Fórum RP/PvE/PvP serveru Legenda


    Mise: Scarlet Monastery

    Share
    avatar
    Eynor Astrae

    Posts : 239
    Join date : 08. 11. 14
    Location : Elrendar Keep

    Mise: Scarlet Monastery

    Příspěvek pro Eynor Astrae za Sun Sep 20, 2015 1:21 pm




    Když po noční hlídce ze hřbitova s očima na vrch hlavy podivnou chůzí přikráčel další vystrašený rekrut, kapitánka Windsong přerušila výcvik lukostřelby a zkusila mladého elfa zadržet. Šípu střelenému před nohy obratně uskočil.
    "Surmalliene? Vysvětlete! Opustil jste stanoviště?!"
    "Fakt tam straší!" trval si mladík na svém a domluvy ani mírné plesknutí nedokázaly zastavit jeho třes. Leaseth provrátil oči, jako by si myslel svoje, ale raději mlčel... ze hřbitova se jich vracelo více, ale jen jeden měl mokré kalhoty. Zato kapitán Dawnspear smrděl jako trolí mumie. Po jejím tázavém pohledu jí předal knihu v ohmataných deskách.
    "Jen jsme si dávali trénink odvahy a Leaseth uspěl a neopustil hlídku. Surmallien...," Thanalos se zadíval za elfem mizícím v lázních, "svým způsobem také," odkašlal si.
    "Tradiční blbá hra na Fetha," poznamenala suše Hawke, která přišla zároveň s nimi, "tentokrát ale vylekal i mne. Ohledně toho ostatního jsme na hřbitově viděli jen velkou krysu a rozrytou hlínu na několika hrobech. To místo je svaté, těžko tam bude někdo či něco strašit."
    "Co je to?" Aerin se zadívala na knihu, pak pověsila luk na rameno a vzala ji.
    "Přinesla to vrána na jeden z nových hrobů. A smála se! Vskutku se řehtala!" Surmallien rozhodil rukama a Leaseth provrátil oči.
    "Ano, všichni bychom měli jít a připravit se na boj s vránou," řekl a jako obvykle dokonale ovládal svůj výraz. To dokonalé ovládání ovšem zmizelo, když zaostřil kamsi za kapitánku k věži mágů. Protřel si oči, pak se na místo zadíval znovu a zbledl jako stěna. Na cosi ukázal.
    Aerin knihu otevřela a přelétla očima, pak se zamračila a vzhlédla k ostatním.
    "Fajn. Na Daelgarově pohřbu se cosi slíbilo a zdá se, že si to ten Kostěj pamatuje. Nezbývá, než mu splnit poslední přání - padl přeci, aby ochránil nás všechny. A slib... je slib."
    Leaseth se na to zatvářil, jako by jedl něco kyselého, ale znovu utekl očima k věži mágů.
    "Isiel...?"
    "Svolávám válečnou radu do přednáškové síně! A přineste někdo k nahlédnutí i Daelgarovu závěť, ať víme, s čím počítat. Dívali se na ni mágové? Chci mapu Tirisfal a někoho, kdo se vyzná v té sektě, která obývá klášter, kde by měla ta jeho zatracená kost být! A pohyb!"

    Připomenutí závěti Daelgara tar Dream:



    Čtenáři, prokletí kletbou života.

    Věřte tomu, jestli čtete tento text, tak jsem Vás přelstil a nemusím již řešit odpadávající kousky masa, sklerózu, anorexii a jiné věci. Protože je mi Vás líto, neboť jste sužované dušičky, tak jsem se Vám rozhodl přenechat některý svůj majetek, který Vám může usnadnit problémy Vašeho života.

    Ogatixovi, jehož maso není vůbec špatné, zanechávám svojí sbírku zlatých zubů, které jsem nashromáždil od potulných dárců a mrtvol ze hřbitova.

    Lady, která má nervy z mlhy, zanechávám své náhradní  očně-ušní krystalky, nechť  své mindráky ventiluje na své družině i na dálku.

    Ygraine věnuji svůj opotřebovaný váleček na nudle. Jestli v něm najdeš nějaké zuby, tak si toho nevšímej, někteří zákazníci se bránili dravěji, než jsem čekal.  Vem s tím prvního chlapa po hlavě, který se ti bude líbit, a bude tvůj.

    Mágům zanechávám svého švába narozeného v Outlandu, je nadopovovaný magií, kterou i kálí. Smíchával jsem jeho výkaly  s lepidlem a používal to jako magické přemostění... co s tím vymyslíte Vy, je na Vás, ale nevím kde teď běhá... naposledy jsem ho potkal v Undercity.

