Fórum RP/PvE/PvP serveru Legenda


    Šerohvozd (Duskwood)

    Share
    avatar
    Adeanyth

    Posts : 39
    Join date : 28. 04. 15

    Re: Šerohvozd (Duskwood)

    Příspěvek pro Adeanyth za Tue Mar 29, 2016 8:33 pm

    Prerastený hmyz
    (zapísané 29. dňa mesiaca Plodnosti...alebo Marca)

    Event sa datuje niekde na konci Januára

    Máme tu ďalšie zápisy z udalostí, ktoré prebiehali vo Westfalle pod vedením lorda Angelusa na operácii Osie Hniezdo. Cieľom operácie bolo hniezdo raz a navždy vyhubiť. Vyzbrojená skupina piatich členov po prípravách v Sentinel Hille sa presunula k dolu, ktorý sa stal spomínaným osím hniezdom.

    Od poslednej obhliadky starého dolu uplynulo už pár týždňov a naša partička sa za ten čas dokázala dostatočne pripraviť na protiúder. Lekárnik Girkon dokázal vyvinúť prášok, ktorý mal na osy pôsobiť smrteľne pri vdychnutí. Slečna Elizabeth noc strávila zavretá vo veži miešaním lektvarov so samo vznietiacou látkou. Lord Angelus si pre istotu nechal objednať škatuľu gnómich trhavín. Čo však nebolo dvakrát povzbudzujúce, žiadna z troch menovaných vecí nebola riadne otestovaná a tak sa mohlo stať naozaj čokoľvek.

    Keď dorazili k dolu, o prvom kroku ktorom sa rozhodlo, bude vyskúšanie Girkonovho prášku proti hmyzu. Po rovine sa prešlo na severnú časť vyvýšeniny, čím bol krásny výhľad dole na dol i jeho blízke okolie. Girkon otvoril malú škatuľu a začal z okraja do nížiny sypať prášok. Vietor mu hral v prospech, tak sa prášok úspešne dostal k osám pod nos. Každý čakal na moment, kedy osy popadajú na zem, ale účinok prášku bol prekvapivo iný, ako sa i predtým dalo predpokladať. Teda...popravde sa nerátalo z možnosťou, že by prášok začal osám voniať a chutiť. K dvom zasiahnutým sa pridala ďalšia a k ním prileteli ďalšie dve, všetky osy hodovali na prášku a začali sa bláznivo vznášať. Angelus a Reini sa smiali, Bert sa tváril, že nechápe, Elizabeth sa s divným pohľadom pozrela na Girkona. Ten len pokrčil ramenami a riekol: „No čo, povedal som, že to nemám otestované.“ Nejak sa našlo pochopenie, ale určite každý si zmyslel, že matroš to musel byť kvalitný...



    Zábavnú idylku bolo treba ukončiť a znovu sa sústrediť na vec. Slečna Elizabeth sa postavila ku okraju a všetky prítomné osy sa pokúsila na jednom mieste uškvariť, ale plameň nebol dostatočne silný a oheň len strávil Girkonovú návykovú látku. Teoreticky bolo možné, že sa Elizabeth tiež nechtiac nadýchala malého množstva prášku, ktorý k nej zavial vietor a dočasne ju otupil. Osy vyzerali nazlostene a začali nalietavať na ľudí, aby sa im pomstili za spálený matroš. Taktika na osy už bola celkom obohratá, zjednodušením bolo, že osy boli čiastočne mimo...bolo obdivuhodné, že ešte lietali. Jedna padala za druhou, iba tá posledná, najprotivnejšia, sa nenechala tak ľahko a bojovala do posledného šnup...dychu. Zaujímavými bodmi boju bolo, že paladin Berthall neprišiel k úrazu, ako bolo zvyčajné a pán Angelus sa pri boji nevedel trafiť alebo sa neustavične zamotával...žeby sa tiež nadýchal? Na záver Berthallovi vyšiel posledný úder a preťal osu na polovičky. Boj skončil, Bert bol v šoku, že ho osa nepopichala, Angelus sa spamätával zo svojej nešikovnosti, slečny Reini a Elizabeth boli nezranené a lekárnik Girkon vyliezol z poza najbližšieho stromu overujúc, či sa to škončilo.

    Pohľad sa zameral na samotný dol, kde bol už len posledný pár os. Bolo na čase otestovať kvalitu gnómskej trhaviny v akcií. Skupina sa presunula na južnú stranu, kde sa Angelus a Berthall pokúšali dobre umiestniť dynamit. Ani tu Berthall nemal smolu na pätách a knot zapálil úplne bez problémov. Naopak výbuchy dynamitov by sa dali zrovnať s deckou pyrotechnikou. Ale za to predsa nemohli, bolo to vyrobené u gnómov a nikto z nich nezodpovedal za tie nepodarky. Druhý pokus bol o čosi lepší, slečna Reini vybrala ďalší dynamit a zapálila ho na podobnom mieste ako páni. Výbuch už bol priateľnejší, hoci to nebol žiadny ohňostroj, podarilo sa strop jaskyne zhodiť a pri tom zadláviť presný pár os. Parta označila vec za vybavenú, ale kamenie sa začalo hýbať a cez niektoré diery sa začali prepchávať osy. Keď Angelus vyberal ďalší dynamit, kamenie sa pohlo mohutnejšie a celé vyletelo pred jaskyňu. Osy čo zahynuli boli priateľné straty. No to čo vyliezlo von, z toho padla pusa každému prítomnému - ten najšerednejší, šesť nohý, s pavúčim ksichtom, oranžový velkočerv. "Ó nie..." "Do prdele".



    Červ o veľkosti domu a dĺžky priemerného mostu vykukoval z jaskyne, pohľad na jeho hnusné oči a chlpaté obrovské kusadlá bolo zrelým adeptom na novú nočnú moru pre každého, kto ho uvidel. Reini sa na chvíľu vyparila a o minutu neskôr so sebou dovliekla červouloveného kojota. "Napchajte doň dynamit," riekla Reini, pretože bola názoru, že taký červ isto zožerie čokoľvek. Angelus do kojota napchal dynamit, podpálil a hodil sa k červovi. Samozrejme že kojota zožral, ako sa čakalo, ale očakávaný výbuch nikde. Červík iba slabo nadskočil a vypustil paru. Girkon z druhej strany naliehal na Eliz, aby hodila jeden z výbušných lektvarov. Hoci nerada, lebo ich nemala dostatočne, hodila jeden na červa. Ten slupnul i lektvar a paru vystriedal oheň. Červík mal žhavé predjedlo.
    Sranda sa skončila, keď sa Berthall prišiel rozlúčiť s Elizabeth, lebo sa ponúkol ako návnada. Pevne ho stískla, pustila ho a už len pozerala, ako ide dole pred jaskyňu on, Angelus a Reini. Dokázali vylákať celého červa von, ale to ešte nevedeli, že jeho chvost sa končí kliešťami veľkosti kolesa kráľovského voza. Girkon mal pre strach urobené, tak sa dokázal len pozerať, ale Eliz nemohla a po okraji zliezla dole za červa. Berthall a Angelus si ho striedali, zatiaľ čo Reini svojím kordom skúšala pevnosť jeho chytinu...bol ako oceľ. Teraz ako hore ? Nohy boli hladké a o pancier sa z boku nebolo kde chytiť, tak bolo treba to skúsiť zo zadu. Eliz si našla miestečko pri jaskyni u nejakých odvalených kameňov a začala odriekať magické formulky na hromadenie energie. Silu červovho panciera zatiaľ vyskúšali všetci traja, no nikomu sa nepodarilo preraziť ho. Berthall sa rozhodol liezť za Reini a tak jediný Angelus ostal behajúcou návnadou. Eliz vyriekla dokončujúcu formulu a pod červom vyvolala ohnivý výbuch. Červík sa zaškubal, vadilo mu to,  jeho brucho bolo tým pádom mäkšie ako pancier na chrbáte. Reini už vyliezla na červa a opatrnými pohybmi prešla až nad hlavu. Vzala kord a prebodala mu obe oči...kto už by len vydržal vystáť ten ohavný pohľad. Berthall sa tiež dostal na chvost, ale keď Eliz vyvolala ďalší ohnivý výbuch, plamene olízli červa a ten sa zasa začal zmietať. Pri tretom výbuchu to už nevydržal a znovu sebou škubnul, ale už silnejšie a tým pádom obaja jazdci z neho zleteli. Oslepený červík sa otočil za dvojcou, Angelus sa chopil šance a zdvihol meč proti červovi v snahe sa mu dostať pod pancier. Aj sa tam dostal ale červík ho za to riadne nakopol ľavou zadnou...no naozaj...a aby mu nebolo málo, odpálkoval ho svojimi kliešťami. Slábnucá Elizabeth pevne držala ruky nad hlavou a plamene pod červom neutíchali, zatiaľ to vyzeralo ako jediná vec, čo poriadne funguje. Keď Berthall kričal za Angelusom, ten za ním zakričal spiatky: "Skloň hlavu!" a hodil posledný dynamit. Dopadol na hlavu červa, ale takou silou, že by sa za taký výbuch nehanbil ani Mišo Bej.



    Hlava červa sa rozletela na tisíc kúskov a zaplavila okolie hektolitrami sra*iek. Elizabeth sebou cukla pri výbuchu, jej námaha v pražení červa sa skončila, ale bola skôr rada, že vôbec vládala chodiť. Berthall ostal žasnutý, ako moc veľmo ten výbuch zničil červa, ale dalo by sa povedať, že sa spamätal rýchlo. Girkon zletel dolu za Angelusom a kontroloval jeho stav - plát bol pekne ohnutý. Berthall si pod zmesou červieho slizu, tekutín a čiastočiek hlavy, všimol telo Reini nabodnuté pod obrovskou nohou. Nohu rýchlo z nej vytiahol a v panike kričal na Girkona, že našiel stav ohrozujúci život. Vyčerpaná Eliz zamávala rukami, že je fyzicky je v pohode, len bola bledá a unavená. Rozhodli sa skôr postarať o Reini a až potom o ostatných. Angelus sa i napriek ohnutému plátu a tupých bolestí dokázal ešte dostať na nohy.

    Napätie dosiahlo stropu, keď sa ozval bzukot z jaskyne. Von vyliezla kráľovná os, biela a mohutnejšia, než tie ostatné. Eliz sa pomocou Berthalla postavila a motivovala ho, aby ešte držal meč. Eliz zahrkala s batohom s elixírmi, pobrala poslednú odvahu na posledný vzdor. Jednu nádobu po druhej hádzala na osu. Hoci ju netriafala, zapálila vchod do jaskyne a zahnala kráľovnú na ústup. Prskajúca Eliz vyhádzala na osu tri fľašky, úplne na koniec si nechala jednu špeciálnu, obzrela sa na Berthalla s pohľadom "Utekaj." Fľašku hodila dnu a odstúpila preč, ozval sa výbuch a exlózia...znovu v tom mal isto prsty nejaký Mišo Bej. Elizabeth sa otočila na rýchly odchod, lebo strop sa začal znovu prepadávať. Keď už bolo po všetkom, Berthall vzal Elizabeth do náručia a odniesol ju k jej koňovi.



    Do Darkshire prišli naozaj rýchlo. Angelus, Girkon a Reini šli hneď na očetrovňu, kde sa o nich už začali starať lekári. Berthall odniesol Elizabeth až do domu, do vane. No predsa nepôjde spať neumytá a mierne páchnucá.
    Záznam končí s nádejou, že osia kráľovná je naisto mŕtva a pohroma vo forme veľkých chrobákov zasa na nejaké obdobie zašehnaná.

    avatar
    Carpio

    Posts : 250
    Join date : 04. 11. 14
    Location : západní Čechy

    Re: Šerohvozd (Duskwood)

    Příspěvek pro Carpio za Wed Mar 30, 2016 1:10 am

    Ti parchanti se nezdají...
    (zapsáno třicátého dne měsíce Plodnosti)



    Situace s Defiasy začala být neúnosnou. Útoky se množily jak králíci a o nějakém odpočinku pro stále se střídající stráže ani nemluvě. Lord už začínal ze zrady podezřívat i některé obyvatele města...dokonce tak, že musel být uklidněn jednodenním hlídáním jeho vlastního osobního nezvedeného batolete. To byl tedy vyřešen Lord, ale co ten zbytek? Berthall prověřoval jednotlivé hlídky a co chvíli jej bylo vidět, jak vypomáhá střídat jednotky v okolí vraního vrchu nebo na hranici tří zemí, Elizabeth si lámala hlavu s jednotlivými souvislostmi útoků a Adel i s lékárníkem Girkonem měli stále plné ruce práce. Tu šipka v ruce, tam pád z uvolněného sedla...hodně toho bylo. Petrusin byl po třech týdnech neúspěšného pátrání uznán jako nezvěstný. Měl být viděn, jak jde po stopách jezdkyně v černém stejnokroji s označením SD na rukávě. Bylo to ale opravdu tak? Pochopitelně, že jeho rodina doufala, že se z kaše, do které se zřejmě dostal, vyhrabe, ale kdy a na jakém místě, nikdo netušil.

    Jak se mu vedlo v cele?:

    Jak může být v cele? Zima, trochu mokro, smrad a sem tam doběhne na návštěvu vypasená krysa. Petrusin nezahálel - během pobytu se mu podařilo získat poměrně zajímavé informace od strážných, kteří byli na rozdíl od předchozích "goril" živí. Bez výjimky si pochvalovali novou organizaci a nové vedení, pravidelný plat a dokonce i jakés takés životní pojištění... samé klady, až tedy na jakéhosi admirála, který si měl léčit komplexy na své přímé podřízené. Petrusin nad tím dumal několik dní, nakonec se mu poštěstilo přijít kusu té záhady na kloub.Byl odveden k dalšímu výslechu, ale ještě než stačil se svým strážcem vyjít schody, stal se svědkem výstupu, který byl slyšet na hony daleko. První hlas připomínal rozkacenou krysu a myší vřesk tahal za uši. "Admirál jsem tady já, k sakru! Vy jste jenom mozek, tak koukejte dělat, co vám říkám!" znělo to z vrchních nástaveb, tak nemohl vidět aktéry, ale to už vysvětlil sám strážný, který se tvářil, jako by ho chroupl kobold do paty. "Šéfová zase dostává sprdáno, todle je tu furt. Divim se, že toho skřeta ještě nezabila, a to nejsem sám...", načal hlídač, ale byl přerušen dalším řevem.


    "Že při tom vašem postupu logicky zahyne méně mých lidí?! A zásah bude rychlejší? Jděte už do háje s vaší logikou! Vždycky s ní rozcupujete každej muj nápad na hadry!" Ozvalo se už jen úsečné "Ano, admirále", pronesené chladným hlasem spolu s cvaknutím bot. Netrvalo dlouho a kolem prošla vysoká postava v kožené zbroji. Petrusin si povšiml vysokého hodnostního označení na jejím límci a odznaku s literami SD na paži. Strážce se vyšponoval do předpisového pozoru. "Madam, toho vězně asi odvedu zpět...," navrhl. Odpovědí mu bylo jen krátké přikývnutí. Bez dalšího zdržování odcházela po mole zpět do hlubin dolu, když se po rýpavém komentáři Petrusina ozval řev admirála: "Tak si to udělejte jak chcete!!! Ale mužstvo bude poslouchat mně!" "Blbec," konstatoval defias potichu, a táhl vězně nazpět do cely. Další den strážce Petrusinovi naznačil, že by mohl být propuštěn. A proč? Prý už je jim asi na nic - a má si gratulovat, neb většina vězňů prostě zařvala. I nadešla hodina, kdy se mohl obléci aspoň do kalhot, košile zřejmě zmizela v propadlišti dějin, tak mu dal hlídač jinou, no a ve chvíli, kdy Petrusin ustrojený vylezl z cely, defias se rozmáchl a... byla tma.


    Lord Angelus se po poradě s ostatními rozhodl, že na Defiasy vynašel skvělou lest. Někteří z Darkshirských již pár dní při pochůzkách sem tam prohlásí něco o plánovaném převozu velkého množství zásob z Westfallu do Darkshire. "To bude pro ty lapky neodolatelná kořist...", nechal se slyšet Lord a ustanovil, kdo půjde s karavanou, jenž se měla tvářit jako přeplněná potřebnými věcmi. Dalo se očekávat, že plán vyjde, a jezdci měli po místech možných i nemožných poschovávané zbraně. Defiasové sice zaútočili, ale věci dostaly naprosto jiný spád, než bylo předpovězeno. Leč popořádku. Les po cestě byl tichý, ostatně jako vždycky. Pavučiny vlály z potemnělých stromů a sem tam v příkopu skotačil párek ghůlů, zkrátka optimální stav pro romantickou vyjížďku. Tedy za předpokladu, že by byl jeden mrtvola. Karavana s pár mulami a vozem dorazila bez obtíží do Westfallu, byly nakládány bedny, z valné většiny naplněny senem, slámou a věcmi, které byly také potřeba, ale nevadilo, že budou při případném přepadu zničeny. Navenek se tyto tvářily, že obsahují zbraně a proviant.


    Při nakládání se kolem nepotloukal nikdo podezřelý, ba ani cestou směrem zpět na hranice nebylo krom občasné stráže vidět ani živáčka. Kola vozu zarachotila po dřevěném mostu a skupina vjela nazpět do Darkshire. "Nepřijde vám to až podezřele snadné?" prohodil někdo potichu. "Že by Defias věděli..." Dotyčný nestačil doříci, protože dřevěný most zrovna v tu chvíli jako na potvoru zapraštěl a poroučel se za několika slabých výbuchů rovnou do řeky. Koně se plašili a dalo mnoho práce je uklidnit. Takže bylo jasné jedno: Defiasové o karavaně ví. Přítomní se chápali zbraní a skupina se semkla více k sobě. Muly před vozem nepokojně frkaly a na pobídnutí vykročily zpět do hlubin hvozdu. Ani to jinak nešlo. Skupina nemohla zpět, pouze dopředu. Další část cesty uplynula aniž by kdokoliv něco řekl. Každý napínal uši, neuslyší-li lupnout větev nebo zachrastit listí pod nohou potenciálních útočníků, ale byl klid.


    V okamžiku, kdy se začala potichu debatovat možnost, že měl výbuch nastat, když byl vůz na mostě, začaly ze stran pršet šipky z kuší. Jedna srazila Lorda z koně, avšak nezasekla se nijak hluboko - jen prorazila zbroj a zůstala vězet kdesi v kroužcích. Před dalšími se všichni schovávali jak se dalo. Za vůz, za koně, mezi muly. Berthall opatrně obešel vůz a vletěl do jednoho z vytipovaných míst jako hrom do police. Okamžitě odtamtud vystartoval chlápek a snažil se před zuřícím velitelem hlídek spasit útěkem, což se i podařilo. Po jeho vzoru se zachovali i ostatní. Lina vběhla s pádnou sukovicí do houští, odkud se dalo zaslechnout sprosté nadávky, rány a řev. Ihned za ní šel Lord a sbíral to, co napáchala. Jeden z defiasů zůstal ležet i s kuší v ruce, další dva po krátkém boji vzali nohy na ramena. "Srabi!" řvala za prchajícími Lina, hrozíc přeraženou holí. Všichni se postupně sešli kolem jediného Defiasa, který zůstal na místě. Vypadal, že jej houslistka napálila do zátylku a vypadal lehce zgumověle.


    Na jeho oděvu by nebylo pranic divného, snad jen to, že na rukávu jeho košile se jasně vyjímal odznak s dvěma známými písmeny...SD. Lord strhl rudý šátek z Defiasovy tváře a pobledl. Přítomní Darkshirstí jen zahučeli překvapením. Ten, kdo střílel na Lorda z kuše a vedl útok, byl jeho vlastní bratr. "Na vůz s ním, jsme zde už příliš dlouho," poručil, když se poněkud vzpamatoval. "Vyslechneme jej později." Probírající se Petrusin byl svázán a jak špalek hozen mezi bedny. Celá karavana se klusem pohnula dál. Takovýhle šok nikdo nečekal. Petrusin, kterému Lord Angelus tolikrát pomohl z bryndy, a jednou i z vězení v bažinách, se odvděčí tím, že se přidá k nepříteli. Všichni jezdci na něj hleděli s maximálním opovržením. Zbytek cesty proběhl relativně klidně, až na chvíli, kdy první jezdec narazil na strom, pokácený přes cestu. Očekával se další útok, ale k podivení všech se po několika minutách strachu nestalo nic. Karavana dorazila zpět, ale v mnohem mnohem horším stavu, než vyjela. A zranění? Ta s tím výjimečně neměla co dělat. Celá situace kolem Defiasů začínala pořádně smrdět.

    OOC: Petrusin byl nezvěstný ode dne, co pátral, po den před bojem s červem, aby bylo jasno. Chronologicky patří tento zápis o event nahoru.
    avatar
    Carpio

    Posts : 250
    Join date : 04. 11. 14
    Location : západní Čechy

    Re: Šerohvozd (Duskwood)

    Příspěvek pro Carpio za Sun Apr 03, 2016 2:38 pm

    Zrádce?
    (zapsáno třetího dne měsíce Setby)


    Celá věc řádně smrděla. Lord byl vzteklý, osazenstvo města udivené a Petrusin vyplašený jak lesní včela. Girkon dostal zakázku na várku jisté variace na oblbovací lektvar. "Bude tak zpitomělej, že vám nezalže...jo, a opatrně, může to mít lehce projímavý účinky - ale jenom možná," varoval lékárník důtklivě. Lektvar v lahviče byl nazelenalý, voněl jak jinak než po bylinkách a údajně chutnal "trochu trpce". Když jej dali Petrusinovi, jenž byl po celou dobu od zatčení uzamčen ve věži, potrefený se zatvářil jako by jej smrt přeskočila. Slova "trochu trpké" dostala nový význam. Když byl požádán o odpověď na otázku, co to sakra má znamenat, byl těžko k zastavení. Vypověděl o všem, co zažil, a jak to mezi Defiasy nyní chodí. Jediné, co nedovedl do konce, byla identifikace admirála a jeho podřízené. Neviděl je pořádně, ba ani do obličeje jim nemohl pohlédnout.


