď worgen. Díky mým lékům máš ale mozek člověka, jen podobu léčit neumím."
    "Máš štěstí, že tě tady Aranas stihl vyléčit, Vincent tě chtěl popravit," řekl povzbudivě král.
    "A pořád chci, na tom se nic nezměnilo," přisadil si lord. "Worgeni jsou nemyslící brutální zvířata a nic mě nepřesvědčí o opaku." Krennan i král však byli jiného názoru.
    "Sloužil jsi nám dobře jako člověk, Hlídači. Doufám, že stejně užitečný budeš i jako vlk. Já teď odjedu do svého paláce, nicméně nechám vám tu Liama, aby vám pomohl. Snad už ty otřesy pominuly a budeme mít konečně zase klid jako před těmi zatracenými worgeny. Hodně štěstí vám všem," uklonil se lehce král a odešel z ohrady. Godfrey se jen nesouhlasně otočil na podpatku a odkráčel pryč. Hlídač si stále prohlížel ruce a ohmatával obličej. Kdo by tomu taky mohl uvěřit, že se stal tím, proti čemu bojoval v tak krátké době.
    Krennan na něj hvízdl a tím ho probral. Hodil po něm velkou košili, vestu a dlouhatánské kalhoty. Během své proměny totiž Hlídač zmohutněl a jeho kabát se roztrhal na kusy. Nebo ho mohl rozdrásat on sám. S námahou se oblékl a stejně namáhavě se zeptal Aranase, co se tu stalo.

    "Je to už několik týdnů, co jsme opustili Gilneas. Po lesích jsme nachytali worgeny a pokoušeli se léčit jejich šílenství. Ten protokol, o kterém mluvil pan Godfrey, přikazuje každého worgena, který se nevyléčí do dvou týdnů, utratit. Tys měl štěstí, že se za tebe král postavil, protože už jsi den přesluhoval. Osobně nevím, jak tě rozeznal od ostatních. Ale teď už dost řečí, máme spoustu práce. Teda vlastně až zas tak moc ne, protože to vypadá, že budeme mít konečně klid. Posledních pár dní jsme tu měli menší zemětřesení, ale nic silného. Ale jestli chceš být užitečný, dojdi mi do mého skladu za vesnicí pro pár beden s lékařský náčiním a aparaturou. Ve vsi mi je schraňovat nechtějí." Hlídač udělal pár kroků a když si byl svou chůzí jistý, vyrazil směrem, který mu Krennan ukázal. Duskhaven býval malou vesnicí, ale teď se notně rozrostl o stany a narychlo postavené boudy uprchlíků. A to ještě někteří odešli do dalších vesnic: Stormglenu, Emberstonu a Keelského přístavu.

    Najít sklad nebyl zas takový problém, byla to vlastně jen kůlna na kraji útesu, které chyběla stěna. Hlídač si naložil dvě bedny a ve chvíli, kdy se otočil, uviděl něco krajně znepokojujícího. Byl to domobranec přibodnutý dlouhým nožem ke stromu. Mrtvý. Hlídač vytáhl nůž a nechal mrtvolu spadnout na zem. Nůž byl dlouhý, zubatý a s motivem lebky. Vypadal barbarsky, ale linul se z něj závan strachu a paniky. Hlídač si nůž zastrčil za opasek a pak jeho pozornost upoutalo něco jiného. Pod srázem se objevilo něco příšerného. Bylo jasné, že ta krátká doba klidu pro utečence z Gilneasu právě skončila.

    část pátá: Vypusťte psy:
    Dvě velké lodě kotvily u břehu. Obě však byly odlišné od těch, které tu kotvit směly. Byly černofialové s tmavými plachtami a příď měly vytvarovanou do motivu obrovské lebky s beraními rohy. To byly lodě Opuštěných, národa nemrtvých, který se usadil v ruinách Lordaeronu. Jejich příchod nevěstil nic dobrého, Opuštění rozhodně nebyli "muži" míru.
    Hlídač nechal bedny bednami a rozběhl se zpět k Duskhavenu varovat obyvatele. Vpadl do radního sálu, kde už živě diskutovali starostka Duskhavenu Gwen Armstead, bývalý cechmistr a worgen Jack Derrington, Krennan Aranas, lord Godfrey a lord Walden, který žil na pobřeží, kde zakotvily lodě.
    "Pardon," omluvil se. "Lodě...nemrtví..."
    "Ano, to už víme taky," vyštěkl Jack. "Tady Walden nám o tom řekl." Walden se lehce uklonil, když uslyšel své jméno.
    "Bavíme se tu o tom, co s tím dělat. Já říkám bránit hlavně Duskhaven. Aranas navrhuje ústup do hor a lord Godfrey je pro protiútok," vysvětlila Gwen situaci.
    "Nech nás tu o samotě a běž pomoct princi Liamovi. On, seržant Cleese, lovec Blake a pár dalších odráží nemrtvé průzkumníky," vyzval Hlídače Godfrey.  Hlídač přikývl a vypadl ven.

    Najít prince nebyl zas takový problém. Problém byl ho poznat. Vypadal jinak, než když mu přikázal evakuovat Obchodnickou čtvrť. Vlasy měl dlouhé a nemyté a na bradě mu nekontrolovaně rostl plnovous. Košili neměl vůbec, divoce pořvával na nemrtvé a stejně divoce mával kordem. Neustále posílal duskhavenské domobrance z místa na místo. Nutno poznamenat, že to mělo relativní úspěch, přes všechnu přesilu nemrtvých drželi celkem stabilní pozice. Opuštění se ale rozhodli vzít vesnici útokem a to za každou cenu, takže se jich z lesíka vyhrnulo asi padesát, což vysoce převyšovalo počty Gilneanů. Hlídač si uvědomil, že nemá zbraň, ale pak si vzpomněl na dlouhý nůž. Vytáhl ho a ohodnotil. Do boje to nebylo nic moc, ale teď nebyl čas si stěžovat. Všiml si, že jeden z průzkumníků se nenápadně plíží za prince. Přiskočil k němu a mohutnou ranou přibodl nemrtvého k zemi a změnil ho na totálně mrtvého. Liam odrazil útočníka, který ho zaměstnával a povzbudivě se na Hlídače usmál, než si jeho kord našel další cíl. Hlídač se v ráně přepočítal, bodl mnohem silněji než musel, takže nůž teď bylo prakticky nemožné vytáhnout. Pokrčil rameny a pustil se do boje holými prackami. Ostatní worgeni v domobraně zbraně koneckonců taky neměli, protože se jim ještě pořád nevěřilo.

    Najednou jeden z domobranců, skoro ještě chlapec, vyděšeně zapištěl a zmizel mezi domy vsi. Nikdo se na něj nezlobil, protože důvod k útěku byl více než pádný. Mezi stromy se objevila jedna z nejobávanějších zbraní všech nemrtvých. Hnus. Neuvěřitelně odporná nestvůra sešitá z těl padlých. I když vrátit nemrtvého mezi mrtvé nebylo zas tak těžké, hnus je něco jiného. Blake se svými střelci pálili do hnusu jednu střelu za druhou, nezdálo se ale, že by to monstru vadilo. Hlídač se rozhlížel po něčem, co by mohlo pomoct. A taky to našel. Popadl jeden ze sudů se střelným prachem, ten byl ale moc těžký. Cleesovi naštěstí došlo, o co se snaží a tak mu vyběhl na pomoc. Společně sud zvedli a přibližovali se k hnusu. Ten si jich nevšímal, protože Liam ho bavil víc než dost. Napnuli všechny síly a narazili mu sud na hlavu. Hnus vydal překvapený zvuk. Všichni v jeho blízkosti odběhli a Blake zamířil. Obrovská rána třaskla nad Duskhavenem, jak sud s prachem vybouchl. Zbytek těla nemrtvé obludy z hnusným šplechnutím dopadl na zem a Opuštění se dali na ústup. Obránci zajásali a hned začali ošetřovat raněné a počítat mrtvé. V tom všem se na bojišti objevil lord Godfrey s vojenským doprovodem.
    "Ještě je brzo jásat!" řekl tvrdě. "Ti z vás, co nejsou vyčerpáni k smrti, za mnou! Jdeme se jich zbavit jednou provždy." Asi s třiceti domobranci se Godfrey chystal k odchodu na pole. Liam se taky přihlásil, ale lord ho rázně odmítl. Hlídače ovšem ne, i když bez výhrad to taky nebylo.
    "Nebudu ti lhát, nelíbí se mi, že v našich řadách působí worgeni. Ale teď je nejspíš zvláštní situace. Dávej si pozor, zkusíš udělat cokoli srandovního a skončíš s kulkou mezi očima, jasné?" Hlídač přikývl, i když se mu ten člověk hnusil.
    "Dobře. Asi budeš potřebovat zbraň. Vem si tu kord někoho z padlých a dojdeš na pole," rozkázal Godfrey a se svou malou armádou odešel na pole. Hlídač si vzal kord, ale přišel mu moc malý a lehký, takže si vzal ještě jeden do druhé ruky, aby si nepřišel tak neozbrojený. Se dvěma kordy za opaskem vyběhl k farmám. Ke svému údivu zjistil, že běží mnohem rychleji a neunavuje se tak snadno. Očividně pozitivní dopad Kletby. Dokonce dorazil na místo posledního střetu dříve, než Godfrey.

    "No to se podívejme," řekl lord jízlivě, když dorazil. "Přijde sem ještě před námi a se dvěma meči. Aby jsi s nimi taky uměl bojovat." Pak se otočil ke svým "vojákům" a chtěl nejspíš pronést nějakou řeč. Tento plán ale překazili šípy, které vyletěly z kukuřičného pole. Až na dvě výjimky všechny minuly. Domobranci nečekali na lordův rozkaz a vrhli se do pole. Opuštění jim vyběhli na proti. Godfrey se zmýlil, worgeni znamenali skutečný přínos do bitvy. Byli mnohem agilnější a nemrtví se jich z nějakého důvodu báli. Hlídač se se svými dvěma kordy pohyboval po bojišti jako smrtící vítr a i když mu někdo jednu nebo druhou zbraň vyrazil z ruky, jeho drápy byly stejně smrtelné. Nemrtví poznali, že nepřítele hluboce podcenili a dali se na ústup k lodím.

    Jen jeden luk opuštěných stále střílel. Jako temný stín se ze střechy Alleryho statku spustila vůdkyně celé operace, generálka Thyala. Zasáhla několik mužů a ti se s bolestí sesuli k zemi. Hlídač zavyl a spolu s několika dalšími worgeny prudce vyrazil za nemrtvou elfkou. Thyala nebyla hloupá a dala se na útěk, cestou ale pořád střílela šípy. Někteří nemrtví se ji pokoušeli bránit, s nimi ale rozzuření worgeni udělali rychlý proces a rozdrásali je na cáry. Thyala se zastavila před venkovským domem lorda Waldena a tasila dlouhou dýku. Šípy jí konečně došly. Ale i s dýkou se dokázala účinně bránit. Najednou se ozval štěkot. Zpoza Hammondova statku vyběhl lord Godfrey, lovec Blake a asi dvanáct mastifů.

    "Na ní, chlapci!" zařval Godfrey a Blake vypustil psy. Mastifové se vrhli na Thyalu a během minuty ji roztrhali na kusy. Opuštění byli poraženi.
    V tu chvíli se země děsivě zatřásla a zdálky se ozvalo příšerné zařvání, jako kdyby někdo otevřel peklo. Zemětřesení neustávalo a uprostřed jednoho z polí se objevila trhlina. Všichni rychle vyběhli k ní, aby se dostali na druhou stranu dřív, než se ten kus země utrhne a zmizí v moři. Obrovská vlna narazila do pobřeží a spláchla všechny a všechno. Zemětřesení ustalo, ale voda stále stoupala. Už potřetí ohrožoval Gilneany nepřítel a tentokrát nebyl boj řešením.
    avatar
    Orkelt

    Posts : 169
    Join date : 14. 11. 14
    Age : 20

    Re: Město vlků

    Příspěvek pro Orkelt za Mon Oct 12, 2015 6:20 pm

    Město vlků


    část šestá: Teče nám do bot:
    Hlídač si rychle uvědomil, co se děje a několika mocnými tempy se dostal na hladinu. Zhluboka se nadechl a pokusil se zorientovat. Byl asi dvacet metrů od pevniny a s námahou k ní doplaval. Vyškrábal se po čtyřech na břeh, vykašlal vodu a dolehl na záda.
    Ležel tak asi dvě minuty a pak se podíval okolo sebe. Další přeživší se drápali na břeh, zatímco z Duskhavenu přicházela pomoc v čele s princem Liamem. Hned se začali starat o ty vážněji raněné. Promočený Hlídač se pomalu zvedl a zamířil k Duskhavenu. Nikdo neprotestoval, možná si ho nikdo ani nevšiml. Několik dalších, co měli to štěstí a zůstali nezranění, se vydalo zpátky do vesnice. Voda na místě bývalých polí rychle stoupala, nebylo času nazbyt.

    Ukázalo se, že Gwen to naštěstí také došlo. Došlo jí, že tady zůstat nemůžou, že Duskhaven je odsouzený k záhubě. Hned vydala příkazy k evakuaci do královského paláce. Tohle místo totiž mělo několik výhod, které Duskhaven neměl. Byl vysoko, ne zas tak daleko a dost veliký pro všechny uprchlíky, alespoň na pár dní. Když Gwen uviděla Hlídače, nezdržovala se nějakými zdvořilostmi.
    "Něco od tebe potřebuju. Musíme odsud, ale nemůžu nutit lidi, aby tu všechno nechali. Máme vozy, na kterých můžeme jejich majetek odvézt, jenže je nemá kdo táhnout. Kus odsud je Crowleyho bývalý sad. Žije tam teď Lorna a taky její koně. Je jich dost na to, abychom se nemuseli strachovat o to, jak dostanem vozy do hor. Musíš ji přesvědčit a přimět, aby šla s námi a koně vzala s sebou. O nic jiného se bát nemusíš, pro babičku Wahlovou pošlu Jacka a bratři Haywardové mají lodě, ti se zachrání sami. Ale dávej pozor, je teď trochu labilní po smrti svého otce. Hodně štěstí," řekla rychle Gwen a začala se věnovat jiným věcem. Hlídač si jen povzdechl a vyrazil na cestu k sadu. Zasloužený odpočinek musí počkat.

