Fórum RP/PvE/PvP serveru Legenda


    Na koho můžete narazit?

    Share
    avatar
    Carpio

    Posts : 250
    Join date : 04. 11. 14
    Location : západní Čechy

    Na koho můžete narazit?

    Příspěvek pro Carpio za Tue Aug 04, 2015 1:38 pm

    Na tyto (po)tvory můžete narazit během cest v Šerohvozdu. Někteří jsou přátelští, jiní méně a je jen na vás, jak se s nimi vypořádáte.


    Jen pro jistotu: to, co si zde o ostatních přečtete, vaše postava ingame neví, dokud se na to sama nezeptá. Nezapomínejte na to.
    avatar
    Carpio

    Posts : 250
    Join date : 04. 11. 14
    Location : západní Čechy

    Re: Na koho můžete narazit?

    Příspěvek pro Carpio za Tue Aug 04, 2015 3:22 pm

    Jméno: Eliza
    Věk: těžko říct
    Rasa: člověk
    Vzhled: jako průměrná mrtvola, než s tím rozdílem, že klasická mrtvola leží a nechce vaši krev, kdežto Eliza by ji chlemtala po hektolitrech


    Trocha historie:
    Eliza byla kočka. Dvounohá. Dokonce taková kočka, že dovedla zblbnout kněze za dvě maximálně tři věty, ale to na vyobrazení stačí. Nabrnkla si šikovného alchymistu, aniž by ji nějak iritovala jeho poněkud zamlžená minulost. Pohádka začíná dobře, že?
    Žili spolu docela šťastně ve vsi na Vraním vrchu, nic jim nechybělo - teda až do chvíle, kdy na kraj padla zlá nemoc a lidi padali jak mouchy. Vzhledem k tomu, že smrt není vybíravá, tak skosila i Elizu. A začalo tóčo. Milující manžel to psychicky nedal a od toho dne mu strašilo na cimbuří. Dokonce tak, že pomocí temných praktik a hesla "co se v mládí naučíš..." vrátil Elize alespoň iluzi života. A neříkejte, že vyrvání vlastního srdce a předání jiné mrtvole není nekalá praktika. Prostě Eliza fungovala jako dřív. Sem tam z ní kousek upadl, trochu smrděla, ale dalo se to; jen kdyby pořád neměla chuť na lidské maso.
    A tak ji alchymista - nyní už přejmenovaný na "Balzamovače" chtě nechtě musel pohřbít a lákat důvěřivé oběti, aby jeho drahá polovice nestrádala hladem. Jenže Balzamovače nikdo dlouho neviděl a jeho milovaná prolézá z hrobu do hrobu a čeká na poutníky. Když se přiblíží k jejímu úkrytu, čapne je kostnatou rukou za kotníky a nechá zmizet z povrchu zemského.

    Co dodat? Dávejte si pozor na každý krok, který uděláte na území Šerohvozdu, neboť může být vaším posledním. Opravdu vás při poslední pochůzce jen škrábl šlahoun ostružiny, nebo to byly natahující se prsty? Vážně to zaskučení v křoví pocházelo od vlka? Střezte svoje duše, protože Eliza nikdy nespí...a je hladová.
    avatar
    AngelusCzD

    Posts : 17
    Join date : 18. 11. 14
    Location : Střední Čechy

    Re: Na koho můžete narazit?

    Příspěvek pro AngelusCzD za Sun Aug 09, 2015 3:37 pm

    Jméno: Lord Angelus Spacis
    Věk: 30
    rasa: člověk

    ANGELŮV PŘÍBĚH

      Angelus, vyrůstal ve Stromwidu v sirotčinci. Jednoho dne ho sem, coby desetiletého chlapce, přivedl kupec, který jej našel nedaleko odtud v Elwynských lesích. Bránil se klackem proti smečce vlků a na otázky mnichů odkud je a co se stalo s jeho rodiči, nedokázal odpovědět. To bylo vše, co oněm věděli. Řeholníci jej přijali mezi sebe, ovšem řádový bratr se z Angela nestal. Žil s mnichy byl vychován jako oni, ale slib řehole nesložil. O několik měsíců později ho přijal za učně mistr Therum Deepforge - kovář z trpasličí čtvrti, a postupem času ho naučil kovářskému umění.