    Jediné další informace o nich byly takové, že velitelka "údajně často čte papíry, co jsou posraný od much", kteréžto sdělení nikdo z přítomných, ba ani on sám, moc dobře nechápal. Nevysvětlilo se ani to, jak je možné, že Defias ví o každém kroku, který má být uskutečněn pro jejich potření. Lord, velitel a mágyně Elizabeth dali po výslechu hlavy dohromady, ale nevykoumali nic, než to, že je ve městě jasně přítomen zrádce, pravděpodobně z vlastních řad. Po přizvání lékařky byla konzultována možnost provedení zdravotních prohlídek jednotlivých vojáků - tedy, jen naoko, a při té příležitosti zaznamenání čehokoliv podezřelého. Petrusin byl jako hromádka neštěstí prozatím ponechán ve věži s ujištěním, že je zproštěn podezření, ale do éteru bude vypuštěna opačná informace. Zda tato zabere, ukáže až čas.
    avatar
    Carpio

    Posts : 250
    Join date : 04. 11. 14
    Location : západní Čechy

    Re: Šerohvozd (Duskwood)

    Příspěvek pro Carpio za Mon Apr 04, 2016 5:00 pm

    Dáma bere jezdce
    (zapsáno čtvrtého dne měsíce Setby)



    V návaznosti na poslední dění a stížnosti velitele Gryana ze Strážného vrchu se Lord Angelus rozhodl poslat na výpomoc v boji proti Defiasům dva jezdce. Více postrádat nemohl, ale věděl, že Lucan Cordel s Arianou Thesslocke se v boji neztratí - a pokud nezapůsobí Lucanův lidumilský přístup, tak se i podaří Defiasům poněkud srazit hřebínek. Lord si protřel čelo. Byl si jist, že co by Lucan povolil na svém dobráctví, to jeho kolegyně ve zbrani dožene razancí. Od jisté doby u ní sledoval zvyšující se míru nemilosrdnosti, a tak bude jen dobře, když ji světlonoš ve výcviku poněkud umravní a vysvětlí, že ne každý, kdo Defiasům naúčtoval o pivo méně, je terčem pro její kopí. Uznával, že jsou chvíle, kdy se takovému jednání nedá vyhnout, ale přesto by raději viděl smírné řešení. Zvedl se ze židle v kanceláři a odešel do strážnice, kde dal na vědomí nový rozkaz. Lucan a Ariana ať se po návratu z hlídek hlásí na koních, ozbrojeni a vybaveni na týden pobytu mimo město. Nečekal příliš dlouho. Nestačil ani dočíst všechnu poštu, když podomek hlásil, že je vše připraveno a v pozoru před stájemi. Rozkaz, který jim dal, byl jasný. Být k ruce veliteli Gryanovi a hlásit do Darkshire vše neobvyklé. Pokud by se podařilo lapit nějakého z Defiasů, tím lépe.


    Jezdci zasalutovali a pobídli koně do ostrého klusu. Hlídka v bráně pozvedla pochodně na pozdrav a dusot kopyt se pomalu ztratil v houstnoucím šeru hvozdu. Lord se za nimi ještě chvíli díval a doufal, že napomohou řešení situace. Obešel hlídky u bran a zadíval se na nebe. "Zas bude hnusně", pomyslel si, spolkl nadávku na počasí a odešel do pracovny dočíst poštu. Valem se stmívalo a dva jezdci, doufali, že budou mít hvozd za zády ještě než se úplně smrkne. Popoháněli koně, když tu, lehce za dvěma třetinami cesty, Ariana zvedla koně ke skoku a výkřikem dala Lucanovi znát, že je přes cestu překážka. Lucan místo překonání překážky zastavil...a to byla první chyba. Z křoví vyletěla šipka a frnkla mu kolem uší. Lucan zůstal sedět jako zcepenělý, zatímco Ariana chvatně opustila koňský hřbet a s taseným mečem se vbourala do houštin za útočníkem. Lucan civěl jako malomyslný - a byl by se tak tvářil ještě o chvíli déle, kdyby jej další střela z kuše neminula o pomyslný vous. Sjel ze sedla a obcházel křoví z druhé strany. Spatřil jakousi útlou postavu, prodírající se pryč, směrem od něj. Nutně musela narazit na Arianu, což se také stalo. Lucan podle svého nejlepšího vědomí a svědomí omráčil členku bratrstva ranou do zátylku a nahlas přemýšlel, co s ní.


    "Ty jsi spadl z jahody?" vybalila na něj nevěřícně Ariana a se slovy "Když se kácí les, lítaj třísky" setnula bezvědomou protivnici. "Vždyť to byla jenom nedorostlá holka", zahořekoval Lucan nad tou pasekou. "Jo. V hlavě a z venku nedorostlá, ale na to, aby tě dokázala zastřelit, byla dospělá až dost", zabrblala Ariana a vyhoupla se na koně. "Nesmíš se s nimi párat, a jedem, čumákujeme tady až příliš dlouho." Lucan s povzdechem strčil nohu do třmenu a dřepl do sedla. V tu samou chvíli zaslechl klapnutí, krátké zasvištění a paží mu projela ohavná řezavá bolest. "Sakra, ta malá mizerná mrcha", klela Ariana. "Byla to návnada! Jeď!" Nemusela říkat dvakrát. Lucan se po jejím vzoru přikrčil v sedle a povolil jízdnímu zvířeti, aby jej co nejrychleji odneslo na volná Westfallská prostranství. Kůň se nestačil dni pořádně rozběhnout, když jej dostihla další šipka a zakousla se jezdci do zad. Klesl na sedlo a byl by sletěl na cestu, nebýt toho, že Ariana přibrzdila a provlékla mu ruce skrze postroj. "Drž se!" slyšel ještě jasný rozkaz, a koně se rozletěli tryskem, jaký by od nich nečekal. Jedinou jeho myšlenkou a cílem bylo nespadnout a pokud možno si udržet vědomí. Po nekonečných minutách pekelné jízdy začal les řídnout. Světla poněkud přibylo a před dvojicí se rozprostírala pole západních plání.



    "Děláte si ze mně srandu, ženská?" štěkala Ariana jak kudla, stojíc nad lůžkem, kde se na břiše válel Lucan a mladá hostinská mu z paže páčila šipku. "Vás sakra učili na jatkách, nebo u hrobníka a ne v lazaretu! Ta ruka bude pohnojená na strašnou dobu!" Nebylo divu. Samozvaná felčarka a hospodská v jedné osobě vyrvala střelu ven z masa takovým způsobem, že by se i otrlejším udělalo minimálně mdlo. Skončilo to tak, že ji Ariana velmi nevybíravými slovy vyhostila od raněného, kterému pro uklidnění půjčila placatici plnou kořalky, a jala se dle nejlepšího vědomí i svědomí dolovat šipku z Lucanových zad. "Nešla moc hluboko, ale bolet to bude, až se to rozleží," brblala a po malém rozšíření rány se jí s pomocí dýky podařilo dostat celou tu prožluklou věc ven. "Vidim to tak, že se přesuneme, abychom se vůbec mohli zahlásit," navrhla po zběžném zafáčování pohotovostním kusem obvazu. "Gryan z nás bude celej divokej. Zkus vstát." Lucan se po několikerém pokusu vybabral z postele a podpírán spolubojovnicí se dovlekl ke Gryanovi. V rychlosti podali zběžné hlášení a Lucan byl velice rád, že se může natáhnout - byť jen za stůl - a nehýbat. "Dojdu pro koně a ustájím je za zdí," broukla Ariana. "Na sedlech máme dost věcí na to, abychom tě dali aspoň trochu do pořádku - a navíc, nechci je nechávat na místě kam může kde kdo."



    Lucan zachrochtal něco jako souhlas a přivřel oči. Za chvíli tady bude mít deku, možná i lahvičku lektvaru, aby se mu ulevilo. Slyšel blížící se klapání podkov i to, jak se Ariana vybavuje s Gryanem, co všechno bude třeba udělat, která místa jsou ve Westfallu problémová - prostě si dělá plán na další den - a při tom ulevuje koním od řemenů a sedel. Trvalo to nějak dlouho. Pátravě se zahleděl ke vchodu a naslouchal. "Jen si dejte, dobře jste běželi," chválil Arianin hlas obě jízdní zvířata. "Odpočiňte, zítra máme hodně práce...na, tumáš - a ty taky..." Lucan se uchechtnul. Nikdy si se svým koněm nepovídal, ale jeho kolegyně tak činila velice často, zvlášť při každodenní péči o zvířata, až ji někdy musel rýpnout, že se měla dát na druidskou dráhu. Dnes byl ale sakra rád, že ji vyslali s ním. Jistě vyšetří tu střelbu a hlídkovat po Westfallu bude za dva. On sám se z toho nějak vykřeše. Do věže vešla Ariana, na rameni sedlové vaky a ve tváři silně nečitelný výraz. "Jak je venku?" nadhodil Lucan od stolu řečnickou otázku a zaznamenal, že se při krmení koní stačila oproti svému zvyku patrně i napudrovat, ba dokonce obtáhnout rty...jen ta barva byla moc výrazná. "Je tam hnusně, ale jinak v pohodě," odpověděla tázaná unaveným hlasem a bez dalších komentářů sebou za mohutného zachraštění zbroje práskla na zem. Její kolega pochopil situaci velice rychle. Šíp, trčící mezi lopatkami jezdkyně, napověděl, že Defias mají oči všude - a jsou zatraceně blízko.  


    Lucan sice okamžitě zburcoval stráže, velitel Gryan nařídil prosmejčit každé místo, kde by se útočník mohl schovávat, ale v šeru kolem už to tak jako tak nemělo moc cenu. Hlídky z Westfallu byly v očekávání dalšího útoku staženy k věži, ale celou noc se nestalo nic. Další den se na Strážním vrchu ukázala Elizabeth, po Lucanově vysvětlení ponechala na místě vše, co měla u sebe a mohlo pomoci, a okamžitě se přemístila do věže v Darkshire, aby zpravila Lorda o troufalé léčce, kterou nastrojilo zlořečené bratrstvo. Strážnicí prolítla jako pes somálskou vesnicí, zato do schodů už to šlo pomaleji. Uvědomila si, že Angelus se bude asi trochu zlobit. Nejen že se Lord zlobil...on se mohl vzteknout a kdyby jej na místě trefil šlak, nedivila by se. Chvíli lítal s řevem a kletbami po kanceláři, pak už jenom sliboval Defiasům mučení a mstu do dvacátého kolena a následně přešel na myšlenku "vybít i jejich starce, ženy a děti". Po Lordově konstatování, že velení bratrstva nechá pověsit, pokud se dostane Hlídce do rukou, mohla Elizabeth mluvit dál. Věděla, že v té chvíli už je Angelus relativně klidný. Po krátké konzultaci byla na večer naplánována přemisťovací akce a z kanceláře vyšel požadavek, na opatření materiálu na sochu. Přesněji řečeno - sochu ze dřeva. Údajně moderní umění ve tvaru obráceného písmene L s provazovým motivem na smyčkové téma. Město, ale i Defias se patrně mají nač těšit.
    avatar
    Carpio

    Posts : 250
    Join date : 04. 11. 14
    Location : západní Čechy

    Re: Šerohvozd (Duskwood)

    Příspěvek pro Carpio za Thu May 26, 2016 12:00 pm

    Vysoká hra...na housle
    (zapsáno šestadvacátého dne měsíce Obrození)


    Po posledních událostech se věci daly do pohybu takovým trapem, že se situace měnila každou minutou. Ze zběžné každodenní ordinérní zprávy z lazaretu se stalo něco, co silně pohnulo vědomostmi o možnostech a činnosti Defiasů. Nejen teda o tom, co dělají a jak, ale i o tom, že jejich drzost se nebes dotýká a taková stormwindská parková veverka by se studem zakopala kilometr pod zemský povrch. Šlo zkrátka o obvyklé hlášení, jak jsou na tom pacienti a kdy bude kdo schopen služby. Nějaká ta zlomenina, případně vlk... a mezi tím vším jako šídlo vyčnívala zpráva týkající se zranění nedávno přijaté houslistky. Ovšem ne toho, které si uhnala při boji s ohavným červem, nýbrž jiných ran, které byly od pohledu staršího data, ale původu neznámého. Kde k nim mohla přijít taková potulná hudebnice, kor když nabízený meč držela jako prase cvičku, rozuměla si leda s holí a trošičku s kordem. A proč nešla za ošetřením do lazaretu? Mnoho otázek se vyrojilo nad hlášením, a ještě více, když nastala možnost nahlédnout na rány a pokusit se určit jejich původ. Ti, kdož byli přítomni boji s přerostlým hmyzem - a hlavně potrefený, nebo spíš popíchaný velitel Berthall - jednoznačně prohlásili jako původce vosy, a ne zrovna málo. Houslistka Lina se rázem ukázala v jiném světle, přinejmenším jako pořádné kvítko z čertovy zahrady. Ti, kdož si zvykli naslouchat pravidelným hudebním produkcím v hostinci, se rozpomínali na dva týdny, kdy bardka "neměla tvořivou náladu" a její housle neopustily vak, ve kterém je nosila a snad s ním i spala. Bylo jasné, že právě v tu samou dobu se vylízávala z několikerého probodnutí paže a snad i otravy, aniž by si postěžovala a kdokoliv pojal nějaké podezření. Věci rázem začaly zapadat do sebe. Špehovala snad pro Defiasy právě ona?


    Bylo rozhodnuto o výslechu. Trvalo sice, než se zbráborala natolik, aby mohla vypovídat, koneckonců, otrava není procházka rozkvetlým sadem. I navařil Girkon jeho zázračný lektvar, dal jej vypít Lině a mohlo se začít. První nepřesnost přišla již u jména. Reini Lina von Osten, tak se správně jmenovala. A čím více se Lord i ostatní ptali, tím spletitější odpovědi byly. Ukazovaly ale jediné: do celého případu je zapletena více než dost, neb se údajně nějak angažovala v uskutečnění léčky na zdiskreditování Lordova bratra. Udělala to kvůli vlastní lodi, neboť v minulosti fungovala jako námořní důstojník pod kapitánem Willem Canarisem, který zmizel kdesi v moři. Více se z ní nedařilo dostat a Girkon musel narychlo obstarat další dávku lektvaru. Možná se spletl, možná bylo bylinek více (či vlastně nebylo, ovšem na to se přišlo až později), ale vyslýchaná se nedlouho po další dávce dotázala "co že dělají v lazaretu růžoví talbuci a bílé myši", přičemž se se smíchem složila jak tesařský metr. Výpověď byla shledána natolik závažnou, že bylo rozhodnuto o uvržení houslistky do šatlavy - tedy ihned, jak vyprchají náznaky předávkování, a to minimálně do doby, než se celá věc vysvětlí ať již v její prospěch, nebo neprospěch. S tím by byla celá záležitost ukončena, leč nestalo se tak. Když se další den k ránu Petrusin budil, najisto nepomyslel, že po vstupu stráže do pokoje s pacientkou se najde něco jiného, než ona samotná a stopy toho, že jí v noci bylo velice zle - alespoň to taktně naznačila felčarka. "Ať se propadnu, jestli jsem jí přes noc desetkrát nevyměnila kbelík vedle postele. Chuděra vypadala strašně," broukla lékařka od stolu, když se Petrusin sbíral ze stoličky, kde to v noci zalomil. "Světlo ví, zda vůbec vstane z lůžka."


    Nechápala Petrusinův škodolibý úsměšek, a posléze ani překvapený Lucanův výkřik, který se ozval z pokoje. Lucan vyletěl ven z pokoje i z lazaretu jako střelený, aniž komu co řekl. Vysazené okno a dvě navázaná prostěradla mu napověděla, co se stalo. Reini Lina von Osten byla pryč. "Ta mrcha!" skučel a horempádem si vzal k ruce Girkona. Prohledali spolu každé křoví, každé tmavé zákoutí, ale nalezli pouze utrženou spodní polovinu sukně. "Bude se jí utíkat rychleji", nadhodil a vydal se po jejích stopách (ovšem až po zkoušce odvahy, kdy s Girkonem sjel po zadku vodopád) koňmo. Zjistil jen to, že nějakým zázrakem odcizila na jedné z opuštěných farem Defiasům koně a zamířila do Westfallu. Po chvíli oklobávání na místě se Lucan raději vrátil. Jedna šipka v zádech mu před časem stačila. Zbývalo než oznámit celou záležitost velení. Nečekal, že to bude příjemné. Houslistka - pokud to tedy ovšem skutečně byla hudebnice - celou hlídku vyškolila takovým způsobem, až jemu samotnému bylo stydno. Přímo před nosem jim vynášela informace z města, div že nedostala Petrusina na šibenici a ještě ke všemu je všechny oblbla laciným divadýlkem, když fingovala předávkování lektvarem jen proto, aby mohla vzít čáru ještě než ji zavřou. Co se dalo čekat, stalo se. Lord nechal místo pacientky na týden zavřít Petrusina, který ji měl celou noc střežit. Klel jak pohan, a tentokrát oprávněně. V jeho nastražených železech uvázla kuna - a uvázla za hlavu. Stačil mžik nepozornosti a byla opět volná. Tentokrát Lord Angelus hlídkám neodpustil. Na cvičišti jim to řádně spočítá.

    Ticho:
    Reini se překulila na lůžku. To všechno kolem musí zvládnout...věděla, že musí dokončit svoji úlohu, ač se jí příčí. Více než kdy jindy pociťovala samotu, zakusující se do duše. Neodbytná bolest nitra, nejistota a střípek strachu, které se v této slabé chvíli nedaly zaplašit. Pokud bude odhalena, nečeká ji nic jiného než provaz, nebo setnutí hlavy. V porovnání s tímto stavem se bude jednat o vykoupení, ale nezbyde - li nic jiného, pobije se o svůj život s kýmkoliv. Stále je však důstojník a elitní velitel Stráže dolu a má tu práci. Nejprve dokončí úkol zde, a pak? Návrat zpět a další vražedná mise, bezcílné toulky nocí na hřbetě koně, improvizace ve veřejných i neveřejných budovách s dobrou akustikou, pozorování jí tak blízkého moře...ano, moře. Zasnila se. Jako by jej viděla na dosah ruky. Vlny tříštící se o břeh. Rozlehlé plochy severního oceánu. Chladné, nebezpečné, ale krásné. Natáhla se a uchopila housle, odpočívající vedle ní na stolku. Jak moc by nyní chtěla být tam na skále nad vodou, hrát pro sebe a měsíc. Usnout v trávě a na nic nemyslet. Pohladila okraj houslí. Pouze jim mohla dát najevo své rozpoložení. Uchopila nástroj a usadila se na lůžku. Nahmátla smyčec a v téměř absolutní tmě jím přejela po strunách. Tichým pokojem lazaretu zazněly čisté sladké tóny ukolébavky. Konejšily mysl i duši, uspávaly a hladily. Právě housle a šerm byly to, co jí zabránilo se načisto zbláznit z tlaku, kterému byla ve své pozici i hodnosti vystavena. Její Mentor Will Canaris jí často připomínal, jak předejít potížím. Když se dá na takovouto službu, nemůže si dovolit život ani přátele. Reini zhluboka povzdychla. Chudák Will. Netušil, že její služební postup a úspěch už neuvidí. Severské moře si už před několika lety vzalo, co mu náleželo. Možná by jí nyní poradil, co dělat...možná by se sem ani nedostala a již by byla pravou rukou kapitána nebo velela vlastní lodi...možná. Pečlivě zaobalila housle nazpět do šátku a ulehla. Další den bude těm kolem znovu ukazovat to, čím není. Dobře vykalkulovanou a promyšlenou masku. Jednu ze dvou. První - nečitelnou a studenou, snad i poněkud děsivou - pro nadřízené a podřízené, druhou - jednoduchou a naivní - pro ty, které má klamat vzhledem. Polospánek protnula naléhavá myšlenka. Bude z pod těch masek moci někdy, alespoň na chvíli, vzhlédnout skutečná Reini? Najde pod nimi sebe samotnou? Na tváři usínající ženy se objevila mokrá stružka a několik slaných kapek se zapilo do povlaku polštáře v lazaretu.



    Naposledy upravil Carpio dne Sun Jun 26, 2016 7:23 pm, celkově upraveno 1 krát
    avatar
    Carpio

    Posts : 250
    Join date : 04. 11. 14
    Location : západní Čechy

    Re: Šerohvozd (Duskwood)

    Příspěvek pro Carpio za Thu Jun 02, 2016 3:30 pm

    Za mědí a za železem
    (zapsáno druhého dne měsíce Orla)


    Neuteklo mnoho času od útěku hudebnice, a bratrstvo Defias o sobě začínalo dávat vědět více, než by bylo zdrávo. Po několika pokusech o získání dalších informací byly tyto seřazeny a vedení Darkshire se usneslo na tom, že jim v podobě houslistky neuteklo sotva ochmýřené mládě, nýbrž pěkně práskaná bestie. Lord Angelus se rozhodl pro posílení zbrojí a zbraní veškerých hlídek, jenže k tomu bylo třeba kovů. Celé věci se chytla trpasličí prospektorka, která od doby, kdy přišla do Darkshire než vyráběla drobné šperky a pletla fusekle s pivním vzorem, slovo dalo slovo a mohlo se vyrazit. Bylo umluveno, že průzkumná skupina zamíří do hor Severních marek, kde byla naděje na nalezení bohatých zdrojů železa nehluboko pod povrchem. Kovy sice měli nalézt, ale s nimi i něco, co zaměstná hlavy všech na poměrně dlouhou dobu, ale to bychom předbíhali. Mágyně Elizabeth kreslila a vypočítávala kruh pro vytvoření portálu a ostatní se vybavovali lopatami, krumpáči, vaky na vzorky, rumem... zkrátka vším, co potřebovali pro úspěšnou cestu i pobyt. Kruh byl dokončen a nezbývalo než projít. První se do portálu hrnula natěšená trpaslice, které absence kovů pomalu lezla na mozek. Cílem mělo být město Southshore, leč v navigaci na nepevný a neprozkoušený bod se Elizabeth zkrátka o pár desítek mil sekla. Lord Angelus, provázený více či méně vyzbrojenou posádkou se tedy octl o něco dál, než bylo plánováno, a to na kopcovitém okraji hvozdu, kde rostly pouze stříbrné borovice. Horniny na místě označila prospektorka jako nadějné, takže ta malá zacházka zas tolik nevadila.  



    Aby tomu štěstí nebyl konec, brzy se narazilo na několik ložisek železa a mědi, leč slabých a povrchových. Bylo třeba jít dál - naštěstí ne příliš. V horách zavedl trpasličí nos celou skupinu k dávno již neužívanému dolu, kde sídlili jen pavouci a podobná havěť. Z důlních prostor táhl chlad a nevlídné prostředí nevylepšovaly ani "záclony", které tam za dlouhou dobu vyrobili osminozí obyvatelé. I šlo se dovnitř a udivení bylo všeobecné. Rudy se tam vyskytovalo dost... tak proč byl sakra důl opuštěn? Odpověď, vyrušená svitem pochodní, vylezla z jedné ze štol. Nestvůrně veliký pavouk - zřejmě "babička" všech menších pavouků kolem. V těsném prostoru se rozhořel boj, a zkuste si v jednom uskakovat před jedovatými zuby a současně sekat do chlupatých pavoučích pacek. Ještě že cílů bylo tolik a pavouk nevěděl, na který se zaměřit dříve. Silou Lorda Angeluse a velitele Berthalla, ba kupodivu i Girkona, byl pavouk jako takový brzy rozložen na prvočinitele a mohlo se pokračovat v průzkumu. Leč cesty v dole se dělily a nezbylo nic jiného, než skupinu zmenšit a každou štolou vyslat jeden oddíl, který se měl v případě nebezpečí vrátit. Nu, šlo se dál a co že bylo? První skupina, složená z trpaslice, velitele Berthalla a Girkona, se vydala vlevo a nalezla sice něco kovů, ale i něco jako pavoučí líheň. Naneštěstí i s hlídáním. Znovu bylo třeba vyhýbat se jedu a porcovat pavoučí nožičky, nemluvě o tom, že se z vajec začala líhnout další nálož velmi otravných členovců. Na ty naštěstí stačilo jen dupnout.