    Crowley si naštěstí nevysadil sad až zas tak moc daleko od vesnice, takže cesta netrvala dlouho. Lorna zrovna seděla na lavičce před chatkou a když uviděla Hlídače, přivítala ho po svém. Hlídač jen taktak uskočil výstřelu z pušky a skryl se za strom.
    "Máš jen pár vteřin na útěk, než si nabiju a pošlu tě za mým otcem, ty bestie!" zařvala divoce, zatímco si nabíjela pušku.
    "Počkej!" zavolal na ni Hlídač. "Já nejsem divoký worgen! Jsem ten Hlídač, co si k tobě během útoku na město přišel pro zbraně proti worgenům." Lorna dokončila nabíjení a zamířila, k výstřelu se ale neodhodlala.
    "A co tu chceš?!" zeptala se už o něco mírněji a nezdálo se, že by chtěla mluvícího worgena zastřelit.
    "To zemětřesení, zaplavuje Duskhaven. Gwen potřebuje koně, aby mohla odtáhnout vozy uprchlíků do paláce, do bezpečí." Zuřivost se vrátila do Lorniných očí a znova vystřelila.

    "Vy bastardi!" zařvala. "Greymaneové mi vzali všechno! Domov, přátele i otce! A teď chcete i koně?! Naserte si, radši se tu utopím s vědomím, že se topíte se mnou!" Nadávky vystřídal další výstřel. "Vím co Genn udělal!" pokračovala v nejvyšším stupni hněvu. "Nakázal mému otci, aby se sebevražedně postavil worgenům! Godfrey mi všechno řekl! Řekni mi Hlídači, proč bych měla pomáhat vrahům mého jediného rodiče?!" Hlídač si uvědomil, že Lorna je ohledně otcovy smrti dezorientovaná, i když nechápal, proč by jí Godfrey lhal. Počkal, až proletí další kulka a pak vsadil vše na jednu kartu.
    "Mýlíš se, Godfrey ti lhal!" řekl Hlídač, když vylezl z úkrytu. "Král Dariovi nic nenařídil, dokonce chtěl zaujmout jeho místo, aby Darius nemusel zemřít. Tvůj otec si vybral dobrovolně, byl to hrdina, ne loutka!" Lorna zamířila, pak se jí ale rozklepala brada a do očí vhrkly slzy. Nechala pušku spadnout na zem a svezla se na židli před domem. A pak udělala něco, co by od ní, drsné Crowleyho dcery nikdo nečekal: rozplakala se. Hlídač si trochu oddechl, když viděl, že mu od ní už nehrozí nebezpečí. Přesto k ní přistupoval velmi opatrně. Konejšivě ji položil ruku na rameno, což bylo při jeho podobě nanejvýš obtížné, aby to opravdu konejšilo. Nebránila se. Její hněv rázem zmizel. Hlídač ji nechal, ať se vybrečí a pak se opatrně zeptal na koně. Lorna ještě párkrát zavzlykala, ale pak si utřela uslzenou tvář a její výraz opět ztvrdl.
    "Máš pravdu, nemůžu nechat umřít nevinné lidi jen kvůli své pýše. Jdem pro koně," zavelela a odvedla Hlídače k ohradě. Lorna byla i přes své mládí tvrdou ženou a všichni to věděli, tahle změna by ale zaskočila možná i samotného Daria. Otevřela ohradu a zamlaskala na koně, kteří byli kvůli otřesům velmi nervózní. Jejich nervozita ale byla pryč, když je Lorna poplácala po šíji a pošeptala jim do ucha. Hlídač na to jen udiveně zíral, nikdy neviděl, že by koně šli sami, dobrovolně a bez otěží. Lorna to ale dokázala a tak se ona, Hlídač a jejich koňský doprovod rychle blížil k Duskhavenu. Sice se ještě zastavila na moment v chatce, kde si vzala pušku a kulky, hned nato ale vedli slíbenou pomoc ke Gwen.

    Situace v Duskhavenu byla velmi znepokojující. Voda už zatopila i střechy farem a nebezpečně se blížila k vesnici. Když ale Gwen uviděla koně, úzkost náhle trochu pominula. Rychle zapřáhli koně do vozů a vyrazili nahoru do hor, k paláci jejich krále. Hlídač byl dost unavený, pěkně dlouho nespal a přitom měl spoustu práce. Rozhlédl se, jestli se někdo nedívá a pak vklouzl do jednoho z krytých vozů. Uvelebil se na hromádce oblečení a konečně, blaženě a s pocitem bezpečí usnul.

    část sedmá: Palác Greymanů:
    Vůz sebou trhl a Hlídač spadl ze své hromady oblečení. Rozespale se protáhl, protřel oči a mocně zívl. Nevěděl, jak dlouho spal. Vylezl z vozu a oslepilo ho sluneční světlo. Rozhlédl se a zjistil, že jsou na místě. Uprchlíci dorazili do Greymaneova paláce. Slézali ze svých vozů, nechávali je ale naložené. Měli pocit, že se tu dlouho nezdrží.

    Princ Liam pomáhal uprchlíkům z vozů, zatímco jeho matka, královna Mia, se energicky starala o to, aby se do paláce všichni vešli. Liam se nejspíš po cestě stačil upravit, protože to už nebyl ten polonahý vlasatý barbar jako před Duskhavenem. Dlouhé vlasy měl stažené do culíku, vousy zastřižené do slušivé bradky a jeho oblečení konečně prozrazovalo šlechtice. Mia oproti němu byla oblečená v dlouhých šatech, bílých stejně jako její vlasy. Krále Genna Hlídač neviděl, stejně tak byla pryč i Liamova mladší sestra Tess. Hlídač se trochu upravil a vstoupil do Velké síně paláce. Sál to byl velký, s obrazy dalších Greymanů, honosným lustrem a nádhernou vitráží nad schody do patra. Sluneční paprsky zlehýnka prosvítaly oknem, což vytvářelo dojem, že nádherně vyrobené okno kouzelně svítí. Hlídač na vitráž omámeně hleděl, než ho z jeho kochání vytrhl princ Liam.
    "Jestli to není náš velký Hlídač," rozpřáhl bodře ruce. Hlídač se usmál, jak jen to jeho podoba dovolovala.
    "A jestli tohle není ten divoký barbar, kterého jsem viděl u Duskhavenu," opáčil Hlídač. Liama to očividně pobavilo.
    "Když si vezmu, že před tímhle vším bych tě za tohle mohl nechat zavřít pro urážku královského majestátu," zasmál se, pak ale jeho výraz zvážněl. "S otcem jsme probírali další kroky. V tomhle paláci nemůžeme zůstat navždy a kdoví, jak vysoko ta voda ještě vystoupá. Jenže on je občas tvrdohlavý jako osel. Zavřel se nahoře ve věži a zírá na své město. Radši nás nechá zemřít, než aby se ohnul. K ničemu se nemá a já ho přesvědčit nedokážu," pokýval vážně hlavou.
    "Třeba bych ho dokázal přesvědčit, král na Hlídku vždycky dal," navrhl Hlídač. Liam pokrčil rameny a ukázal na schodiště do věže.
    "Zkus to, jestli chceš, ale moc šancí si nedávej."

    Hlídač otevřel dveře do věže a vystoupal po ní nahoru. Věž byla nejstarší část paláce a dávala to na sobě znát. Dřevěné schody naříkaly a občas pod nimi prosvítalo moře hluboko pod útesem. Schodiště bylo úzké, rozhodně ho nikdo nedělal pro worgeny a Hlídač dost často tloukl svými kordy o stěnu. Po několika minutách konečně uviděl dveře na horní plošinu věže. Otevřel je a rozhlédl se. Nahoře dost foukalo a nebyl tam žádný nábytek, kromě jedné rozvrzané židle. Král Genn se opíral o zábradlí a zíral do dálky. Hlídač nevěděl, zda si ho všiml a zda se má ohlásit, či ne. Genn však jeho rozpaky rychle rozplynul.
    "Znal jsi mého otce, Archibalda?" zeptal se zničehonic. Nedal však Hlídači čas odpovědět.
    "Kdysi mi řekl, že princové se mění v krále a den v noc. Že to je přirozený běh věcí a nic ho nezmění. Jak rád bych tomu teď věřil. Neměl bych pocit, že můžeme ještě bojovat a místo toho tu stojím a dívám se, jak mi ty hnusné obludy útočí na město." Hlídač přistoupil k zábradlí a opřel se o něj. Král ukázal na sever a Hlídač se tam podíval. Z toho, co uviděl, se mu zježily chlupy na zádech hrůzou. Velká brána Greymaneovy zdi ležela roztříštěná na kusy a přes její trosky se hrnuly mraky nemrtvých.

    "Byli jsme zazděni až moc dlouho. Nepřítel nabral na síle a teď nás rozdrtí," řekl král melancholicky, jako by ho to ani nevzrušovalo. Byl s tím smířený.
    "Tady se můžeme ukrývat den, nanejvýš dva. Pak nás najdou a poslední království lidí na severu padne."
    "Takhle nesmíte mluvit. Ještě je pořád naděje..." pokusil se ho povzbudit Hlídač. Genn se jen hořce zasmál.
    "Ještě jsem pořád na pár hodin králem a král přece jen může všechno. I takhle mluvit. Věř mi, naše úloha v příběhu skončila, už není nic, co by nás mohlo zachránit a i kdyby bylo, už nám to stejně nepomůže. Konec nastal."
    Někdo zaťukal na dveře a vstoupil. Hlídač se ohlédl, král však pořád hleděl na sever a nezdálo se, že by chtěl příchozímu věnovat pozornost. Návštěvník byla asi šestnáctiletá dívka s černými vlasy, v černém kožichu a s bílou květinou v ruce.
    "Tati..." řekla nesměle.
    "Tess? Co ty tady děláš? Přišla ses podívat na zlomeného otce?" zeptal se Genn. Dívka se osmělila a začala mluvit.
    "Když...když jsem byla malá, dal jsi mi květinu - mírokvítek. Řekl jsi, že dokud pokvete v Gilneasu jediná květina, existuje naděje pro náš lid. Chtěla jsem ti to jen připomenout," řekla jemně a stejně jemně vtiskla Gennovi květinu do ruky. Král se zadíval na mírokvítek ve své ruce. Hlídač i Tess viděli, jak se mění výraz jeho tváře. Střídalo se v něm tolik emocí a horečně přemýšlel.

    Nakonec zbrunátněl, zasunul mírokvítek do trámu a rázně vykročil směrem z věže. Hlídač i Tess se na sebe podívali, napůl radostně, napůl zděšeně a vyběhli za ním.
    "Liame!" zařval král mohutně, když vešel do sálu. Roztřáslo to tabulky ve vitráži.
    "Připrav všechny Gilneany na trestnou výpravu! Jdeme si vzít zpět naše město!"

    část osmá: okolo obrů a skrz bažiny:
    Tahle změna mnohé potěšila, mnohé vyděsila, žádná negativní reakce se však neozvala. Sami by to ale nezvládli, bylo třeba sehnat i uprchlíky ze Stromglenu a Emberstonu, aby na město útočilo co nejvíc lidí. Stormglen byl blíž, takže tam taky směřovali nejdřív. Přípravy ihned začaly, ale protože většina uprchlíků svůj majetek z vozů ještě ani nezačala vykládat, netrvaly dlouho.

    Hlídač sešel na nádvoří před palácem. Kromě vozů uprchlíků tam stály taky tři královské kočáry. I ty byly naložené a na střeše jednoho z nich napůl seděla, napůl ležela Lorna a opírala se o svoji pušku. Pozorovala všechno to hemžení z výšky a škodolibě se usmívala. Od svých dlouhých šatů odstřihla sukni a místo toho si oblékla kalhoty, takže teď byla rozhodně mnohem pohyblivější. Když si všimla Hlídače, zamávala na něj.
    "Takže Genn se konečně zachoval jako chlap. Už bylo načase, všechno to utíkání mi začalo jít na nervy," usmívala se Lorna.
    "Co že tak zvesela?" zeptal se Hlídač.
    "Taky se až divím, když pojedu s Greymany. Jako s Dariovou dědičkou prý toho mají se mnou hodně co probrat, takže já jedu v kočáru s nimi. Až do Stromglenu v dostavníku s Gennem, Miou a Tess. Princ chtěl jet odděleně. A ty si luxusní dopravy taky užiješ. Sice nejedeš s královskou rodinou, ale zato s Liamem a lovcem Blakem. Docela bych to měnila," ušklíbla se Lorna uličnicky.
    Hlídač se zakřenil a šel hledat své spolujezdce. Blaka našel rychle, opíral se o rám dveří do paláce a vypadal, že podřimuje. Klobouk měl sražený do čela a dění kolem sebe nevěnoval pozornost. Hlídač mu poklepal na rameno a Blake se s bleskovou rychlostí ohnal po ruce a praštil Hlídače do tváře.
    "To aby sis pamatoval, že lovci nikdy nespí," řekl Blake stroze. Hlídač si drbal obličej.
    "To snad nebylo nutné. Kde je Liam?" změnil Hlídač téma. Blake se podíval dovnitř.
    "Měl by tu být každou chvíli. Vydupal si, že pojedem jako předsunutá hlídka. Jenže jestli chce dělat předsunutou hlídku, musí se naučit chodit včas," odpověděl Blake. Jen to dořekl, Liam vystoupil zpoza rohu a prohlédl si oba diskutující.
    "My o vlku a vlk za dveřmi," poznamenal Hlídač. Princ i Blake se tomu srdečně zasmáli a všichni tři se společně vydali ke svému kočáru. Kočí jim otevřel dvířka a předsunutá hlídka nastoupila. Princ i Hlídač měli trochu potíže s tím, jak se posadil, protože jim kordy dost překáželi. Blake se jen ušklíbl, sundal si pušku ze zad a pověsil na ni svůj klobouk.