    Hawke věnuji své dráty na drátování kostí. Sdrátuj si milého a bude jak laňka.

    Thanalovi zanechávám své šicí potřeby, nechť ti intuice řekne, co s tím máš dělat, když tě snoubenka naš...e.

    Aerin věnuji svojí kostěnku (kroužkovku). Pečlivě jsem sbíral všechny humanoidní zuby a drátoval je do úhledné zbroje.

    Elimu: svojí sbírku masožravých červů, nechť je nechá čas od času proběhnout po své nemrtvé hračce a neucítí zápach tlejícího masa.

    Společnici z nočního klubu zanechávám svou měsíční mzdu.

    Grešli dávám svůj náhradní sekáček na maso, aby Ti lépe šlo obchodování.

    Taharisovi: měch na vodu vyrobený z trolského močového měchýře a svůj prsten zvratků – neolizuj ho.

    Engiie: hadřík s leštěnskou na mrtvé potahy.

    Kechimu předávám svoji rozptylovací mantru.

    Alatheasovi: svoji domácí palečnici.

    Veline zanechávám svojí malou truhličku se sbírkou jedů.  Dávej si pozor, některé jedy jsou i magického původu či kletby, na které neexistuje lék.

    Elyon zanechávám svůj kartáč na vlasy a blechy, já jej již několik let nepotřebuji.

    Fel'talahovi zanechávám svoji blond zánovní paruku, at se nebojí ukázat v celé kráse.

    To vše Vám zanechávám pod jedinou podmínkou: přeji si být pohřben se svými pravými pozůstatky či alespoň s jedním z nich. Vím že jeden má Šarlatová krusáda v klášteře.  Jedná se o pravou holenní kost. Poznáte jí díky magii a slov vyrytých do ní: Bez světla není stínu.  
    Dále prosím, nekontaktujte mé pozůstalé, neboť by mě zabili
    .

    Daelgar tar Dream


    Část Daelgarova deníku:

    Třetí měsíc, rok po pádu Ledové Koruny, den třináctý, pátek.

    Milý deníčku, dneska Ti napíšu o tom, jak jsem umřel.

    Nakonec jsem docestoval do Soutshore, kde jsem si zařídil práci hrobníka a balzamovače. Díky kletbě malomocenství mne zdejší lid neotravoval a bylo zde dostatek mrtvol, zvláště když vypukla nějaká průjmová epidemie v docích... Seznámil jsem se zde s Adelheid, místní léčitelkou. Měla velmi krásnou, huňatou a na dotek příjemnou myšku se kterou jsem si často hrával.
    Jednou jsem jí vyrobil prolézačku z lebky, byla více než spokojená, stejně jako ošetřovatelka, i když se jí nelíbila trpasličí lebka v lazaretu. Po jemném  obalení kovem dar pro svou myšku přijala.  

    Čas plynul jako voda a já se ocitl mezi dvěma mlýnskými kameny. Z jihu se vyloďovali nemrtví, zatímco ze severu přitáhla armáda Scarletů.  Obě strany nebraly zajatce a ničili vše co bylo mezi nimi...

    Inu, rozhodl jsem se opustit kraj a hledat nové zážitky jinde. Pašerák, který nás skupinově pašoval z kraje, byl podplacený na obě strany. Jak od, nás tak od scarletů, kteří nás nechtěli zajmout, ale rovnou popravit. Než jsem prokouknul lest, bylo již pozdě. Jak iritující se spolehnout na někoho jiného než na sebe...!  
    Byli jsme v obklíčení než jsme se nadáli, inu boj byl jediné řešení, co nám zbylo. Měli jsme v řadách dobré bojovníky i nějakého toho mága, nevím jestli dokonce skrytého šlechtice, který si chtěl útěkem zachránit zadek. Ale bylo to zbytečné. Jeden za druhým uprchlíci padali k zemi mrtvi.

    Taková nádhera! A já jsem neměl čas je balzamovat a pohřbít, neboť jsem sám musel bojovat. Udělal jsem chybu, když jsem s sebou pryč pašoval tu chundelku myš, vyklouzla mi z oděvu a začala mi utíkat. Místo toho, abych hrál mrtvého, jsem se jí pokusil ochránit před ohněm... a vyšlo to.