    Jednoho dne povídá „Chlapče, už tě nemám čemu naučit. Co jsem znal a uměl, jsem ti řekl a ukázal. A dovedeš to stejně dobře, jako já. Teď jsi i ty mistrem kovářským.“ I když už byl vyučen, Angelus dál pracoval po boku svého mistra. Jednoho dne vykoval meč a šel vyzkoušet, zda je dobře vyvážený, dost pevný a lehký, zkrátka chtěl taky jednou poznat jaké to je ohánět se mečem. Šel do Staré čtvrti, kde byly kasárny a cvičné figuríny. Stoupl si před jednu a začal se rozmachovat a zasekával meč, kam se dalo. Moc mu to nešlo, ale nevzdával to a zkoušel to dál. Najednou  za sebou slyší pobavený smích, otočí se a vidí tam postaršího vojáka. Ten mu pobaveně povídá: „Mácháš s tím, jak když honíš mouchy. Ustup, ukážu ti, jak na to musíš.“ Ukázal mu několik obranných postojů a i pár výpadů. „Procvič si je až si budeš myslet, že to vše umíš, zastav se tu zase za mnou. Ukážu ti další umění boje.“ Angelus přikývl a otázal se, jak a kde jej příště najde. Voják sem mu představil „Ander Germaine, jméno mé, a jsem většinou tady v kasárnách.“ Angelus po práci trénoval, a když si byl jistý, že vše ovládá dokonale, šel opět do kasáren, a Ander mu ukazoval, kterak se bránit všemožným nepřátelům i zbraním. Tak to šlo několik let.
     
    Pak Angelus jednoho večera seděl v krčmě, popíjel a odpočíval po těžké práci v kovárně. Poslouchal historky pocestných, co seděli opodál, a na chvilku se zasnil, jaké by to bylo, poznat ty země, o kterých vyprávěli. Ta myšlenka ho držela celou noc. Brzy ráno si zabalil své věci, rozloučil se s mistrem i mnichy a poděkoval jim za vše, co ho naučili. Pak šel za Anderem  aby se rozloučil a poděkoval i jemu. Ander stál u figuríny, zrovna cvičil s mečem. Podíval se na Angeluse  a povídá: „Tak už nám odjíždíš?“ „Jak si to poznal? Vždyť ještě včera jsem to ani já sám nevěděl,“ divil se Angelus.  Ander se na něj pobaveně usmál. „Ty nejsi kovář, ale rozený válečník, proto jsem tě všechny ty roky učil. Počkej tu chvíli, něco tu pro tebe mám.“ Otočil se a zašel do kasáren. Po chvilce vyšel ven, nesl na zádech ohromný pytel a s velkým rámusem ho položil před Angeluse. „Tady to si oblékni, abys nebojoval jen v košili a plátěných kalhotách.“ Angelus rozvázal pytel se zbrojí a oblékl ji na sebe. V první chvíli si připadal jako želva v krunýři, ale zbroj byla, na to jak se prve zdála těžká a nemotorná, docela lehká a mohl se bez problému pohybovat tak, jako když měl na sobě jen košili a plátěné kalhoty. Angelus překotně děkoval dobrému příteli a učiteli. Nedlouho nato vyrazil na cestu.

     Procestoval všechny země, o kterých slyšel v krčmě, a ještě mnohem víc. Na svých cestách zažil mnoho dobrodružství, ale viděl i hrozná utrpení a bolesti běžných lidí. Po několika letech se vracel domů.  Podívat se na staré známé, a třeba se i někde usadit. Už byla noc, když přijížděl do Goldshire. Byl hladový jako vlk a unavený, a tak se zastavil v místní krčmě U lva na něco k jídlu a pití. Všude bylo plno, snad kromě jednoho stolu kde seděla nějaká elfka. Přišel tedy k ní a zeptal se, jestli si může přisednout. Elfka jen kývla na znamení, že ano. Objednal si jídlo i pití, a nenápadně si prohlížel spolusedící, hlavně tabard co měla na sobě. Byl tmavě hnědý, zlatě lemovaný a s plamenem vyšitým na hrudi. Elfka si toho všimla. „To je odznak Jízdy zlatého plamene,“ vysvětlila mu a představila se jako Anriku. Angelus byl zvědavý a elfka mu začala vyprávět a objasňovat vše, na co se ptal. Angeluse zaujalo vše, co Jízda dělala pro Alianci i pro lidi, tak se zeptal zda, nepřibírají nové rekruty a za jakých podmínek. Anriku bojovníka od oka zhodnotila a slíbila mu, že jej další den představí Velmistrovi, jménem Gyram Teabags.

    Jak Anriku slíbila, tak učinila. Druhý den navečer ho zavedla k domu velmistra, který jej po krátkém rozhovoru přijal do řad Jízdy. Později se seznámil s dalšími členy, hlavně s bojovníkem Reagem a adeptkou na paladina Reemi. S nimi zažil mnoho výprav a bojů. Pak jednoho dne velmistr Gyram po hádce s Anriku zmizel a zanechal po sobě jen dopis, kterým Reaga povýšil do funkce Velmistra. Vše se vrátilo do obvyklých kolejí, až do doby kdy byl Reag křivě obviněný kancléřkou Wellenis. To se členům jízdy nelíbilo a postavili se za něj. V důsledku těchto událostí, byli členové jízdy vykázáni z města Stormwindu. Krveprolití při srážce členů Jízdy se spojenými oddíly Stormwindu a Alteraku nakonec zabránila nabídka azylu v Darnassu a později i v Exodaru. Následně proběhlo jednání o propuštění nového velmistra, za kterého se zaručili diplomaté a Exarchové Draenei, ale jednotě společenství už nebylo pomoci. Uběhlo pár měsíců a po jízdě zlatého plamene nezbylo žádné památky.