    Kočár se dal do pohybu a cestující do družného hovoru. Povídali si o minulosti, dobách před zdí a rebelií, jak se Liam dostal z Obchodnické čtvrti, když byla zamořená worgeny, o Crowleym a hlavně o jeho dceře. O té Blake prohlásil, že ujde, zatímco Liam tvrdil, že taková kráska se jen tak nevidí. Hlídač měl na Lornu vlastní názor, který ale neřekl. Kdo by se taky chlubil tím, že ho chtěla zastřelit?
    Cesta příjemně utíkala a nikomu nepřišlo, že jedou už skoro dvě hodiny. Klid jim ale osud rozhodně nepřál. Najednou zaduněla děsná rána, kočár zapraštěl a převrátil se na bok. Princ měl štěstí, přistál na Hlídači a Blake se málem zabil o svou mušketu. Jeden po druhém se vyškrábali ven a vytáhli i své zbraně. Nezdálo se, že to bude teď pohodlné. Kočár ležel napůl roztříštěný na boku, kočí byl mrtvý a koně v nenávratnu. A to všechno, kvůli obrovskému balvanu, který přiletěl odněkud seshora. Blake se podíval na skálu nad nimi a zbledl.
    "Tam žije Koroth," zašeptal a ukázal na skálu. Liam i Hlídač ihned ztichli a přikrčili se. Znali Korotha. Byl to obr sužující Gilneaské farmáře po celá léta. Žil na skále u Stormglenu spolu s bandou ogrů.
    "Tudy ale pojedou i ostatní," šeptal princ. "Musíme změnit trasu, než sem dorazí." Hlídač s Blakem přikývli a společně se potichu odplížili, dokud si nebyli jistí, že je Koroth nemůže vidět ani slyšet. Pak se narovnali a po cestě k nejbližšímu rozcestí se radili, kudy pojedou.

    Na rozcestí dorazili dřív, než potkali jediný vůz. Posadili se na zem a čekali. Netrvalo dlouho a dorazil jeden z královských kočárů. Kočí zastavil. Otevřelo se okénko a Gwen Armsteadová z něj vystrčila hlavu.
    "Co se děje?" zavolala na kočího. Blake jim rychle vysvětlil situaci. Gwen pokývala hlavou a pak dala příkaz k odjezdu. Nová cesta měla vést přes bažinu. Nebyla nejbezpečnější ani nejkratší, ale pořád lepší, než riskovat průjezd okolo rozzlobeného obra. Princ se vyšplhal na kozlík vedle kočího a Hlídač se zachytil na střeše. Lovec Blake zůstal na křižovatce, aby uvědomil ostatní vozy.

    Bažina patřila k nejhorším a nejzrádnějším místům. Byl důvod, proč tamtudy nikdo moc nejezdil, leda by neměl na vybranou. Nebylo to nic, než jen podmáčený kus Blackwaldského lesa. Stromy byly černé a suché. A navíc měli všichni divný pocit, že je něco sleduje. Obvykle tam bylo velké ticho, ani žáby tam nežily, teď ale byl zřetelně slyšet podivný šramot. Hlídač pro jistotu tasil jeden ze svých kordů, připraven se kdykoli bránit. Tajemní obyvatelé bažiny se ale nejspíš rozhodli je nechat na pokoji, prozatím. Cesta přes bažinu šla rychle, protože i koně chtěli odtamtud co nejdřív.

    Brzy uviděli Stormglen, druhou základnu pro Gilneanské uprchlíky. Když ale seskočili a vylezli z kočáru, bylo jasné, že tu je něco špatně. Hodně špatně.
    avatar
    Orkelt

    Posts : 169
    Join date : 14. 11. 14
    Age : 20

    Re: Město vlků

    Příspěvek pro Orkelt za Mon Oct 12, 2015 6:24 pm

    Město vlků


    část devátá: Vesnice duchů:
    Stormglen byl prázdný. Čekali uprchlíky, nebyl tam ale nikdo. Gwen, seržant Cleese a Jack Derrington vystoupili z kočáru a rozhlédli se.
    "Kde jsou všichni?" zeptala se Gwen.
    "Netuším, měli tu být," řekl znepokojeně princ Liam.
    "Héj, je tady někdo?!" zahulákal Cleese, ale odpověděla mu jen ozvěna a šumění moře pod útesem.
    "Tohle je hodně, hodně divný," poznamenal Jack. Do Stormglenu dorazil další kočár. První z něj vylezla Lorna, která byla očividně ráda, že už nemusí s Greymany sedět na tak malé ploše. Její výraz se ale při pohledu na prázdnou ves rychle změnil na stejně udivený, jaký měli první příchozí. Královská rodina se netvářila jinak. Genn nařídil průzkum vsi a Mia s Tess musely zůstat v kočáře. Každý, kdo mohl, si vzal nějakou zbraň a poslechl králův rozkaz. Jediný neozbrojený byl Jack, který spoléhal na svoje drápy.

    Stormglen neměl radnici, zdejší radě sloužil pro schůze místní hostinec. I ten byl liduprázdný, bylo ale zřejmé, že před zmizením o něčem rokovali a místnost opustili ve velkém spěchu: rozbité nádobí, rozházené židle, převrácený stůl, to všechno pokrýval několikatýdenní prach a pavučiny.

    Hlídač vyšel ven zadním vchodem a zadíval se do Blackwaldu. Z hostince se ozýval rachot, jak Jack převracel místnost vzhůru nohama a hledal stopy. Hlídač si ho ale nevšímal, Blackwald ho dokonale upoutal. V tom černém lese se něco hýbalo. Hlídač si byl prakticky jistý, že právě ten les je zodpovědný za vyprázdnění vsi.
    Najednou se ozval Jackův napůl zděšený, napůl zhnusený výkřik. Hlídač tasil jeden z kordů a vběhl do hospody, kde uviděl Jacka a Gwen, jak zírají na něco na zemi, co vypadalo jako velký chlupatý pytel. Byl to mrtvý worgen. Vypadal, že tam leží už nějakou dobu. Mouchy už kolem něj létaly a puch z jeho těla nejspíš nebyl cítit kvůli té spoustě prachu ve vzduchu, kvůli čemuž byl překvapením. Velmi nemilým překvapením. Do místnosti vrazil Liam, Lorna a seržant Cleese, všichni připraveni k boji. Když ale uviděli důvod řevu, složili své zbraně a šli se nálezu podivovat. Král Genn s oběma kočími dorazil hned za nimi.
    "Tohle tu nemůžeme nechat," řekl, když uviděl mrtvolu. "Dlouho se tu nezdržíme, ale nehodlám dát v sázku životy našich lidí. Neutekli jsme Kletbě a moři, jen aby nás tu zabila nějaká nemoc. Hlídači, Cleesi, zbavte se toho," rozkázal ostře. Oba jmenovaní protáhli obličej, ale věděli, co to může způsobit, takže poslechli. Cleese ho popadl za přední pracky, zatímco na Hlídače zbyly ty zadní. Odtáhli mrtvolu k útesu a shodili ji do moře.

    "Odpočívej v pekle," plivl za ní ještě Cleese. "Prej, běž do armády, budou si tě vážit. A teď tu dělám pohodnýho, skvělý." Hlídač se tomu pousmál a šel se věnovat uprchlíkům z vozu, který právě dorazil. Jack a Liam zatím uklízeli hostinec a Gwen s Lornou dávali dohromady nějaké jídlo. Královna a Tess seděly v kočáře nad mapou Gilneasu a probíraly s Gennem další postup.
    Jako nejvhodnější volba se zdálo sídlo barona Ashburyho na východě: Tempest Reach. Ashbury disponoval velmi dobře vycvičenou domobranou a Tempest Reach patřil k nejlepším pevnostem Gilneasu. Sídlo barona nebylo zas tak daleko a určitě by je neodmítl. Už totiž přijal lordy Godfreye a Waldena, když přišli o svá sídla. Teď však bylo nejnutnější starat se o současnost, což kromě Greymanů dělali všichni.

    "Hlídači!" vyrušila Lorna Hlídače z jeho činnosti. Otočil se a Lorna mu vrazila do tlap malou ohmatanou knížku, očividně deník.
    "Našla jsem tenhle deník. Patřil muži jménem Bradshaw, který tu byl mlynářem. Popsal v něm i poslední dny Stormglenu. Píše tu cosi o návratu Kletby do lesa, znovuzrození Vlčího kultu a několika zmizeních. Pak záznamy končí, poslední je zhruba z doby, kdy jste se usadili v Duskhavenu." Hlídač deník otevřel a přečetl si pár stránek. Byla to stopa. Možná se občané Stormglenu ještě dali zachránit.
    "A ty myslíš, že všichni ze vsi teď běhají po Blackwaldu jako divoká zvěř?"
    "Je to možnost, kterou nesmíme přehlédnout. Přinejmenším to vysvětluje tu mrtvolu v hospodě."
    "A co král? Ví o tom?"
    "Ne. Alespoň zatím ne. Nechci mu nic říkat, dokud nebude jasno. To poslední, co potřebujeme je neopodstatněná panika. Ale ráda bych, abys šel prohledat Bradshawův mlýn. Třeba ukrývá nějakou důležitou stopu. A pokud tam opravdu jsou worgeni, snad se s nimi dokážeš dohodnout." Hlídač se zamračil. Tohle se mu nezdálo. Ale Lorna asi ví, co dělá, tedy když je klidná.
    "A kde je ten mlýn?"
    "Kdovíproč ho Bradshaw nechal postavit v lese," odpověděla. "Neboj, všechno bude v pořádku, jen si potřebuju být jistá," dodala, když uviděla Hlídačův výraz. Hlídač se podíval na uprchlíky a povzdechl si. Vzpomněl si na součást přísahy, kterou skládal při vstupu do Královské hlídky. Jednou z částí bylo: Sloužit králi Gilneasu i jeho lidu, jak v časech slávy, tak v dobách úpadku. A teď byl z Hlídky poslední a rozhodně nechtěl dobré jméno řádu pošpinit. Chvíli se takhle rozmýšlel, potom přikývl. Odmítl nabízenou lampu a vstoupil do černého Blackwaldu, bez jistoty, že se kdy vrátí.

    část desátá: Černý les:
    Blackwald nezískal své jméno pro nic za nic. Byl to hustý les zčernalých stromů, přes které neprošel jediný paprsek světla. To Hlídači nevadilo, jeho worgení oči si na tmu velmi rychle a dobře zvykly, takže viděl stejně, jako za jasného dne. Bradshawův mlýn nebyl daleko, ale i to stačilo na to, aby měl Hlídač toho lesa plné zuby. Vážně nechápal, proč by si někdo postavil v Blackwaldu dům, natož celý mlýn.

    O stavu budovy si nedělal žádné iluze, nicméně i tak ho stav mlýna překvapil. Dům byl zřícený a zarůstal černým břečťanem. Hlídač překročil několik spadlých trámů a hledal sebemenší náznak útoku worgenů. Najednou uslyšel podivný šramot. Tasil kord a ohlédl se za zvukem.

    "Neboj se, Gilneane, nejsem tvůj nepřítel," řekl jemný hlas a jeho majitelka vystoupila ze stínu. Vypadala úplně jinak, než jakákoli žena, kterou v životě viděl. Vysoká, spoře oděná s fialovými vlasy a kůží, zářícíma očima a hlavně dlouhýma ušima. Noční elfka.
    "Jmenuji se Belysra, Belysra Starbreeze. Já a mí přátelé vám chceme pomoci. Pojď se mnou, zavedu tě k nim." Hlídač se stále mračil, ale kord schoval. Elfům se snad ještě dalo věřit. Belysra vyšla na cestu a Hlídač ji následoval. Směr určit nedokázal, odhadl však, že jdou hlouběji do Blackwaldu, protože les byl čím dál hustší. Najednou se Belysra zastavila a varovně zvedla prst.
    "Slyšel jsi to?" zeptala se. Hlídač ani nemohl odpovědět. Ze stromu seskočila jedna z průzkumnic Opuštěných se dvěma zahnutými meči. Zaútočila, ale Belysra dokázala včas uhnout. Hlídač tak rychlý nebyl a schytal kopanec do břicha. Belysra bleskurychle sebrala ze země klacek a přetáhla s ním útočnici. Ta se zapotácela, čímž dala Hlídači jasnou šanci. Využil ji a prokousl ji krk. Nemrtvá padla na zem a Hlídač si odplivl.
    "Ještě že měla slabé nervy, jinak bych ji zavedla až k nám," řekla Belysra. "Rychle, musíme přidat."

    O pár minut a o hodně škrábanců později dospěli k cíli. Hlídač udiveně zíral na úkryt elfů. Byl to ohromný dutý strom, ze kterého vycházela namodralá záře.
    "Tohle je Tal'doren, bývalé sídlo Druidů smečky před tím, než jsme je vyhnali do Smaragdového snu. Teď tu jsme my. To, co vás postihlo, je částečně naše chyba, proto vám jdeme pomoct. Uvnitř jsou další jako ty." Belysra vstoupila do stromu a Hlídač hned za ní. V Tal'dorenu byli čtyři elfové a spousta worgenů. Většina jich tam postávala v hadrech, až na jednoho. Hlídač měl neodbytný pocit, že ho zná. Onen worgen se na něj otočil a hned mu to bylo jasné. Neměl totiž pravé oko a převyšoval všechny ostatní. Byl to opravdu on, ačkoli si všichni mysleli, že už je týdny mrtvý. Lord Darius Crowley.