    Myšák utekl... přežil. Ucítil jsem tak krásný pocit, jako když dav pláče nad smrtí svého lorda. Ale i za dobrý pocit jsem musel zaplatit. Upoutal jsem na sebe pozornost, která měla za následek, že jsem musel použít veškerou svojí moc. A to byla ta chyba, podcenil jsem je. Některým uprchlíkům se podařilo využít situace a utéci za lepšími časy.  
    Procházel jsem jejich řadami několik okamžiků jako když nůž prochází máslem, když jsem pocítil ve spodní části těla otřes a pálení...  Přísahám, že jsem se nedal zadarmo, jejich mágy, paladiny a kněze jsem ohodil natolik svými pozůstatky, že na to určitě nadosmrti nezapomenou...  a to nemluvím o tech pěšácích co bojovali se mnou, ale ti již zapomněli.

    Tohle jsem ani netušil, ani nečetl, ani otec a ani matka se o ničem takovém nezmínili. Čekal jsem, že se stanu svým vlastním jatečním zvířátkem... a ono nikoliv. Ocitl jsem se paláci, který byl nade všechny mé sny. Mé srdce plesalo, zde bych klidně strávil věčnost. Vše tak pochmurné a přitom dokonalé... ale mýlil jsem se.
    Když jsem se opět ohlédl, místnost se změnil a já stál proti té nejkrásnější osobě, kterou jsem kdy viděl. Ty její kosti byly tak dokonalé, tak nádherné a bez chybičky a přesto bych láskyplně každý den smýval z nich veškerou špínu a olejíček nanášel. I kostra si sejmula černou kápí a já se málem roztekl při pohledu na její lícní kosti. Nemohl jsem se hnout, ani promluvit, jak jsem byl její krásou okouzlen.  I přistoupila ke mně ta kostěná můza a promluvila:
    "Jsem potěšena, vytrvej, získej co ti náleží, ukaž mi, jak získáš si zpět tělo, a vezmu tě do své náruče a nepustím tě dříve, než si to sám budeš přát."
    Poté mě políbila na čelo a já se stal svým vlastním jatečním zvířátkem mezi armádou fanatiků...

    Zloději! Vzali moji nejmilejší kost.. (myslím tu vlastní). Živil jsem se jak má matka na ulici. Oblézal jsem raněné obíral a je o jejich síly. Bylo to velmi náročné, někoho oslabit a přitom nezabít... nejsem přeci vrah.
    Ale i tak jsem měl dobré chvilky, koukat na mrtvé a jak nad nimi truchlí jejich spolubojovníci byl krásný zážitek, ale srdce mi drásalo to, že jsem nemohl o ta těla pečovat, pohladit je, umýt je... Moji koštičku ti fanatici užmuli a vežli do šarlatového klážtera. Naštěstí nejela sama ale v doprovodu válečných invalidů a zraněných... takže jsem měl na čem hodovat. Zjistil jsem, že si nějaká klerička nárokuje moji holenní kost jako svůj majetek. (A to mě ani nepozvala na rande…)

    I pokusil jsem se jí dostat do snů… a ať jsem dělal cokoli, nikdy nebyla dostatečně slabá natolik, abych se jí mohl podívat do mysli. Měl jsem alespoň to štěstí, že mě nikdo nezpozoroval do té doby, což považuji za zázrak, ještě že se vyznám v myších chodbičkách, které používám výhradně pro pohyb.  

    Vyčkával jsem, až do jisté doby… ta ženská se měla vdávat a já ucítil možnost se nepozorován dostat ke svému majetku. Bez fyzické síly nemohu artefakt použít. Měl jsem to promyšlené, nicméně můj plán selhal. Nastala svatební noc a já se myší dírou přikradl pod postel. Inu nevěsta byla vášnivá. Tu vášeň bych přirovnal k trpaslici, která touží vzít dva křemeny a pořádně snima o sebe třísknout. Měl jsem radost, ženich by byl pak dostatečne unavený... a navíc to byl mág.  Nicméně ženich si musel odskočit a já si uvědomil, že mi něco nehraje. Já nebyl pod tou postelí sám!!!  
    Byl tam ukrytý nemrtvý vrah!!!

    Vyskočil  zpod postele a skočil na nevěstu jinak, než si toužebně představovala.
    Ale vrah si to představoval taky trochu jinak, byl opíchán nevěstou, která měla pod peřinou dlouhou dýku... jaká ironie že? Využil jsem situace a skočil jsem do umírajícího vraha, ta klerička mě viděla a v šoku mě vyzvala na souboj duší...
    ...měl jsem štěstí, že zrádný ženich se vrátil a pokusil se udusit nevěstu polštářem, což ji značne oslabilo.