    Pavouci však přinesli i užitek. V pozůstatcích "hlídacího" jedince nalezl člen výpravy velmi pěkný kámen, který prospektorka označila za velice solidní smaragd s tím, že jej patrně našel a zhruba opracoval nějaký horník, tedy než jej i s drahokamem sežral pavouk. Hornina tedy obsahovala i takovéto poklady. Vzhledem k tomu, že pavoučí líhní končila prozkoumávaná větev dolu, vrátila se Berthallova skupina zpět a šla ve stopách svých spolubojovníků. Ti se zrovna zabývali odstraňováním závalu jedné štoly, kde očekávali nevytěžené poklady země. Leč, když balvany za pomoci magie i hrubé síly odstranili, zjistili, že na místě už někdo byl. Chodba se leskla ledovými květy, které dokáže vykreslit jenom mráz, a na jejím konci ležela na kameni vyhaslá lampa neobvyklého zpracování. "Patrně elfská", shodli se jak lidé, tak trpaslice, a prohlédli ji blíže. Na držadle bylo krátce psáno: "Veselé Vánoce!", jak přeložila Eliz, naznačující, že umně zpracované svítidlo bylo patrně dárek. Jenže komu? Další pohled na omrzlé stěny přinesl ještě větší překvapení. Jedna ze stěn nebyla stěnou, nýbrž ledovým blokem. A uvnitř, za překážkou, již stvořil chlad, bylo tělo. "Snad hlídá nějaký vstup, nebo poklad", rozumovala trpaslice - a nebylo by to od věci. To, co bylo v ledu, opravdu vypadalo jako stráž, která pouze usnula na hlídce. Jednu ruku opřenou o meč, druhou položenou na štítu, na kterém se blyštěl Lordaeronský znak. "Musí tu být dlouho", naznačil Angelus. "Lordaeron padl již dávno."


    Po další debatě, která přinesla více otázek, než odpovědí, bylo rozhodnuto, že se celý blok ledu vyzvedne. Poklad za ním nebyl, což oželela hlavně trpaslice, leč plné vaky železné rudy a mědi poněkud zmírnily její rozmrzelost. Lord doufal, že pokud se jedná o stráž z Lordaeronu, řekne mu něco více o jeho rodině. Eliz měla rázem co zkoumat z hlediska magie a Girkon s Berthallem se česťovali, že to, co je v ledu, je živé, leč těžko říci, zda to je nebezpečné, či nikoliv. Na to se přijde časem - a hlavně doma v přísně kontrolovaných podmínkách. "Už jsme tu dlouho... a kolem nechodí jen mágové z Kirin Tor", naznačil Lord Angelus a velel k odchodu. Elizabeth našla vhodnou rovnou plochu, začala kreslit runy, zbytek skupiny snášel vaky s rudami a upravoval místo nálezu pokud možno do původního stavu. Těžko říci, zda by městu ten neobvyklý úlovek mohl uškodit, či nikoliv. Bez dalších průtahů byl vytvořen portál a na druhou stranu - tedy skrze věž až ke kovárně - se stěhovala železná a měděná ruda, a pak, leč jen do věže, i poněkud osekaný blok ledu a nakonec i kouzelnice, která jej vytvořila. Valná většina přítomných se začala zabývat železem, koneckonců, obrana města měla a má prioritu. Lord nechal druhý nález uchovat na utajeném místě a udržovat magií v současném stavu. Elizabeth a kupodivu i felčarka měly pohotovost...prý cosi, týkající se Světla. Ale proč byl tedy povolán i Aurel, jenž znamená opak? Co vlastně vojáci z Noční Hlídky nalezli a co se kolem toho semlelo, se měli dozvědět až za delší dobu...šestkrát se musel ukázat celý měsíc, a až pak zjistili všechno.


    Naposledy upravil Carpio dne Sat Jun 11, 2016 10:37 pm, celkově upraveno 1 krát
    avatar
    Adeanyth

    Posts : 39
    Join date : 28. 04. 15

    Re: Šerohvozd (Duskwood)

    Příspěvek pro Adeanyth za Sat Jun 11, 2016 7:34 pm

    Jeden deň si myslíš, že je všetko v poriadku. Že nepotrebuješ nikoho z tých, ktorým si ponúkol pomocnú ruku, a dočkáš sa len opovrženia. A potom si uvedomíš, že z teba spadlo bremeno, ten nádherný pocit, keď vidíš, že to všetko padá ako domček z kariet, ostáva len popol a prach.

    Jeden deň si myslíš, že je všetko v poriadku. Kým nepríde ti sestra, ktorá prosí - "Pod ľadom pochovaj ma." A ty rozmýšľaš, či ju tým zachrániš alebo len ochrániš. Do hlbokej jaskyne ju vedieš, do tmy, preč od denného svetla. Po poslednom objatí, splníš jej želanie a už len sleduješ, ako mizne iskra života z očí, ako pochovávaš živého.

    Jeden deň si myslíš, že je všetko v poriadku. Na druhý deň zistíš, že to tak naozaj je.


    Sesterský dlh:
    Boli to možno dva týždne kedy rytierka Lithiana skončila s podporou pre malú pevnosť na úpätí skal, ktorá sa rozhodla "strážiť" vchod do Quel´Thalas. Nové povinnosti jej pomohli zabudnúť, že vôbec niekde chcela robiť podporu.
    Až jedného večera ju vyhľadala Ygraine, vybratá len v zbroji a na hawkstriderovi, s prosbou o pomoc, teda o veľmi netradičnú pomoc. Zarazilo to i nemrtvú, že po nej živá chce, aby ju uspala do ľadu. Po dlhom presviečaní jej nakoniec kývla, azda jej hlavou blyslo, že bude najlepšie, keď jej vyhovie. Obe teda pohnali zvieratá a upaľovali preč z Morových zemí, na miesto kde by nikoho nikdy nenapadlo hľadať. Ďaleko v Temnolese, na samotnom kraji bola jaskyňa, opustená, nikým nechcená, nikým nestrážená. Lithiana zaviedla Ygraine dnu do jaskyne, ktorá sa posledný krát obzerala von. Hlboko v jaskyni v slepej uličke sa Lithiana naposledy spýtala Ygrain, či to naozaj chce, avšak keď ona len kývla, nebolo už cesty späť. Pozdvihla runový meč, všetky runy zažiarili modrou farbou a miestnosť naplnil chlad. Ygraine bola do chvíle uväznená do ľadu, aby mohla spať, koľko jej rytierka dopraje.
    Lithiana sa vrátila naspäť do Morových zemí a hawkstridera, už bez jazdkyne, od križovatky nasmerovala spiatky k strážam do pevnosti.
    A plynuli dni...týždne...

    "Diplomati":
    Medzičasom na Acherus prišla správa, že niekto má záujem o stretnutie s rytierkou Lithianou. Sama sebe hovorila že by sa na to mala vykašlať, pretože to žiadny úžitok neprinesie. A keď už i súhlasí, nikto by nepredpokladal, že partička "diplomatov" sa nasačkuje priamo do Acherusu. Bez pozdravu začali tvrdo požadovať informácie po nezvestnej Ygraine. Slušnosť káže pozdraviť, pomyslela si v duchu Lithiana. Ako plynul čas tak len počúvala agrumenty, prečo by im to mala povedať, no všetky sa zdali byť irelevantné. Žiadne prosím, len daj, povedz a poraď, hundrala si. Skúsila ešte urobiť výmenný obchod - jednu konkrétnu elfku za informácie. Keď to však živí počuli okamžite to zavrhli, no Lith len pokrčila ramenami.
    Stretnutie dopadlo asi tak, že niektorým praskli nervy, iní už nemali čo ponúknuť a len jediná osoba ostala chladná (hádajme ktorá to bola). Nikto sa nič nové nedozvedel a všetci živí vlastne odišli na prázdno.

    Obchod bez záruky:
    V iný deň prišiel vymáhať informácie niekto iný - rytier Vael´thas a jeho Opustení. Čo si nestranný pozorovateľ mohol všimnúť, nemrtví mali v sebe viac slušnosti ako živí - dokázali pozdraviť, poprosiť a dokodnúť sa na výmene. Skrátka obchod ako sa patril do posledného detailu, až na jednu maličkú, drobnú chybičku, ktorá mala za vinu rozpad celej dohody -žiadať po Lithiane, aby opustila Acherus. Keď Lith stála za svojím, že Acherus neopustí, že onu osobu chce tu, Vaelovi už tiež začali praskať nervy a nezachránil to ani jeho skvelý diplomat, ktorí hoci robil dobrú robotu, ale špinavú. Vael sa nakoniec rozhodol o útočný mód a dal Lith ultimátum: buď s nimi pôjde alebo dohoda padá úplne. Lith sa len zasmiala, problém bol v tom, že ona tým nič nestratí, len oni. Naštvaný Vael a jeho diplomat nakoniec prešli bránou smrti a už sa neukázali.
    Oh, takže som znovu vyhrala ? pomyslela si Lithiana.

    Keď sa pohnú ľady:
    Nikto by nepovedal, že o pár týždňov príde niekto ďalší, avšak s tým, že jeho známí našli istú zmrazenú elfku. V tomto prípade už Lithiane protivný úsmev opadol a prišla čistá vážnosť. Nečakala by, že to vôbec niekto, čo i len náhodou, nájde. Ďalším prekvapením bolo, keď rytier nežiadal žiadne výkupné a bol sa ochotný dohodnúť na povolení zmrazenú elfku premiestniť. Bol to súhlas s trpkou príchuťou i pod podmienkou, že Lithiana príde situáciu skontrolovať. O deň neskôr prišla vážne elfku skontrolovať. Miestny ju uistili, že ju nikto neuvidí a bude pod zámkom tak dlho, ako bude rytierka smrti chcieť. Tým pádom Lithiana získala najlepší úkryt, aký mohla pre Ygraine zohnať.
    V tomto prípade Lith nestratila, ale získala viac. A tým vyhrala.
    avatar
    Carpio

    Posts : 250
    Join date : 04. 11. 14
    Location : západní Čechy

    Re: Šerohvozd (Duskwood)

    Příspěvek pro Carpio za Sun Jun 26, 2016 6:28 pm

    Jak zvládat zranění?
    (zapsáno jedenáctého dne měsíce Orla)



    Vzhledem k množství zranění, která byla v poslední době způsobena Defiasy (nemluvě o tom, že podle felčarky vykonával tuto funkci každý, kdo má rektum), rozhodla se tato provést instruktáž týkající se první pomoci při nejčastějších typech zranění z boje. Ukázka měla být provedena nikoliv v Darkshire, ale ve Westfallu na Strážném vrchu -čistě z toho důvodu, že tamní medicínská pomoc se jevila být silně neodbornou a málem způsobila smrt raněného, který by byl při správném postupu léčby schopen boje již za několik málo dní, kdežto po zbabraném zákroku se léčil týdny. Lord byl sice jasně proti s ohledem na to, že pořádná felčarka je v okolí jen jedna, bylinkáři dva - a ztráta kteréhokoliv z nich by byla nenahraditelná, ale když velitel Strážného vrchu slíbil zajistit okolí, aby nepronikla ani myš, tak tedy k instruktáži svolil. Felčarka přišla neozbrojena, ale s dobře oplechovaným doprovodem. Cesta byla až nezvykle klidná a Berthall s Lordovým bratrem usuzovali, že i Defias mají v začínajících vedrech západních plání zaslouženou dovolenou.


    Účastnili se velitelé hlídek Darkshire i Westfallu, kteří měli dále instruovat své podřízené, následně přišli i někteří zvědavější vojáci, ba dokonce i mágyně Elizabeth - zřejmě pro případ, že by velitel Berthall opět navštívil svoji oblíbenou postel v lazaretu. Paradoxně nejvíce se na celou akci těšil Petrusin, kterýžto díky svým schopnostem jen málokdy přišel k většímu úrazu, pročež se halasně hlásil za figuranta. Když mu bylo sděleno, že první se bude předvádět kompletní prohlídka tělesných dutin, dále lobotomie příborákem a až úplně nakonec umělé dýchání, dobrovolník se hleděl ztratit, leč bylo pozdě a sám nad sebou vynesl hrůzný ortel... nemyslete si nic špatného - utrpěla jen jeho hrdost, když byl coby "raněný" ze všech stran okukován a omakáván, jen těch ženských, kterým by se mohl pochlubit svalstvem, bylo kolem pomálu. Instruktáž obsahovala základní údaje o třídění raněných na ty, kteří mohou počkat a ty, jejichž léčení nesnese odkladu. Oddělenou kategorií se stala otázka těch, kterým už na bojišti není pomoci a není možno je ihned transportovat.


    Následoval výčet možných ran tupými předměty, ran bodných, sečných atd., spojených s názornou ukázkou míst k zaškrcování končetin a použití běžných předmětů denní potřeby k první pomoci. Spokojen byl nakonec i zakaboněný Petrusin. Kdy jindy si před vámi fešná lékařka sundá punčošku a podvazkem vám zaškrtí paži s pomyslnou masivně krvácející ranou, že? Vyskytly se sice poznámky, že při aplikaci soustavně používané vojenské onuce by popadaly všechny okolní jednotky, nevyjímaje nepřátelské, ovšem biologické zbraně a jejich užití nebyly tématem přednášky. Probralo se i účelné používání lektvarů tak, aby zabraly co nejdříve, jednoduché dlahy a v neposlední řadě výroba nosítek z čehokoliv. Naposledy přišlo na řadu důrazné upozornění o naprostém základu, který by měli ovládat všichni pro případ, že narazí na nepohyblivého a bezvědomého pacienta. (Netýká se případů, když v létě vylovíte z jezera zavánějící a nedýchající osobu s bruslemi a v hubertusu - tak jako tak to bude v nejhorším případě rytíř smrti, co si zrovna z vás tropí šoufky.)


    Petrusin se dočkal umělého dýchání, leč přes kapesníček, takže z toho nic neměl. Celkově by se dalo říci, že se akce zdařila, neb ani zpáteční cesta nebyla ničím a nikým rušena. Ano, vše v pořádku, tedy do té doby, než felčarka začala vyklízet pohotovostní cestovní kabelu a na dně nalezla list s označením SD, adresovaný jí osobně. Co že v něm bylo psáno? Nic méně a nic více, než to, že Adelheid vděčí za svůj život svým šikovným rukám a tomu, s jakou laskavostí přistupuje k raněným. Nicméně by se měla vyvarovat pobytu na západních pláních. Lord Angelus byl nejprve zděšen, následně lehce deprimován. List nemohl psát či diktovat nikdo jiný, než uprchlá Reini Lina von Osten, a to, že se nepozorovaně dostal felčarce do kabely značilo, jak bízko Defiasové byli, ba i to, že patrně mohli zaútočit a velitel Gryan má Strážný vrch všude, jen ne pod pevnou kontrolou. Nedalo se dělat nic jiného, jak zaútočit na Defiasy jejich vlastní zbraní a pokusit se organizaci sledovat zevnitř. Kdo by ale takový úkol zvládl, aniž by to ve městě vyvolalo pozdvižení? Snad někdo nový? Nebo někdo s pošramocenou minulostí? Ukázat na dva odvážné muže měly až jejich činy - a čas na ně přišel dříve, než se kdokoliv odvážil hádat.


    (ooc: když už na dovolenej nešel net, tak se dalo aspoň psát)
    avatar
    Carpio

    Posts : 250
    Join date : 04. 11. 14
    Location : západní Čechy

    Re: Šerohvozd (Duskwood)

    Příspěvek pro Carpio za Mon Jun 27, 2016 12:04 am

    Na každém šprochu pravdy trochu
    (zapsáno šestadvacátého dne měsíce Orla)



    Toto rčení jasně vystihuje, co se stalo po útěku houslistky z lazaretu a událostech následujících, kdy velení Darkshire a odloučených hlídek Westfallu - následně i starosta Lakeshire - zjistili, že útoky Defias opět nabyly na intenzitě. Cesty Jižními Markami nebyly ani při maximálním nasazení stráží bezpečné a chovatelé gryfů hudrovali na přetížení sebe i svých zvířat. K tomu všemu se Lordův bratr ukázal v pravém světle. Nedlouho po návratu ze západních plání napadl dva strážné, kteří jej měli -čistě preventivně - z povzdálí sledovat, způsobil okamžitý poplach a po odcizení koně zamířil tryskem na západ. Zbytek Lordovy rodiny se jeví být absolutně zdrcen a za přivedení živého zrádce byla vypsána velmi tučná odměna. Lord Angelus se dokonce nechal slyšet, že popravu provede osobně.


    Zatím co se v Darkshire vzpamatovávali z náhlého obratu, Petrusin získával důvěru Defiasů, kteří se pohybovali po Šerohvozdu. Přišel tak na to, proč jednotliví členové bratrstva lpí na svém společenství do konce života, proč tak dobře bojují a v neposlední řadě nahlédl do způsobů, jakým získávají informace. Zkrátka a dobře, s příchodem nového velení se absolutně změnil i přístup. Dříve byli níže postavení členové bratrstva jen póvl, nyní měli jistotu, že v případě dobré práce budou odměněni jak náleží - a co více, v případě, že došlo k zranění nebo zabití, bratrstvo zajistí dotyčnému nebo jeho pozůstalým řádnou náhradu. Defiasové dostávali řádně do těla při výcviku, jaký nemohl dát jen tak kde kdo, a co se týče sledování - pod palcem měli oblast již nějaký půlrok, aniž by to kdokoliv věděl, neboť měli nakázáno neútočit a zkrátka dělat, jako že na místě vůbec nejsou.


    Shromažďovali informace o tom, kdo do Darkshire jel, kdy, za jakým účelem, jména a pohyby hlídek a všechny myslitelné i nemyslitelné úkony běžné správy. Petrusin tím byl velice překvapen a ani jemu se nevyhnulo zděšení. Velení bratrstva ví o dění ve městě najisto první i poslední a bude těžké zajistit si přístup až do lotrovské peleše pod Moonbrookem. Přitom by chtěl nějak podat zprávu svému bratru - čistě aby mu řekl, že je v pořádku a pokusí se useknout hlavu zmije, aniž by to odnesl celý Darkshire. Během několika týdnů infiltroval bratrstvo a spolehlivě přenášel zprávy o sledování města. Neopomněl se při pochůzkách bavit s ostatními členy, z čehož plynuly další výhody. Vyměnil si službu v Šerohvozdu s chlápkem ze západních plání, který už měl takříkajíc "nakřečkováno" a chystal se bratrstvo opustit.


    Zařídí si zájezdní hostinec na který by jinak dřel a střádal celý život - a na Defiasy nezapomene, aspoň tak to nařizují regule. Sem tam jim pošle určité procento z obchodů a v případě potřeby zařídí co se dá. Nic více, nic méně.  Petrusin měl tím pádem další otázky ke zodpovězení. Kde všude již se zařídili vysloužilí členové bratrstva? Kolik jich je? Jaké finance jim to zhruba může sypat? Leč tyto otázky zůstaly nezodpovězeny. Budoucí hostinský místo toho poměrně ochotně pohovořil o dalších výhodách pobytu v bratrstvu, nevynechal ani ženské, ktréžto měly být "pěkně rostlý a žádný fifleny". Petrusin stočil řeč na jednu z mála žen, o kterých věděl, že do bratrstva pravděpodobně patří. Nejmenoval ji - stačilo říci, že jde o vysokou postavu s takovými a makovými odznaky - a jeho kolega měl jasno.


    "Tim směrem radši vůbec nepřemejšlej, mladej. Postavičku šéfová má, to jo, ale nadělala by z nás z každýho sekanou, navíc vůbec neodhadnu, co pod tou kapucí má. Mladá - stará - ošklivá - hezká - zkrátka nevíme žádnej." Defias se na chvíli odmlčel, přihnul si z láhve a podal ji Petrusinovi. "Nemáme ani tucha, jestli je to hnědovláska, nebo zrzka. Vlastně už se na to dost dlouho sázíme." "Jakej je kurs?" přisadil si Petrusin. "Nóo, v banku je něco přes pět stovek," načal chlápek. "Přes půlku sázelo na hnědovlasou, nějaká čtvrtina na černý vlasy, já vosobně jsem vsadil na zrzku stejně jako pár dalších. Pak se to tam rovnoměrně rozdělilo mezi nazrzlou bloncku, bílou bloncku a starou šedovlasou bábu. Jo, a jeden vožungr z dolu hlasoval pro pleš." "Plešatá ženská by vypadala divně," usoudil Petrusin a poměrně jistě vsadil na extrémně světlý blond.


    Na rozdíl od ostatních Defiasů si byl více než jist, že Reini Lina von Osten opravdu není seschlá bába a vskutku vyškolila celý Darkshire až to hezké nebylo. S ubíhajícím časem a dalšími večery na pláních si dal po střípcích dohromady časový sled a odhalil, jak to vlastně bylo se zvědem v Darkshire. Reini se tam vloudila snadno a rychle si brilantní hrou na housle a (oproti svým skutečným schopnostem mizivou) podporou v akcích hlídky. Znala město ze zpráv bratrstva a proto se mohla pohybovat tak, aby její příchody a odchody nepůsobily rušivě. Po tom, co Noční Hlídka poprvé zjistila přítomnost Silithidů a i za přítomnosti Reini se vypořádala s jejich první vlnou, zajistila výše jmenovaná během několika dní jednotku Defiasů, která Silithidy značně eliminovala, aniž by o tom měli Lord Angelus nebo Gryan Stounmantle vůbec ponětí. Ona i její muži si odtamtud odnesli nehezké šrámy.