    Hlídač si protřel oči, aby měl jistotu, že vážně hledí na vůdce rebelie. Darius si ho taky všiml, protože k němu přikráčel dlouhými kroky. Belysra se zatím odebrala do ústraní, k ostatním elfům.

    "Tebe znám," začal Darius. "Kde jsem tě jen viděl?"
    "V Katedrále úsvitu. Bojovali jsme tam proti worgenům a pak se jimi očividně oba stali, lorde. Mysleli jsme, že jste mrtvý."
    "Žádný lord," pousmál se Crowley hořce. "Pochybuju, že by se tady mohl kdy worgen stát šlechticem. A mrtvý? Ne, ani zdaleka ne. Ale radši je při tom nějaký čas necháme, Hlídači."
    "Ti elfové, to oni vás vyléčili?"
    "Nás ano, u tebe nejspíš svou práci odvedl Aranas, že?" Hlídač přikývl.
    "Šikovný chlapík. Vsadím se, že by dokázal vyléčit i Pohromu, kdyby jen dostal šanci. Věděl jsi, že..." Hovor jim přetnula Belysra. Vypadala nervózně.
    "Dariusi, Hlídači," začala zdvořile, jak se na elfku sluší. "Valorn sem ještě nedorazil. Má strašné zpoždění a já se bojím, že by...že ho Bloodfangové dostali." Hlídač nechápal, ale Darius ano a podle toho se zatvářil.
    "Kde by měl být?" zeptal se.
    "V případě nouze měl určeno několik míst, kde by to mohl schovat. Pokud je už pozdě na jeho záchranu, Kosu musíme získat stůj co stůj, dřív než Sylvanas." Hlídač se chtěl pořádně optat, ale lord mu k tomu nedal šanci. Zavolal Tobiase Mistmantla a vysvětlil mu situaci. Tobias kývl a šel vydat rozkazy ostatním worgenům. Crowley, Belysra a Hlídač vyběhl z Tal'dorenu k nejbližší skrýši, kterou byla malá chajda na západním okraji Blackwaldu. Všichni byli velmi rychlí a mrštní, takže k chatě doběhli během chvilky. Nedorazili tam ale první.

    Okolo chaty se to hemžilo kupou banší, kterým velela nemrtvá elfka ve známé černé zbroji. Další Sylvanasina generálka. Banší pročesávaly okolí domečku a generálka netrpělivě podupávala. Na plotě byla naražená ošklivě zřízená elfská hlava.
    "Valorn," zašeptala zlomeně Belysra. Jedna z banší náhle zvedla hlavu a podívala se jejich směrem. Určitě je zaslechla, ale protože se všichni tři přikrčili, nespatřila je a tak se vrátila k hlavnímu úkolu. Darius zavětřil, opatrně se rozhlédl kolem sebe a z kapsy vytáhl malou píšťalu. Ostrý hvizd zazněl Blackwaldem a agenti Opuštěných se poděšeně ohlédli. Dariovi odpovědělo mohutné zavytí. Tobias a asi čtyřicet worgenů vyskákalo z úkrytů a vrhlo se na nemrtvé. Překvapení Opuštění se bránili jen chabě a brzy bylo po boji.

    Belysra se na chvíli zastavila u Valornovy hlavy a zavřela jí oči. Pak vstoupila do chajdy a odsunula několik prken v podlaze. Úlevně si oddechla a vytáhla dlouhý úzký balík ve tvaru L. Rozbalila ho a všem bylo hned jasné, proč o něj elfové i nemrtví tolik stojí.

    část jedenáctá: Vůdce smečky:
    Kosa Elune. Mocný nástroj, snad starší než samotní elfové. Kdysi dávno byli Druidi smečky mocnou odnoží druidismu. Jejich vůdce, Ralaar Fangfire, přišel s novou formou. Vlčí formou, která využívala moc samotného Goldrinna. Jenže vlčí forma byla nedokonalá. Ti, kteří se proměnili, nezvládli proměnu nazpět a jejich mysl se zatemnila. Z Druidů smečky se stali Druidi kosy, kteří se snažili spoutat nesmírný potenciál vlčí formy. Všechno došlo až tak daleko, že samotný Malfurion je s pomocí Kosy vyhnal do Smaragdového snu, aby se už nikdy nevrátili ohrožovat tento svět. To oni byli zodpovědní za to, co se stalo s Gilneasem. Kdo měl Kosu, měl i moc přivolat je zpět do Azerothu. Hrůza pomyslet, co by s tímhle dokázala Sylvanas.

    Jakmile získali Kosu Elune, rozkázal Darius okamžitý návrat do Tal'dorenu. Elfové a několik worgenů tam zůstalo, nikdo ale nechtěl riskovat, že by Bloodfangové mezitím dobyli Strom. Rychle se vrátili a všem se velmi ulevilo, když uviděli Tal'doren v bezpečí. Polevili a ke Stromu došli volnou chůzí, protože nač spěchat? Kosu měli, Tal'doren byl v bezpečí a ve vzduchu viselo, že Kletba má být brzy zlomena.
    "Belysro!" zavolal hluboký hlas odněkud seshora a všichni se za ním otočili. Worgen dvakrát větší než Darius seskočil ze stromu, až se země zatřásla.
    "Belysro," zopakoval s úšklebkem. "Pamatuješ si na mě? Ralaar. Ralaar Fangfire, tvůj starý přítel." Belysře se do tváře nahrnula krev. Sevřela pevně Kosu a s výkřikem zaútočila na velkého worgena. Ten mocný útok vykryl a Belysru odrazil na stranu.
    "Proč? Proč chceš zabít starého Ralaara? Co ti Malfurion napovídal?"
    "Shan'do mi ukázal pravdu. Ty už nejsi Ralaar! Ty jsi...!" nedořekla větu, zato se zvedla ze země, přichystaná k dalšímu výpadu.
    "Co? Co jsem?" zasmál se děsivě worgen. "Ó, ale já to přece vím. Alfa Prime! Já jsem Alfa Prime, vůdce smečky a nejsilnější ze všech worgenů! A celá smečka je tu se mnou! Dej mi Kosu a opusť Tal'doren a já vás nechám v klidu odejít!" Belysra na něj zařvala něco v elfštině. Gilneané tomu nerozuměli, ale rozhodně to nebylo nic hezkého.

    Alfa Prime zavrčel a pak mocně zavyl na celý les. Hlídač pocítil silné nutkání ho následovat a poslechnout, ale ovládl se. Všiml si, že s tím bojují i ostatní worgeni, včetně Daria. Nikdo se tomu ale nepoddal, všichni se přemohli.
    Za Alfou se začaly hýbat stíny a ze stínů vyběhli další worgeni. Bloodfangové.
    "Kosu a Tal'doren," zopakoval Alfa Prime svou žádost.
    "Nikdy!" zařvali svorně Dariovi worgeni. Alfa zavyl podruhé a Bloodfangové zaútočili. Byli ve velké přesile, ale Dariovci měli rozum a svobodnou vůli, díky čemuž jim zbraně nebyli cizí. Ani tak to ale nebyl férový boj.

    "Do Stromu! Do Tal'dorenu!" zavelel najednou Darius. Všichni ho poslechli a přeskakovali těla padlých směrem k Tal'dorenu. Nebylo to skoro k ničemu, jen bojovali na menším prostoru. Kořeny dutého stromu ochotně nasávali vlčí krev.
    Belysra a elfové se postavili doprostřed stromu, zatímco worgeni je bránili. Elfové začali cosi provolávat v elfštině. Z Kosy vycházelo stříbrné světlo, které se jen těžko dalo vysvětlit. Elune samotná jim přála. Jakmile se světlo dotklo Bloodfangů, ztráceli svou zuřivost a vracela se jim svobodná vůle.
    Alfa Prime poznal, že prohrává. Vpadl do Tal'dorenu a v záchvatu hněvu odhazoval každého, kdo se mu postavili do cesty.
    "Belysro!" stačil ještě zařvat, než ho neznámá síla spoutala na místě. Okolo Alfy se zhmotnilo několik přízračných vlků, všichni zářili tím samým stříbrným světlem, které vracelo Bloodfangům rozum.
    "Arvell?" zeptal se trochu poděšeně. "Ty jsi přece mrtvý!"
    "Ano, jsem." řekl klidný a děsivý hlas jakoby zdálky. "Jsem mrtvý a ty se ke mě přidáš, Ralaare." Vlci skočili na spoutaného Alfu. Silný záblesk světla a Alfa zmizel. Na jeho místě ležela hromádka vlčích kostí a nad ní se vznášela bludička. Všichni se jí poklonili, elfové, Dariovci i Bloodfangové.

    "Smečka nesmí být bez vůdce. Vždycky musí být Alfa. Já vás zbavil starého, vyberte si nového. I když myslím, že to bude rychlá a ne nerozumná volba. Sbohem worgeni, sbohem elfové, sbohem, má lásko." A s těmito slovy se bludička rozplynula. Všichni klečící se narovnali a worgeni pohlédli na jednoho z nich. Na lorda Crowleyho. Ten se na ně podíval a mlčky přikývl. Worgeni propukli v jásot. Crowley v tom reji našel Hlídače a odtáhl si ho stranou.
    "Musíme se rozloučit, ve Stormglenu na tebe už určitě čekají. To, co jsi tu dnes viděl, se nestalo, jasné? Nikomu o tom neřekneš, jsem pořád mrtvý."
    "Ale králi se budete určitě hodit, až zaútočí na město," namítl Hlídač. Tohle Daria překvapilo.
    "Genn chce Gilneas zpátky? Asi se vážně na stará kolena vzchopil a začal se starat o okolní svět. Dobrá, budem tam, až se to semele. Jsme teď přece jen silnější, než předtím, což by byla škoda nevyužít. Bloodfangové se nám velmi hodí. To ovšem neznamená, že to někomu řekneš. Až do útoku jsme mrtví. Doufám, že nebudeme mrtví i po něm."
    "Hej, Hlídači," přerušil hovor jeden z elfů a podal Hlídačovi čutorku s vodou. "Vypij to. Budeš se potom moci proměnit zpět na člověka. Neboj se, podoby můžeš střídat, jak se ti zachce a na oblečení to nemá žádný vliv, takže nemusíš shánět ošacení pro oba." Hlídač čutorku vypil a ihned pocítil, jak bestie, která se až doteď občas ozývala, slábne a mizí. Poděkoval, rozloučil se a vyrazil na cestu zpět do Stormglenu.
    avatar
    Orkelt

    Posts : 169
    Join date : 14. 11. 14
    Age : 20

    Re: Město vlků

    Příspěvek pro Orkelt za Mon Oct 12, 2015 6:28 pm

    Město vlků


    část dvanáctá: Hadi na prsou:
    Ve vsi ho přivítala Lorna.
    "Tak co? Byl jsi pryč dost dlouho."
    "Pročesal jsem celý les a nic nenašel," zavrtěl Hlídač hlavou, pamatujíc na slib Dariovi. Lorna trošku posmutněla, asi si opravdu přála něco najít.
    "Zatímco jsi byl v lese, my jsme se tu stačili shromáždit a připravit nocleh. A přijel Godfrey z Tempest Reach, prý aby věděl, co mají nachystat."
    "A kde je teď?"
    "Odjel s králem a Aranasem svým kočárem zpátky k Ashburymu. Tohle je politika, dobrá pro ty starouše, ne pro mě. Třeba je ještě zastihneš," usmála se té myšlence.
    "A proč by ne?" usmál se Hlídač a vypjal hruď. "Tady už stejně nejspíš nebudu užitečný." Lorna se trochu ulekla.
    "To myslíš vážně? Nahánět kočár? Jestli se ti to povede, máš u mě flašku archivního vína, co jsem našla ve sklípku," zasmála se srdečně. Hlídač se otočil, klesl na všechny čtyři a jako divoké zvíře vyběhl ze Stormglenu. Lorna se jen udiveně dívala, jak se mu práší od pracek.

    Hlídač běžel rychle a byl si celkem jistý, že Godfreyho dožene. Slunce bylo za mrakem, takže nemohl ani odhadnout, jaká část dne zrovna je, ale to mu nevadilo. Jen běžel, pořád a pořád kupředu.

    Když dorazil k mostu, který vedl k podhradí Tempest Reach, všiml si něčeho šedého, co leželo bezvládně v trávě u cesty. Postavil se nazpátky na zadní a oprášil si dlaně. Přistoupil k šedému pytli, ze kterého se vyklubal starý muž ležící na břiše. Hlídač ho obrátil a polekal se. Byl to Krennan Aranas, v bezvědomí. Hlídač ho posadil, párkrát propleskl a Aranas se probral. Zamžoural a rozhlédl se kolem sebe.
    "Co se stalo?" zeptal se Hlídač starce. Krennan byl dost potlučený a pořád trochu v šoku, takže mluvil pomalu.
    "Godfrey...ten starý...bastard...Zajal....Genna a mě...vyhodil za...jízdy z kočáru..." Jeho zachránce ho chtěl odnést zpátky do Stormglenu, ale Krennan zavrtěl hlavou.
    "To nic...není...Musíš zach...zachránit Genna...Ti tři....z něj chtějí udělat...nemrtvého..." Hlídači se nechtělo nechávat starého lékárníka samotného, ale pokud byl král v nebezpečí života, musel mu pomoci. A Aranas už nejednou překvapil. Snad to zvládne.
    "Dej pozor...určitě ho...hlídají..." řekl ještě Aranas, to už ale Hlídač neslyšel. Uháněl přes most k Tempest Reach, aby tam dorazil co nejdřív. Před vesničkou v podhradí se schoval za velký balvan. Věděl, že když se může proměnit na člověka, vpadnout tam jako worgen by byl čirý nerozum. Musel se ale zbavit zbraní. S lítostí položil oba kordy na zem a proměnil se na člověka. Byl to zvláštní pocit, přišel si malý, holý a slabý. Na pocity ale nebyl čas. Trochu si potrhal košili a celý se vyválel v prachu, aby vypadal opravdu jako žebrák.