    Vyhrál jsem a zhmotnil se. Ale co teď? Ta klerička měla sakra páru, nikdy jsem neviděl nikoho po prohrané výzvě  se probrat v plné síle... až ji.  Začala mela. Ženich bojoval s nevěstou... byl to takový kravál, že stráže před jejich ložnicemi uznale přikyvovaly... I vlezl jsem do těla toho vraha a pokusil se o experiment, který mi vyšel, ovládnout jeho tělo. Měl jsem sice znalosti, ale má veškerá síla pominula, všechno jsem vydal na ovládnutí jeho mrtvého těla.
    Když jsem se postavil, stal jsem se svědkem, jak se ti dva přetahují o mojí holeň, i nelenil jsem a šáhnul do šuplíků pro svatební dar... váleček na nudle?
    Tak jsem s ním vzal nevěstu po hlavě a ženich s mým artefaktem utekl... Inu váleček na nudle není špatná zbran.
     
    Ale co ted?  Šaty vraha byly roztrhané a spálené a jeho tělo viditelně mrtvé. Udělal jsem ten nejzoufalejší čin, co jsem mohl udělat. Vysvlékl jsem nevěstě šaty a sám jsem si je oblékl, závojem jsem si  zahalil tvář a s válečkem v ruce jsem vyběhl za mágem.  
    Stráže se jen smály... musely mě mít za ni. Mág při běhu hodil kost strážnému a ten ji hodil dalšímu... když jsem konečně doběhl mága-ženicha a vytloukl z něj díky válečku na nudle informaci, že se spojil s nemrtvými, aby pro ně získal mou starou kost a oslabil Scarlety, došlo mi, že sám ji získat zpět nedokážu. I hnal jsem mága s válečkem daleko před klášter a díval se na kolemjdoucí jak, se jim podlamují kolena smíchy při pohledu na novomanžele. Utekl jsem. Mága jsem nakonec nechal žít, bylo mi jasné, že po něm ta tvrdá ženská půjde.

    Nač by byla má kost jedněm a nač druhým? Ale potřebuji ji, abych znovu viděl ji...



    Povídá se, že z četby Daelgarova deníku nebyl nikdo moudrý, ale že pokusit se dostat do kláštera pro jeho ostatky silou se rovná sebevraždě. Povídá se, že bude zapotřebí lsti, zdravého rozumu, pohotovosti a... pokory.

    Povídá se, že Leaseth proškolil vojáky pevnosti výbornou přednáškou o historii Šarlatové krusády a Stříbrného úsvitu. Také, že za dob minulých navštívil budovy kláštera a pamatoval, kdy tito smrtelníci bývali ještě plni ideálů a dobra. Proto mu prý bylo svěřeno stát se průvodcem skupiny, která se kost pod rouškou magie a intrik pokusí získat.

    Povídá se, že záznam z deníku vrhl dost zvláštní světlo na totožnost krysy kradoucí v posádce prádlo a starající se o Daelgarův prázdný hrob. Stejně tak na její schopnosti. Obsah deníku byl tedy prozatím zpřístupněn jen velení pevnosti, zasvěceným přítomným a mágům.

    Povídá se, že se v pevnosti začaly dít divné věci... někteří mrtví jsou zpět a živí, jiní se chovají, jako by poslední roky šel čas docela jiným směrem... možná za to může rozbitý artefakt, který nedávno družina dovezla ze severu? Ti, kteří se severské mise zúčastnili, jsou vyděšení a bijí na poplach... a zbytek posádky je má za blázny. Včetně mágyně Isiel, kterou viděli chystat piknik se svým živým bratrem, Vael'thasem... donedávna rytířem smrti!
    Kdo kdy vymyslel lék na smrt?!!!






    Event "Výprava do Scarlet Monastery" začne dnes (neděle 20.9.2015) po 20h.
    Možná jej nestihneme dokončit celý. Zváni jsou členové posádky, i ti, co by si rádi zahráli šarlatového fanatika.
    Event bude mít striktní HC RP pravidla - účastí na něm s nimi souhlasíte.
    Riskujete v případě neúspěchu nejhorší možné důsledky, včetně smrti postavy, proto je určen hlavně pro vyrovnané a kvalitní RPery se zkušenostmi s improvizací a sebeovládáním. Nejste-li ochotni přijmout přísné podmínky, raději si o místo v družině nežádejte. Družina skýtá maximálně 10 míst (jedno je zabráno GM charem).