    Níže postavení Defiasové neskrblili chválou na chvíle, kdy odmítala nechat těžce raněné, ba i mrtvoly, na místě napospas vosám, a naštvaný hmyz jí uštědřil několikerý "průstřel" paže. Právě tyto rány pak ukryla, aby nenavedly bystřejší pozorovatele na stopu. Pilně osnovala své sítě, do kterých se zachytilo několik obyvatel města, kteří vyvázli jen tak tak. I sám Petrusin okusil, čeho je pro získání informací schopna a ještě teď jej zabolely prsty, když si vzpomněl na mučení, které podstoupil v dole. S jednou věcí však Reini nepočítala. Při jedné z akcí si uhnala ohavnou otravu po zásahu od nečistého "velkočerva", pak stačilo bezvědomí, pozorné oči lékařky při převazech a intuice slečny Eliz. Girkonův lektvar z houslistky dostal dost na to, aby se rozhodlo o jejím uvěznění. Jenže jim v kritické chvíli utekla. Sprostě očurala hlídky a nyní se opět starala o to, aby v Jižních Markách nikdo nespal klidně.

    avatar
    Carpio

    Posts : 250
    Join date : 04. 11. 14
    Location : západní Čechy

    Re: Šerohvozd (Duskwood)

    Příspěvek pro Carpio za Wed Jun 29, 2016 11:40 pm

    Třikrát draka. Protřepat, nemíchat.
    (zapsáno devětadvacátého dne měsíce Orla)



    Lordova rodina se během událostí, týkajících se dvojího Petrusinova zmizení, dočkala alespoň jedné dobré zprávy. Věrný souputník Lorda Angeluse přiletěl s jižním větrem a radost z opětovného shledání byla oboustranná. Podomek sice uvažoval o složení svého úřadu, neboť by Trna zkrátka do stáje nenacpal, ale byl uklidněn tím, že Lord se o šupinatého tvora postará sám. Nedlouho poté přibyli do města tři noví obyvatelé. Dva se ukázali být známými z dob, kdy Lord pobýval a bojoval ve Stromgarde. Ukázalo se, že oba více než unesou zbraň, takže jak Edwina Tarina, tak bojovnici s podivným jménem "Sari", hlídky přivítaly s otevřenou náručí. Další příchozí zprvu nevzbuzoval příliš důvěry a až příliš se podobal podobám na plakátech, které byly čas od času vyvěšeny v krčmách spolu s tučně vyznačenou částkou ve zlatě. Leč ve vězení si již pobyl nejeden obyvatel Darkshire a město (obzvlášť spokojený barman) nakonec přijalo i tohoto muže, jménem William. Ukázalo se, že je nadmíru obratný a v šikovnosti by se mohl klidně měřit s nenechavými prsty Petrusina. Jediné, co se ukázalo jako drobná potíž, byla Williamova schopnost opít téměř kohokoliv.


    Dny plynuly dále a jako blesk z čistého nebe přišla zpráva o vystěhování jedné ze západních farem na pomezí hvozdu a západních zemí. Pravda, farma byla údajně využívána Defiasy coby stanoviště a jejich likvidace přinesla nepoměrné zlepšení situace... co ale jenom mohlo stát za takovým obratem? Na místě ti odvážnější z Hlídky nalezli mnoho předmětů, patřících bratrstvu i jistý objem zásob, na kterých již hodovali vlci. Stopy v okolí patřily pouze Defiasům a ti už mluvit nemohli, neb vzali nohy na ramena. Lidé ve městě se diví a Lord se jen spokojeně usmívá, jak náramně zasáhla do dění prozřetelnost! Ví snad o tom více, než by bylo zdrávo? Jisté vysvětlení přinesla zpráva ze Strážného vrchu. Gryan Stounmantle oznamoval, že se na něj a zemi kolem řítí další pohroma. Hlídky měly zahlédnout vysoko na obloze draka velikosti průměrné stodoly. Kroužil a zcela jistě hledal potravu. Že by jej Defiasové viděli jako první? A drak spatřil je?  Pokud ano, měli problém. Drak totiž žere, co zrovna chce. Za předpokladu, že nebylo k mání nic jiného, jak členové bratrstva, bylo více než nutno, aby se spasili útěkem.

    Bimbo, obří netopýr! Jsi úplnej výmaz, nebo nepoznáš motýla?:
    Tak nějak to bylo, když členové bratrstva, pohodlně zapelešení na polorozpadlé farmě, spatřili na noční obloze velký stín. A ten se řítil rovnou na jejich neudržovanou kuču. Řev, kravál, chvatné sbírání těch několika blízkých kusů majetku, pak bič a pryč. Jen ti nejstatečnější se ohlédli, ale jen proto, aby spatřili sloupec dýmu a zpozdilce, prchající v děsu před zubatou dračí tlamou. Co už najisto neviděli, byl stín, který se odlepil od jednoho ze stromů, a mířil přímo k draku. Petrusin se odhodlával pěknou chvíli, než se rozhodl předat svému bratru zprávu tímto způsobem. Postavil se před rozhlížejícího se tvora a promluvil naň. Odpovědí mu bylo zařvání, které jej málem vyrazilo z bot i ponožek, nemluvě o tom, že si prohlédl dračí čelisti pěkně z blízka. Spoléhal ale na to, co věděl. "Jsem přítel, upokoj se,mám důležitou zprávu" načal a doufal, že se neseznámí s každým zubem draka zvlášť. Drak odfrkl a letmo se rozhlédl po okolí. Když se přesvědčil, že nic nehrozí, zmenšil se...ještě, a ještě...až naproti překvapenému Petrusinovi uprostřed pole stála neznámá osoba v rudé zbroji. "Nosíš jejich odznaky, člověče. Proč ti mám věřit?" Petrusin naprázdno zalapal po dechu. Čekal draka a teď se na něj upřeně dívaly plazí oči, leč z ženské tváře. Pozdravil znovu, ba dokonce velice dvorně, a pak vypověděl vše. Kdo je, oč se snaží  a že by na sebe měla dávat pozor, protože brarstvo o draku v Darkshire ví. To vše podpořené prosbou, aby veškeré informace pokud možno nenápadně předala Lordovi. "Budu ti věřit, člověče," nespustila z něj oči po celou dobu, co hovořil. "Ale pokusil - li ses mne oklamat, najdu tě."


    Nedlouho po "vyklizení" farmy se do Darkshire dostala další zpráva. Gryan s úlevou hlásil, že drak, tedy vlastně draci (neboť po západních planinách létal i nějaký menší jedinec, snad mládě toho velkého), se drží dál od obydlených míst a loví divoká zvířata, domácích se ani netknou. Leč Defiasové řádí dál a už sám neví, jak by si s nimi poradil. Tuto otázku nechal Lord Angelus ještě nějakou dobu otevřenou. Alespoň do té doby, než se Petrusin nastálo vrátí do města. Velitel Berthall navrhoval ozbrojenou výpomoc, ale byla zamítnuta po naznačení toho, co se stalo minule. Elizabeth by nejraději "spálila celé mrzké město Moonbrook", ale ani to jí nebylo přáno. Pomocí Petrusinovy odvahy se po dalších třech dnech do Darkshire dostala zpráva, že Defiasové šijí něco velikého a jsou odhodláni jít přes mrtvoly. To už znělo vážně, a dalo se dedukovat, že pokud mysleli mrtvoly, tak nemohli mínit jiné, než ty dračí. Lord se snažil držet Trna zpátky, leč jeho souputník si nedal říci a přece letěl. Nad pláněmi byl klid, nikde nebylo vidět žádné samostříly, děla, ani nic jiného, co by dokázalo sundat draka z oblohy, ovšem ve vzduchu se vznášel průser, aniž by to kdokoliv tušil.



    Petře, nepřepepři vepře...:
    Jak vkusně by ono otřepané dětské říkadlo sedělo na situaci, která nastala, se nedá dost dobře vypovědět. Po tom, co Petrusin získal důvěru bratrstva, se mu podařilo dostat několik zpráv do Darkshire. Naposledy to byla zpráva lehce znepokojivá. Defiasové se na něco chystají, ale nevěděl, nač. Nedlouho poté dostal spolu s dalšími rozkaz - vlastně ani ne tak rozkaz, jako nabídku. Kdo během hodiny přivede do Moonbrooku živé divoké prase, dostane dvacet zlatých. Kdo přinese mrtvé, jen deset. I sebral Petrusin svého kumpána a jali se hledat nějakého toho štětináče. Prvního vepře se jim povedlo omráčit a převézt. Spokojeni si rozdělili každý po deseti zlatých a chtěli odejít, ale před stájemi se objevila Petrusinovi známá osoba. Zalezl poněkud do stínu a přetáhl šátek více přes nos. Reini chodila mezi defiasy a udělovala rozkazy na všechny strany. "Vy odvedete vepře do ohrady, vy zavoláte četu, která má na starost jejich úpravu, vy mi ihned zavoláte alchymistu, zda je se vším hotov...ale rychle, nemáme čas!"


    Petrusinovi vrtalo hlavou, jaká že to úprava, ale dozvěděl se brzy. Přiklusalo několik Defiasů, každý s vědrem a vakem soli, rozdělávali sůl a vepře s ní vehementně natírali. Došel i malý ukoptěný chlápek, který vypadal tak trochu jako krysa. Za ním nesl svalnatý hromotluk bytelný soudek. "Vše je připraveno," hlásil. "Kam to nalijeme?" Reini nechala nastoupit přítomné členy bratrstva a volně kolem nich prošla. "Pokud provedete vše, co máte provést, splním slib, který jsem vám dala před několika dny. Srazíme ty bestie z oblohy." Mimovolně se podívala na své podřízené a pokračovala. "Vyčkáme, až uteče čas - snad ještě někdo přivede vepře. Pak je vypustíte do sektoru, který jsem určila. Zůstane pouze maskovaná hlídka. Alchymista zajistí nalití té věci do jezera a jakmile tak učiní, musí být všichni připraveni vyrazit. Hlídač z věže nám dá znamení. Půjdeme a zvítězíme. To je všechno...rozchod." Petrusin zůstal na moment jako opařený. Ta mrcha! Bylo mu jasné, že draci sem létají lovit. Po sežrání nasolených vepřů budou mít žízeň, napijí se z jediného dostupného vodního zdroje, a...nechtěl ani domyslet. Musí něco udělat. Musí jim dát vědět. Jenže jak?


    Využil chamtivosti svého kolegy a vypravili se narychlo ještě pro jednoho vepře, koneckonců, deset zlatých se vždycky hodí, ne? Postřelili vzrostlého kance, chtěli jej dorazit a Petrusin v nestřežené chvíli defiasa omráčil. Doufal, že to chvíli vydrží. Tak dlouhou chvíli, aby stačil doběhnout na opuštěnou farmu, kterou pokaždé někdo z povzdálí hlídal. Sotva popadal dech, když tryskem doběhl a zjistil, že se kolem pohybuje bratrův Trn. "Poslyš, já nevím, jestli mi rozumíš," načal Petrusin, když neviděl Angeluse nikde kolem. "Bratrstvo něco peče, nesmíš dnes lovit na západní pláni, a už vůbec se tam nesmíš napít! Nalijí něco do vody, to je vše, co vím. Leť pryč. Ty i ta druhá. Rozuměl jsi?" Petrusin to ze sebe sypal jako když namaže a vehementně rozhazoval rukama. Drak se na něj chvilku díval, pak se zdálo, že i slabě pokývl, mávnul křídly a zmizel v převalujících se mracích nad Šerohvozdem. Petrusin neměl ani tu chvíli aby vydechl. Musel jít, přivést omráčeného defiasa k vědomí a nabulíkovat mu, že jej srazil zhasínající divoký vepř, což se mu i podařilo. Dotáhli zvíře na poslední chvíli, vyinkasovali deset zlatých a dostali další úkol. Hlídku nad jezerem.


    Když došli a zamaskovali se několika trsy trávy na místě, měli celé okolí jako na dlani. Petrusin byl vcelku klidný. Draci nepřiletí a nebudou pít. Past nachystaná houslistkou nesklapne. Leč času bylo na předání informací příliš málo, a drak - či vlastně dračice přiletěla. V mžiku pochytala několik vepřů se silnou krustou soli na hřbetě do drápů a hltavě je pozřela. "Velký už je náš", zamnul ruce Petrusinův spolubojovník. "Teď ještě ten menší. Šéfová je vážně hlavička. Jen tak bychom je na zem nedostali." Petrusin si div že nezoufal. K místu se blížil druhý drak, citelně menší než předchozí. "K sakru, Trne, zastav ji, zastav, než udělá hloupost!" přál si Petrusin, ale to už větší šupinatý tvor lokal jezerní vodu. "Nepij to!" ozval se ten menší, ale opět pozdě. "Je to otrávené, leť domů!" zahulákal Petrusin a nabral to plnou parou z kopce bez ohledu na to, zda jej druhý Defias vidí. Dračice se s mohutým máchnutím křídel zvedla do vzduchu, opsala kruh, aby poněkud nabrala výšku, a nízkým letem zmizela za kopcem. "Zrádce!" ozvalo se za Petrusinem vzteklé zaječení. "To ti brarstvo spočítá!" Rozkacený (bývalý) kolega mířil na Petrusina nataženou kuší a celé to vypadalo řádně hnědě.


    Ještě ke všemu se všem pohnula země pod nohama. Poskočila a opět, jako by na ni padlo něco velkého. "Ten první je dole, druhý půjde také, ale ty ještě před ním!" nebral si servítky Defias a už už by stiskl spoušť, kdyby se za něj nesnesl Trn a načisto klidně jej neuchopil do tlamy. Kosti nechutně chrouply a útočník byl mrtev než se stačil vůbec leknout. Petrusin civěl na neživé tělo a byl by koukal ještě dál, kdyby si neuvědomil, co lapka těsně před smrtí řekl. "Ta velká někam přistála, musíte oba okamžitě pryč! Bratrstvo je nachystané, je jich hodně.", mával pažemi Petrusin a vyběhl na nevysoký vrch. V dálce spatřil v zemi vyrytý rigol, rozhozenou hlínu a na jejím konci narudlou hromadu, ke které se od Moonbrooku blížilo množství černých teček. "Sakra, už jsou skoro tam," hlesl Petrusin a prudce zamával na Trna. "Leť, doběhnu tě a sejmu jich pár odzadu!" Nemusel říkat dvakrát. Prach pláně se rozvířil, jak do něj uhodily dva poryvy větru a Trn vyrazil směrem k místu ne zrovna hladkého přistání. Petrusin běžel seč mu síly stačily. Byl dost rychlý na to, aby viděl, jak se nějakých deset Defiasů s Reini v čele stáhlo kolem dračice, která kolem sebe mlátila křídly, a čekají jako vlci, až se jejich kořist unaví.


    Petrusin zalehl do trávy co nejblíže mohl a hned jak se před ochromenou rudou snesl Trn, vystřelil. Člen bratrstva, který byl nejvíce pozadu, se skácel k zemi se šipkou v ledvinách, aniž by to ostatní postřehli. Povzbuzováni velitelkou útočili na živějšího z obou draků. Pokud minuli, trefovali se do ležícího za ním, takže si nemuseli dělat starosti, že by jejich šípy a meče nenalezly cíl. Zuřící Trn dělal z Defiasů čalamádu, ovšem pouze do chvíle, kdy mu bylo uděleno ultimátum. Reini, po které v boji také několikrát chňapl, se dostala za něj, a opřela jednu ze zbraní o krk ležící dračice."Teď si lehneš a nebudeš dělat potíže!" Pohrozila Trnovi. "A možná to přežije." Drak se zarazil jen na moment a zuřivě chňapl po té drzé bábě. Uštědřil jí pořádnou ránu, ale ve chvíli, kdy chtěl napolo omráčenou dorazit, skulila se tato pod krk dračice. Ostatní Defiasové dotírali s meči a bylo nutno se jim věnovat. Nezbývalo jich moc. Petrusin učinil Trnovi dobrou službu a nějaké tři nebo čtyři útičníky sprovodil ze světa. Již jen tři se sápali na draka, a vypadalo to, že budou odraženi. Petrusin již nemohl střílet, bylo by to riskantní, tak jen sledoval, jak se nevelký drak brání ranám, jenž na něj jenom pršely.


    Další člen bratrstva padl s rozpolcenou lebkou k zemi, a již by bylo hotovo, kdyby se z pod dračice nevyplazila Reini. Mečem chvatně vydolovala mělký otvor ve vyschlé půdě před břichem ležícího tvora, vsunula do něj jakýsi válec a zvedla se na nohy. "Ústup! Ústup, k sakru!" Zařvala na zbývající dva podřízené, a dala se na útěk směrem k Moonbrooku. Běžela přikrčena a její pohyby byly křečovité. Trn ji zřejmě poranil. Proradnou houslistku následoval jen jeden z bojujících, druhého ještě na místě zastavila šipka z Petrusinovy kuše. Menší z draků chtěl akorát vyhrábnout onen podezřelý předmět ze země, když se prudce zablesklo, až musel Petrusin odvrátit tvář. Zároveň se ozval velice hlasitý výbuch, jenž desetinásobně zopakovala ozvěna od skal. "Trne!" zavolal do chuchvalců dýmu a zvednutého prachu. Odpovědí mu byl žalostný řev, naznačující že drak to slíznul s plnou parádou. Když Petrusin vběhl do stále zvířeného chumlu, spatřil jen většího draka, o toho menšího div nezakopl. Vskutku, bylo to tak, neboť ten, co se bránil proti přesile a výbuch jej zle pošramotil, se změnil. Nyní volal Petrusina lidským hlasem. Hlasem, který Petrusin znal pod určitým jménem - Edwin Tarin.


    Den poté se nedlouho potom, co padla tma, do Darkshire přihnal Petrusin na zpěněném koni a za sebou táhl druhého. Stráže jej chtěly okamžitě zajmout a ztrestat, ale dotyčný je seřval, aby používali mozky, a poukazoval na náklad, který vezl. Edwin a Sari se pravděpodobně namočili do nějaké potyčky s Defiasy, neboť byli zle pocucháni. Dokonce to vypadalo, jako by je poškubala brokovnice, nebo něco takového. Někteří vojáci z hlídky letěli pro Lorda, jiní pomáhali odnést do lazaretu to, co tam nyní náleželo. Všichni bez výjimky se divili, jak je možné, že tři zkušení bojovníci dostanou takovou sodu bez toho, aby uhnali nějakého zajatce. Lord Angelus, který byl zprávou upřímně zděšen, však odpověď znal. Nemusel příliš přemýšlet na to, aby mu došlo, že houslistka stvořila jednu z jejích obratných léček a opět tak obrátila výsledky potyček o nadvládu na svoji stranu. Na noční poradě pak musel zbytku vedení sdělit, že ač je to těžké, tak na několik týdnů ztratili vzdušné krytí a průzkumníky. Město je nyní chráněno pouze hradbou a bedlivými zraky hlídek. Elizabeth navrhla obnovu magické obrany, kterou kdysi zamýšlel její předchůdce Alan, a Berthall upravil hlídkám služby tak, aby se noční strážci střídali častěji a neusínali na stanovištích.


    Celou prekérní situaci a skutečnost popsal Lord v listu, který zaslal po poradě na Strážný vrch spolu s rozkazem, že tamní hlídky až do zažehnání nebezpečí diriguje  Ariana Thesslocke - a pokud to bude situace vyžadovat, má být zavedena přísná kontrola a okamžité popravy případně polapených zvědů. To, že se rozkaz začal plnit, se dozvěděl následujícího dne, kdy došla odpověď, že padlo prvních pár hlav a Ariana je podle svého poněkud drsného zvyku nabodala na kopí upevněná na hradby věže Strážného vrchu. Nepochyboval, že tato metoda měla účinky, ba dokonce i na vlastní jednotky. Vojsko údajně poslouchalo jako hodiny, jak se zmínil Gryan Stounmantle, ale nemilosrdný lov Defiasů ať již ozbrojených, nebo nikoliv, velitelem tamních hlídek silně otřásl. Dokonce do takové míry, že žádal odvolání Ariany a dosazení "někoho, kdo se nebude chovat jak zvíře a nebude lovit lidi". Ovšem, když se kácí les, holt lítají třísky - to Lord moc dobře věděl. Divil se sice absenci jakékoliv msty ze strany Defiasů, ale dokud nedotírali, taky dobře. Čím déle taková situace vydrží, tím lépe - a tím méně protivníků budou ochránci Jižních marek mít.


    Naposledy upravil Carpio dne Sun Jul 17, 2016 3:53 pm, celkově upraveno 7 krát
    avatar
    Adeanyth

    Posts : 39
    Join date : 28. 04. 15

    Re: Šerohvozd (Duskwood)

    Příspěvek pro Adeanyth za Thu Jun 30, 2016 2:57 pm

    Zápis udalostí pred cestou do Čiernej Hory.

    Veľkolepé Trhy:
    Druhého týždňa tretieho mesiaca sa v Booty Bay konali veľkolepé trhy, ktoré sa nevidia každý deň alebo týždeň. Prísta bol preplnený cudzincami zo všetkých kútov sveta. Obchody frčali na každom rohu a zlato sa len mohlo sypať. Predaje sa točili okolo surovín, potravín, zbraní, zbrojí a cestovnej výbavy. V jednom obchode vraj dokonca niekto predával otrokov, presnejšie skôr otrokyne, o mužov asi taký záujem nebol.

    Medzi zhluky sa predierala skupina vyzerajúc obyčajnejšie, než všetci okolo, čo boli viac ozbrojení. Nikomu sa kvalita ponúkaných výrovkov noc nepozdávala, pretože vyzerala až moc obyčajne. Elfka Nikaelo prezradila, že to najlepšie sa objavuje až neskôr v noci. Avšak nie každý hľadal zbroje a zbrane, napríklad doktora Adelheid sa rozhodla pohľadať knihy, čo v lekárskej knižnici ešte nemá. Ku skupine sa pripojil goblin menom Greshi a urobil im sprievodcu prístavom. Vyzeral ako slušný chlapík, nevyžadoval za každé malé informácie o obchodoch poplatky.

    Čo plynuli hodiny, dav sa mierne preriedil a opúšťal prístav s nákupmi. Goblini dokladali kvalitnejšie tovary, ktoré boli cennejšie a lákavejšie. Tí najtrpezlivejší sa teda mohli dočkať ozajstných skvostov. Doktorka si kúpila svoje knihy, hoci za nezdravo veľké peniaze, v cene mala i nájdené alchymistické recepty medzi listami kníh.