    Domobranci si ho nevšímali, byl pro ně jen další somrák, kterého za chvíli vypakují. Onen somrák si je ale bedlivě prohlížel a hledal krále nebo nějakého z lordů. Mužů v kabátech a kloboucích tu ale bylo dost, takže najít lorda bylo o dost těžší, než najít krále. A taky ho našel. V kládě na jednom z dvorků uviděl worgena v královských barvách. Hlídač k němu přistoupil. Viděl, jak si dva strážní něco šeptají a dívají se jeho směrem. Nevšímal si jich a postavil se tak, aby na něj král viděl. Ten na něj chvíli mžoural a rozpomínal se.
    "Ty?" zeptal se nakonec. "Co ty tu děláš? A jaktože jsi zase člověk a ne zvíře?"
    "Jdu vás zachránit," odpověděl Hlídač. Druhou otázku ignoroval. "Nevíte, kdo má klíč od té klády?"
    "Určitě jeden z těch šmejdů. Godfrey přesvědčil Waldena a Ashburyho o nějakém svém šíleném plánu, kdy zbaví Gilneas worgenů tak, že ho vydají Sylvanas. A mě by nějakému ožralému hejhulovi nesvěřili, to je jasné."
    "Nebojte, dostanu vás odsud," slíbil Hlídač. Král tomu moc nevěřil.
    "Máš snad nějaký plán nebo co?" zeptal se Genn cynicky.
    "Improvizuju," zašeptal Hlídač a podíval se na největší dům v podhradí. Okolo něj stálo několik ozbrojenců se strážními psy. Bylo jasné, že aspoň jeden ze spiklenců se tam musí schovávat. Vyšplhal se opatrně po strmém srázu, který nikdo nehlídal. Proč taky, nikdo není tak hloupý, aby tamtudy lezl. Hlídač se ale nahoru vydrápal a připlížil se blíž ke stěně domu. Najednou se jeden ze psů rozštěkal. Plížící se stín se zastavil a přitiskl na zeď.

    "Lehni, ty bestie bláznivá!" okřikl psa jeden ze strážných a ten ztichl. Hlídač si oddechl a začal studovat okno v přízemí. Trochu silněji zatlačil a ono povolilo. Vplížil se dovnitř a rozhlédl se po interiéru domu. Byl bohatě vybaven, ostatně jak se na barona sluší, přesto byl prázdný. Hlídač vyšel po schodech na horu a hledal sebemenší náznak přítomnosti lorda. Poslouchal u dveří a u jedněch opravdu uslyšel to, v co doufal.

    Nahlédl dovnitř klíčovou dírkou, aby se přesvědčil. Za dveřmi byla ložnice, v krbu plál oheň a lord Walden seděl na židli před zrcadlem a upravoval si své slavné černé licousy. Prozpěvoval si a byl v dobré náladě. Hlídač vydechl a otevřel dveře. Walden se rychle otočil a upustil nůžky na zem. Dost se polekal a spadl ze židle, hned ale stál v bojové pozici, připraven se bránit. Jen v kalhotách ale moc děsivě nepůsobil.
    "Jak ses sem u všech démonů dostal?" zeptal se vyděšeně.
    "Každý má své tajemství. Kdo má klíč od Gennovy klády?"
    "A to čekáš, že ti to jen tak řeknu? Ani nápad!" vzkřikl a vyrazil pěstí. Hlídač ji chytil a dobře mířenou ranou do obličeje šlechtici přerazil nos. A zatímco lord se držel za obličej, chytil ho, násilím mu zkroutil mu ruce za záda a vlekl ho ke krbu. Zkroucením rukou ho donutil pokleknout a nacpal mu hlavu nad oheň tak, že mu plameny začaly olizovat jeho slavné vousy. Do volné ruky vzal pohrabáč a začal ho žhavit v uhlících.
    "Kdo má klíč?" zopakoval důrazně otázku. Walden se cukal.
    "Pusť mě, pro lásku Leeroyovu, a já ti to řeknu!" volal už značně osmahlý šlechtic. Hlídač ho vyhodil z ohniště.
    "Má ho...Ashbury," vylezlo z něj. Neměl zrovna radost z toho, že takhle zrazuje ostatní spiklence.
    "Ashbury je v Tempest Reach?" Walden divoce zakýval hlavou a držel se za lehce kouřící licousy. Obočí bylo pryč a na obličeji měl popáleniny. Hlídač nenápadně sebral ze země nůžky a schoval je za zády.

    "Strá...!" pokusil se Walden zavolat pomoc. Pokus ale přerušily otevřené nůžky, které se v Hlídačových rukou staly smrtící zbraní. Walden se chytil za podříznutý krk a s chroptěním padl na zem. Hlídač horečně přemýšlel, jak se dostat nenápadně do Tempest Reach. Podíval se na Waldenovu skříň a prohlédl si její obsah. To bylo šílené, ale mohlo to fungovat. Vzal kabát s největším límcem a oblékl si ho. Potom vytáhl cylindr a naštosoval si pod něj tolik vlasů, kolik to jen šlo. Teď stačilo jen rychle rázovat a doufat, že si stráže nevšimnou, že v lordově obleku není lord.

    Měl štěstí, stráže salutovaly, jen ho viděly a o jeho skutečnou podobu se nikdo nestaral. Tak se dostal bez potíží až do hradu. Ty nastaly až uvnitř. Hlídač tam nikdy nebyl a tak bloudil. Asi po deseti minutách přecházení po chodbách narazil na místnost s nápisem Jídelna, ze které vycházely mlaskavé zvuky. Otevřel dveře a překvapil jediného hodovníka. Byl jím postarší plešatý šlechtic, poměrně štíhlý na to, jak se cpal. Teď se však cpát přestal. Strhl si ubrousek, odhodil nedojedenou pečeni na talíř, utřel si ruce a postavil se.

    "Ve jménu Greymanů mi vydejte klíč od královy klády!" řekl ostře Hlídač. Starý baron se jen zasmál.
    "Greymani? Ti tu nemají žádnou moc. Tohle je panství Východních pánů, budoucích vládců Gilneasu."
    "Takže tohle vám Godfrey napovídal? Chce jen vydat krále Sylvanas a ani pak nebude ničím víc, než nějakým správcem, pokud vůbec bude odměněn. Jste jen loutky nemrtvých."
    "Možná, ale vítězící!" zvolal Ashbury a vytáhl dlouhou dýku, kterou měl skrytou v rukávu. Měl ale už svůj věk a pro Hlídače nebylo nic těžkého jeho útok vykrýt. Přiskočil ke stolu, chytil nůž a přešel do útoku. Ashbury se na takový útok nejspíš dobře připravoval, protože i když sám žádnou ránu nezasadil, žádnou také neschytal. Jen jednou nedal pozor a Hlídač poslal svůj nůž mezi jeho žebra. Baron zasténal a padl na podlahu.
    "Ten klíč...nedostaneš!" stačil ještě říct, než mu jeho vrah zasadil smrtící ránu. Potom se pustil do ohledávání šlechticovy mrtvoly. Walden nelhal, ten klíč měl opravdu u sebe, ve skryté náprsní kapse. Hlídač schoval klíč do své kapsy a rychle se vrátil ke králi. Po cestě zpět mu přišlo až úžasné, jak snadno se dají oklamat strážní hned tří šlechticů najednou.

    Genn byl velmi překvapený, když ho uviděl. A ještě víc byl překvapený, když uviděl jeho šlechtický oblek a klíč od klády.
    "No tedy," šeptl uznale. Hlídač pokýval hlavou a odemkl zámek. Genn se namáhavě narovnal a promnul si zápěstí.
    "Co lordové?"
    "Walden a Ashbury jsou mrtví, takže jediný, koho ještě musíme vyřídit, je Godfrey."
    "A to se vám bohužel nepodaří," řekl až nepříjemně známý hlas. Ozvalo se cvaknutí několika pušek a jedné pistole.

    část třináctá: Kulka pro zrádce:
    Hlídač i král se otočili za hlasem, i když věděli, koho uvidí. Lord Godfrey stál za dvěma řadami strážných a v napřažené ruce držel pistoli.

    "Co sis myslel? Že zabitím Waldena a Ashburyho něčeho dosáhneš? Škoda, že tě Lorna nezastřelila, dokud byla zlomená. A to jsem dělal, co jsem mohl. Ale tys ji musel uklidnit. Lísal ses k ní jako pes. A taky jsi pes, oba jste! A jako psi oba zhebnete! Zabijte je!" Strážní zvedli pušky a zamířili.
    "Počkejte," vzkřikl Genn. Stráže ho bůhvíproč poslechly, aspoň na čas. Godfrey svěsil paži s pistolí a zívl. "Já nejsem žádný worgen. Jsem Genn Greymane, váš král! Pod vší touhle srstí se skrývá člověk." Domobranci se zasmáli. Godfrey trochu nervózně podupával, ale nechal muže, ať se nasmějí. Ti dva stejně smrti neutečou.
    "Godfrey nás zradil a to samé udělá i vám!" promluvil tentokrát Hlídač. "Tohle je skutečně váš král a Godfrey ho chce vydat Sylvanas. Nechá celé město padnout bez boje! Je to agent Opuštěných!"
    "Lži! Samé lži!" zvolal netrpělivě lord. "Tak na co čekáte? Zastřelte toho vraha a worgena vraťte do klády!" Ani netušil, jak si tímhle uškodil. Domobranci nebyli úplně hloupí a tahle změna rozkazu jim přišla podezřelá. Proč by nechal člověka zabít a worgena zavřít? Vždy přece prosazoval opak.
    "Pane lorde, smím se zeptat, proč ta změna? To nedává žádný smysl," osmělil se velitel domobrany.
    "Do toho vám nic není! Dělejte, co říkám!"
    "Ze zákona ale máme takové rozkazy přijímat pouze od barona Ashburyho," řekl jiný.
    "No vidíš a váš baron je teď mrtvý, jasné?! A jako nejvýše postavený šlechtic přebírám velení a pravomoce pána z Tempest Reach!"
    "Nejvýše postavený? A co on? Je to přece král," ozvalo se z hloučku.
    "To není žádný král! Je to worgen, to že umí mluvit a je takhle oblečený nic neznamená!" řval Godfrey. Cítil, jak se mu propadá půda pod nohama a chtěl o ní bojovat. Dělal, co mohl, aby si udržel autoritu, ale pomalu o ní stejně přicházel. Jeho stáže ho přestávaly poslouchat a stavěly se proti němu.
    "Tak dobrá!" zařval najednou. "Slíbil jsem tě předat Sylvanas živého, ale koneckonců si tě může pak oživit!" Pozvedl paži s pistolí a rychlými kroky se přibližoval ke králi. Zazněl výstřel a bolestný mužský křik.

    Godfrey upustil pistoli, klesl na kolena a chytl se za prostřelené předloktí. Všichni se podívali, odkud přišel výstřel.
    Na nedalekém pahorku stál lovec Blake s kouřící puškou. Vedle něj byl seržant Cleese, který se opíral o kolena a oddechoval.
    "Vincente," řekl král ležícímu a sténajícímu lordovi. "Velezradu ještě nikdy nikdo nikomu neodpustil. Můžu být ale výjimkou. Pokud nám pomůžeš naplánovat závěrečný útok na Gilneas, potrestám tě jen odebráním majetku a titulu a budeš volný." Tohle Godfreyho vrátilo zpět na nohy. Mračil se, držel si postřelenou pravačku a couval k zábradlí na kraji útesu.
    "Nikdy! Nikdy, nikdy nebudu sloužit worgenovi! Radši smrt než život mezi takovými zasranými čubami!" Vyškrábal se na zábradlí a levicí vytáhl druhou pistoli, kterou měl ukrytou ve svém kabátu. Zpoza jeho brýlí čišela čirá nenávist. Stráže obrátily své pušky proti němu, ale Genn je gestem zastavil.
    "Vincente..." pokusil se mu ještě něco říct.
    "Sbohem, páne psů! Doufám, že Sylvanas vás do jednoho rozdrtí!" zvolal ještě a přiložil si ústí hlavně k bradě. Třaskl výstřel a Godfreyho bezvládné tělo se zřítilo z útesu. Seržant Cleese a Blake zrovna dorazili k místu Godfreyho pádu.
    "Pane jo, to bylo tedy něco," hvízdl uznale Cleese. Blake vytáhl ze své brašny čutoru a podal ji Gennovi. On i Hlídač byli velmi překvapeni tím, že je vidí.
    "Buďte rádi, že je Aranas takový nezmar," začal Blake. "Dorazil do Stormglenu a řekl nám o všem. Většina tomu nechtěla věřit, ale princ Liam ano. Vyslal nás dva a sám zamířil se všemi ostatními k Embrestonské bráně. Tohle," ukázal na lahvičku, "nám dal nějaký worgen na cestě sem. Prý je to lék pro krále." Genn odzátkoval čutoru a na jeden lok ji vyprázdnil. Hlídač se dovtípil, co bylo uvnitř. Král se začal ihned po vypití zmenšovat a nabýval tvar původního panovníka. Ashburyho domobranci poklekli, neboť teď teprve poznali svého krále. On si jich ale nevšímal, byly důležitější věci.
    "Takže k Emberstonské bráně říkáš," řekl Genn Blakeovi a vrátil mu čutoru. "Dobře tedy, ty, Cleese a Hlídač k ní vyrazíte a informujete Liama o tom, co se tu stalo a že mu přikazuju zaútočit hned ráno. Já vezmu tyhle muže a jak uslyšíme ve městě boj, vtrhneme od jihu."