    Scénář eventu: Daelgar a Eynor/Astrae
    autor textu deníku a závěti: Daelgar



    Naposledy upravil Eynor dne Tue Oct 13, 2015 2:25 pm, celkově upraveno 1 krát
    avatar
    Eynor Astrae

    Posts : 239
    Join date : 08. 11. 14
    Location : Elrendar Keep

    Výprava pro kost

    Příspěvek pro Eynor Astrae za Wed Sep 23, 2015 3:31 pm




    "Myslela jsem, že jste chtěli zjistit, zda nemají nějaké tajné heslo či insignie, kterými se prokazují," stříbrovlasá elfka se odvrátila od pohledu na řež, která se strhla na cestě zvedající se z plání Tirisfalu do hor, kde měl stát Šarlatový Klášter. Upřela ledově modré oči na kapitána, pak na jeho rozvášněné lidi.
    Družina si patrně povel "získejte informace a focus pro transmutaci" vyložila po svém.
    Eskorta skupiny vojáků doprovázejících kněze ve zdobném šatu a popravčího v kápi jim přišla do cesty doslova jako na zavolanou ve chvíli, kdy se dohadovali, kudy a jak by bylo možné klášter infiltrovat.
    Vlčice, která je již nějakou dobu se zájmem pozorovala z dálky, teď došla k stříbrovlasé a posadila se jí po boku.

    "Řekl jsem zajmout," povzdechl si kapitán Dawnspear nad goblinem, který ještě pro jistotu po nejbližší mrtvole plivl.
    "Zaútočili první!" bránil se Ogatix.
    Alexiel provrátila oči a sklonila se k jednomu z těl, aby jej prohledala. Po chvilce se zvedla, v ruce prsten se symbolem rudého plamene a tabard.
    "Dobře tedy, počítejte s tím, že mapa, kterou mi svěřil můj kontakt z Undercity, nemusí být aktuální. To místo je obrovské, jak řekl Leaseth, největší klášter v Azerothu. Mají za sebou několikero pokusů o infiltraci ze strany Opuštěných a zatraceně dobře si hlídají brány i stoky. Nejsou to hlupáci. Jsou to fanatici a dají se lehce vyprovokovat a manipulovat, ale nepočítejte s tím, že vám prominou jedinou chybu či neúctu. Pokud nemusíte mluvit," zadívala se na goblina, "raději držte zobák."
    "Hele, já s nima mám zkušenosti," zavrčel goblin, zatímco elfka poklekla, aby načrtla na zem několik run, pak zamumlala formulku znějící starobyle i na elfštinu a jeho tělo se začalo pomalu natahovat do výšky a měnit.
    "Jo, transmutace, to sem mohl zvládnout taky," dodal, ale pak si už jen prohlížel své lidské ruce a tahal se za nové vousy. Nebylo to a dokonalé, protože mu zůstal jeho vysoký pisklavý hlásek. Ygraine si ihned po proměně zkontrolovala objem horních partií a trochu zaklela. Avianna byla v prohlídce svého nového těla o dost důkladnější, než Ygraine, až z toho Surmallien vedle ní byl červenější, než jeho zbroj.

    Vlčice neklidně zakňučela a elfka odstoupila od skupiny nyní podobné členům šarlatové eskorty, kterou pobili.
    "Nezapomeňte na psy, které používají při stopování nepřátel. Jsou cvičeni na "nelidské" pachy," řekla a podrbala vlčici mezi ušima, "jakékoli další kouzlo ze školy transmutace vás také může zbavit této proměny, proto nepoužívejte portály, ani ty na krátkou vzdálenost. Hodně štěstí a shorel'aran."
    "Pohyb," Thanalos si upravil na hlavě helmu zabavenou jednomu z mrtvých a dohlédl, aby byla těla odklizena stranou od cesty. Pak mávl mečem ke klášteru.


    Shrnutí eventu:



    Po příchodu do Tirisfal si družina nejdříve obstarala převleky a za pomoci magie upravila své podoby. Povel "zajmout Šarlaty" si ovšem vyložili někteří po svém.  Nebo se prostě Šarlati nechtěli nechat chytit zaživa.




    Druhým krokem jejich plánu bylo získání hesla, které jim mělo zajistit vstup do kláštera. Tím hůře, že se heslo prý mění každého dne při ranní modlitbě. Po chvilce nedůvěry, kdy se prohlásili za skupinku přeživších ze Stratholme a prokázali pečetními prsteny, odhalili slabost jedné z hlídek: koláčky. Ogatixův manový muffin nakonec naklonil přísnou stráž k milosrdnosti nad ztracenými bratry a sestrami, takže je nejen propustil do chodeb řádu, ale heslo jim pošeptal.