      Angelus dál cestoval a vyhýbal se hlavním městům Aliance, až dorazil do města Southshore. Ptal se tam na práci a jeden muž mu poradil, ať to zkusí na Hillsbradských farmách, že je to kousek za městem. Vydal se tam a přišel ke klášteru. Jednoho z duchovních se zeptal, kde najde někoho, kdo se stará o přibírání pracovníků. Mnich na to odpověděl, že má štěstí a že je tu hlavní mistr, tak ať jde dovnitř. Angelus pokrčil rameny a šel tedy do kláštera. Uvnitř nějaký muž dával rozkazy dalším, Angelus ho pozoroval a zjistil, že mu někoho připomíná. Pak se ten velící ohlédl a začal se smát. „Tak mi tě ty cesty přivedly v pravou chvíli, Angelusi!“ v tu chvíli oslovený zjistil, že to je Reag. Ten ho bez průtahů přijmul do řádu Lotharova pěst. Angelus myslel, že má zlé časy za sebou, že už bude tak nějak dobře. Po určitou dobu pracoval pro Lotharovu pěst. Ze začátku bylo práce hodně, ale pak začala ubývat a ubývaly i zlaťáky. Když už nějaký měsíc nebylo co dělat, zabalil si těch pár věcí, co měl a odjel zpět do Stormwindu.

     Po pár dnech se seznámil s Gilbertem, hlavním čarodějem Noční hlídky v Šerohvozdu, ten mu nabídl práci strážného. V zemi, do které vkročil, dávali mrtví dobré ráno i dobrou noc a služba tam nebyla žádný med. Velitelkou hlídky v městečku byla Reemi Tenemi, kterou již znal a která si z nepochopitelného důvodu oblíbila chov ovcí. Častým rozkazem pro něj i jeho vojáky tedy bylo hlídání těch čtyřnohých ubečených stvoření. Za čas se Angelus vypracoval na důstojníka a nic v lese plném smrti jej již nemohlo překvapit. Později, když stávající velitelka odešla za hory a doly s milencem bývalé kancléřky Wellenis, přebral Angelus spolu s mořem starostí i velení. Dalo mu práci, než bez jakékoliv podpory udělal z několika podomků a přistěhovalců bojeschopnou jednotku. Jak problémy opadaly, městečko začalo žít nezávisle na svém okolí. Pořádaly se naháňky na vlky i jinou zvěř. Hlídky pečlivě chránily cesty před nebezpečím z lesa. Darkshire se znovu stal důležitým místem, pro odpočinek karavan i poutníků. Hostinský si mnul ruce. Do těch časů tichá putyka se změnila v centrum obchodu a zábavy. Všem se dařilo a Angelus, přesvědčen o tom, že vše zůstane při dobrém, se začal ohlížet po nevěstě.
    Věštkyně od potulných komediantů mu před časem prorokovala tři ženy. Jedna jej bude chtít ovládnout, druhá bude chtít jeho štěstí a třetí jej učiní šlechticem. Zasmál se té věštbě spolu s ostatními vojáky nad korbelem medoviny. Kdeže by se tady něco takového mohlo stát? Pravda, měl z čeho vybírat, ale žádná šlechtična nebo volná baronesa se po městě nepromenovala a bylo to tak možná i lepší. Oč hezčí byla místní děvčata. Oči než pro něj měla výřečná šenkýřka, kovářova macatá dcera i jedna pěkná blondýnka z kruhu mágů. Děvčat do hostince chodilo také dost. Tu nějaká tlustá, tenká, zrzka, brunetka, problémová, nebo učiněný anděl. Potížistku měl ve městě naštěstí pouze jednu, a i to bylo moc. Po okolí se zkrátka potloukala černokněžnice. Někteří lidé říkali, že má v hrsti velení v pevnosti Stromgarde, ale kdo by tomu uvěřil? Na světě by se snad nenašel jedinec, co by svěřil svátost, jako je Stromgarde, do nečistých rukou. Někdy vyšla z přítmí okolních hřbitovů, zamířila do hostince pro láhev vína a zas se vypařila jako duch. Obyvatelé na tento zjev pohlíželi s nedůvěrou, ale dosud byl klid a vše zůstalo při starém.
    avatar
    Orkelt

    Posts : 172
    Join date : 14. 11. 14
    Age : 20

    Re: Na koho můžete narazit?