    "Našel jsem koně," zahulákal Cleese na celé podhradí a přivedl čtyři pěkné vraníky.
    "Skvěle, vy si vezměte tři a jednoho mi nechte, budou se nám hodit," řekl král. "A už neztrácejte čas, jeďte."
    Tři poslové se vyhoupli do sedel a klusem odjeli k Emberstonské bráně, aby se přidali k poslednímu útoku na Gilneas. Poslední šanci ubránit svůj domov.

    část čtrnáctá: Řád obnoven:
    Jeli oklikou, takže Liam dorazil dřív. Před bránou do Gilneasu stál velký tábor všech, kteří chtěli za svůj domov bojovat i zemřít. Tři jezdci přijeli do tábora a ihned ohlásili princi noviny o Tempest Reach a o králově plánu. Liam si to všechno vyslechl a pokýval hlavou.
    "Takže hlavní útok je na mě. Ale nevadí, útok ze dvou stran nám moc pomůže. A vy se tu taky hodíte, vlastně od vás něco potřebuju. Zajeďte do Emberstonu pro ty, co utekli na sever. Čím víc nás bude, tím větší šanci na úspěch máme. Ráno zaútočíme, čili dneska je poslední možnost, jak si před těmi jatkami odpočinout. Jeďte, propouštím vás."

    Hlídač, Cleese a Blake tedy vylezli zpět do sedel a odjeli do Emberstonu. Hornická ves nebyla moc daleko a na koni si aspoň trochu oddechl. Po cestě ale měli nepříjemný pocit, že je někdo sleduje, stejně jako tehdy v bažinách u Blackwaldu. Koně to také zneklidňovalo a vzpínali se. Když konečně dorazili do Emberstonu, pocítili déja-vu. Emberstone byl liduprázdný, stejně jako Stormglen.

    "No to si snad děláte srandu!" zaklel Cleese a slezl z koně. Tasil meč a šel prohledávat opuštěnou ves. Blake udělal to samé, jen místo tasení meče nabil mušketu. Hlídači teprve teď došlo, že je neozbrojený. Jeho kordy ležely za kamenem v Tempest Reach. Proměnil se tedy do worgení podoby, aby se s holýma rukama o něco lépe ubránil. Drápy jsou nakonec také zbraň. Ve Waldenově kabátu vypadal víc než legračně, což mu jeho společníci potvrdili, když ho spatřili. Hlídač jen mávl tlapou nad svou komičností a společně se vrátili k hledání stop. Když nenacházeli nic venku, otvírali domy a prohledávali je. Cleese byl voják a jako voják se s dveřmi moc nezdržoval, prostě je vyrážel. Po vyražení asi čtvrtých dveří přivolal Hlídače.
    "Tohle bys měl asi znát," poklepal Cleese na symbol na oblouku velkého krbu. Byl to znak Královské hlídky: Růže a Meč. Blake nahlédl a vstoupil dovnitř.
    "Ten dům znám," řekl lovec. "Patřil lordu Hewellovi. Ale že by starý Hewell měl něco s..." Hlídač jen pokrčil rameny a stiskl symbol. Kámen zapadl do oblouku, něco hrklo a pod několika dávno shořelými poleny se objevila škvíra. Cleese k ní poklekl a roztáhl ji, jak jen to šlo. Pod krbem byla ukrytá tajná místnost. Blake vzal ze stolu lampu, rozsvítil ji a podal Hlídači, který slézal dolů jako první.

    "Co tam vidíš?" zavolal netrpělivě Cleese. Hlídač si posvítil na obsah místnosti a skoro oněměl.
    "Pojďte se podívat sami, tomu neuvěříte," řekl, když znovu našel řeč. Cleese tedy hned slezl dolů a Blake ho následoval. Na třech krejčovských panácích visely hnědé kabáty s velkým límcem, z nichž jeden byl o něco víc zdobený. Všechny měly přes rameno přehozené popruhy, na kterých se skvěly meče s růžovým motivem. A na stěně za nimi visel obraz lorda Hewella, oblečeného v tom nejzdobnějším kabátě. Zbytek komory zaplňovaly písemnosti a mapy, vše s odznakem Královské hlídky.
    "Takže Hewell byl opravdu Hlídačem," vydechl Blake.
    "Nejen to," odvětil Hlídač, "Byl to velmistr."
    "Tys to věděl?" zeptal se Cleese.
    "Ne, ne. Vůbec ne. Já vlastně o svém řádu zas tolik nevím. To můj strýc byl Hlídač. Jednoho večera dorazil k nám domů a těžce krvácel. Říkal, že Hlídka je mrtvá, že byli zrazeni a on jediný to přežil. Starali jsme se o něj až do rána, ale pak umřel. Ještě předtím mě donutil složit přísahu, aby Hlídka nevymřela úplně. Bylo mi tehdy dvanáct. Od té doby jsem jiného Hlídače neviděl a proto svůj řád ani pořádně neznám. To, že Hewell byl velmistr, je pro mě překvapení stejně jako pro vás."
    "Hezký příběh, jen co je pravda," řekl Cleese. "Takže podle práva jsi teď majitelem všeho v téhle místnosti. Čili ani nekradeš, když si vezmeš tohle," hodil Hlídači jeden z růžových mečů. Ten ho chytil, ale hned si ho nepřipnul.
    "Mám lepší nápad," řekl ostatním. "Zítra bude celý náš národ bojovat o své zachování v dějinách. Potřebují nějak povzbudit, potřebují věřit, že vyhrají. Potřebují nějaký symbol." Vzal Hewellův velmistrovský kabát a nahradil jím ten Waldenův.
    "Cleesi, Blaku, myslím, že je čas na obnovení Královské hlídky. Pokud stojíte o to, stát se jejími členy, poklekněte a opakujte po mě." Seržant i lovec byli zaskočeni náhlou nabídkou i Hlídačovou majestátností, ale poslechli, klekli na koleno a opakovali přísahu Hlídky.


    "Slibuji na svou čest, jak dovedu nejlépe, sloužit králi Gilneasu i jeho lidu, jak v časech prosperity, tak v dobách úpadku.
    Slibuji plnit povinnosti Královské hlídky a zachovávat zákony Gilneaské.
    Duší i tělem, budu připraven pomáhat těm, kdo to potřebují.
    Jsem růže a meč, Hlídač Gilneasu, dokud mě nevezme smrt."
    "Povstaňte, Hlídači," řekl jejich velmistr a rozdal jim kabáty a meče. Oba vstali a přijali znaky Hlídky. Blake si kabáty vyměnil, zatímco seržant Cleese si jej prostě natáhl přes brnění, takže varkoč Gilneasu koukal ven. Obnovený řád vylezl ze skrýše a Cleese zavřel vchod.

    Pokračovali v hledání jakéhokoli náznaku toho, co se stalo s horníky a jejich rodinami. Zdálo se to ale marné, Emberstone byl úplně vylidněný. Po půl hodině marného pátrání se rozhodli nasednout na koně a pročesat okolí. To vypadalo stejně mrtvé, jako vesnice sama, jen občas někde vyskočila veverka nebo proběhla liška. Náhle si Hlídač všiml nepatrného pohybu v blízkém křoví. To nemohlo být zvíře. Seskočil z koně a velkou tlapou hmátl do keře. Něco chytil a vytáhl to ven. Byl to otrhaný človíček, velmi vyděšený. Hlídač ho položil na zem, zatímco mužík prosil, ať ho nezabíjejí.
    "Kdo jsi?!" udeřil na něj prudce. To chudáka rozrušilo ještě víc.
    "M...Ma...Marcus, horník," vykoktal. Hlídač poznal, že to přehnal a tak nechal výslech radši na Blakovi.
    "Neboj se, Marcusi, my ti neublížíme. Jsme členové Královské hlídky a hledáme občany Emberstonu, aby se připojili k závěrečnému útoku na Gilneas," řekl o poznání jemněji. Marcus se uklidnil.
    "Vy jste opravdu...Hlídači? Ó, díky Světlu za tohle setkání. Moji přátelé a sousedé jsou uvězněni v dole. Opuštění je zotročili a nutí je kopat tunel, aby sem mohli poslat posily."
    Tohle byla zlá zpráva. Hlídač zvažoval všechna pro a proti pokusu osvobodit vězněné, zatímco Cleese a Blake se pohádali.
    "A dost!" utnul jejich hádku, když mu už po několikáté přerušili tok myšlenek. "Tady velím já, jasné?"
    "A co teda máme dělat," zeptal se Blake. Hlídač se na pár vteřin zamyslel a pak vydal svůj první rozkaz v životě.
    avatar
    Orkelt

    Posts : 169
    Join date : 14. 11. 14
    Age : 20

    Re: Město vlků

    Příspěvek pro Orkelt za Mon Oct 12, 2015 6:36 pm

    Město vlků


    část patnáctá: Den osvobození:
    "Támhle," ukázal Marcus na důl. "Tam je všechny drží a nutí je pracovat." Tři Hlídači se přikrčili a pozorovali dění před sebou. Důl hlídalo několik nemrtvých, zbytek hlídal v dole.
    "Kolik jich je, těch mršin?" optal se Cleese. Marcus zavrtěl hlavou. Neuměl počítat, jen naznačil něco ve smyslu, že hodně.
    "Do prdele," zaklel Cleese. "To nebude jen tak."
    "Když se zbavíme těch několika, co tam jsou, měli bychom otevřenou cestu, ne?" zeptal se Hlídač horníka. Ten přisvědčil.
    "Tihle dohlížejí na to, aby se dělníci, kteří vyváží ven suť, nerozutekli po okolí. Po cestě nahoru je ale nikdo nehlídá."
    "Hmmm," zamručel Blake. "Když se jich rychle zbavíme, ani nestačí spustit poplach. A pak..."
    "Pak stačí počkat, až vyleze ven víc vesničanů a dohromady se můžem Opuštěným postavit.," skočil mu do řeči Cleese. Blake se trochu ohradil, ale přikývl.
    "Dobře, to by mohlo vyjít. Takže na můj signál je rychle zničíme," řekl Hlídač.

    Blake měl pravdu, zlikvidovat pět strážných nebylo nic těžkého, bylo po nich během pár vteřin. A pak už jen seděli venku na hluchém kamení a čekali na dělníky, kteří ho ven vyváželi. Kdykoliv nějaký otrok vyšel ven, zamávali na něj, vysvětlili mu plán a krumpáčem přerazili pouta. Marcusovi a čtyřem nejzdatnějším vnutili meče mrtvých stráží. Zbytku musely postačit krumpáče a motyky.

    "Jsou tam nějaké výbušniny?" zeptal se Hlídač. Jeden z otroků přikývl a přihlásil se, že i ví kde. "Dobře, budou se hodit. Takhle je nikdy nepřemůžeme, potřebujeme je odříznout od světa. Takže vrazíme dovnitř, zabijeme vše, co mělo být mrtvé a osvobodíme vaše spoluvesničany. Až dorazíme k výbušninám, položíme je k několika vzpěrám a zavalíme důl i se všemi těmi monstry. Dotazy?" Přihlásil se jenom Cleese.
    "Co když nestihneme najít všechny? To je tam máme nechat?"
    "Dobrá otázka. Marcusi, kolik by vás tam ještě mělo být?" Marcus zapřemýšlel a ukázal obě dlaně s roztaženými prsty.
    "Asi tolik," odpověděl. Hlídač pokýval hlavou. ¨
    "Tak tedy, všechno je jasné, do útoku!" zavelel a jeho malá armáda vtrhla do dolu. Laxnost Opuštěných byla úchvatná. Měli nejspíš pocit, že hlídají zvěř, která se o nic nepokusí, ani kdyby chtěla. Drtivou většinu stráží zastihli nepřipravené či dokonce polospící. Horníci byli připoutáni těžkou koulí a řetězem, ničím, s čím by si rána krumpáčem nedokázala poradit. To ostatně platilo i o lebkách nemrtvých. Pod údery hornickým náčiním praskaly jako dno vyschlého rybníka. Vzbouřenci osvobodili asi sedm otroků, když se nemrtví zmátořili a dorazili s hlavní silou. Pod zemí se rozpoutala zuřivá bitva. Nemrtvých bylo sice méně, ale taky byli lépe ozbrojení a vycvičení a už vůbec nebyli unavení, takže šlo o celkem jednostranný boj. Otroci se dávali na útěk.

    "Uhněte, uhněte!" volal Cleese a spolu s Marcusem a sudem prachu se tlačil přes prchající lid k nejbližšímu sloupu. Položili sud a utekli. Blake zopakoval svůj kousek, který už jednou předvedl před Duskhavenem a dolem se ozvala obrovská rána. Opuštění běželi za vzbouřenci, aby je dobili a mnohým se to stalo osudným. Vzpěra se zhroutila a s ní strop dolu. Lidé se ihned rozběhli k východu. Naštěstí kolaps dolu způsobil minimální ztráty na životech, i když spousta vesničanů byla potlučená a odřená. Venku se zastavili, opřeli o kolena a hlasitě kašlali.
    Po vykašlání většiny prachu chtěl Hlídač zavelet odchod k bráně, ale Marcus ho zarazil.
    "To není dobrý nápad. Podívej na ně, jsou vyřízení. Nech nás vrátit se do Emberstonu a odpočinout si. Ráno dorazíme na místo útoku přesně, jak je naplánováno, jen budeme lépe ozbrojení a odpočatí." Hlídač to zvážil a pak kývl na Blakea. Všechno lovci vysvětlil a pak spolu s Cleesem odjel zpět k Emberstonské bráně, nechávajíce Blakea ve velení této části armády.