    Než se stačili rozkoukat, byli jedním z meditujících mnichů zaměněni za očekávanou eskortu z Hearthglenu, která měla doprovázet mistra exorcistu a nového opata, který měl nahradit toho, jenž byl nedávno úkladně zavražděn Opuštěnými. Okamžitě byli uvedeni do mučírny, kde právě místní kat pracoval na slepém elfovi a dvou nemrtvých. Elf hovořil mnoha jazyky, z nichž jeden zněl jako démonština a další jako nějaká plazí řeč, očividně byl tedy posedlý a kat se z něj pokoušel dostat marně jakékoli informace. Aviannina přesvědčivá role exorcisty nakonec měla za následek to, že jim byl elf v okovech a na řetězu předán, aby jej mohli odvést "do Hearthglen", kde prý mají mnohem vybavenější speciální místnosti.





    Vědomi si toho, že mají vzbudit co nejméně pozornosti, a přeci najít místo, kde jsou střeženy Daelgarovy ostatky, zkusili se nenápadně vetřít za několikery zavřené dveře, přičemž jednou unikli žaláři jen za cenu vlastní výmluvnosti a jednou sežrání jen díky tomu, že dokázali včas zhodnotit situaci, velikost psích čelistí a vycouvat.




    Již se zdálo, že odejdou nejen s nepořízenou, ale i s oním posedlým zajatým elfem navíc (kterého mimochodem Ygraine několikrát přidusila a při-omráčila, protože se choval naprosto nepřístojně), když v tom vstoupili do knihovny. Studující a tiše debatující členové řádu jako by se na okamžik rozplynuli či rozdvojili - elf cukající se na řetězu upozornil na úkaz v jednom z mnoha výklenků síně. Přesýpací hodiny z bronzu, které se vznášely kousek nad čtecím pultíkem.




    Když se znovu zadívali dopředu, stali se svědky scény, kterak z jedné z místností vyběhl šarlatový mág s křikem, hodil jakousi kostí po strážném se slovy: "Jde po mně, chce mně zabít, je to démon, pomoc!"
    Pak proběhl přímo skrze družinu, následován nevěstou se zakrváceným závojem a válečkem v ruce. Strážní se rozběhli za dvojicí, jen jeden s kostí se otočil na patě a utíkal směrem na druhou stranu, k velkým zavřeným dveřím. V komnatě, ze které vyběhli, družina spatřila ležící polonahou ženu s dýkou v ruce... když se ji ale zkusili dotknout, ruce jí prošly, jako by tam nebyla. Navíc se někteří netajili tím, že osoba ve svatebních šatech a závoji jim připomněla nemrtvého Daelgara. I ten jeho váleček na nudle.
    Jenže Daelgar před několika týdny zemřel...
    Vize, či co to bylo, byla ta tam.

    Bronzové hodinky jako by vnímali jen oni, šarlatoví mniši ne. Stejně tak, jako by členové řádu celou scénu neviděli, nebo se odehrála v úplně jiné době, dál pokračovali ve svých debatách a studiu. Ygraine tedy hodinky nenápadně vzala a uschovala, zatímco ostatní se zkusili dostat ke dveřím, kterými ve vizi odešel strážný s kostí. Jenže v cestě byl ten největší mužský, jakého kdy viděli.


    Herod trval na tom, že cizí bratři a sestry nesmí rušit započaté večerní modlitby v chrámu a dovnitř smí vpustit jen očekávaného opata z Hearthglenu. Kapitánovou pádnou rukou zvolený upovídaný Surmallien tedy sňal helmu a představil se jako opat. Věci pak vzaly rychlejší spád - zatímco za asistence inkvizitorky Whitemane vedl večerní kázání o třech Ctnostech a snažil se vlít do duší posluchačů krom lásky ke Světlu i lásku k bližnímu svému a celému světu (na což valná většina modlících se reagovala brbláním, škrabáním se za uchem a krčením čela), zbytek skupiny se pokusil prohledat boční krypty.
    Bez úspěchu.




    Když byli členové řádu vyzváni, aby se rozešli k modlitbám do svých cel a přemítali o vyslechnutém, a když se inkvizitorka zdržela v rozhovoru s nejistým opatem, nabídli se falešní šarlati jako dobrovolná úklidová četa chrámu. Konečně pak v nádherné stavbě osaměli, pozhasínali většinu svící a použili uzmutý klíček k otevření posledních dveří - těch od sakristie.