    Příspěvek pro Orkelt za Sat Oct 10, 2015 8:57 pm

    Jméno: Girkon de Ibelin
    Věk: 28 let
    Rasa: člověk

    Girkonova minulost:

    Narodil se v Darrowshiru, ještě v době, kdy na Třetí válku ani na Pohromu nikdo nepomyslel. Jeho otec Ibelin byl despotickým rytířem, který toužil po tom, aby Girkon kráčel v jeho šlépějích. To však nechtěl a tak když mu bylo šestnáct let, utekl z domova, daleko na západ.

    Zastavil se až v Gilneaském království, kde vstoupil do učení starého lékárníka a alchymisty. Nové řemeslo se mu zamlouvalo mnohem více, než válčený život paladina. Rychle se učil všemu novému a brzy z něj byl nejen obstojný lékař, ale také skvělý ranhojič, jakého mohli ve městě pohledat. Po dvou letech ale starý lékárník zemřel, takže Girkon převzal jeho apatyku, v níž žil dalších šest let.

    Jenže pak jeho spokojený život narušilo podezření ze spolupráce s rebely. Aby se vyhnul vězení nebo popravě, musel zmizet z Gilneasu. V tom mu pomohli rybáři, kteří ho odvezli za moře do Hillsbradu. Odtamtud ale už musel sám, bez své apatyky i všech věcí. Následující čtyři roky strávil na cestách, kdy se živil různými pomocnými pracemi, než zakotvil v Darkshiru, kde získal pozici ranhojiče a lékárníka.

    Povaha a zájmy: Girkon je velmi inteligentní, ale tichý muž. Když může, pomůže a když nemůže, aspoň se pokusí. V tom, co dělá, je velmi zručný a dokáže připravit i velmi složité tinktury. Umí číst a psát dvěma jazyky a nebojí se téměř žádné práce. Třebaže fyzickou silou zrovna nevyniká, z Gilneasu si odnesl zajímavý koníček. Velice obratně a rychle dokáže šplhat po různých budovách, z nichž si dělá hřiště.

    Naproti tomu je jeho slabou stránkou boj. Boji se Girkon vyhýbá jak čert kříži. Připomíná mu jeho dětství u despotického Ibelina. Podle vlastních slov nikdy nikoho nezabil, což je s nejvyšší pravděpodobností pravda.

    avatar
    Carpio

    Posts : 250
    Join date : 04. 11. 14
    Location : západní Čechy

    Re: Na koho můžete narazit?

    Příspěvek pro Carpio za Fri Jan 29, 2016 1:34 pm

    Jméno: Gobio Goldhammer
    Věk:    40
    Rasa:   Trpaslice jak řemen
    Vzhled: Zrzka průměrného trpasličího vzrůstu. Jinak poměrně pěkná tvářička, modré oči, vlasy nosí spleteny do volného copu. Jako každou správnou trpaslici je ji zač chytit a přes co plácnout.


    Gobie je originál každým krokem, ostatně jako každá trpaslice. Coby vzdálená příbuzná jistého bankovního klanu, pracovala dříve na přepážce v bance "u velký výhně", pak souhlasila s převzetím místa prospektorky. Smlouva to byla výhodná, (Čím více ložisek najdeš, tím více z toho budeš mít - a drahé kameny nalezené při průzkumu jsou součást odměny.) a tak nebylo divu, že záhy zcestovala pořádnou část Azerothu. Jak hromádka zlata a drahokamů rostla, začal její podnikavý duch vymýšlet další zhodnocení kapitálu. Ve chvílích klidu a volna se postupně učila opracování, broušení a leštění drahých kamenů. Výroba šperků a pletení vlněných ponožek s pivním vzorem se pro ni stala, mimo hry na loutnu, dalším zdrojem příjmů i zábavy.

    Ještě v Ironforge poznala Khornyho Nicholsona a jeho ženu Raff, barona Falkora, jenž nikdy moc nedal pivu a bydlel na lodi, lovce Frérina - a mnoho dalších, se kterými se účastnila hlídek i výprav za drahými kovy, pitím a dobrodružstvím obecně. Leč Khornyho po nějakém čase sežral drak, Raffina se po té ztrátě pravděpodobně uchlastala, baron Falkor zvedl kotvy - vyplul na toulku po oceánech, a Frérin se vydal hledat jednu dávnou známou. Nevrátil se ani jeden z nich. Opět zbyli jen kolegové z banky, doma ticho, v posteli zima a denně nepřekonatelně nudný stereotyp "do práce - z práce - večerní pivko - spát". Hrabat by z toho začalo i jiným, než trpaslíkům. Proto Gobii nabídka zaměstnání, coby prospektorky, přišla vhod. Sbalila to nejnutnější, Macka (nejlínějšího kocoura v IF) svěřila sousedům, na záda hodila loutnu a tradá na beranu do světa.