    Skupina pokračovala ďalej a prezerala ďalšie obchody. Všetko šlo dobre, až kým Greshimu niekto nepotiahol mešec. Svätokrádež, panika, katastrofa, apokalypsa. Všetko v jednom. Greshi musel z najbližšieho strážnika vytriasť, kam asi smeroval zlodej s jeho zdobeným mešcom. Strážnik ukázal na krčmu, tak upaľoval do krčmy. Pri bare stál muž s orkom, v rohu tauren, v druhom rohu žena s dvoma elfkami, pod schodami muž s elfom. K baru sa postavil Greshi a vytiahol ohnivý totem, ktorým povolal ohnivého elementa vysokého po strop. Barman v prvej sekunde Greshimu predal hospodu aj mamu, len aby ohniváka odvolal a nechal ho žiť. Prítomní strážci na situáciu zareagovali a vyzvali všetkých čo sedeli, aby vyložili mešce na stoly. Ani jeden nebol ten goblinov. Po chvíli z poschodia zišla šedovlasá žena k baru, aby si objednala ďalší rum. Keď vyložila mešec, Greshi ho okamžite spoznal a vyzval ženu, aby sa ho okamžite vzdala. Tá sa naň uškrnula a vysvetlila mu, že tak jednoduché to nebude. Vyzvala goblina na súboj pred krčmu, ten výzvu prijal.
    Celá hospoda sa vyprázdnila, ako sa mal konať tento neobyčajný zápas. Bitku začala dáma a v úvode Greshimu pár krát nakopala, čím hneď bodovala. V druhom kole Greshi vsadil na inštinkt a skočil žene po nohe, pohrýzol ju.  Zajačala a strhla goblina z nohy. Vykoľajená z netradičného boja goblina stratila prehľad a ten jej to oplatil ranami do kolien. Skóre sa začalo rovnať, kým Greshi neodletel od ženy vďaka kopancu. Prichádzali posledné chmaty. Húževnatý goblin behal okolo ženy a tá ho nemohla zamerať a odkopnúť do mora. Nešťastným pokusom sa dostala blízko zrazu a Greshi ju už len strčil dole. Od pádu ju delilo päť prstov zvierajúc kraj a dvadsať metrov od vody. Priznala porážku a vyškrabala sa znovu na pevnú plošinu, mešec vrátila, ale bol poloprázdny. Rozhorčený Greshi vytiahol totem a povolal kamenného elementa. Žena s krikom vzala nohy na ramena a už jej nebolo.
    Dav sa rozišiel do obchodov a krčmy, ostali tam stáť štyri postavy, prizerajúc na goblina. Nikaelo si goblina vzala bokom na pár otázok. Netrvalo to dlho a vrátila sa ku svojej skupinke, ale už bez goblina.

    Cestou domov sa zastavili v obchode s otrokmi. Doktorka Adel a elfka Niki si kúpili nového sluhu a slúžku. Doma v Darkshire im udelili plnohodnotné jedlo, izby a nové oblečenie. Dostali možnosť prespať a ráno v pokoji odísť svojou cestou...



    Špinavá robota:
    Bolo tesne nad ránom, prístav bol tichý s malou aktivitou, až kým sa neozvala rana ako z dela a stenou nepreletí goblin. Pristál  na pólceste do krčmy priam na zlome cesty. Mierili k nemu ťažké kroky muža. Goblin stále ležal, asi chcel hrať mŕtvolu.
    "Naposledy, ty prašivý zelenáč. Kde máš ten zvitok?" ozval sa hlbší hlas.
    "Neviem! Nemám ho, asi mi ho niekto ukradol a už je na druhej strane sveta," pišťal goblin, keď nad ním bola ostrá čepeľ. Muž naklonil hlavu a spýtal sa: "Kde sú ďalšie kópie?"  
    Goblin prehltol, "Ako to mám vedieť pôvodní majitelia už môžu byť mŕtvi s zvitky kdesi úplne stratené."
    V tom sa za mužom ozvalo prebíjanie zbraní, jeden zo strážnikov zakričal na muža: "Pustite zbraň a dajte ruky za hlavu!" On sa pousmial, pustil meč a otočil sa na goblinov s rukami za hlavou.
    "A teraz von z prístavu!" zakričal druhý strážnik.
    Muž si niečo zamrmlal a  riekol na oboch: " Čierna kliatba na vás." Obaja goblini na chvíľu stuhli, ich myslenie i reflexy sa spomalili. Muž vzal meč a goblinov rozsekal. Obrátil sa na toho prvého, čo letel stenou a povedal: "Nájdi ich, kdekoľvek sú." A skôr než sa zobudili ďalší, neznámy muž sa stratil.


    Zlodej Života:
    V nedávnych dňoch sa objavil prípad celkom neobyčajného charakteru - extrémne rýchle starnutie. Prieskum znovu vytiahol skupinu darkshirských na dvojitú akciu. Mágyňa Elizabeth a doktorka Adel mali za úlohu vyspovedať obeť tohto javu a lord Angelus s veliteľom Berthallom navštíviť starostu. Nový prírastok do hliadky, William, mal ako jednu z prvých úloh pohľadať dve slečny.

    Vo väčšom dome na poschodí servírka obsluhovala staršieho pána. Na požiadanie opustila poschodie a ostal tam len starec so slečnami. Doktorka si vybalila veci a začala muža vyšetrovať, zatiaľ čo Elizabeth sa vypytovala. Starec prezradil, že má len 25. Celá vec sa mu vraj stala necelý týždeň dozadu, keď bol na rybách so svojou priateľkou. Avšak keď mu priateľka odskočila do mesta, muž záhadne zostárol. Pri dverách strážili William a Hrothagar, no ale netušili, že vnútri sú už slečny v ohrození. Keď sa Angelus s Berthallom vrátili od starostu, všetci šli skontrolovať postup vo veci. Nastal šok - muž, Adel a Eliz ležali na zemi. Pomohli im prebrať sa a vstať, avšak zistili, že už i dievčatá zostarli. Ako prvá to neuniesla slečna Elizabeth, ktorá sa po pozretí do zrkadla skoro zrútila a sám Berthall ju musel utešovať, že sa všetko napraví. Adel svoju zváskavenú tvár znovu zahalila pod kapucňu, čím vec na chvíľu vyriešila. Po upokojení situácie sa začalo zisťovať, čo sa stalo. V závere sa to poskladalo tak, že skupinku v dome prepadol mág, bez toho aby viditeľne vošiel cez dvere okolo Willa a Hrothagara. Viditeľná stopa zmizla, ale tá magická sa vznášala stále okolo, taktiež to bola jediná šanca, ako zlodeja vystopovať, ak je ešte nablízku. Po krátkom pátraní po okolí Angelus chcel celú vec zabaliť, keby Elizabeth neucítila silný zdroj energie. Na druhej strane William zasa zisťoval u krčmára, či sa po meste pohybuje niekto nový a netypický. Za menší príplatok krčmár prezradil, že jeden muž v modrom oblečení je v meste nový.

    Tento „muž v modrom“ postával pri dverách a robil si zápisky. Keď sa ho Angelus začal vypytovať a požadovať od neho pomoc, začal sa slovne brániť a požadoval od nich, aby ho nechali na pokoji. Akonáhle ho chceli lapiť, premiestnil sa za ich chrbty a dal sa na útek. Aby celú vec sťažil, vyvolal tri kópie seba samého. Berthall, Angelus a William sa rozbehli po klonoch i s originálom. Rany utrpel ten pravý mág a tým i vzniklo zameranie viac na neho. Klony svoj originál nechceli nechať v problémoch a tak dva z nich začali hádzať po Angelovi ľadové strely, jeden klon totiž už skončil pod mečom Berta a rozbil sa ako sklo. Krívajúcemu mágovi zabránil v úniku Will, teda skoro, pretože na zem ho položila keramická váza od slečny Adel...asi sa jej chvíľu zahmlilo pred očami. Mág sa sunul ďalej, rozmrznutý Angelus a Berthall po ňom už chňapali a tak mu ostala posledná možnosť – vypariť sa. Neostalo po ňom nič, iba trošku namodrastého prachu. Naštvaných mužov upokojila Elizabeth, keď im vysvetlila, že zranený ďaleko dôjsť nemohol. Pátrali po ceste preč z mesta a našli sa krvavé stopy, ktoré viedli na východ.

    Pokiaľ chceli mága dolapiť ešte včas, museli nasledovať stopu. Cestou sa porátalo s pár orkmi, krotí v ten podvečer opekali diviaka príliš blízko cesty. Krvavá cestička viedla ďalej od starej píly až cez územie gnollov. Vtedy padla myšlienka, že mágovo útočisko bude opustená veža. Od veže sa hrnul krik naštvaného muža, ktorý komandoval gnollov pri zabezpečení vchodu do veže. Traja odvážni muži a jedna postaršia žena v zálohe boli pripravení pokatovať niekoľko gnollov, čo stáli medzi nimi a vežou. Jediná Adel sa držala ešte solidný kus za nimi (pozn. autora, podľa vypovedí niektorých členov skupiny si čistila topánky od veľkého exkrementu, do ktorého skočila). Plná línia gnollov bola porazená, čakala druhá pri vchode – prerastení gnollovia s uslintanými papuľami a veľkými sekerami čakali na narušiteľov. S jedným strážcom sa vysporiadal Berthall, avšak zaplatil daňou sečnej rany na nohe. Druhý gnoll bol o niečo besnivejší, Angelusovi musel pomôcť William s nabodávaním gnolla zo zadu. A keď už si mysleli, že gnoll má dosť, musel ho Angelus chytiť za krk a zlomiť mu väzy – vtedy sa gnoll konečne prestal hýbať a dvaja „hrdinovia“ mohli vyjsť z kríku. S obavami, že Angelus chytil gnolliu besnotu, ho slečna Adel na mieste vyšetrila, ostatní ich dlho nečakali a vstúpili do veže. Vo veži na prvom poschodí strašil ešte jeden gnoll, ale na toho vraj Berthall zhodil skriňu plnú kníh, aby sa s ním nemusel párať ručne.

    Úplne hore už mág panikáril a s ľahko ošetrenými zraneniami sa pokúšal pripravovať veci na odchod. Berthall, William a Elizabeth vystúpili až na vrchol a zaútočili na mága. William z boja vypadol hneď po začiatku, keď ho modrý mág (pozn. autora, ďalej už len Modrý) premenil na ropuchu. Berthall mága zhodil na zem a tam ho ďalej fackal. Modrý použil kúzlo tlakovej vlny, aby sa tí dvaja odlepili od seba – Modrý odletel, ale Berthall sa ledva posunul o meter...doteraz je to ešte záhadhou. Modrý vstal a pevne uchopil svoju palicu. William sa v obláčiku dymu znovu premenil na človeka a po krátkom spamätaní bol znovu pri zbrani. Vyletel na mága nebezpečnou rýchlosťou, no ten sa mu len uhol z dráhy letu a podhodil mu nohu – výsledok bol taký, že útočník ďalej lízal podlahu. Keď už bol i Bert na nohách a s mečom v ruke, pri náznaku krokov k Modrému sa pošmykol na primrznutej dlážke a flákol si čelom o dosku. Modrý ich ponižoval a varoval, aby sem nikdy nelozili, po jeho ľavici sa však objavila modrastá žiara s fialovou výplňou. Výbuch jeho osobu odrazil až k stene, vybil dve okná a prehodil jednu policu. Jeho nenávistný pohľad spočinul na žene, ktorá za to mohla – Elizabeth. Skácal sa na kolená a naťahoval sa pre gúľajúce modré esencie po podlahe. Pred ním už stál William a naťahoval sa nožmi, aby ho rozrezal ako dobytok. Hore schodmi zadýchane vybehla Adel a kričala na Willa, aby ho nezabíjal – ten sa asi v momente neovládol a ruky s nožmi spustil na mága. Modrý pred seba natiahol ruky a obetoval ich, nože mu ich prerazili skrz na skrz.
    Pozeraný mág zúfalo hútal, aby odišli a nechali ho robiť jeho prácu, lebo je moc dôležitá. Nikto ho však nebral vážne, upratali esencie do poličiek a vzali jeho kapsu s dvomi novými esenciami. Slečna Elizabeth sa zmohla na poslednú službu a to na vytvorenie portálu domov. Angelus odtiahol Berta a Will odviedol Modrého, ktorý putoval hneď za mreže...

    Riziko povolania:

    Slnko končilo svoju každodennú púť na západe a posledné lúče vrhalo na staré kamenné steny, poznačené vekom. Starou chodbou prebehla postava a zabočila do veľkej prázdnej haly. Ozvena krokov sa rozhliadala po celej hale, až sa stratila medzi stenami. Postava prešla ďalšou chodbou, až sa pred ňou otvoril polorozpadnutý sál s balkónom.
    "Pane?" zavolal sluha do miestnosti, lebo nikoho nevidel.
    „Prinášaš mi dobré správy?“ ozvala sa otázka z tmavej časti, kde slnko nedočiahlo.
    "Ospravedlňujem sa, ale špehovia tvrdia, že bol unesený jeden zo zberačov."
    Ozvalo sa praskanie skaly a následne jej zosypávanie na zem. "Počuješ, ako mi dochádza trpezlivosť vašou neschopnosťou?" zavrčal skrytý muž v tieňoch.
    "Dám zvolať ostatných zberačov a prikážem im nájsť modrého." zvolal sluha.
    "Nie, nech dokončia svoju prácu včas. Nájdi čo Modrý za sebou zanechal a prines to sem všetko."
    "A čo Modrý, pane?"
    "Pozná prísahu, čo zložil. Buď sa vráti sám alebo všetci zomrú.“ Pohodil rukou a pohľad sa mu otočil na oblohu.
    Sluha sa uklonil a odišiel preč. Muž sa pozrel k dverám, kadiaľ odišiel sluha a keď nikoho nevidel, znovu sa pozrel k oblohe, zatvoril oči a mrmlal: „Nájdi toho goblina, je čas vyrovnať účty.“

    avatar
    Adeanyth

    Posts : 39
    Join date : 28. 04. 15

    Re: Šerohvozd (Duskwood)

    Příspěvek pro Adeanyth za Thu Jun 30, 2016 3:36 pm

    Zápis udalostí v Čiernej Hore


    Prieskumná Misia:
    Po incidente s podivným mágom, ktorý sa predstavil pod dosť podivným menom, sa pripravila výprava do Čiernej Hory.

    Podľa informácií mala byť hora prázdna s minimálnou aktivitou. Vzduch bol suchý a horký, aj keď sa zaliezlo hlboko do komplexu hory. Opustené priestory nejavili známky života, ale nedávnu aktivitu áno. V malých komorách sa našli staré knihy na pokraji rozpadu a pergameny s runami. Týchto komôr tu bolo asi desať. Na konci chodby boli obrovské oceľové dvere, pevne zatvorené. Nemali páku ani dierku na kľúč, boli iba pokreslené šiestimi runami. Niekto spomenul pergameny s runami v rôznych komôrkach. V každej komôrke trebalo nejakým spôsobom runu aktivovať. Nuž kto by povedal, že táto runa bude jedna veľká dlaždica. Mágyni Elizabeth sa podarilo aktivovať všetkých 6 rún a dvere sa s vŕzganím otvorili.

    Pohľad na druhú stranu dverí už bol desivejší – boli doškriabané niečím väčším, ako medveď. Napätie a možný strach sa stupňoval, keď sa prechádzalo ďalšou prázdnou sieňou a ozýval sa rev plný agónie. Stačilo prejsť ďalšími dverami, ktoré už boli nasilu vyvalené, a rev sa znásobil ešte  viac. V obrovskej sále, ktorá vyzerala polorozpadnuto, si mohli odvážlivci všimnúť staré škrupiny dračích vajec. Všetci čo boli ozbrojení už mali zbrane v rukách, jediná Eliz mala ruky prázdne a tvári bola bledšia, než je zdravá farba. Rev sa ozýval z vyššieho poschodia a než sa kto nazdal, cez okraj sa zrútil červený drak. Vyzeral dosť utrýznene a vyčerpane. Angelus a Ariana sa ho snažili upokojiť a dať mu pocit bezpečia. Lenže to sa dlho netrvalo, keď sa mu po tele začali šíriť fialová farba. Eliz im hneď zakričala, aby od draka okamžite odstúpili, že už nie je bezpečný. Červený drak už nebol červený, ale fialový. S jeho výzorom sa zmenilo i chovanie a ľudí začal vnímať ako hrozbu. Zdvihol krídla a vychŕlil dávku ohňa na Angela a Arianu, čím ich skoro usmažil v ich vlastnom plechu. Štafetu boja prevzal Berthall a Will.

    Po konečnom boji sa na balkóne zjavila zahalená postava, jej prítomnosť prvý postrehol Bert, no hneď ako na to upozornil, sa postava vyparila. Pokračovanie bolo priveľkým rizikom, ďalší takýto zmutovaný drak by ich už mohol vyradiť úplne.


    Keď jeden plán zlyhá:

    Zahalený bežec s maskou sa ponáhľal do trónnej siene. Zastavila ho až dračia stráž chodbu pred sálou. Zamračil sa, hoci draci sa mračili viac. „Pustite ma za lordom, je to naliehavé,“ riekol muž. „Lord si nežiada byť rušený, bez výnimky,“ hrubo odpovedal jeden dračí strážca. „Ani keď ti poviem, že sa nám práve niekto dostal do hory? Cez zapečatené dvere?“ muž sa v očiach jasne uškŕňal. Draci si niečo zamrmlali medzi sebou, nakoniec kývli a uvoľnili mu cestu. V trónnej sieni sa nachádzal lord, jeden čierny drak a goblin. Lord si od goblina vzal starší zvitok a podával mu vrecko plnené buď zlatom alebo drahokamami. Drak sa po chvíli zdvihol, vzal goblina do pazúrov a cez balkón s ním letel preč. „Pane,“ začal muž v plášti „Niekto otvoril zapečatené dvere.“ Vysoký muž, v čiernych plátoch sa obzrel na toho v plášti a opýtal sa: „Niekto zo štyridsiatich?“ „Neviem, ale nevyzerali na to, avšak zabili fialového draka.“ Lord sa trochu zamračil a povedal: „Nebudeme nič riskovať, zaveďte potrebné opatrenia, nech sa ďalej nedostanú. A toto odovzdajte našim robotníkom, nech okamžite začnú s prácou.“ Muž v plášti vzal zvitok, prikývol a dal sa na odchod zo siene. Lord vyzeral znepokojene a jeho pohľad ešte dlho spočinul na krvavej oblohe.“
    Hail Hydra:

    Hrdinské dobrodružstvá v Čiernej hore naďalej pokračujú. Po porážke skazeného draka sa otvorili dvere do ďalších tmavých siení. Jediné svetlo vychádzalo zo šiestich obrovských kozubov. Polotmavá miestnosť páchla spáleným mäsom a drakmi. Každopádne bola prázdna, odvážlivci mohli pokračovať ďalej. Na druhom konci sa cesta delila do rôznych zakutí. Jedna chodba bola zavalená, druhá osvetlená slabým ohňom, na balkón nebol zvedavý nikto, tak sa mohlo pokračovať skrz otvorenú chodbu ďalej.
    Ticho sprevádzal len suchý vietor a ľahký dym z pochodní. Chodba sa zas delila, viedla do akejsi starej arény, zanesenej starými kostrami a kamením. Ostatky boli väčšinou trpasličej veľkosti alebo zasa orkskej. Na jednom balkóne sa myhol tieň neznámeho, potom bolo už len počuť ozubené kolesá a za hrdinami spadla mreža. Mreža v aréne sa otvorila a z tmy sa vydrala trojhlavá fialová beštia - hydra. Bez pochýb to bol ďalší zvrátený experiment, jedna hlava vrhala lepkavú zelenú zmes, druhá oheň a tretia ľad. Každý si vzal na starosť jednu hlavu, len Eliz ostala vzadu ako podpora pre každého. Najagresívnejšia hlava bola stredná - ohnivá, ostatné akoby hrali vedľajšie husle. Pancier bol priam ako z ocele, nebolo možné prejsť priamo. Keď sa Angelus odpútal z ľadového zovretia, obehol draka a začal mu šplhať na chrbát. Ľadová hlava sa za ním už nedokázala dostatočne otočiť. Zelená vyvalila na Arianu hektoliter zeleného zlizu, čím ju úplne znehybnila. Ohnivá hlava bez pary v hrdle Berthalla len povalila na zem. Elizabeth sa každú chvíľu pútať pozornosť, ale arkána vôbec nezaberala - tvor bol imunný voči magii.
    Angelus už pevne stál na chrbáte a hlboko zarazil meč skrz hydru. Stredná hlava vydala bolestný rev, napnula sa a ešte na Berta vychŕlila plameňomet, potom odvisla. Ostatné hlavy sa ešte hýbali, ale stačili ďalšie dve bodnutia a i ostatné hlavy odvisli.
    Zahalená postava sa už neukázala, ale mreža sa otvorila, bol čas vypadnúť.




    Veľká hra:
    Prechádzal sa pomalým krokom okolo kamenných sôch. Pripomínali trpaslíkov, iné zasa orkov. Do siene vbehla postava v temnom plášti a zastavila sa, keď uvidela sochy. „Čo máš nové ?“ povedal muž, ktorý chodil pomedzi sochy. Osoba si zhodila tmavú masku a odhalila tvár ženy,  povedala: „Hydra je mŕtva.“ „To nevadí, zbavili sme sa ďalšieho omylu,“ odpovedal muž. „Čo máš v pláne s tými sochami?“ zvedavo sa pýtala žena. Muž sa pousmial a začal sochy pohybmi rúk rozmiestňovať po dlažbe medzi dvoma podstavcami. „Až prídu zas, zahráme si hru kráľov – šach.“

    avatar
    Adeanyth

    Posts : 39
    Join date : 28. 04. 15

    Re: Šerohvozd (Duskwood)

    Příspěvek pro Adeanyth za Thu Jun 30, 2016 6:17 pm

    Hlboko v dračom hniezde...

    Šach Mat:

    O niekoľko dní neskôr sa skupina vrátila i s posilou tam kde sa skončilo. Pokračovalo sa ďalej do dračieho hniezda. Uvítala ich obrovská štvorcová miestnosť uprostred ktorej boli vystavené kamenné figuríny. Nápadne to pripomínalo šachovnicu. Skupina sa tým nechcela zaoberať a pokračovať v ceste, lenže kamenní orkovia vytasili zbrane a cestu zablokovali. Začalo sa zvažovať, kto zo skupiny vie šachy najlepšie a ukázalo sa, že bratia Malenios a Berthall. Na riadiacu pozíciu sa postavil Mal s Eliz, ostatní zabrali zničené figúrky - Angel kráľa, Marduk vežu, Ariana barana (pretože u trpaslíkov sa koňa nedočkáte) a Berthall strelca. Prví začali draci, pohol sa prví orkský pešiak. Elizabeth vytiahla trpasličieho pešiaka o riadok vedľa orkského. Možno vedela, že robí chybu, len sa potrebovala overiť, že sú to normálne šachy. Na prekvapenie orkská figúra ožila a trpasličiu figúru rozbila na malé kúsky a presunula sa na jeho pozíciu. Šachy podľa pravidiel to možno boli, len neboli práve najštandardnejšie. Muselo sa nanajvýš dobre rozmyslieť, ktorá figúrka sa posunie, aby sa neobetovala práve tá živá.
    Najviac ohrozený bol asi Marduk, keď sa nešťasným ťahom uvolnila k nemu cesta a dračia kráľovná mohla jeho vežu zrovnať zo zemou. Dotyčný incident prežil, no už bol z hry vyradený. Angelus ako kráľ bol mnohokrát ohrozený, ale našťastie vždy sa Malenios rozhodol tak, aby ho zachránil. Hráč drakov nebol práve najbystrejší ani strategický typ. Ešte tajomnejšie bolo, že v sále so šachovnicou vôbec nebol. Dračí kráľ bol nakoniec zahnatý do šach-matu a osobne Angelus zničil figúrku kráľa. Hra sa skončila, dračie figúrky sa rozplynuli na piesok a zavládlo ticho. Nenastal žiadny vedľajší efekt, strop sa na nich nezrútil, ani sa pod zem neprepadli. Pokračovanie si ale vyžadovalo nabrať nové sily a tak sa skupina vrátila domov.