    V místnosti určené k přechovávání obřadních rouch, relikvií, knih a předmětů používaných k modlitbám, nalezli i množství artefaktů, ze kterého jim přecházely oči.
    I když měli co dělat, aby uhlídali nenechavé ruce elfa s páskou přes oči, který se na slepce náhle pohyboval nezvykle obratně a přesně, věděli jedno: nepřišli sem krást, jen získat Daelgarovy ostatky.
    I nalezli je v samotném středu sakristie, obklopené magickou runou a doplněné svitkem s pečetí řádu.
    V okamžiku, kdy oba předměty vzali, rozezněl se nad nimi katedrální zvon na poplach.

    Urychleně otevřený teleport byl nestabilní pro přítomnost ochranné magie v sakristii... a kvapný průchod na druhou stranu nejen zrušil jejich proměnu... až v pevnosti jim došlo, že s sebou přivedli i onoho divného nahého elfa.
    Ygraine jej zpacifikovala a bronzové hodiny předala k uschování do trezoru pevnosti - jak se ale ukázalo, již druhý den ráno byl na jejich místě jen bronzově zbarvený písek.

    Daelgarovy ostatky byly až do doby pohřbu svěřeny do péče mágů k prozkoumání, stejně tak svitek, který k nim šarlatoví připojili.



    K rukám Nejvyšší Inkvizitorky Whitemane:
    Nejjasnější Sestro,

    zasílám výsledky mé analýzy objektu označovaného jako "lidská holenní kost s runami", katalogizační číslo 13/3:FS-a.

    Autorkou run na ostatcích je Biskupka Natalie Seline z Lordaeronu, jejíž studia po První Válce zahrnovala zkoumání praktik orkských nekrolytů, kteří svými kouzly znesvěcovali ostatky svých vlastních padlých a povolávali je do služeb Hordy coby nemrtvé.



    Ačkoli byla její práce původně určena k obraně proti těmto temným formám magie a rozšíření povědomí o jejich existenci po Azerothu, její další díla zrcadlí jen její opovrženíhodnou posedlost a hříšnou touhu zjistit, odkud se tyto temné energie berou a proč vůbec existují.

    Seline průkazně objevila tok těchto energií ve světě kolem sebe sama jako cosi "přirozeného", co zde existovalo od pradávna, před příchodem Hordy, jen to bylo lidským očím ukryto. Už samo toto kacířské učení není vhodné pro oči a uši dobrých lidí žijících dle  Ctností a těšící se milosti Světla.
    Nepopiratelným faktem ovšem je, že zde Stín existuje a jeho magie je účinná a protikladná našemu milovanému Světlu.
    Zatímco Světlo přináší kladné pocity naděje, odvahy, vřelosti a útěchy, které pramení ze srdce, Stín s sebou nese strach, pochyby, paniku a zoufalství, jako by jeho magie manipulovala samotnou myslí oběti... a aktivovala základní instinkty pro přežití. Pudovou zvířeckost v lidech, která je nečistým orkům tak blízká a které jsme se roky disciplíny a uctívání Světla Svatého tolik vzdálili.

    I když se její závěrečná díla soustředí na kázání o nutnosti dodržení rovnováhy mezi Světlem a Stínem, stejně tak nutnosti vyrovnanosti a pevné vůle toho, kdo začne energiemi Stínu manipulovat, zdá se, že sama nedokázala najít správnou hranici ani rovnováhu a stala se tím, po čem tak dlouze bádala.
    Protože zahltit se jen pouhým Stínem může znamenat, že v něm osoba najde Temnotu tak hlubokou, že pro již není cesty zpět.
    Věřím, že Kel'Thuzad ve svých výzkumech po druhé válce kráčel po stejné cestě jako ona. Všichni víme, kam jej dovedla... a co stála nás všechny.

    Sféra stínu je propletena se sférou materiální i sférami elementů, někteří ji známe i jako součást magie pohromy a říši stínů, kde dlí uvězněné duše i přízraky... a stínovou magii lze vystopovat i v mnoha školách arkánní magie.
    Jeho uživatel jej nemusí uctívat, stačí mu pouze být si vědom jeho základních vlastností a několika pravidel. Nelze tedy hovořit o tom, že by Stín byl protipólem našeho Svatého Světla, jak někteří kacíři káží, protože Světlo slouží jen tomu, kdo je ho hoden a věří v něj.