    Severní i jižní země projela, čuchla do všeho, co zavánělo kovem, ale návrat do Ironforge ji nelákal. Stavila se tam sice ohlásit nálezy a obohatit konto pytlíkem blyštivých drahokamů, okoukla světničku, jestli se tam nenakvartýroval někdo nepovolanej, poutírala prach a zas pryč. Cesta ji zavedla do Stromgarde a vzhledem k tomu, že v posádce nalezla spoustu odběratelů na ponožky, rozhodla se na pár dní zůstat. Z "pár dní" byly nakonec dlouhé měsíce, a možná by se i zabydlela, nebýt dračí návštěvy, která definitivně utnula tamní rozvoj. Gobii nezbylo nic jiného, než se vrátit do studeného bytu v Ironforge. Sem tam ji navštívil někdo ze známých z pevnosti, ale celkově nic moc. Gobio podnikala delší cesty, které by ji vytrhly z nudy. Jednou takhle přijela do Stormwindu, zašla na pivo - a to by jeden nevěřil, jak dokáže pobyt v hospodě zamávat životem a obrátit jej naruby.

    Z hospody totiž pomáhala tahat jednoho na mol ožralého štamgasta s nudistickými sklony a transportovat jej do lazaretu. Když se po pár hodinách probral a projevil přání něčím se spravit, neexistovala lepší možnost, jak pravý trpasličí ležák z "hospody za rohem u velký výhně" - a šlo se. Tedy jelo. Metrem. Spravování chuti se změnilo v docela obstojnou pitku, po které - a to už bylo ráno - se dotyčný spolupachatel alkoholové smršti přiznal, že pár dní zpět asi něco vyvedl. A zda by se dalo sehnat něco jiného, jak zbroj, kterou má na sobě. I dala si Gobie práci se sháněním, zbroj schovala u sebe v bytě. Pak člověka, co se ještě před odchodem stačil poštěkat se svým nadřízeným, co ho tam bůh ví jak našel, vyprovodila s přáním všeho dobrýho. Řízením osudu ji tahle výpomoc stála dosavadní svobodu. Na čas se musela schovávat v Šerohvozdu - a s malými přestávkami tam zůstává do teď.
    (ooc: příběh o tom, jak to bylo s Treyovým exhibicionismem a pivní smrští mam sepsanej na papíře, tak ho hodim někam do povídek, až bude chvíle.  Cool  )
    avatar
    taharis

    Posts : 18
    Join date : 27. 06. 15
    Age : 23
    Location : Praha

    William Trannith

    Příspěvek pro taharis za Fri Mar 25, 2016 10:49 am

    Jméno: William Trannith
    Věk: 26 let
    Výška:185
    Oči Modré
    Barva vlasů: Černá
    Původ: Matka Stormwind, Otec Lordaeron, Narozen v Lordareonu

    Na první pohled:


    Mladý muž, a dlouhými černými vlasy, a krátkým dobře udržovaným strništěm. Je velmi pěkný v obličeji. Sebevědomí z něj srší v každém pohybu. Už je podle jeho oblečení jde poznat že je “dítě ulice“. Nosí normální oblečení nebo kožené, podle potřeby. Většina je šitá na míru a zdobená různými ornamenty a přezkami. To se že se dost stará o svůj vzhled dokazují i různé doplňky, jako prsteny nebo zlatý kroužek v pravém uchu. Pokud má krátké rukávy, můžete na levém zápěstí vidět tetování , ornament ve tvaru vlka, pravděpodobně tetování gangu.

    Po těle má rozetřesou spoustu menších jizev, ale ani jedna nevypadá že by pocházela z čestného boje. Všechny klouby na pěstech nesou množstvý malinkých jizev, pravděpodobně z rvaček. Zbytek jizev je převážně na torzu, pár jich má i po pažích. Na obou zápěstích jsou skupinky jizev, zcela určitě od pout.



    Většinou sebou nosí dvě dýky. Ta v levé ruce má na sobě několik ozdobných rytin, ale jinak je to obyčejná čepel která se dá koupit u každého lepšího kováře. Dýka v pravé ruce opravdový unikát. Má tři čepele které jsou ještě zarotované (něco jako toto, akorát v trochu historičtějším provedení http://www.knifecenter.com/item/MT1057/Microtech-105-7-Jagdkommando-7-inch-Tri-Edge-Dagger-Bead-Blasted). Zranění od takovéto zbraně jsou brutální a většinou smrtelná, ránu je totiž prakticky nemožné zašít. Takovéto zbraně jsou ve většině civilizovaného světa zakázané.I když se na ní zub času podepsal, vypadá velmi udržovaně. Ne jedné z čepelí je vyryté jméno Dirk. Také u sebe nosí křesadlovou pistoli.

    Na první pohled se může zdát dost hloupý, i když opak je pravdou. Působí tak schválně, asi si myslí že ho pak ostatní budou podceňovat.