    Podľa Plánu:

    Na malom stole, ktorý bol celý pokrytý pieskom, sa premietal priesvitný obraz živých ľudí pomedzi malé pieskové šachové figúrky. Keď dračí kráľ padol, muž sa mierne zamračil a mávol rukou, všetky figúrky sa rozpadli na prach. „No, šachy ti moc nejdú,“ podpichovačne povedala žena v zelených šatách. Muž v tmavožltých farbách sa pozrel na ženu viac úprimnejším pohľadom, než mu opätovala ona. „Keby som chcel vyhrať, tak vyhrám. Avšak lord Vincent chce, aby šli ďalej“ Žena sa zatvárila prekvapene, udivene sa opýtala: „Čo im chce lord ?“ On sa slabo pousmial a odpovedal: „Má pripravenú ďalšiu úlohu. A bude ťa potrebovať.“ Ona slabo prikývla, ale netvárila sa dvakrát chápavo. Muž sa usmial a znovu povedal: „Uvidíš, že sa ti to bude páčiť.“

    Galéria:









    Naposledy upravil Adeanyth dne Wed Jul 13, 2016 1:00 pm, celkově upraveno 1 krát
    avatar
    Adeanyth

    Posts : 39
    Join date : 28. 04. 15

    Re: Šerohvozd (Duskwood)

    Příspěvek pro Adeanyth za Tue Jul 12, 2016 3:52 pm

    Ultimátum

    Niekto by čakal, že po porazení súpera v šachu sa dvere ďalej otvoria samé, žiaľ opak bol pravdou. A keď nikto nevedel nájsť čoby len pomôcku na otvorenie, prišla hrubá sila v podobe Marduka a jeho čierneho kladiva. Oceľová mreža sa zdala byť nezlomiteľná, ale nemohla odolať korózií, ktorú Marduk tak sústredene skrz kladiva zosielal. Finálnym úderom celú mrežu vylomil a hrdo ju prekročil. Ostatní ho následovali. V ďalšej obrovskej hale boli počuť hlasité hádky medzi mužom a ženou, počuteľne staršou od muža. Až keď sa hádka skončila, potom mohol následovať rozkaz v podobe vyhnania ľudí z hory. Traja prerastení jašteri sa vrhli na skupinu, boj bol značne vyrovnaný. Až keď boli obé strany vyčerpané, stiahol muž na balkóne svojich jašterov a zapozeral sa na skupinu odvážnych. Chcel z nich mať ešte dobrý úžitok, tak im dal nekompromisné ultimátum: 10 vajec červeného draka do týždňa alebo Darkshire vyhorí. Skupina ľudí teraz so žiadnym víťazstvom neodišla, len s náročnou úlohou na ramenách.

    Keď času je málo:

    Vysoký muž sa prechádzal chodbou s rukami za chrbtom a vyzeral zamyslene. Pribehol k nemu muž v tmavožltých šatách. „Bol to dobrý nápad?“ On prikývol a povedal: „Neverím že prinesú pravé vajcia, dodá nám to dosť času na dokončenie plánov.“ Za nimi prišla i Zelena, ktorá sa trochu uškŕňala. „Vyzeralo to vierohodne ? Po pravde som nikdy Sinestru nevidela.“ Vincent prikývol. „Máme minimálne týždeň na to, aby sme sa pohli ďalej. Goblini sľúbujú viac elementia, ale videl som ho mizerne málo. I sedem dní nebude stačiť na to, aby ho zhromáždili raz toľko." "Rozmýšľali ste tiež, čo ak prinesú pravé vajcia ?" ozvala sa žena v červených šatách. "Potom ich uskladníme a necháme im ich vziať späť, akoby tu neostalo dosť zmutovaných bytostí," druhú polovicu povedal Vincent viac pochmúrne. "Máme ďalší plán," ozval sa Modrý a pokračoval "použijeme k tomu naše monumenty, vytvoríme im ďalšiu prekážku." Ostatní sa naňho nepozerali práve najvierohodnejšie, ale Vincent prikývol. "Dajte sa do príprav..."
    avatar
    Adeanyth

    Posts : 39
    Join date : 28. 04. 15

    Re: Šerohvozd (Duskwood)

    Příspěvek pro Adeanyth za Tue Jul 12, 2016 4:28 pm

    Lov na dračie vajcia

    Čas sa krátil a obyvatelia Darkshire nemali už moc času, lord Angelus sa preto musel rozhodnúť urobiť veľmi špinavú prácu a zamieriť na sever pre dračie vajcia. Dozvedeli sa, že si tam jedna dračica urobila hniezdo a pravdepodobne má i vajcia. Z mestečka Southshore zamierili k horám Alteraku. Tam medzi vrchmi narazili na spiacu dračicu. Všetci sa zhodli na tom, že Marduk dračicu vyprovokuje, a by ju vyhnal z hniezda. Lenivá dračica pár krát vybafla oheň z tlamy, ale nakoniec z hniezda vzlietla a následovala rytiera smrti. Ostatní sa rýchlo dali do pohybu a začali vajcia zabavovať, nikto nechcel riskovať ich rozbitie cestou a tak lord vydal rozkaz na vytvorenie portálu Elizabethou. Tá nervózne si našla rovnatejší terén a portál teda vytvorila. Všetci ostatní - Ariana, Berthall, Will a Angelus začali kotúľať vajcia skrz portál a druhú várku už pobrali v rukách. Jedno vajce avšak prasklo, no už nebolo času na jeho výmenu - dračica stratila záujem o Marduka sa začala sa vracať k hniezdu. Elizabeth tesne pred príletom draka  vzala do portálu i rytiera, ktorí dozválal tesne pred drakom. Prešla portálom a zatvorila ho.
    Lov sa zdal byť úspešný - vo veži bolo desať dračích vajec, z toho jedno prasknuté. Aby to mágyni nezavadzalo pri magickom kruhu, odpratali vajcia na najvyššie poschodie veže. Will si však všimol, že prasknuté vajce až moc podozrivo smrdí. Jedno vajce teda obetovali a rozbili ho, aby videli čo to tam smrdí. Rytier Marduk sa znovu ponúknul a využil svoje schopnosti, aby z vajec vycítil život - bez úspechu, ani u jedného. Angelus v prvom rozbitom vajci našiel páchnucé žĺtko a zárodok niečoho, čo pripomínalo nevyvinutého raptora. Nastal teda ďalší problém, vajcia boli falošné a nikto to nevedel vysvetliť - až na jednu osobu, ktorá prišla do lazaretu chvíľu po skupine "lovcov" zo severu.
    Adel už dlhé dni predtým, ako sa dozvedela, že Angel a ostatní budú hľadať červené vajcia, pravidelne chodila neskoro domov a priam v mŕtvolnom stave. Keď ju v onen deň našli, bola celá špinavá od žĺtka a drobných škrupín zaseknutých v šatách. Marduk ju začal hneď vypočúvať, čo bola jej náplň práce v posledných dňoch. Adel najskôr hovorila v hádankách, ale na konci to vyznelo celkom jasne - lepila dračie vajcia zo starých škrupín a plnila ich iným žĺtkom, do ktorého potom vložila mŕtve zárodky raptora. Nastali nepokojne a chvíľami i panika, vytvorili sa dva tábory - jeden čo bol proti skutkami Adel a odsudzoval ju za neuváženosť, pri najhoršom zničenie Darkshiru dračím ohňom, druhý čo pochopil úmysel Adel ako dobrý skutok voči dračici. Padalo obvinenie za obvinením, nadávky a reči o tom, ako bola celá akcia len stara času a to len kvôli tajnej práci Adel. Angelus bol nútený zvýšiť hlas a všetkých uzemniť. Vysvetlil, že celú situáciu zváži a tým prípadný trest pre Adel. Pre niektorých to ale bolo ďalším poučením po udalostiach s Defiasmi - nikdy nepreberaj vážne veci na námesti, ani v krčme. A v poslednej rade, ani pred civilistami.


    Zodpovednosť:

    Štyri obrovské kamene sa týčili v rade vedľa seba a každý žiaril svojou vlastnou farbou. Pred nimi stáli priehľadné sklenené kryštále, rozložené súmerne od seba. Posledný kryštál položil na svoju pozíciu Zelena a skontrolovala, či sedia i ostatné. "Si hotová?" zavolal Modrý. Ona sa otočila za hlasom a prikývla. Modrý ju k sebe zavolal pokynom ruky. Ona sa vzala, prešla poza obrovské kamene chodbou na vyššiu úroveň, tam ju už čakal Modrý. "S ostatnými sme sa ti zložili na toto," riekol a ukázal jej prsteň so štyrmi kameňmi. Zelena sa pozerala na muža dosť nechápavo a povedala: "Nerozumiem, nemali sme tu byť všetci?" On pokrútil hlavou a núkal jej prsteň. "Bronzový má obavy, že nie všetko môže vyjsť podľa plánu, tak nás stiahol do úzadia, budeme tu, keby niečo pokazilo." Zelena potichu prikývla a Modrý pokračoval: "Je to veľká zodpovednoť, použi ho múdro." Ona len opäť ticho prikývla a prsteň si vzala, pohľad jej spočinul na štyri veľké kamene a osem malých priezračných, ktoré pomaly naberali jednu zo štyroch farieb.
    avatar
    Adeanyth

    Posts : 39
    Join date : 28. 04. 15

    Re: Šerohvozd (Duskwood)

    Příspěvek pro Adeanyth za Wed Jul 13, 2016 12:52 pm

    Zelena

    Bolo už týždeň po ultimáte a niektorí si už od nervozity hrýzli nechty, lebo nevedeli, kedy ich zastihne dračia letka z hory. Ďalší problém boli falošné vajcia, nikto totiž nevedel, ako dopadne výmena, ak sa vôbec nejaká uskutoční. Lord Angelus teda vydal pokyn vziať vajcia do hory, aj keď sú nepravé.

    Prešli sieňou, kde sa hrál šach a postupovali k hale s vysokým balkónom. Lord hory ich už čakal, osobne sa prišiel pozrieť na vajcia. Nervozita sa znovu mohla krájať, každý prítomný mal nasadenú masku chladnej tváre. Lord zdvihol jedno vajce, slabo sa usmieval. Žeby na to naletel? Nie, vajce pustil na zem a odhalil jeho zapáchajúce žĺtko i s raptorím zárodkom. Jeho úsmev sa zmenil na hnev behom sekundy a začal po prítomných kričať, zda si myslia, že nevie rozoznať pravosť od falzifikátu. Nepomohla ani výhovorka, že len práve to jedno mohlo byť skazené, ale lord vzal meč a rozsekal všetky vajcia. Po chvíli začal volať svojich prerastených jašterov, avšak ešte vtedy skrížili s lordom meče. Nekopromisný Marduk sa vrhol na lorda a svojimi údermi ho tlačil od ostatných. Pri chvíľke času lord zdvihol ľavú ruku a od jeho osoby sa rozvíril temný dym. Keď Marduk švihol proti dymu, už tam nebol. Ostatní sa vysporiadali s dračími strážcami a rozbehli sa za lordom hore na balkón. Ani nie v polovici cesty počuli spadnúť oceľovú mrežu. Keď k nej pribehli, videli, ako lord pokojne kráča preč. Nazvatý zbabelcom, ale on pokračoval ďalej, na vyššie podlažia. Táto mreža už bola silnejšia, ale Marduk sa znovu oháňal kladivom po kove, aby ho znehodnotil ako minule. Will sa medzitým jedným okienkom prepchal dnu a hľadal páku. Bolo by to príliš jednoduché, keby bola priamo pri dverách. Korózia ničila oceľ mreže, potom stačil ešte jeden temný tresk a mreža v jednej časti praskla. Už stačilo len ohnúť rozbitú časť a vchod bol hotový. Príliš neskoro našiel Will páku, keď už videl, že všetci už sú na druhej strane.

    Nasledovali lordovu cestu po chodbách, až sa im naskytol pohľad na štyri mohutné kamene a osem menších kryštálov. Pri nich sa prechádzala osoba, žena, odetá v zelených šatách a so zelenou palicou v ruke. Privítala ich priam s radosťou v hlave, možno ju len sklamala útočná povaha niektorých členov skupiny, ale predsa tam nebola od toho, aby sa s nimi rozprávala. Keď odvážlivci už boli v polovici tejto siene, zahalila sa oblakom, ktorý vystúpil do výšky. Keď oblak spadol, odhalil zeleného drakonida. Ihneď pozdvihne runu, čím aktivovala všetky štyri runy na kameňoch. Druhou rukou s palicou namierila na ľudí. Každý začal pocitovať istú slabosť, náchylnosť na jeden z elementov, s ktorými Zelena manipulovala. V tom zhasli tri, ostal svietiť len modrý. Celý čas tých osem kryštálov nevyzeralo nijak dôležito, ale potom to malo zmysel - mali vrátiť imunitu tým, čo o ňu prišli prostredníctvom Zeleninej kliadby. Elizabeth rýchlo zakričala na tých, čo cítili účinky podobné podchladeniu, aby rýchlo utiekli do blízkosti modrých kameňov. Berthall a Will bežali k Eliz u modrého kameňa, tesne potom sa od Zeleny po hale zohľahla vlna modro-bielej energie. Ostatní zasiahnutí pocítili len obyčajný chlad. Angelus, Ariana a Marduk zaútočili na Zelenu, kým prv menovaní ostali ešte stáť u kameňa. Zelena ďalej aktivovala žltú runu, Elizabeth znovu upozornila na ďalšiu vlnu. Tentokrát sa stiahla Ariana s Mardukom, Angelus ostal bojovať. Berthall a Will vybehli do boja, v tom od Zeleny sa rozľahla zlatistá vlna, plná svetla a piesočného vetra. Opäť nepostihnutým sa nič vážne nestalo a Ariana s Mardukom boli v bezpečí žltého kryštálu. Zelena utrpela dosť sečných rán na nohách, ale tiež sa nebála rozdávať trvdé údery medzi, z jej pohľadu, trpaslíkov. Ďalšia v poradí sa aktivovala červená runa, Elizabeth znovu kričala, ale nikto nikam nebežal, až v poslednej sekunde od Zeleny bežal Angelus. Keď sa už uvolnila energia, zem akoby sa spálila, len v blízkom okoli červeného kameňa ostala neporušená. Angel sa zachránil naozaj včas. Po pravde nikto nezhorel, bolo cítieť iba rýchle nahrievanie podrážok na topánkach, ale to bolo tak všetko. Zelena nakoniec spadla, jej doráňané nohy ju už neudržali a nahlas vyslovila "Vzdávam sa." Niektomu ale také slová nestačia - taký Marduk mal asi zálusk o novú dračiu hlavu nad krb. Zelena aktivovala žltú runu, aby sa v tomto prípade zachránila od istej smrti. Marduk bol nekompromisný, ale drakonid ho držal dosť dlho, aby sa nakoniec zlatá vlna prevalila sieňou. Marduk boja zanechal, začal kričať a chytať si tvár - svetlo a piesok ho mierne zoškvarili a oslepili.
    Boj dávno skončil ale konflikt pokračoval. Zelena bola zranená a so slabým úsmevom sa opierala o kameň so zelenou runou. Bert kľudnil Marduka, ktorý stále chcel Zeleninu hlavu. Tu ale padla prosba, alebo i vyhrážka, aby Zelena vrátila Mardukovi zrak a možno prežije. Ona moc neprotestovala, znovu sa len pousmiala a Mardukovi zrak trochu vyliečila. Elizabeth si avšak povšimla, že zelená runa začína kolísať a pohasínať - Zelena umierala. Angelus nariadil Eliz, aby spravila portál do Darkshire. Marduk sa "láskavo" ujal Zeleny, ale tu za ozval Modrý, ale Zelenu pustili a odišli bez nej. Modrého vyhrážky neboli moc platné, lebo nemal takú páku, ako mal Marduk. Pri tom i Will sa vyhrážal, aby sa vzdal, inak Zelenu rozpitvá ešte na mieste, na čo vzišli tiché pobúrenia z dámskej populácie. Modrý zišiel dole, odhodil palicu a vzdal sa. Will mu dal ruky za chrbát a viedol k Eliz, ktorá pripravovala portál. Lenže z poschodia sa ozval ešte jeden hlas - hlas bronzového drakonida. Vyhrážky od Willa sa opakovali, ale to už drakonid splietol zaklínadlo na zastavenie času. Všetci, okrem Modrého a Zelenej zamrzli na mieste. Vzal ju do náručia a rýchlym krokom bežal hore, kým sa čas znovu pohne. V očiach odvážlivcov prešli možno sekundy, ale i behom toho stratili Zelenu i Modrého. Domov sa vrátili s víťazstvom, ale s prázdnou.




    Nedovolené straty:

    Oslabená Zelena ležala na stole a potichu sa usmievala. Ostatní robili čo mohli, aby z nej odstránili nákazu a zachránili ju. "Zašlo to priďaleko," mrmlal bronzový. "Myslíš ich správanie alebo celá vec?" Opýtal sa modrý. Odpoveď nechodila, z ampulky nalieval na ranu čírú tekutinu, ktorá po dopade na miesto začala peniť a znateľne ranu čistiť. "Mali sme počítať s brutalitou rytiera smrti," znovu zamrmlal Bronzový. "Musíme na to inak, nemôžeme takto riskovať, čo ak sa to isté stane tebe alebo Červenej?" povedal Modrý. Bronzový sa pozrel do jeho tváre, z očí mu predával nádej, že nič také už nehrozí. "Neboj sa, viem presne čo urobím, aby som ich zdržal a pritom sa nenechal zabiť." A kým ďalej sa starali o Zelenu, kúsok od nich sa pri mreži vznášali sklenené nádoby plné piesku, so zlatým zdobením.


    Poznámka: Pri článku s názvom "Šach Mat" pridaná galéria.
    avatar
    Carpio

    Posts : 250
    Join date : 04. 11. 14
    Location : západní Čechy

    Re: Šerohvozd (Duskwood)

    Příspěvek pro Carpio za Sun Jul 17, 2016 6:42 pm

    Za humny je (zase) drak
    (zapsáno sedmnáctého dne měsíce Sklizně)



    Po tom, co se Petrusin na čas vrátil do Darkshire a Ariana pomáhala "čistit" Gryanovi vlastní řady od šmejdu z vesmí...ehm...prostě od šmejdů, rozrušila obyvatele města přítomnost jistého poutníka, jehož neobvyklý zjev věstil potíže. Při prvním pohledu to snad byl honosně oděný mág, při druhém pohledu upoutal neobvyklý účes, neměnný výraz tváře a oči, ze kterých sršela nadřazenost a vztek. Prošel městem pomalu od brány k bráně. Šeptající skupinka u hostince zmlkla, když se zadíval jejich směrem. Ze strážnice vyšla felčarka a ďas ví proč se nejprve bojácně rozhlédla po obloze. Snad měla strach, že jí nebe spadne na hlavu. Chvíli po ní vyšel i Lord Angelus a dal se do hovoru s podkoním, velitelem a Eliz. Mága si povšiml až když na něj znovu začali civět ti kolem. Rázem věděl, kolik uhodilo. Proč se Trn vrátil z neuváženého letu na sever nemluvný, schlíplý jak zmoklá slepice, a proč felčarka bez vysvětlování trvala na izolaci "pana Edwina" ve věznici se vším možným komfortem a medicínským dohledem. Vykročil za mágem a doufal, že ze sebe neudělá blbce, v horším případě blbce, který je spálený na uhel. "Narillasanzi!" zavolal na něj. Domnělý kouzelník se zarazil a ohlédl stejně jako se zarazili ti, co ještě před chvilkou debatovali u hospody. Pichlavý pohled na malou chvíli změkl.


    "Lord Angelus. Nečekal bych, že se ještě někdy setkáme." "Pokud jste nezapomněl, že jsem vám kdysi dávno prokázal jistou službu, přišel čas na to službu oplatit, " načal Angelus, a byl si poměrně jist, že valná většina z přítomných neví, nač naráží. "Nehledejte zde to, o čem jsem si jist, že hledáte." "Co hledá?" optala se polohlasně Eliz a pohledem zavadila o velitele Berthalla, krčícího rameny. Felčarka, která se vynořila za nimi znala odpověď. "Ten mág hledá Edwina, a jestli jej objeví, neudělá s ním nic pěkného", šeptla těm dvěma. "Pokud se pro něco rozhodne, nebraňte mu, prohráli byste." "Jakže?" rozkohoutil se Berthall, neb mu poslední věta brnkla o ego. "To se musí vyřídit", pravil a za doprovodu Eliz namířil za Lordem bude-li třeba tasit zbraně. Felčarka povzdychla a cupala za nimi. Jestli se Lordovi nepodaří dotyčného ukecat, aby odešel, bude to zlé, moc zlé. "Je sotva odrostlý!" argumentoval zrovna Lord v prospěch přítele. "Nebylo by vám hanba jej vyzývat k boji?" "Byl dost velký na to, aby ohrozil něco, co je již dlouho mé," naježil se mág. "Se vší úctou," nevzdával to Angelus. "Byla nám nezištně a ochotně nabídnuta pomoc obou. Zachovali bychom se hrubě, kdybychom odmítli." Zde již Eliz došlo, proti čemu všichni stojí. Berthall to zaznamenal o několik vět později.


    "Proč jste ji tedy zadržovali ve městě?" štířil se kouzelník. "A když o své vůli odešla, proč to sledování?" Blýskl očima po veliteli Berthallovi, který preventivně položil ruku na jílec meče. Atmosféra tímto nepatrným gestem řádně zhoustla. "Nebylo to náhodou pro to, aby si to nedochůdče udělalo nějaké jméno?" Zde už se zaškaredil i sám Lord. "Měl odvahy více, než máte vy. Nezapomeňte, že to byl on, kdo zabránil nejhoršímu." Tahle slova ťala do živého, snad víc, než by Angelus chtěl. Mág se proti němu volně rozešel a už už natahoval paži, aby ztrestal takovou drzost. Lord i Berthall tasili, nevědouce, co čekat. Situaci zvrátil někdo, kdo nebyl bojovník a dosud jen s hrůzou přihlížel. "Omluvte moji neomalenost," pípla felčarka a postoupila o krok dopředu. "Mýlíte se, vše je jinak než jste čekal." Natažené zbraně klesly na obou stranách. "Pacientka, o které hovoříte, byla zadržována na moji žádost, neboť nebyla naprosto zdráva, a pan Tarin chodil do lazaretu za mnou." Výbuch bomby ani panda předvádějící prostocviky na kladině, by nevzbudily větší úžas, než těch několik vět. Mág vypadal naprosto znechuceně, obyvatelé města se od pohledu spíše divili tomu, že se obvykle bojácná lékařka odváží lhát draku do očí jen proto, aby uchránila pacienty.