    Většina zpupných a heretických svazků psaných biskupkou Seline byla po její smrti uzavřena v arkánních trezorech Kirin Tor, ale během Třetí Války se některé z nich dostaly do rukou Pohromy a posléze Opuštěných, když prozkoumávali ruiny Lordaeronu.
    Jejich Kult Zapomenutého Stínu, tedy samo jejich náboženství, je z valné většiny založeno právě na studiích a tezích této kacířky.
    Kult samotný nyní do svých řad přijímá členy nehledě na frakci a rasu... a dávno již není jen záležitostí hrstky nemrtvých stvůr... stal se nákazou a hnilobou, jejíž šíření ohrožuje i samotnou lidskou rasu. Protože ano, existují v Azerothu lidští zaslepenci, kázající o nutnosti rovnováhy Světla a Stínu!
    Nezbývá, než tento nový druh Moru, Mor zasahující duše, vymýtit do základů!

    Zde přiložený artefakt tedy prokazatelně patřil Natalii Seline a obsahuje část jejího odkazu vetkanou do magických run.
    Rozlišil jsem na něm magii abjurační i evokační, také několik druhů permanentního očarování.
    Mohl by se stát relikvií onoho proklatého kultu, ale mohl by být použit i proti němu... ať již propagačně-demonstrativní formou, či jako danajský dar, který po menší "úpravě" pošleme té nemrtvé elfí děvce, která stále ještě svou přítomností špiní náš jediný pravý domov.

    Nedoporučuji zničení artefaktu, ale jeho prozatímní konzervaci a hlubší studium kněžími a mágy Řádu. Rozhodnutí je samozřejmě na vás, nejjasnější Sestro.

    13. dne 3. měsíce rok po pádu Krále Lichů,


    Arkanista Doan, v.r.


    Eventu podle Daelgarova scénáře se zúčastnili: Ygraine, Avianna, Alexiel, Surmallien, Thanalos, Altash, Ogatix
    Screeny: tak různě Avelion, Eynor, Thanalos
    Spawny do custom lokace (nepoužitá verze Scarlet Monastery) by Eynor



    Sally Whitemane zahrána lore-wise jako přísná a lehce fanatická kněžka světla beze smyslu pro humor (pro rýpaly nope, nezdůraznila jediným slovem svou sexualitu - nemohu za to, jaký má fan-art a jak působí na mužské postavy její herní model, chudinka inkvizitorka za to prostě nemůže... zlo je ve vašich hlavách, pánové...)


    Pro případné zájemce o hru a rp mezi těmito Scarlety a v této lokaci - spawn zatím ponechán (převážně dveře, mříže, NPC, smažu jen eventovou sakristii s knihami a artefakty, aby tam byly vidět hrobky); zóna je raid pro 10 osob, do kterého se dostanete jen za pomoci GM portu "oldscarletmon". RaidLeader musí být GM, aby vás k sobě portlo.

    Pro otevření některých dveří musíte mít "Scarlet Key" (pro neznalé, dá vám ho Arkanista Doan v SM- Library Wing. Ale asi ne zadarmo a bezbolestně. Razz)

    Naspawněná NPC k vám budou přátelská jen po příkazu od GM .aura 53081 (neumožňuje .cast mimo DK startovni zonu, proto rovnou aura) - relogy, blink a podobné skoky vám auru zruší a NPC vás zabijí.
    Aura hází custom skin humana v kápi (šarlatový posel) - lze zrušit příkazem .demorph, popřípadě přebít jiným morphem, třeba female skinem.
    Tohle kouzlo vůči vám učiní přátelské i scarlety v instancích, Tyr's Hand a Northrendu. Enjoy!
    avatar
    Eynor Astrae

    Posts : 239
    Join date : 08. 11. 14
    Location : Elrendar Keep

    Re: Mise: Scarlet Monastery

    Příspěvek pro Eynor Astrae za Wed Nov 18, 2015 10:49 am

    Ledva byla získaná Daelgarova kost pohřbena na Elrendaru, změnilo se hned několik věcí - na posvátné půdě se přestaly objevovat stínové přízraky a mámení, mladší rekruti se přestali bát noční hlídky a začali se bát lazaretu a do posádky přibyl lidský muž, prohlašující se za Daelgara. Prozatím mu bylo svěřeno místo pomocného chirurga v lazaretu (k hrůze elfí léčitelky).
    Nikdo mu ovšem neupírá fakt, že od té doby simulantů na marodce značně ubylo.

    A jak to vše bylo možné, či jakou magií byl zakletý?
    To se nejspíše optejte Daelgara samotného... a připravte se při tom, že před ním nezatajíte ani prošlé očkování proti vzteklině, prý svým pacientům vidí doslova do žaludku.


    Sponsored content

    Re: Mise: Scarlet Monastery

    Příspěvek pro Sponsored content


      Právě je Sun Aug 19, 2018 5:54 am