    Osobnost:
    Je velmi sobecká osoba bez kousku svědomí a empatie. Na prvním místě je pro něj on sám, pak jsou peníze, a pak je jeho oblečení, pak hodně dlouho nic, a až pak někde jsou ostatní lidi.
    Postrádá jakýkoliv smysl pro čest a oddanost (asi proto že všichni ke kterým tyto vlastnosti choval jsou mrtví). Je však velmi dobrý herec, a většinu emocí co mu chybí umí věrně zahrát. Proto se občas může zdát že je nepředvídatelný, někdy je soucitný (i když jen na oko) a jindy zase naprosto chladný, podle toho co se mu nejvíc hodí. Násilí mu není cizí, vzhledem k podmínkám ve kterých vyrůstal se muselo stát jeho denním chlebem, aby přežil. Pro ránu nejde daleko.


    Schopnosti, dovednosti, silné a slabé stránky:

    Ovládá většinu zlodějských dovedností (zámky, kapsařina atd.) i když nejbližší mu je prosté dostat se z bodu A do bodu B. Jakoukoliv cestou. V běhu je jeho rychlost i výdrž nadprůměrná, stejně jako umí šplhat, odrážet se ode zdí atd. Také ovládá umění zůstat nespatřen.

    Co se týče boje, není špatný, ale bůhví jak dobrý taky ne. Mnohem lépe si vede s pěstmi, než se zbraněmi. Hodně závisí na okolnostech, v boji hodně využívá svojí mrštnost a umění pohybu. V aréně v trénovaným oplátovaným vojákem by pravděpodobně prohrál. Pokud by se ale s tím stejným vojákem utkal v prostředí kde by mohl využít svoje schopnosti pohybu a plížení (Celé město, les…), výrazně by to  zvedlo jeho šance.

    Ví něco málo o bylinkách (dokáže připravit běžný jed, a nebo obyčejný léčivý obklad, nic víc)

    O magii neví vůbec nic, kromě toho že existuje. Také není moc vzdělán v historii.



    Stručná Minulost:

    Matky byla uprchlice ze Stormwindu. Uprchla už na začátku první války. Otec Lordareonský voják který během druhé války pomáhal znovu dobít město. Poznali se už v Lordareonu, kde se William narodil, a po znovudobití města se rozhodli se tam přestěhovat. Jeho otec se dal s ke Stormwindské stráži. Osiřel asi v deseti letech. Kvůli šikaně se strany zaměstnankyně sirotčince utekl, a skončil tak na ulici, sám. Hlad a zima ho dohnaly k jedinému způsobu jak přežít, začal krást jídlo. A z jídla přešel i na větší úlovky.

    Všiml si ho středně veliký gang ze starého města, který ho vychoval. Naučili ho všechno co potřebuje správný zloděj znát, páčení zámků, kapsářství, plížení, smlouvání, a také jak se ubránit, ať už pěstmi nebo se zbraní. Už ve čtrnácti letech se stal právoplatný členem gangu. V šestnácti letech se stal pravou rukou hlavy gangu. Tou dobou také poznal svou životní lásku.

    Když mu bylo osmnáct, povedlo se mu udělat dojem na přítele gangu, potulného nájemné vraha který, který mu nabídl že ho vezme do učení. Mělo to háček, musel s ním odejít, a nechat všechno za sebou, gang který ho vychoval, dívku kterou miloval, všechno. Ve městě tou dobou bylo dost horko, a tak ,po dlouhém rozmýšlení, nakonec odešel. Na cestách se toho hodně naučil. Krom toho jak někoho tiše eliminovat, se naučil něco o bylinkách, o zbraních, a v neposlední řadě i holdovat tvrdému pití a lehkým ženám. Také se tam naučil hrát na loutnu.

    Když se vrátil po více než třech letech, našel gang téměř v ruinách, spolu s původním vůdcem se dali do práce, aby gang znovu vyzvedli do jeho bývalé slávy. Dařilo se jim dobře, až do doby přibližně před rokem, kdy naštvali někoho, kdo byl pro ně velké sousto. Doupě gangu bylo při nočním nájezdu vypleněno. Těch pár lidí co přežilo bylo hned druhý den popraveno. William jako jediný přežil, a utekl z města. Do dnes je ve městě hledaný za: Organizovaný zločin, vydírání, krádeže, tři případy únosu, osm případů pašování, a je také obviněn z vraždy, kterou mu však nikdy nedokázali. Po téměř ročním bezcílném putování po Azerothu zakotvil v Darkshire. Co se stane dál už je v rukou osudu.



    *Portrét postavy je vytvořen v generátoru postav hry Neverwinter, tetování a poslední obrázek z google images*
    avatar
    AngelusCzD

    Posts : 17
    Join date : 18. 11. 14
    Location : Střední Čechy

    Re: Na koho můžete narazit?