    "Jak ohavné," vybafl nakonec kouzelník. "Klesl níže, než jsem si myslel... Je nejostudnější z naší rasy! Zahazovat se s lidskou poběhlicí!" Adel stála na místě jako oukropec a skupinka se už už připravovala na dopad nějaké kletby. Leč mág se uklidnil stejně rychle, jak se rozzuřil. "V takovém případě už zde nemám co pohledávat," prohlásil a měl se k odchodu. První se vzpamatoval Lord. "Urazil jste ty, kteří vám zachránili vše, co máte!" zahulákal za ním, ale to už se kouzelník dostal na větší prostranství, prach kolem něj zavířil a přesně, jak felčarka psala ve svých studiích, se začal měnit a růst. Trn by vedle něj vypadal jako mládě ještě se žloutkem na hlavě, a co hůř, šla z něj hrůza. "Ten ostudný tvor mi nestojí za ránu", frknul ještě dokud byl na zemi a máchnul křídly. Rázy větru odhodily nejbližší střechu a dva stromy, ale drak se dostal do vzduchu a s hlasitým zařváním zamířil na sever. Skupinka lidí zůstala stát jako tumpachová. Tenhle by město sfoukl jako svíčku na narozeninovém dortu, měl - li někdy jaký. Angelus připjal zbraň na místo a otočil se po ostatních. "Už nepřiletí," konstatoval. "A vy si z toho nic nedělejte, Adel." Felčarka se pousmála. "Ani nebudu, Lorde, jsem ráda, že mi to sežral," a s těmi slovy odešla převazovat.
    avatar
    Carpio

    Posts : 250
    Join date : 04. 11. 14
    Location : západní Čechy

    Re: Šerohvozd (Duskwood)

    Příspěvek pro Carpio za Mon Jul 18, 2016 7:11 pm

    Agent Will ve službách Jejího Velesvinstva
    (zapsáno osmnáctého dne měsíce Sklizně)



    Petrusin tvrdnul ve městě a než měl pominout frmol kolem draků, raději Darkshire ani neopouštěl. Místo něj se na výzvědy vypravil někdo, jako kolega ve zbrani, chlastu, dlouhých prstech a všemožném zlodějském umění. Will se dílem z nudy, dílem ze zájmu - a hlavně, protože z toho cinkalo zlato - vypravil do Westfallu, aby se vetřel do bratrstva, aniž by to někdo zaznamenal.  Seznámení šlo poměrně lehce, Defiasové jako by po posledním souboji poněkud polevili v ostražitosti. William se jim do přízně vetřel lehce, jako kojotí pšouk, pouze... musel zajistit únos jisté bylinkářky z Jižních marek, konkrétně od Velkého jezera, na jisté místo. Zkrátka, nic, co by nezvládl - ale něco, co v Darkshire nemohl říci, pokud nechtěl ztratit hlavu (nikoliv platonicky, leč fyzicky). S elegancí sobě vlastní upravil svůj jindy tolik opečovávaný vzhled a vykročil k jezernímu městu. Sláma mu lezla z bot, možná i z uší, zkrátka vidlák a vesan takovýho kalibru, že by ho netrumfnul ani legendární vojín Slámka se svojí ženou a dvanácti...nebo už třinácti dětma. Několikrát se vyptal na místní bylinkářku, tváře se tak, že by se nad nim i murlok rozbrečel, a vyrazil za ní.


    Sehrát divadýlko "o krvácivé horečce a umírajícím děcku" bylo pro Williama něco jako denní chleba. Bylinkářka Martie se i přes svou pověst uštěpačné a závistivé drbny sbalila na pomoc chorému děcku velice rychle a vyptávajíc se na podrobnosti vyrazila s Williamem - tedy - farmářem ze západní pláně, přes Elwynnský les. Bylo to naposledy, co ji obyvatelé od Velkého jezera spatřili živou. Po krátké cestě a ještě kratším extemplóre při předávání živého a ječícího kontrabandu byl Will přijat do řad bratrstva. Dozvěděl se vlastně skoro to samé, co před ním Petrusin, jen s tím, že chodí až podezřele málo rozkazů. To se hodilo. William rozhodně neprotestoval, že má být po delší dobu financován takříkajíc z obou stran. Jedním z prvních úkolů bylo odnést lahvičku s podezřelým obsahem hostinské ze Strážného vrchu, která se vyznačovala ochotou, přítulností, ale taktéž hrabivostí. Rázem měl jasno v tom, kudy se z tamní posádky ztrácely informace, ale to byl jen začátek. Po několika dnech pochopil i to, že rozkaz k únosu kořenářky nevyšel od velení, ale přímo z řad bratrstva. Některé z informací předal Lordovi, jiné si raději nechal pro sebe. Na každý pád ale posunul vyšetřování v otázce Strážného vrchu kupředu.


    Hostinská byla v nejbližší možné době sebrána a usazena s plnou parádou do lochu all inclusive, voda a suché kůrky zdarma, dotěrní švábi a krysí balet coby večerní bonus. Společnost tam neměla valnou, sem tam hlídka, jinak prázdno. Zvláštní zálusk na její potrestání měl Lucan, který se však coby světlonoš ovládal, a pak rozkacená jezdkyně, která se neovládala ani co by se za nehet vešlo a nebýt rázné Lordovy intervence, z šenkýřky by zbyl mastný flek už při zatýkání. Nemluvě o tom, že její hlava by se přemístila z krku na kopí kolem hradeb na Strážném vrchu. Hostinská za katrem měla tu nejlepší péči, teď jen zbývalo usadit k ní i zbylé jedince, jež bylo možno považovat za viníky celé věci: Admirála, současného vůdce bratrstva, jménem Himmlhergot, prý gnoma, kterého ale ještě žádný ze zvědů ani hlídek neviděl, no a v neposlední řadě houslistku, kterou chtěl po posledních konfrontacích osobně popravit snad každý člen hlídky, snad s výjimkou pacifistů v lazaretu, kterýmžto to při jejich mírumilovné nátuře nikdo nemohl mít za zlé. Aniž by to kdokoliv z Defiasů nebo Darkshirských tušil, den po dni se schylovalo k poslednímu dějství komedie v hlavní roli s bojem o vliv, moc a zlato.

    avatar
    Carpio

    Posts : 250
    Join date : 04. 11. 14
    Location : západní Čechy

    Re: Šerohvozd (Duskwood)

    Příspěvek pro Carpio za Fri Aug 12, 2016 9:28 am

    Co takhle svatbu, Lorde?
    (zapsáno dvanáctého dne měsíce Bohů)



    Dlouho odkládané se stalo skutkem. Lord Angelus si mezi řešením vážných potíží s Defiasy udělal čas na událost čistě soukromou - oženil se. Svatba to byla víceméně tichá, neboť by nebylo moudré příliš roztrubovat, že nevěstou byla osoba s černokněžnickým škraloupem, tím méně by měla na světlo vylézt skutečnost, že se jí před oltářem kouřilo od podpatků. Oslava v hostinci ovšem tichá nebyla a na zdraví novomanželů se bujaře připíjelo až do rána.





    Naposledy upravil Carpio dne Fri Aug 12, 2016 3:08 pm, celkově upraveno 2 krát
    avatar
    Carpio

    Posts : 250
    Join date : 04. 11. 14
    Location : západní Čechy

    Re: Šerohvozd (Duskwood)

    Příspěvek pro Carpio za Fri Aug 12, 2016 2:37 pm

    Nedostatkové zboží
    (zapsáno dvanáctého dne měsíce Bohů)


    Hlídky po cca týdnu tzv. "okurkové sezóny" úspěšně odrazily náhlý výpad bratrstva. Zprvu se zdálo, že mají lapkové spadeno na zásoby, ovšem cíl byl prostší a pro město potenciálně nebezpečnější, než absence některých druhů potravin a nástrojů. Cílem bratrstva se stal lazaret. Po tom, co z Lakeshire zmizela tamní bylinkářka Martie Jainrose - údajně odvedena mužem s červeným šátkem na krku - a již se nevrátila, si Defias udělali další zářez na pažbě.

    Kdo sakra hlídal tu bránu?:

    Klidný a ničím nerušený podvečer v Darkshire. U hostince se hlučně vybavují strážní s podomkem, Ariana provádí koně kolem kašny a Lord s velitelem sedí v lazaretu, zabráni v hovor s felčarkou. "Vaše taktika zabrala, Lorde," konstatovala spokojeně Adel, pucujíc čepelky na operačních nástrojích. "Bylo to tady obden jako v řeznictví." "Neříkejte dvakrát," opáčil Lord a rozvalil se na židli. "Je to neskutečná úleva." "Taky jsem se tady naležel až až", dodal velitel Berthall. "Ale ne že by se tady odpočívalo špatně." "Jen to nepřivolávejte, veliteli," pohrozila mu felčarka skalpelem. "Už tak jste záplatovaný jak pytel a tady na stole vás nechci vidět aspoň měsíc." Angelus se uchechtnul, přičemž prohlásil něco na způsob, že tomu dává den, maximálně dva, ale byl přerušen hlukem zvenčí. Nemožné se stalo skutkem - Defiasové brali město útokem od jižní brány. Adel začala s povzdechem chystat obvazy a Lord s velitelem vystartovali do noci takovým cukem že s sebou div nevzali dveře. Na náměstí se srazili s Eliz a Arianou. Vše se hrnulo k jižní bráně, kde bylo řádně veselo.

    Aby taky ne, tmou kolem se míhalo nějakých deset, možná patnáct členů bratrstva, kryli se mezi keři, zasypávali maskující se strážné střelami a vůbec se chovali značně nevhodně. Stráže podle Lordových rozkazů co možná nejpřesněji opětovaly palbu, Elizabeth řádně zatápěla s pomocí magie a nejeden Defias byl se skučením popálený odtažen nazpět. Dokonce doběhl i jeden s trpaslíků s medvědem, kterýžto nadělal z jednoho neopatrného bojovníka čalamádu. Boj se vlekl značně nerozhodně a členové bratrstva nedávali kůže zadarmo. Z hloubi lesa se ozval zvuk rohu, patrně nějaký smluvený signál, neboť od té chvíle se Defiasové začali stahovat, zanechávajíce na místě jednoho mrtvého a hradby pokropené olovem. Lord nařídil kontrolu škod a ostatních postavení hlídek. Jižní brána utrpěla patrně nejvíce, hlídky u východní brány zaznamenaly jen několik sporadických výstřelů a brána severní? Tam o Defiasech ani nevěděli, vlastně... severní bránu podle hlášení v první chvíli nikdo ani nehlídal a vše se hrnulo na jih. Lord s Berthallem se na sebe podívali a došlo jim, oč běželo. Ten útok měl jen odpoutat pozornost od jisté části města. "Do pr...!" zaklel Angelus. "Uzavřete severní bránu, jezdci do sedel!" nakázal v poklusu a následován Berthallem se v lazaretu přesvědčil, že promyšlený tah Defiasům opět vyšel.

    Z Darkshire během potyčky zmizela lékařka i s nepostradatelnou brašnou, a městu, vlastně celým Jižním Markám, zbyl tedy pouze lékárník Girkon, který se důvodně obával o vlastní zdraví, potažmo fyzickou existenci. Lord byl tímto krokem velice zaskočen. Čekal, že celé Defiasy vzal díky útoku draků ďas a Jižní Marky mají po problému, už proto, že do té doby byly útoky na léčitele tabu. Jenže nestalo se tak.


    Hlídky vyrazily po stopách únosců, ale jediné, co dovezly, byla zpráva, že Defiasové se dostali nazpět na západní pláně. Později se připlácal ještě Hrothgar s Willem. Na medvědu měli naloženou Martie Jainrose, kterou odřízli ze stromu u Vraního vrchu. Bylo docela jasné, proč skončila na oprátce. Nesplnila požadavky bratrstva a po propuštění by zkrátka mohla mluvit. Vedení Darkshire bylo postaveno před závažné rozhodnutí. Spolehnout se na umění felčarky a vyčkat - nebo využít situace a zaútočit?



    Naposledy upravil Carpio dne Mon Aug 15, 2016 11:43 am, celkově upraveno 4 krát
    avatar
    Adeanyth

    Posts : 39
    Join date : 28. 04. 15

    Re: Šerohvozd (Duskwood)

    Příspěvek pro Adeanyth za Fri Aug 12, 2016 7:29 pm

    Sám Čas

    Po istom čase sa volanie hory znovu zintenzívnilo a naša známa skupina sa znovu vydala odhaliť ďalšie zákutia dračieho hniezda. Prešli halou s rúnovými kameňmi a pokračovali ďalej.

    Mreža, čo bola vtedy zatvorená, bola teraz otvorená. Na druhej strane sa vznášal nejaký objekt, s pozláteným lemovaním. Nápadne to pripomínalo presýpacie hodiny, akurát tu tiekol piesok z hora dole, a zdola hore. Okolo týchto hodín sa prechádzal muž, odetý v tmavožltom odeve, s palicou v ruke so žltým kryštálom. Nič viac tam nebolo. Sebaistý Petrusin sa rozhodol priblížiť po okraji stien k neznámemu objektu i mužovi. Ale čím bližšie bol, tým viac naňho začala pôsobiť istá aura, ktorá mu spôsobovala bolesti hlavy, menšie závrate a v poslednej rade i halucinácie. V jednom momente sa muž rozdvojil a kópia mierila priamo k nemu, ešte takým sekavým pohybom. Ostatní len nemo sledovali, ako Petrusin sa krčí v rohu, no z ich pohľadu ho nikto neohrozoval. Za ich chrbtami sa však ozval onen muž, až niektorých skoro na smrť vyľakal. Úder mečom od Ariany mu presekol hrudník, ale miesto krvi sa vyvalil piesok. Celá postava sa zmenila na piesok a pomaly sa rúcala k nohám Ariany. No, keď už o nás vedel, tak prečo sa schovávať, vyznelo z úst lorda Angelusa. A šli až k nemu. Bronzový ich vyzval, aby opustili siene hory, ale ako to bolo i v predošlých podobných chvíľach, neposlúchli. On prikývol, zdvihol ruky a rozpútal niečo, čo by sa dalo zrovnať s púštnou búrkou. Vietor a piesok ohrozoval zrak každého prítomného, ale našťastie z neho nikto neoslepol. Keď búrka ustala, Bronzový nebol nikde, ale za ich chrbtami sa objavili menší drakonidi. Strhla sa rýchla šarvátka, z ktorej víťazne vyšli ľudia. Bronzový sa znovu zjavil a opätovne ich vyzval na odchod, nikto neposlúchol. Bronzový zosnoval zaklínadlo na zastavenie času, vlnou trafil Arianu, Angela a Berta, jediná Eliz bola mimo kúzla, ale čakalo ju ďalšie. Zalovila v kapse a vytiahla malé vrecúško, z ktorého vysypala na Berta piesok. On začal znovu vnímať a keď sa spamätal, použil podobný piesok na Angela. Za celou šarvátkou, Petrusin stál prikrčený a približoval sa k hodinám s dýkou v ruke, lenže čím bližšie bol, tým horšie mu bolo, dokonca sa mu svet pred očami začal ohýbať a krútiť. Postup vzdal a vrátil sa k stene. Bronzový medzitým bojoval s palicou i s pieskom proti trom protivníkom. Arianu nechal prepadať sa do pohyblivých pieskov a Angela znovu zaklial a Bertovi nedával veľa šancí na útoky. Eliz na seba nalákala pozornosť Bronzového a vypálila po ňom silnejšiu dávku arkány, aby ho ochromila. Potom zakričala na Berta, aby znovu pieskom posypal Angela. Medzitým Petrusin vytiahol strelnú zbraň a začal strieľať po hodinách. Tesne pred hodinami sa let guliek priam zastavil a oni ostali visieť vo vzduchu.

    Bert sa pozeral po boji medzi Bronzovým s ostatnými, všimol si pokusy Petrusina a pozrel sa na svoj meč. Pevne ho zovrel v rukách, preriekol modlidbu a vrhol ho hrotom napred hodinám. Bronzový sa okamžite pozrel po meči a vykríkol hlasné "Nie". Vrchná časť hodín sa rozbila, piesok sa rozsypal na zemi a začínal černieť do farieb uhlia. Bronzový bol ochromený a zrazený k zemi, ale ako on padol, z piesku povstal čierny Infinity drak. Vzlietol nad zem a začal medzi bojovníkmi rozširovať hrôzostrašné predstavy, skrútené myšlienky a iné svinstvo. Angelus priložil meč Bronzovému ku krku a očakával len jedinú správnu odpoveď - ako to zastaviť. Bronzový ukázal na spodnú časť a povedal mu, aby s ňou otočil v protismere hodinových ručičiek. Keď tak Angel učinil, drak sa začínal rozpadať, i jeho čierne vlny myšlienok. Posledná z tranzu sa prebrala Ariana a hneď namierila mečom na Bronzového, aby ho rozrezala, ale ten len zatvoril oči a keď čepel zasiahla jeho telo, rozpadol sa na piesok. Hodiny sa tiež rozpadli, ale už bez vedľajšieho efektu. Čo presne videli nikto nevie, či to bola pokrútená minulosť alebo zlá predpoveď budúcnosti...


    Note: za chvíľu nahodím ďalšie
    avatar
    Adeanyth

    Posts : 39
    Join date : 28. 04. 15

    Re: Šerohvozd (Duskwood)

    Příspěvek pro Adeanyth za Fri Aug 12, 2016 7:41 pm

    Červená

    Všetko sa hrnulo do konečnej fázy. Napovedalo tomu pribudnutie stráží v posledných sieňach. Malé skupiny rozmiestnené na každom kúte zdržiavali skupinu hrdinov v ich postupe. Či orkovia alebo drakonidi, všetci padli a skupina odvážlivcov postúpila do záverečnej sály, pred tou s trónom.

    Poschodie blokovala početná garda, na vrchole sa objavila žena v červených šatách a skupinu privítala. Znovu sa opakovali reči, aby si rozmysleli, či pôjdu ďalej alebo nie, samozrejme odpoveď bola rovnaká. Červená sa napriamila a zavolala cez celú sieň. Za chrbtami hrdinov sa vynoril fialový drak, kde sa taký veľký tvor dokázal skryť pred očami ? To boli otázky ktoré padali, ale nebolo čas sa nimi zabývať, lebo drakovi kvapkali sliny, zjavne bol hladný a nevedel sa rozhodnúť, ktorého zožerie ako prvého. Jeho šupiny boli tvrdé ako oceľ, nebolo ľahké sa dostať čo i len pod ne, nieto spôsobiť drakovi krvácanie. Prvého na mušku si vzal istého trpaslíka, ktorý sa rozhodol urobiť spoločnosť ľudom na ceste k trónu. Možno len vďaka šťastiu a odvahe ostatných nebol zožratý. Pobledlý si sadol k stene a už nevstal, lebo cítil, že v jeho nohaviciach pribudol náklad. Sediačky držal pušku a po drakovi len strieľal. Drak útočil ohňom a ľadom, niekedy za sebou i „zamietol“ chvostom, aby mal istotu, že naň nikto nelezie. Lord Angelus a Ariana mu ohli pár šupín, dostali sa aj pod brucho, ale ani tam sa im moc dlho nedarilo. Drak bol húževnatý. Elizabeth sa držala trochu stranou, ale aj jej magické útoky nemali na draka veľký vplyv. Drak sa znovu zahnal chvostom a zamietol polovicu hrdinov o najbližšie steny. Keď sa Bert rukami dvíhal od zeme, zakričala naň Eliz, aby to využil a po laboratórnych stoloch našiel niečo, čím draka môžu poraziť. Letecká od draka mu skrátila cestu o dobrých dvadsať metrov, tak zišiel len jedny rovné schody a bol v hale so stolmi, začal hľadať. Je pravda, že na stoloch nič zaujímavé nebolo, ale pod stolmi boli krabice a ich váha dala odpoveď, že nie sú prázdne. Našiel nejakú trhavinu goblinskej výroby a za ďalším stolom schovanú čiernu kopiju a čierne hroty. Vzal čo mu ruky stačili a opatrne rýchlym krokom sa dal na návrat.

    Drak bol poodieraný, trochu vyčerpaný, ale stále schopný mlátiť sa so skupinou ľudí. Ariana a Angel vybrali postupu sekania do nôh a Elizabeth stieľania do hlavy draka, aby ho oslepila. Bert sa objavil a zavolal na ostatných, že niečo naozaj našiel. Bojujúci naň zhodili lavínu, aby na nič nečakal a použil, čo našiel. Tak Bert začal hádzať goblinské granáty na telo draka. Explózia roztrhala granát a žeravé črepiny sa zarezávali do drakovho panciera. Keď sa pokúsil hodiť kopiju, po vzore slávneho Leonidasa, tak ho seklo v krížoch a kopija sa o drakovu nohu takmer zlomila. Drak sa obzrel po vrhačovi a cvakol zubami. Vzal ďalší granát, ale Eliz bola ďaleko a tak mu nemal kto pripáliť. Ariana sa prešuchla pod draka a schmatla kopiju, pokúsila sa ju vraziť do brucha, ale on dupnul a ani jej nevyšla muška. Bert sa chopil čierny hrotov a jeden vrhol na draka, na jeho počudovanie sa hrot prepálil kožou a ostal naseknutý. Drak sa napriamil a vychŕlil pred seba ľadový dych. Elizabeth si vzala dva hroty a namierila ich ako šipky na draka, urobila pár gestikulácií a hroty vystrelili po drakovi.  On znovu zareval a otočil sa na mágyňu. Ariana začala kopijou sekať aspoň po nohách, aby sa drak aspoň už nemohol hýbať, lenže už bol príliš blízko. Keď mágia nefunguje zvonku, musí zvnútra, pomyslela si Eliz, vytiahla manový kameň a s chladným výrazom ho ešte natlačila ďalšou energiou. Keď drak otvoril papuľu hodila mu to na jazyk a on prehltnul. Chvíľu sa nič nedialo, ale potom sa ozval tresk ako z dela a krk draka explodoval. Telo draka padlo na zem a zuby tesne minuli Eliz. Tá urobila dva kroky bokom a zvalila sa na zadok.