    Slunce se za tu dobu blížilo k obzoru, ale kvůli těžkým mrakům jen slabě prosvítalo. Hlídač přemítal, zda slunce ještě někdy uvidí, vždyť zítra už můžou být mrtví. Gilneanům v táboře to také nejspíš došlo, protože oba Hlídače uvítal velký oheň a spousta pečeného jeleního masa. Cleese hned sesedl z koně a přidal se, zatímco Hlídač se zodpovědně rozhodl vyhledat nejdříve prince Liama a říct mu o Emberstonu. Nemohl ho ale nikde najít. Zato narazil na jiného člena královské rodiny.

    "Copak že se nebavíš s ostatními?" usmála se na něj vlídně Tess, když viděla jeho lehce nervózní výraz. "Taková vatra a spoustu masa ti nestačí?"
    "Hledám Liama, mám pro něj zprávy ohledně posil z Emberstonu." Tess obrátila oči v sloup.
    "Musíte být pořád tak vážní? Užívej si trochu, kdoví, co bude zítra. Mimoto bych teď bratra vážně nehledala."
    "Proč?" podivil se Hlídač.
    "Protože teď nejspíš někde v ústraní dělá do té Crowleyho holky," zašklebila se. Hlídač pokrčil rameny. Koneckonců, co jiného mu zbývalo, než se možná naposledy pobavit. Nechal se odvést k masu a připojil se k bujaré hostině. Poprvé za celou tuhle krizi zapomněl na všechny strasti a opravdu se bavil. Bylo to nezodpovědné a všechny to mohlo stát život, ale což? Umřít se svěšenou hlavou by neměl nikdo. Takhle se bavili a jedli, dokud jim oheň nevyhasl. Když oheň skončil, skončilo veselí. Všichni se odebrali do svých improvizovaných postelí a někteří ne sami. Nikdo ale nešel spát bez naděje. Nikdo nešel spát s pochybnostmi o zítřejším vítězství.

    část šestnáctá: Za Gilneas!:
    Když se Hlídač ráno probudil, nikde nebylo ani stopy po včerejším veselí. Právě naopak, tábor doopravdy vypadal jako vojenské ležení. Každý dostal nějakou zbraň a ti schopnější i tak vzácné brnění. Princ Liam své brnění odmítl a rozdal ho. Ať už dělal minulou noc cokoli, nedal to na sobě znát. Všiml si Hlídače a zeptal se ho na Emberstone.

    "Byly tam trochu potíže, ale přijdou. Blake jim velí, nebojte," ujistil prince.
    "To se ti řekne, velel jsi někdy útoku na město?" řekl ponuře Liam a vyhoupl se na koně. Poplácal ho na krku a krokem dojel před svou armádu, která ze šikovala před branami. Opuštění je ve své nabubřelosti nechali posměšně otevřené. Princ si změřil své "vojáky". Málokterý z nich uměl opravdu bojovat a i zástupců skutečné armády tu byla jen hrstka, z nichž navíc nejvyšší hodnost měl seržant Cleese. Byli ale odhodlaní. Každý, kdo dokázal udržet zbraň, ač malou, přišel na pomoc. Nejen zdraví muži, ale i ženy, mrzáci, vysloužilci a sotva devítileté děti, ti všichni se chtěli být za svůj domov. A jejich zraky se teď upínaly na dědice trůnu. Liam se zhluboka nadechl a začal řečnit.

    "Opuštění si myslí, že jsme slabí. Zlomený lid. Myslí si, že přes nás přejedou jako přes vyděšeného psa. Jak ošklivě se pletou. Budeme se s nimi bít, dokud poslední obrana nepadne a dokud nebude každá mušketa umlčena. Budeme se bít v ulicích, dokud nevypálíme poslední ránu, a až nebudeme mít čím střílet, roztřískáme jim lebky kameny, které dláždí naše město. Budeme se bít v uličkách, dokud naše pěsti nebudou rozbité a zkrvavené a naše meče nebudou ležet na zemi zlámané. A pokud budeme obklíčení a bezbranní, zranění a bez naděje, vzdorně zvedneme naše hlavy a plivneme jim do tváře. ALE NIKDY SE NEVZDÁME! ZA GILNEAS!!!"

    "ZA GILNEAS!" zahřměli pěšáci a rozběhli se za Liamovým koněm, který nesl svého pána do bitvy. Opuštění se shlukli do tří řad v bráně, ale to nemohlo rozvášněné Gilneany zastavit. Jako kladivo dopadli tvrdě na uchvatitele a bili je všemi zbraněmi. Hlídač se v té vřavě pohyboval velmi obratně a už způsobil nemrtvým výrazné ztráty. Princ Liam si nevedl o nic hůř. Královská krev v něm vřela a on s mocným řevem srážel jednu nemrtvou hlavu za druhou. Kordy, sekery, vidle a další zbraně o sebe rachotily a muškety vypouštěly jednu kulku za druhou. A když se Cleesovi podařilo rozetnout vůdce jednotky v pase, nemrtví kvapně ustoupili na Vojenské náměstí. Obchodnická čtvrť byla dobyta.

    Gilneani hnali Opuštěné ke kanálu. Když k němu ale doběhli, ztuhla jim krev v žilách. Na druhé straně stálo několik stovek nemrtvých a pár desítek hnusů. Ze střechy jednoho z domů na ně hleděl nemrtvý generál. Jack ho poznal i na u dálku.
    "Broderick..." zašeptal. Generál Broderick zakřičel něco v hnilořeči a nemrtvé hordy se daly pomalu do pohybu. Liam se rozhodl využít vyvýšeného postavení a kázal rychle postavit nějakou barikádu a seskupit se. Najednou se ozval zvučný a známý hlas.
    "Zamířit! Palte!" Odněkud zezadu přiletěly velké balvany a zasáhly postupující Opuštěné. Některé sice pobořili domy, ale většina z nich svůj účel splnila. Jeden balvan dokonce přímo zasáhl hnus do rozpáraného břicha a roztrhal ho. Gilneani se ohlédli, aby zjistili, odkud se palba vzala, i když to celkem správně uhodli. Blake a Emberstone dorazil. A nešel s prázdnou. Vesničané tlačili šest katapultů Opuštěných a několik důlních vozíků s kamením. Lovec přikázal pokračovat ve střelbě, dokud se nemrtví nepřiblíží moc blízko. Pak museli zastavit, aby si nedecimovali vlastní počty. Přesto ale živí využili svoji výhodu, jak jen mohli nejlépe. Rány z katapultů zvládly napáchat v řadách Opuštěných velké škody, takže je po pár minutách dokázali zahnat zpátky za kanál.

    Liam přikázal na chvíli zastavit postup a dopřál bojovníkům okamžik klidu.
    "Dobrý, ne?" zakřenil se Blake na prince a poklepal na jeden z katapultů. "Našli jsme je nedaleko dolu, nejspíš je chtěli použít. Ale nám se hodily víc."
    "To teda ano," uznal princ. "Ale bojím se, že na Vojenském náměstí nám nebudou k ničemu. Pak to bude zbytečná zátěž. Necháme je tady." Blake neochotně přikývl a rozkázal vyklopit kamení do kanálu a katapultům přeřezat žíně. Když Aranas, královna Mia a Tess dokončili ošetřování těch nejhorších případů, útok na Gilneas pokračoval. Na Vojenském náměstí je čekalo velké překvapení. Nebyl tam totiž jediný nemrtvý. Pravděpodobně se stáhli jinam. Princ už už chtěl nasměrovat svou armádu na Greymanův dvůr, ale v tu chvíli dostala Gwen nápad.
    "Stoneward! Určitě budou tam. Takovou pevnost přece nemůžou nevyužít." Liam pokýval hlavou a Gilneani se vydali k věznici. Gwen se nemýlila, Broderick své síly opravdu stáhl do vězení, ve kterém kdysi sloužil. Věděl, že má silné postavení a nehodlal se ho vzdát. Vydal rozkaz a nemrtví zasypali Gilneany sprškou šipek z kuší, k veliké radosti generála. Lidé rychle naskákali za domy a do jiných úkrytů a jen tahle pohotovost je zachránila. I tak ale několik šipek zasáhlo cíl. Jedna trefila seržanta Cleese, ale měl štěstí. Rána nebyla nijak hluboká ani bolestivá, takže šipku ze svého lýtka prostě vytáhl a zahodil.

    Najednou se ozvalo mocné zavytí a střelba rychle ochabla, až ustala docela. Hlídač věděl, co se stalo, na rozdíl od ostatních. Darius dorazil, přesně jak slíbil. Přišel i s oběma smečkami. Worgeni šplhali po stěnách Stonewardského vězení, což generála Brodericka dost děsilo. Zato Gilneani byli velmi potěšení příchodem neznámého spojence. V euforii se vrhli k bráně a s obyčejnou lavičkou jako beranidlem do ní začali tlouct. Naštěstí měli nemrtví ve věznici falešný pocit bezpečí a bránu nijak nezabarikádovali. Ač to bylo neuvěřitelné, obyčejná lavička dokázala rozrazit bránu nejmocnějšího vězení Gilneasu. Na nádvoří už probíhal tvrdý boj worgenů proti nemrtvým. Hlídač si okamžitě všiml Daria, obrovského jednookého worgena v kožené zbroji. Zanořil svůj meč do nejbližšího nemrtvého a postupně se probojovával k vůdci smečky. Darius měl zrovna docela potíže s generálem Broderickem, který se nebil vůbec špatně. Nakonec se Broderickovi podařilo nakopnout lorda Crowleyho do rozkroku a zmizet pryč. To byl signál pro Opuštěné, že tady prohráli a musí se opět stáhnout.

    Lidé a worgeni je ale nehodlali nechat odejít beze ztrát a velmi prudce útočili na prchající nemrtvé. Na nádvoří věznice leželo spousta padlých; lidí, nemrtvých i worgenů. Ležel tam i Liamův kůň, což princ nesl dost těžce. Ale jednooký worgen ho povzbudil, když k němu přišel a uklonil se mu.
    "Jsme tady a má smečka je vám zcela k dispozici, komandére Greymane," usmál se na prince. Ten na něj hleděl, jako by nemohl věřit tomu, co vidí.
    "Lord...lord Crowley?" vykoktal překvapeně. Darius lehce přikývl. Lorně vhrkly do očí slzy a radostně objala otce. Worgen hekl, protože kopanec od generála pořád ještě bolel. Jemně dceru odstrčil.
    "Moje zmrtvýchvstání nechme na potom. Máme tu bitvu. Vaše rozkazy, princi?" Liam se vzpamatoval, shromáždil armádu posílenou o Crowleyho worgeny a vyrazil do útoku na poslední baštu nemrtvých ve městě: Greymanův dvůr.


    část sedmnáctá: Růže uvadá:
    "Do řady! Do řady, vy červi! Halapartny dopředu, kušníci za ně!" formoval Broderick zbytek svých sil. Věděl, že musí zdržet postup živých dost dlouho na to, aby mohly přijít posily. Princ Liam se na jeho snažení opovržlivě zašklebil.

    "Gilneani! Do útoku!" zvolal a všichni ho poslechli. Rozběhli se na řady nemrtvých. Dokonce i Tess opustila svoje místo u léčitelů, půjčila si meč a vrhla se do boje. Worgeni znamenali neuvěřitelný přínos. Opuštění padali jak podzimní listí. Lorna, Blake a další střelci způsobovali Broderickovým silám velké škody svými přesnými střelami. Nemrtví začali opět ustupovat, pak jim ale do zad vběhl nový nepřítel.
    "Smrt Opuštěným!" zařval král Genn a v čele domobranců z Tempest Reach vběhl do bitvy. Jeho meč roztínal jedno nemrtvé tělo za druhým a Opuštění se dali na opravdový útěk. Konečný signál jim dal Marcus, když dřevorubeckou sekerou rozštípl Broderickovu hlavu vedví. Gilneani zajásali, vítěžství, tak draze zaplacené, se zdálo být prakticky jisté. Radostně pozvedli své zbraně, pokryté zelenou krví. Ale tahle radost, jako všechny ostatní, které tento lid v posledních měsících poznal, měla mít velmi krátké trvání.

    Ulicí, která vedla od Katedrály úsvitu, přišly posily Opuštěným. V jejich čele jela na kostnatém koni zakuklená lučištnice. Sama Sylvanas Windrunner, královna banší, se přišla podívat na konečný pád vzpurného města. Zpod její kápě na Gilneany hleděly dvě rudě žhnoucí oči. Mlčky natáhla ruku a nemrtví se dali do pohybu. Legie Opuštěných ale narazila na hradbu z živých bojovníků, kteří si pamatovali slova svého prince a chtěli se jimi řídit. Všichni bojovali ze všech sil, na Greymanově dvoře probíhala poslední fáze bitvy o Gilneas.

    Sylvanas na svém koni seděla klidně a stejně klidně stáhla ze svých zad mohutný luk a začala svými smrtícími šípy kosit bojující Gilneany. Pak ale uviděla krále Genna. Se strašlivým šklebem na něj zamířila. Toho si ale šiml Liam.
    "Tati!" zavolal a v poslední chvíli srazil otce k zemi. Šíp Genna jen tak tak minul. Sylvanas zaklela a ihned nařídila několika jednotkám, aby krále vyřídili. Genn se za pomoci meče vyškrábal zpět na nohy, ale Liam zůstal ležet. Z boku mu trčel dlouhý šíp, ze kterého se linul podivný chlad, a na jeho obleku pomalu rostl rudý květ.
    "Zvládli jsme to...otče," zašeptal. "Město...je svobodné..." S těmito slovy zavřel oči a zemřel. Zlomený Genn v slzách objal synovu hlavu a nevěnoval žádnou pozornost kruhu nemrtvých, který ho obklopoval. Gilneani začali ochabovat a ke svému králi navíc nemohli, protože je nemrtví odřízli. Sylvanas se mrazivě zasmála. Genn zvedl hlavu a podíval se na ni. V jeho očích byl velký žal, ale ještě větší hněv, strašlivý a všespalující zuřivost rodiče, který právě přišel o milovaného syna. Ta zuřivost se na něm projevila. Začal se měnit a během pár vteřin na jeho místě stál worgen s obrovským mečem.