    Příspěvek pro AngelusCzD za Thu Mar 31, 2016 9:58 pm

    Hrothagar Goldhar lovec z Loch Modan

    Narodil se v Thelsamaru a většinu svého života strávil v blízkosti místního jezera. Hrothagar je zhruba 70ti letý trpaslík podsadité postavy s dlouhými našedlými vlasy. Pěstěný vous má spleten do silného copu. Obvykle nosí koženou zbroj vyztuženou kroužky. Téměř neodkládá své dvě pádné sekery ani pušku. V průběhu času se naučil umění vystopovat a ulovit zvěř, porozuměl jejich zvykům a tak ovládá i výcvik zvířat, aby mu byla nápomocna v boji i lovu. Nedílnou součástí jeho profese je vydělávání kůží, ze kterých šije zbroje a různé doplňky, bez kterých se žádný lovec neobejde. Když Loch Modan v druhé válce napadli orkové, přidal se jako stopař k vojsku z Ironforge pod velením Bronzebeardů. Po úspěšných bitvách a poražení orků nebylo v zemi mnoho co lovit, a tak se vydal dál od rodných hor. Díky svým znalostem a zkušenostem dokázal najít službu kdekoliv. Uplatnil se při pátrání po uprchlých trestancích, nebo při mapování neznámého terénu, ale převážně se stále věnoval lovu, případně hledání neobvyklých tvorů. Ve Winterspring nalezl mládě sněžného medvěda, jehož matku ulovil pytlák. Vychoval jej a medvěd Iorek stojí dodnes věrně při svém pánovi. Takto Hrothagar procestoval pořádný kus světa a nakonec skončil v Šerohvozdu coby lovec a průzkumník. Ve městě je k zastižení málo, neboť celé dny tráví v lese. Obvykle loví vlky, jejichž kůže pak vyčiní a prodává. Jako každý trpaslík se i on rád nechá vytáhnout na korbel napěněného piva.
    avatar
    AngelusCzD

    Posts : 17
    Join date : 18. 11. 14
    Location : Střední Čechy

    Re: Na koho můžete narazit?