    Za ich chrbtami začala vykrikovať Červena. Do slovného súboja sa s ňou pustil Angelus a dal ostatným čas sa stiahnuť. Z pod draka Lucan vytiahol Berta a čiastočne i Arianu. Lord nariadil, aby Elizabeth vytvorila portál domov, ale ona mu oponovala, že to nemusí zvládnuť, avšak Lord na ňu moc naliehal. Tá sa len obzrela okolo po ostatných a kývla. Červena odvolala svoju čiernu gardu a zišla mostíkom dole, smerom k Angelovi. Ariana sa znovu prebrala k životu, keď počula, ako sa Červená približuje a postavila sa ku kraju steny. Elizabeth horko ťažko tvorila portál, stálo ju to zvyšky síl, čo ešte v sebe mala. Keď bola hotová, prvý prešiel Lucan s Berthallom, za nimi prebehla Ariana a potom zakričala na Lorda, aby sa na hádky vykašlal a prešiel portálom, lebo ho držala na vláskoch. Prebehol Angelus a hneď za ním Eliz. Na druhej strane, v tmavom Darkshire, už Lucan s Arianou ťahali Berta do lazaretu a lord sa na chvíľu posadil. Elizabeth niečo zamrmlala a zvalila sa na zem. Lucan sa znovu vrátil a nedobrovoľne, na pokyn lorda, vzal Eliz do lazaretu tiež...


    Pre dobro všetkých:

    Prípravy bežali v plnom prúde, Modrý si takmer neoddýchol a keď videl, ako sa Červena vracala, niečo si zamrmlal. „Zelena, poď sem, prosím“ zavolal na ženu v zelených šatách. „Prosím, povedz to Červenej, a nech sa neopováži povedať nie.“ Ona len kývla a vydala sa naproti nej. Beztvárne ho sledoval Bronzový, ktorý len ticho sledoval rozprávajúce sa ženy, otočil sa na Modrého a povedal: „ Prečo si to chcel vidieť ?“ „Pretože som chcel vedieť, aká bude cena za náš úspech. Prijal som ju,“ odpovedal. Pristúpil k ním Vincent a položil pred nich dievča, zahalené, tvrdo spiace. Zdvihol tvár a pozrel sa na Modrého, riekol: „Budeme ťa brániť, kým ju nedostaneš do bezpečia.“ Modrý prikývol. „Veľa šťastia,“ to boli jeho posledné slová. Bronzový s Vincentom odstúpili, zažiarili štyri runy a nad Modrého a zahalené dievča sa zdvihla fialová bariéra. Z diaľky už len počul, ako sa ozýva zúfalý plač...

    avatar
    Adeanyth

    Posts : 39
    Join date : 28. 04. 15

    Re: Šerohvozd (Duskwood)

    Příspěvek pro Adeanyth za Fri Aug 12, 2016 8:39 pm

    Dračí Trón

    Zvíril sa prach, vzduch zapraskal a nastal oslepujúci okamih, z modrastého portálu vystúpilo päť statočných....ale to znie až moc epicky, poďme na to viac klasicky.

    Do hory sa vrátila skupina ľudí, ktorá začala túto ságu Čiernej hory a mierila rovno ku kamennému trónu ( pozn. redakt.;  železný je moc mainstream). Cestou pošliapali a rozniesli po stenách légie...no dobre, tak len dva tucty orkov...a vkročili na dračí balkón. Mreža sa dramaticky zatiahla, ale to už nebolo nič nové a tak všetci pokračovali ďalej.
    Vzduch bol suchý a balkón bola jedna veľká pustina, na jej konci sa týčil trón a vedľa neho svietila fialová kopula. Hromovým hlasom ich privítal lord hory a pogratuloval, že sa dostali až na samý vrchol. Zaspomínal na staré časy, kedy na balkón prišla slávna štyridsiatka zdolať jeho predka Nefariana a znel sklamane, že v ten deň sa neukázal ani jeden z nich.  Vstal z trónu, chopil sa čierneho meča a po schodoch prišiel dole, aby ich vyzval. Všetci pozdvihli zbrane, jediná Elizabeth klesla na blízke kamenie, lebo sa jej z niečoho spravilo nevoľno. Bert k nej kľakol a uistil sa, že je v poriadku. Jeho zrak spočinul na fialovú kopulu a opýtal sa, či ona je ten problém. Ona mu v rýchlosti vysvetlila, že cíti chaos. Angelus smelo vykročil za Vincentom, ale to netušil, že za rohom čaká Bronzový a akonáhle prekročil hranicu zboreného piliera, zasiahla všetkých čo prešli zóna spomalenia. Jediný, kto sa zasekol bol chudák Bert....zasa.




    Všetci sa najskôr otočili na Bronzového, ten však vytasil kúzlo rozštiepenia a už tam stáli štyria. Klony a originál sa nezmohli na viac, než na pár starých trikov, ako potopenie do piesku alebo oslepovacie svetlo. Ariana však natrafila na toho „pravého“, ale keď ho presekla kopijou, on sa znovu len rozsypal na prach. Záujem sa znovu otočil na Vincenta, iba jeden muž sa otočil na kopulu, v ktorej si všimol modrého drakonida, ako sa o niečo snaží, tak zdvihol svoje kladivo a rozbehol sa na kupolu. Ariana sa pustila do Vincenta, ale len slovne, čo sa jej v ten moment stalo smolou, lebo sa v ten moment prepadla do podlahy o dva metre. Angelus zatočil s mečom a boj mohol začať. Berthall sa za ten čas zobudil zo svojho pravidelného oddychu a zisťoval, kde by mohol priložiť ruku k dielu. Spomenul si na svoju Eliz, že pomôže aspoň jej. Nastal šok, lebo Eliz nebola tam, kde odpadla. Začal sa obzerať, až ho nohy zaviedli za zrútený pilier, tam ju našiel s Červenou. Na nič nečakal a rozbehol sa a svojím telom, ale ona bola svižnejšia a uhla mu. Konfliktu si všimol ten, čo bezvýsledne búchal do kopule a počúval nadávky drakonida. Berthall ju nasmeroval tak, aby tentoraz valcovací útok prebehol úspešne. Červena sa síce od bozkávania zeme posadila, ale meč od Berta jej nedovolil vstať. Dali jej putá a ten s kladivom ju omráčil, aby sa už o nič nepokúšala. Eliz niečo zamrmlala, že je v poriadku, ale nemohla stále nič robiť. Rozhodli sa ju tam nechať, lebo bola v bezpečí od bojov pri tróne.

    Boje pri tróne boli vyrovnané, ale skórovo mal navrch Angelus. Z priepasti sa vyhrabala naštvaná Ariana a bola taká červená od zlosti, že jej to krásne ladilo s červeným brnením...počuli ste niekedy o tom, že modrá ukľudňuje ? Ale späť k veci; Skóre sa otočilo, keď Vincent zasadil prvú tvrdú ranu. Angelus bol muž ocele a rany dobre vracal, na jeho smolu, lord hory bol zasa mužom čiernej ocele a elementia. Presila štyria na jedného bola orieškom. V tom zakričal Modrý, že potrebuje ešte chvíľu. Útočníci sa pustili do Vincenta. Angelus ho zatlačil na koleno, ale skóre sa prepadlo hneď, keď mu Vincent urobil čiernu jazvu cez hrudník. Ariana sa mu vrhla okolo krku a držala ho, aby mu mohli hlavu odseknúť, rozmačkať...hocičo. On ju stiahol ako plyšovú hračku a využil ako živý štít proti rane kladivom. Do vravy sa pripojil Bert, zamumlal si niečo popod nos a svojím žiarivým mečom švihol proti Vincentovi, len to tak hvizdlo. Lord sa zapotácal po útoku, ktorého sila boli protipólom tej jeho. Stačilo už len kopnúť a Vincent ležal. Angelus už nemohol pokračovať, pretože čierna jazva na hrudi ho začala páliť. Na scénu prišla Zelena a snažila sa robiť všetko, aby lorda ešte ochránila. Zoslala na všetkých uspávaciu vlnu, ale nikto nepodľahol. Berthall sa otočil proti Zelenej, aby ju zahnal do kúta, no po pár švihnutí mečom pocítil vyčerpanie, ktoré naň Zelena posielala. Únavou padol na koleno a už sa len pozeral, ako kráča ďalej. Vincent sa plazil k trónu, ale kopijou ho začala ohrozovať Ariana, jej krvavý výraz naznačoval, že si jeho hlavu chce povesiť nad posteľ. Bránil sa len hrubými vrstvami ocele na rukaviciach. V závane piesku sa objavil Bronzový a zoslal pieskovú búrku. Ariana si musela zakryť výhľad pred pieskovými zrnkami a Vincent mal opäť šancu sa od nej vzdialiť. Keď búrka skončila, muž s kladivom zrazil Bronzového k zemi a jednou nohou mu pritlačil hlavu k zemi. Arianine osobné víťazstvo bolo na dosah hrotu kopije. Zelena prosila, aby to Ariana nerobila, ale tej sa moc poslúchať nechcelo, do posledného úderu ju povzbudzoval i muž nad Bronzovým. Jeho povzbudzovanie potrestala Elizabeth poriadnou ranou do hlavy a pádom na zem. Ariana im dala jednu šancu dať jej dobrý dôvod, aby Vincenta nezabila. Snažila sa mu to vysvetliť tak, že on nebol skazený, nie tak úplne.

    Fialová kopula sa začala rúcať, Modrý ešte niečo vyriekol, keď sa všetká energia zrútila a drakonid tiež. Keď sa ho Ariana naštvatá opýtala, čo tým dosiahol, odpovedal, že zachránil svoj druh. Hoci ho nezabila, jednou päsťou mu skoro zuby vybila. A čo to celé šialenstvo malo znamenať ? Jeden veľký plán na záchranu jednej letky od chápadiel Starých Bohov. Vincent sa priznal, že hral zlého a jeho posledná úloha bola udržať pozornosť od kopule. Zároveň sa Angelovi ospravedlnil, ale uistil ho, že sa uzdraví. Modrý bol po smrti, kruh bol prázdny a všetci vyčerpaní. Bronzový ďalej vysvetlil, že on bol jedno z tisíc vajec, v ktorom skazenosť nezakorenila tak hlboko a mohol jej odolať. Prítomnosť skupiny využili len na to, aby za sebou zamietli stopy. A zbavili sa laboratórnych „omylov“. Vincent si sňal prsteň a hodil ho na zem. Chcel tak prerušiť všetky putá a ujať sa kamenného trónu, aby zapečatil meno Blackwing do histórie a aby si bol istý, že tá kliatba nad ním nevyhrá a on zničí to, za čo bojoval. Keď sa posadil na trón, jeho telo sa premenilo na tvrdý kameň. Bronzový sa tiež len rozlúčil a vo vánku sa rozsypal na piesok, ktorý ho unášal neznámo kam. Zelena ich už len poprosila, aby odišli, aby ju tam nechali. Tak Angelus prikývol, Elizabeth urobila portál a všetkých preniesla do Darkshire.



    HODENÁ RUKAVICA:

    ...bude dopísané...

    Poznámky: Ospravedlňujem sa, že to tak dlho trvalo, ale zomlelo sa pár udalostí, ktoré mi nedopriali to dopísať (napr. dočasná strata USB, kde to bolo uložené, prerábka častí domu, nejaká invázia a iné katastrofy).
    Táto linka sa ťahala neskutočne dlho a som rád, že sme ju dokončili (a i ja písomne).
    Vďaka tým, čo sa zúčastnili a podporili.
    Hlavný sponzor bol česká ryba Kapr a.s.

    Note: Tak ešte dopíšem Rukavicu a myslím, že ešte nájdem i nejakú galériu...
    avatar
    Carpio

    Posts : 250
    Join date : 04. 11. 14
    Location : západní Čechy

    Re: Šerohvozd (Duskwood)

    Příspěvek pro Carpio za Tue Aug 23, 2016 12:01 pm

    Funus jak řemen
    (zapsáno dvaadvacátého dne měsíce Bohů)


    Po nalezení mrtvoly lakeshirské bylinkářky šlo všechno ráz na ráz. Přepadová skupina pucovala zbroje a kontrolovala zbraně, neboť se dalo očekávat, že boj v Moonbrooku a hluboko pod zemí bude tuhý. Lord vyslal Petrusina na výzvědy s tím, že se mezi Defiasy zamíchá a vyjistí, jak se věci mají, a zda je s unesenou felčarkou nakládáno alespoň trochu slušně. Plán zněl tak, že Petrusin v rámci možností zajistí bezpečí lékařky, předá malé skupince bojovníků aktuální informace v určitou hodinu u vstupu do dolu, a společně se pokusí o průnik až ke gnomskému admirálovi a velitelce SD (stráže dolu). Lord se netajil předpokladem, že druhá zmíněná nebude dělat potíže, ale neměl svoji domněnku jak potvrdit. Ve chvíli, kdy bude jisté, že byla akce úspěšná - byť by šlo pouze o to uniknout bez odstranění admirála - nastoupí letecká posila, kterou chtěl nějakým záhadným způsobem zajistit Edwin. Že nemluvil do větru bylo jasné hned další den.

    Je to pěkně na draka...:
    Zkrátka a dobře, Edwin Tarin se prokázal jako výtečný diplomat, když se na jeho žádost do města přesunul onen nerudný "mág", jménem Narin, kterýžto před několika málo týdny znechuceně prohlásil, že o Darkshire už ani okem nezavadí, a samotného Edwina za domnělý poklesek div že neproklel. Jednání jako takové se obešlo bez hádek a bylo tiché, ovšem mělo na dobráckého bojovníka neblahý vliv. Do Lordovy kanceláře vcházeli zakaboněný mág a bojovník s hubou jak banán, ven šel Edwin spíš podoben tažné kobyle s klapkami na očích a výrazem "mouchy, snězte si mně a ještě mi užerte koule", kdežto mág se uculoval nejinak než dítě s pocukrovaným cumlem. Bez průtahů prý bylo ujednáno srovnání části Moonbrooku se zemí ihned po tom, co úderná skupina opustí důl a bude se nacházet v bezpečné vzdálenosti; ale co kdo při jednání řekl, že to z bojovníka udělalo v rámci minut pytel neštěstí, nikdo nezjistil. Lord se sice po čase prokecl, že šlo o vejce, ale zda si pánové na místě vyřídili účty, či šlo o násadu leghornek, neupřesnil.


    Skupině trvala příprava jen krátkou dobu. Bylo rozhodnuto, že postačí jen několik vybraných jedinců. Koneckonců, čím méně jich půjde, tím méně budou nápadní. Skupinu vedl Lord sám, k ruce si vzal velitele Berthalla, mágyni Eliz a Williama. Jen co se pozdní odpoledne přehouplo do večera, přejela skupinka na koních hranice mezi západními pláněmi a šerohvozdem. Strážnému vrchu se zdaleka vyhnuli - čistě z opatrnosti. I když Ariana na místě nastolila řád, dalo se čekat, že se v okolí věže najde neřád, který skupinu za pár zlatých práskne Defiasům.  Na místě, kde se měli setkat s Petrusinem, nikdo nebyl. Vyčkali podle instrukcí určitou dobu, ale když se ani pak nedostavil, pokračovali dále. Okolnosti jej zřejmě donutily zůstat v dole. Spěchali, jako by tušili, že na vlásku visí ne jeden, ale rovnou tři lidské životy. Kolik jich zůstane na tomto světě, je pouze a jenom na nich.


    Petrusin se mezitím chvatně dostával z dolu. Kolem bylo sice prázdno kvůli důležité společenské události, ale o to víc spěchal. Dokázal sice uchránit felčarku před fyzickou újmou ze strany admirála, ale to samé mu neprošlo, co se týče Defiasů samotných. Co vypozoroval, bylo jasné, jak sklo. Admirál měl velký zájem na smrti své podřízené, která fakticky plnila jeho vlastní vůli. A jediné, co stálo mezi kýženým pohřbem a vzteklým gnomem, byla právě lékařka. První mastičkářky se zbavil relativně snadno, ale u druhé, kterážto střehla pacientku dnem i nocí, to byl docela oříšek. Den dva byl klid, ale pak přišla rána. Admirál nechal rozhlásit, že hlava SD zemřela, a tím pádem bylo vymalováno. Členové bratrstva nedbali protestů felčarky, že její pacientka je stále živa, ač tak nevypadá. Reini byla připravena k důstojnému pohřbu do mořských hlubin a neúspěšná lékařka (coby nepohodlná svědkyně) také. Čistě pro svoji neschopnost, pochopitelně - jak řekl Admirál.


    Z druhé strany se do hlubin ležení Defiasů prokousávala skupina bojovníků. Šlo to snadno, kdyby nenarazili na ogra, pro nějž bylo slovní spojení "důstojný pohřeb" srozumitelné jako gnollovi harmonika. Oč byl ogr tupější o to byl větší a kdyby prdnul do varhan, stačilo by to na mši svatou i závěrečný Ave Maria. S tímto hovadským tvorem se museli naši hrdinové popasovat a boj to nebyl snadný. Naštěstí zvítězila inteligence a tlusťoch se po několika minutách rozplesknul na podlaze, když mu William udělal akupunkturu. V důlní dílně se setkali s Petrusinem a po zběžném nástinu situace se pokusili dohnat ty Defiasy, kteří se již odebrali k přípravě funusu. Dalo by se říct, že funusu za všechny prachy, ale to bychom sakra předbíhali - a ještě se muselo mnoho stát a sakra hdně vybojovat, aby to vlastně byla celé pravda.


    Na pohřeb přišli včas. Akorát nachlup, když chtěl uvřískaný gnom rádoby pohnutým hlasem pronést jakýs takýs rozloučení, vlítli členové hlídky na molo. Strhl se maglajs, neboť půlka Defiasů je měla za žertovný číslo, druhý půlka za kapelu, která má zahrát lodnický funébrmarš. To druhé sice byla tak trošičku pravda, leč v jiném slova smyslu. Mágyně škrtala suché Defiasy, o ty mokré se postarali Berthall s Angelusem. Will a Petrusin se urychleně šinuli směrem do loďky, určené k podpalu, ve které byly podle Admirála Himlhergota teoreticky dvě mrtvoly, podle Petrusina jedna mrtvola a podle felčarky dva živí lidé. Jak se bitka stávala urputnější, kudly lezly do (Berthallových) žeber, Eliz byla nadobro vyškrtaná a "ta suchozemská sebranka" se blížila k admirálovi, chtěl si tento výlupek zajistit alibi. Zkrátka a dobře zkusil loď, na kterou vyšplhal Will a otřepával se jak mokrej pudl, vyhodit do luftu štanglí dynamitu. Do luftu sice nevyletěla, ale pod vodu, to ano.


    Will se chtě nechtě musel smířit s tím, že jeho zánovní oblek utrpí a bude plný soli. Vyrval z moře nejprve felčarku a pak i tu dvoumetrovou megeru - už proto, že nechat ji chcípnout jenom tak bez popravy, to by mu všichni postřelení strážní Hlídky neodpustili. Berthall s Lordem se mezitím proházeli zástupem až k admirálovi. Ten, chtěje si zachránit zadek, skočil naprosto brutálního lomeňáka a hleděl se ztratit. Leč William už byl mokrý a cena za gnomovu hlavu mohla být i více než třímístná, takže admirál neuplaval zrovna daleko. Když se mu na paty pověsil i Petrusin, chtěl se bránit dýkou, ale jak to tak při horďácké férovce bejvá, neúspěšně. Byl zavřen do sudu a pevně zabedněn. To by byl jeden zločinec. Druhý adept na šibenici vzbuzoval zbědovaným vzhledem spíš soucit, než hrůzu, a tak bylo rozhodnuto o převezení do Darkshire. Ani jednomu již nebude poskytnuta šance na útěk a po výslechu jim bude oznámen řádný rozsudek. Tak rozhodl Lord a tím by měly skončit všechny potíže s Defiasy. Jenže... opravdu skončí?
    avatar
    Carpio

    Posts : 250
    Join date : 04. 11. 14
    Location : západní Čechy

    Re: Šerohvozd (Duskwood)

    Příspěvek pro Carpio za Tue Sep 06, 2016 3:13 pm

    Za prstenem
    (zapsáno šestého dne měsíce Racka)



    Vzhledem k tomu, že po odchycení hlavy Defiasů a rozboření značné části Moonbrooku nastalo období ve vyšších kruzích spolku zahrádkářů nazývané jako okurková sezóna, rozhodl se Lord Angelus vypravit na sever, konkrétně pátrat po osudu své vlastní rodiny. Tři rodinné prsteny a dva bratry již nalezl. Zbývalo poslední vodítko ze třetího prstenu. Více než jasně naznačovalo, že bude v Dalaranu a cesta k němu vyžaduje obratné ruce. Jenže Dalaran před lety se nacházel na podstatně jiném místě, než Dalaran současný. Tráva tam byla zelenější, holky hezčí a veverky míň drzý, ale co už. Protože z původního Dalaranu zbyl jenom mastnej flek, pár eredarskejch puchejřů, hromádka popela a díra v zemi, holt nezbývalo, než se obrnit trpělivostí a vyslat pár dobrovolníků aby si hráli na horníky.


    Díra po slavným Dalaranu, ze kterýho udělal jeden nejmenovanej člen triumvirátu z MacAree pikslu nakladaček, byla ještě pořád plná magie. Ze země čněly odpadní trubky a stále se v nich dalo vidět cosi slizovitého a světélkujícího. Slovo dalo slovo a vyslaní dobrovolníci ve složení Petrusin, Eliz a Ariana začali prolézat trubky. Někde byly mříže prorezlé, jinde držely jak modrácká víra a dalo práci se do nich dostat. Tři čtyři kanalizační výusti byly zkontrolovány a nic. Jenom světélkující plíseň a smrad. Do dalších částí kanálu už dobrodruzi lezli s vědomím, že toho asi moc nenajdou, ale přepočítali se. Vyrazila na ně krysa. Kdyby aspoň obyčejná, jenomže kdo zná Dalaranské stoky, ten ví, že je v nich možné vidět všechno od levitujících lebek po myš, která cvičí ninja želvy. Zkrátka a dobře, krysa byla vlivem znečištění od dávno prošlých lektvarů poněkud větší, jenže se chovala stejně jako krysa běžná.


    A co dělá krysa zahnaná do kouta? Útočí. Skočila po Petrusinovi a napadený se najisto bál o kalhoty zvenku i zevnitř. Kdo by taky v kanále čekal takovýho mastodonta? Eliz úspěšně odvrátila pozornost krysy od zabláceného Petrusina několika dobře mířenými arkánovými střelami a Ariana ukončila existenci přerostlého hlodavce mečem. Po odsunutí zdechliny se Petrusin opět vrhnul do kanálu a kupodivu slavil úspěch. V kalu, který ulpěl na dně kovové trubky, nalezl několik drobností, pochopitelně i mraky odpadků, ale hlavně i požadovaný šperk na řetízku. Návrat do Darkshire byl díky Eliz záležitostí minut Lord zaplácané jednotce udělil pochvalu před nastartovaným mechanostriderem a velel odchod. Obhlédl prsten ze všech stran a další den ráno mohl směle prohlásit, že další výprava povede k Utherovu hrobu. Tam bude zbytek jeho rodiny opět pohromadě.

    Sponsored content

    Re: Šerohvozd (Duskwood)

    Příspěvek pro Sponsored content


      Právě je Tue Sep 25, 2018 3:09 pm