    "SYLVANAS!" zařval a zaslepený slzami a hněvem se na ni vrhl. Tomu se snažili nemrtví vojáci zabránit, ale marná snaha. Genn byl nepříčetný, soustředil se jen na svůj cíl a zabil každého, kdo se mu postavil do cesty.

    Dvěma děsivými ranami zabil kostěného koně a skočil. Královna banší se jen chabě pokusila bránit svým lukem. Greymanova čepel roztříštila mocnou zbraň na kousky a zabořila se hluboko do těla elfky. Sylvanas zaječela a její rudé oči zhasly a jekot banší se rozlehl ulicemi Gilneasu, vzápětí však utichl.
    "Za Liama!" zařval král a Gilneani se pustili do boje s novou silou a hněvem nad smrtí jejich oblíbence. Taková vlna zuřivosti světem snad ještě neprošla, když lidé a worgeni i holýma rukama roztloukali lebky nemrtvých a trhali je na cáry. Opuštění se dali na útěk, pryč, pryč z dosahu toho žalem šíleného národa.
    Náhle si Hlídač všiml jednoho z nemrtvých vojáků, jak stojí na střeše a mává pochodní.

    "Lorno!" zavolal a ukázal na něj. Černovláska přikývla, zamířila a jednou čistou ranou vojáka sundala. Bylo však příliš pozdě. Několik plechových sudů proletělo vzduchem a roztřískalo se o dlažbu dvora. Z jejich útrob se začal linout sladce vonící zelený plyn.
    "MOR!" zvolal někdo. Naštěstí měli bojovníci dost rozumu na to, aby nezpanikařili.
    "Vemte raněné a za mnou," kázal Aranas. Poslechli ho a Jack Derrington vzal do náruče Liamovo bezvládné tělo. Utekli do bývalé radnice a jakmile byli všichni uvnitř, nechal Aranas zavřít dveře. Pak převrátil jeden ze stolů a odhalil tajný vchod. Blake a Marcus ho otevřeli.

    "Dovnitř," řekl lékárník. "Vede to pod vodou až na Aedricův odpočinek, na hřbitov." Lidé i worgeni vešli do tunelu. Byl tmavý a kluzký, ale dost velký, aby se nemačkali a nehrozilo, že kdyby někdo upadl, tak ho ostatní ušlapou. Po několika minutách došli na konec tunelu, ke starým zpráchnivělým dveřím. Aranas vytáhl rezavý klíč a odemkl dvířka. Vystoupili ve starém domku u hřbitova. Na obzoru viděli své milované město, utopené v zeleném plynu. A pak, jakoby se samo Světlo slitovalo nad národem bez domova, se těžké mraky rozestoupily a vyšlo slunce.

    část poslední: Odsouzen k samotě:
    Od bitvy o Gilneas uplynuly dva dny. Hlídač seděl na bedně v Keelském přístavu a pozoroval dění kolem sebe. Lidé z Gilneasu se chystali na odplutí. V přístavu totiž kotvily lodě nočních elfů a Belysra velkomyslně nabídla Greymanově lidu azyl v Darnassu. Genn tu nabídku přijal a tak se všichni rychle připravovali na cestu do nového domova.

    Aranas měl plné ruce práce. Ošetřoval totiž nejen raněné, ale i ty, kteří jevili sebemenší známky nakažení Pohromou. Hlídač vyvázl bez zranění, takže starého lékárníka nezajímal. Místo toho k Hlídači přikulhal Cleese. Trval na tom, že mu nic není, i když styl jeho chůze prozrazoval něco jiného. Jeho kabát Hlídky byl na několika místech zašitý. Boj byl tuhý.
    "Ty nejsi na pohřbu?" podivil se seržant.
    "A co bych tam dělal? Vždyť ten je jen pro ty, co tu něco znamenají," odpověděl Hlídač.
    "Ale ty jsi přece velmistr Královské hlídky a po tom všem že bys nic neznamenal? Pitomost. Jen běž, tady má práci stejně leda Aranas, všechno ostatní už je tak jako tak hotové, takže bys tu jen seděl na bedně," usmál se Cleese.

    Hlídač se tedy zvedl a šel se podívat na hřbitov. Aedricův odpočinek byl největší hřbitov v Gilneasu, založený na počest přítele krále Archibalda. Měl spirálovitý tvar a čím blíž byl něčí hrob ke středu, tím větší byl. Liamův hrob byl zcela pochopitelně uprostřed, hned vedle náhrobku svého děda. Nebyl zdobný, protože na to nebyl čas, ale o to víc pohnul s těmi, co věděli, kdo je tam pohřbený. U zakopaného hrobu stála malá skupina. Král Genn, královna Mia, Tess, Darius a Lorna. Darius vyčníval, protože tam jediný stál ve své vlčí podobě. I Hlídač se po bitvě proměnil na člověka a už tak zůstal. Překvapivé bylo, že ačkoli pohřbívali svého nejdražšího, nikdo neuronil ani slzu. Tvářili se zlomeně a hlas se jim třásl, ale neplakali. Na to byl žal příliš silný. Hlídač přišel ve chvíli, kdy král začal svou krátkou řeč. Proti jeho přítomnosti nikdo neprotestoval, takže se postavil vedle Tess.

    "Nechť Světlo žehná našim předkům, kteří se uvolili vzít mého syna mezi sebe. Leží zde, klidně, mezi největšími hrdiny a patrioty Gilneasu, protože sem taky patří. Žádný hrob pro něj není dost dobrý, měl by totiž žít a vládnout místo mě," řekl Genn. Teď byl čas na ostatní, aby přispěli.
    "Byl jsi skutečný muž lidu. Na rozdíl od jakéhokoli krále, kterého jsem v životě potkala. Zaplatí za to, slibuju," přísahala Lorna.
    "Gilneas si bude navždy pamatovat tvou odvahu, Liame," řekl Darius hlubokým, ale třaslavým hlasem. Královny Mia neřekla nic, tak moc ji synova smrt zdrtila.
    "Sbohem, drahý bratře," zašeptala Tess. "Ukázal jsi nám, co dokážeme, pokud věříme, že nemůžeme prohrát." Klekla na jedno koleno a položila Liamovi na hrob kytici mírokvítku. Hlídač přistoupil a promluvil.
    "Všem jsi nám hodně dal. Nám sílu a naději a těm parchantům důvod se třást, když uslyší tvé jméno."
    "Vrátíme se, Liame. Přísahám," řekl nahlas Genn. Pak se otočil na ostatní truchlící. "Děkuji vám, že jste mu přišli vzdát hold. Ale teď vás prosím, abyste se vrátili do přístavu a připravili se k odplutí. Já tu ještě chvíli zůstanu sám se svým synem." Poslechli ho a navrátili se do Keelu.

    Přípravy na odplutí byly prakticky hotové. Všechno, co Gilneané měli, shromáždili a naložili na lodě elfů. Nezbytné opravy plavidel elfští námořníci také dodělali, odliv se blížil a odplutí nic nebránilo. Kapitán Nightwind proto nechal zazvonit na lodní zvon, dávajíce tím signál, že se mají všichni nalodit. Mia řekla kapitánovi o skutečnosti, že Genn se zdrží, ale Nightwind měl zřejmě dobrou náladu, protože mu nedělalo potíže pozdržet odplutí.

    Král se objevil za čtvrt hodiny a nastoupil na loď, kde byl i Hlídač a Crowley s dcerou. Samozřejmě i spousta dalších, ale ti povětšinou zmizeli v podpalubí. Nightwind zazvonil znovu a lodě odrazily od břehu. Plachty se napnuly a vítr je hnal rychle pryč od starého domova. Zdálo se, že si konečně odpočinou. Že hrůzy uplynulého měsíce jsou konečně za nimi. Ale osud si s nimi chtěl ještě jednou pohrát.
    Zničehonic na lodě dopadl velký stín. Horda vyslala ještě jednu zbraň. Gigantická červeno-černá vzducholoď s obrovským dělem ve tvaru vlčí hlavy. Celá pak byla pokrytá železnými ostny. Dělo vystřelilo, ale naštěstí minulo, protože jeden náboj by byl schopen potopit loď. Všichni uprchlíci vyběhli na palubu a k zábradlí, aby se podívali, co to střílí. Jediná Lorna se vrhla k hipogryfům, které elfové převáželi. Vytáhla nůž a přeřízla provaz, kterým byl jeden přivázán.
    "Lorno!" zvolal Darius. "Co chceš dělat?" Lorna vzala sedlo a hodila ho hipogryfovi přes záda.
    "Poletím tam a odpálím tu věc zevnitř!" řekla rozhodně.
    "Ani náhodou, děvče!" oponoval král. "Nenechám tvého otce, aby zbytečně přišel o dítě. Musí být jiná možnost." Lorna si vztekle odhrnula vlasy z obličeje, ale na hipogryfa nenasedla. Místo toho se začala s králem a lordem hádat.
    "A co teda navrhuješ? Buďto možná umřu já, nebo zcela určitě všichni!" Mezitím je minul další obří náboj a Belysra u kormidla dělala, co mohla, aby dohnala Nightwinda na druhé lodi. Hlídač se podíval na hádku těch tří a povzdechl si.

    Než tomu mohl kdokoli zabránit, skočil na hipogryfa a vznesl se do vzduchu. Vítr mu svištěl kolem uší, takže neslyšel, co se dělo na palubě lodi. Hipogryf byl velmi obratný a snadno se vyhýbal střelám z malých otočný děl na vzducholodi.
    Zanesl Hlídače nad horní palubu a ten skočil dolů. Ihned tasil růžový meč a dal se do boje s orky a gobliny. Nebylo jich tolik, ale zabít orka bylo mnohem těžší, než zabít nemrtvého, ale zvládal to.

    Jenže najednou ze spodní paluby vyskočila podivná stvoření. Připomínala draky, ale jejich šupiny byl úplně černé a stříbrně se leskly. Navíc chodila po dvou a neměla žádná křídla. Místo toho měli velké čepele, kterými kolem sebe divoce mávali. Hlídač polkl. Neměl sebemenší tušení, co jsou zač nebo jak s nimi bojovat.
    Nakonec ani nemusel. Za Hlídačem se ozvalo řinčení zbroje a hned nato přiletělo velké kopí a zabodlo se do jednoho z drakonidů. Jeho majitel přiběhl hned za ním, vytrhl ho z těla mrtvého monstra a pustil se do boje s ostatními. Hlídač na něj vyjeveně zíral. Byl taktéž podivný, ale nebyl to drakonid. Připomínal spíš nějakého rytíře v bronzové šupinové zbroji. Pokud by ovšem rytíři byli tak shrbení a měli kopyta. Do tváře mu neviděl, na to se pohyboval moc rychle a navíc přes ni měl kápi.
    Neznámý vyřídil posledního černého drakonida.
    "Co jsi zač?" zeptal se Hlídač.
    "Důležité je spíš to, proč tu jsem. Tuhle věc musíš zničit a ti černí tomu chtějí zabránit. Rychle, ta vzducholoď musí padnout. Tak se to totiž má stát," vychrlil ze sebe rytíř. Seběhli do podpalubí, kde společně pozabíjeli každého orka a goblina, který zůstal. Hlídač se podíval na náboje, které nestačili vystřelit. Od jednoho mrtvého gobliního ženisty vzal malou nálož a zapálil ji. Rytíř to celé pozoroval.
    "Počkat, mám tuhle vzducholoď odpálit. Mám ji i přežít?" zeptal se Hlídač.
    "Jsi tu snad přece s tím, že tu zemřeš za svůj lid, ne?" řekl klidně rytíř. Hlídač sklopil hlavu, pokýval jí a pak hodil nálož k nábojům. V tu ránu se rytíř rozběhl, skočil ze vzducholodě dolů a Hlídače strhl s sebou. Hlídač byl smířený se smrtí, ale to, co se stalo, ho překvapilo.

    Během pádu dolů se na cizincových zádech objevila velká netopýří křídla, jen bronzová. Společně doplachtili na zem, zatímco orkská vzducholoď mizela v ohnivé kouli a hlubinách moře, zatímco lodě nočních elfů odplouvaly do dálky. Hlídač se postavil a díval se za nimi. Cizinec mu položil ruku na rameno.
    "Neboj, budou si tě pamatovat," řekl. Hlídač jeho ruku ze svého ramene shodil.
    "Proč jsi to udělal? Proč jsi mě vzal s sebou?"
    "Ne všechno musí mít důvod," odpověděl rytíř a sebral ze země své kopí, které dopadlo vedle. "Hodně štěstí, Hlídači z Gilneasu." S těmi slovy se proměnil ve velkého bronzového draka a odletěl. Hlídač mu zamával a pak hleděl na elfské lodě s jeho národem, dokud mu nezmizely z dohledu. Potom se otočil a vykročil směrem na sever. Zůstal sám, úplně sám.

    Na palubě jedné z elfských lodí lidé ohromeně hleděli na místo v moři, kde se potopila vzducholoď. Lovec Blake přistoupil ke Cleesovi.
    "Cleesi..." začal.
    "Já vím," odpověděl seržant ponuře. "Teď musíme vést Hlídku my."


    Tož Konec...než otevřete další téma s názvem Poslední vzepření Wink

    Sponsored content

    Re: Město vlků

    Příspěvek pro Sponsored content


      Právě je Sat Jun 23, 2018 2:26 am