    Příspěvek pro AngelusCzD za Sat Aug 06, 2016 9:23 pm

    Lucan Cordel

    Byl večer, slunce už pomalu zapadalo za obzor na dalekém moři a starý farmář se chystal vrátit s povozem domů z polí na okraji západních plání, když zahlédl, jak se za kůlnou mihla jakási postava. Sebral vidle a mrmlal si něco o pakáži zlodějský. Opatrně došel až ke kůlně, pootevřel vrata a spatřil hubeného a oškubaného kluka, krčícího se na hromádce slámy. Tohle rozhodně nebyl zloděj. Sklonil napřažené vidle, vzal zbídačelého chlapce domů a dal mu pořádně najíst. Od toho dne žil a vyrůstal u postarších manželů, kterým Světlo nenadělilo žádného potomka. Nejednou se chlapce ptali, odkud pochází a co se mu stalo, že se zatoulal až sem, on si však nepamatoval nic. Jen dlouhou cestu přes hory a kopce, nic víc.
    Jednoho dne se na farmě zastavil kněz ze Stormwindské katedrály, který vyprávěl jak jinak než o Světle, ostatních kněžích a víře - a pokud by měl chlapec zájem, mohl by jít s ním a studovat. Netrvalo dlouho a kluk byl rozhodnutý, ba ani jeho staří "rodiče" nebyli proti. Jak jinak by mohli poděkovat Světlu, že vyslyšelo jejich modlitby a seslalo jim alespoň na čas syna.
    Lucan, jak ho pojmenovali farmáři ze západních plání, se stal učněm v katedrále. Učení mu šlo velmi rychle, všemu rozuměl a za krátkou dobu byl premiantem mezi svými vrstevníky. Co ho ale za celou dobu, strávenou v katedrále, přitahovalo nejvíc, byli rytíři Světla - paladini. Líbilo se mu, že vyráželi do dalekých zemí a s pomocí víry bojovali proti nemrtvým, a sám potají snil o takovém životě.
    Jednoho dne, kdy toho zrovna neměl moc na práci a potuloval se kolem katedrály, zahlédl v chrámové lodi jednoho z rytířů. Seděl v místnosti, určené za knihovnu a studoval. Lucan jej chvíli pozoroval, pak sebral všechnu odvahu a vykročil za ním. Když už stál na místě a rytíř si jej všiml, Lucan chtěl utéct, ale rytíř jej klidně pozdravil a otázal se, co chce. Z mladého kněze spadly všechny obavy i ostych a začal se paladina vyptávat na vše, co zažil.
    Ten se nedal pobízet a vyprávěl neskutečné příběhy o bojích na severu morových zemí, kde má všechno pod palcem šílený nemrtvý princ Arthas a mnohé jiné. Tu noc nemohl Lucan usnout, natolik ho vyprávění zaujalo. Přísahal, že se najisto stane jedním z těch velkých a slavných paladinů, jako byl ten, kterého potkal.
    Hned ráno šel za arcibiskupem s dotazem, zda by bylo možné stát se paladinem. Arcibiskup si jej prohlížel a ptal se starostlivě: "Synu, jsi si jistý, že se chceš přidat právě ke světlonošům? Je to krásné poslání, ale nepatří mezi ta bezpečná." Lucan jen kývl, a pravil, že cítí, že si to jeho srdce i samo Světlo žádá - že chce, aby za něj bojoval. Představený nemohl než souhlasit. Ještě ten den se Lucan hlásil u velitele Arthura. Ve výcviku si počínal stejně zdatně jako ve studovně a za pár měsíců dohnal, ba i předehnal některé kolegy.
    Večer před tím, než měl být pasován za řádného bojovníka Světla, ležel ve svém pokoji a opět nemohl spát. Bude pasován a pojede se podívat za svými starými rodiči. Jak budou pyšní na to, co se mu podařilo za tak krátkou dobu...přijet nemohli, protože jim to již nedovoloval věk, ale po celou dobu obřadu na ně myslel. Ráno hned po slavnosti osedlal Lucan koně a vyrazil směrem na Západní pláně. Nemohl se dočkat. Blížil se k farmě a vyhlížel známé místo, které mu za krátkou dobu, co tam žil, připadalo jako skutečný domov. Čekalo jej zklamání. Místo farmy byly na pozemku jen trosky vypálené až na základy. Byl zmatený, nevěděl, co se stalo a co si počít, proto vyrazil na Strážný vrch.
    Na Strážném vrchu vyhledal velitele místní domobrany, který mu potvrdil zlou zprávu. Farmu přepadli banditi, celou ji vypálili a všechny na místě zabili. Gryan Stounmantle ukázal Lucanovi hrob na místním zarostlém hřbitůvku. Celou noc a celý den se modlil za ty, kteří mu dali naději, a čekal, že mu oni, nebo Světlo odpoví, ale odpovědi se nedočkal. Vyrazil zpět do katedrály a ptal se všech. Kněží i paladinů...ale nikdo mu nedal jinou odpověď než že smrt jeho rodičů byla vůlí Světla. Lucan se zapřísahal, že najde toho, kdo je zabil, ale mezitím byl vyslán na výpravu na sever do míst, kde dříve bývalo město Andorhal.
    Zůstal tam dlouhého půl roku. Nemrtvých jako by neubývalo, ba za každého jako by vylezli ze země dva noví. Po návratu do Stormwindu se rozhodl, že začne pátrat. Vyrazil na Strážný vrch, vyptával se, pár lapků i zajal, ale výsledek žádný. Následně byl povolán na další výpravu, tentokrát na studený Sever, do přístavu Valiance. Zažil další zklamání, vše se jevilo být bezvýznamným bojem, kde jen padali jeho přátelé - a takových zklamání zažil ještě mnoho.
    Najednou přestal věřit v boj za Světlo, víru a vše ostatní. Sbalil se jednoho dne a odjel pryč. Pátral a současně pomáhal, kde bylo třeba a byl vidět nějaký výsledek. Dostal se i do pevnosti Stromgarde, jejíž část byla nově opravena. Zajel tam a vyptával se na službu. Stráže jej poslaly za Gyramem Teabagsem. Šel tedy za ním a podivil se. V honosně zdobené židli seděl muž ve zlaté zbroji s dlouhými zářivými vlasy a prohlížel se v zrcátku, které pro něj bylo, jak Lucan později zjistil, velice důležité.
    Gyram si vyslechl Lucanovu prosbu, a jak tak seděl za stolem a jeho zbroj osvětlovala místnost, podíval se na něj a povídá: "Potřebuji nové páže. Naučím jej vše, co znám a čemu věřím, a třeba z něj jednou bude i můj nástupce. Chceš tuto službu přijmout a věřit ve mně a můj svět?" Lucan pokrčil rameny a službu přijal. Stal se pážetem Gyrama Teabagse a horlivým zastáncem jisté víry - Gyramismu.
    Celé to bylo šílené, ale tato zkušenost mu dala jistou schopnost: vtip kolem něj vytvořil jakousi ochranu před tím, aby lidé viděli, jaké zklamání a utrpení v sobě nosí. Stal se z něj naoko pošahaný služebník Světla a paladin, který i tu nejjednoduší věc zpacká a udělá z ní neskutečnou kravinu. A proč? Protože blázni mívají štěstí a málokdo jim ublíží.

    Sponsored content

    Re: Na koho můžete narazit?

    Příspěvek pro Sponsored content


      Právě je Wed Sep 26, 2018 7:20 am